Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prodaná 10

18.02.2012 (07:15) • Gabbe • FanFiction na pokračování • komentováno 47× • zobrazeno 6852×

10. kapitola

Netvor či Cullen?

Věnováno všem duším, co se těžce perou s depresemi. Tak hurá do čtení, protože dnes to uteče rychle.

Slavíme první kulatiny a já bych chtěla poděkovat všem hodným duším, co mi tam dole pod článkem dají najevo svoje pocity. Je úžasné vědět, že se mé vylévání pocitů do slov líbí i někomu jinému.

Také bych chtěla říci, že nás čeká ještě troška pohody, ale pokud se dostaneme až k dalším kulatinám, pak rozhodně nebudou v takovém duchu, jako ty dnešní.

Ještě si neodpustím malou reklamku. (Díky Kačenko!!!)

A teď už vážně hurá na to.

Měla jsem pocit, že jediná věc, která se mi kdy v životě stoprocentně povedla, byla dobrá volba muže, co mi údajně měl můj obyčejný, a přitom tolik jiný život usnadnit.

Ale jak se ukázalo, ani Žán nebyl dostatečnou úlevou ve chvílích, kdy v mém životě nefungovalo naprosto nic správně. V jeden okamžik jsem byla šťastná i po boku Edwarda, v druhé chvíli jsem s hlavou plnou starostí probrečela celé noci. A Žán se mohl snažit, jak jenom chtěl, výsledek nestál vůbec za nic. A přitom to všechno mělo tolik hmatatelný důvod.

Blížil se den D.

Renée rozeslala skromné, ne příliš vyzývavé pozvánky. Tiskovka měla být jenom začátkem mé noční můry. Věděla jsem, že se nikdo z těch všech zvědavých hlav nebude štítit otázky směřující ke vztahu mě a Edwarda. Co jsem jim vlastně měla říct?

Ne, nesexujem spolu. A ne, nemám to v plánu.

Ne, nemilujem se.

Ne, vážně mi to nevadí…

Nebyli jsme ani zasnoubení, hádali jsme se obden, a náš harmonogram byl tak vlastně už předem připraven. Hádka vycházela na ráno před odjezdem, protože ty poslední dvě jsme si vybrali navečer a v noci.

Nutila jsem se myslet jen na to jediné. Firma, peníze, volnost. Bude to v pořádku. Nebudu mít manžela, za kterého bych se musela stydět – když neotevře pusu nebo poklopec na špatných místech. Já to přeci musela přežít! Jsem Swanová.

Jenomže mi bylo předem jasné, že ani Swanová není dostatečným uklidněním. Při pohledu na mou mírně vytočenou matku se mi chtělo plakat, ne se hrdě usmívat.

Snídaly jsme bez hádek už dva dny, což bylo nad míru podivné. Žán stál ve dveřích, rovně jako mladý prut a párkrát po mě mrštil tak zvláštním a směšným pohledem, že jsem svou ranní dávkou kofeinu málem přikrášlila Renée make-up. Za žádnou cenu jsem nedokázala přijít na to, co má to tiché, ale tolik okaté divadlo znamenat.

„Hádám, že se mám bát,“ utrousila jsem, zatímco si Renée zapalovala cigaretu. Nedůvěřivě se po mě podívala, jako bych měla vyzradit tajemství.

„Je důvod?“ S klidem potáhla a pak se nikotin stal součástí mé snídaně.

„To bych taky ráda věděla. Já neorganizuju žádné pekelné pařby s Cullenovými.“ Žán si u dveří krátce decentně odkašlal. A Renée jenom mávla rukou ve vzduchu.

„Ani mi o něm nemluv, jsem ráda, že neděli trávím bez něj. Poslední dobou mám pocit, že se ani nemůžu podrbat na nose, protože je neustále někde poblíž…“ Odmlčela se a obdarovala mě významným pohledem. „Moc ho u sebe držíš. Doufám, že ti za chvíli nebude spát před pokojem jako hlídací pes.“

„Před pokojem ne,“ zavrhla jsem rychle. „Mám pro něj místo u popelnic před domem.“

Všichni, kdo přihlíželi snídani včetně mé matky, se představě pana ředitele spícího na kartonové krabici opravdu zasmáli. Ten smích ale rychle přešel. Alespoň mě. Jeho včerejší telefonát mi stále zněl v uších a já se pořád nedočkala vysvětlení.

Proč to prostě nemůže všechno stejně rychle skončit jako začít… Protože jsem Swanová!

Byl to docela příjemný den. Flákání se starými filmy jako Kráska a zvíře a se starými přáteli jako Žán. Ukázalo se, že i on vyznává lásku na první pohled, a proto jsem kvůli jeho uším musela zesílit televizi natolik, aby postřehl okamžik, kdy to šťastné:„ Miluji tě, netvore!“ zazní z dokonalých úst Krásky.

„Je to na hovno,“ posteskla jsem si a praštila dálkovým ovládáním do stolu.

„Cullen?“ Žáne!

„Taky. Ale… chci šťastný konec, taky chci netvora a potom prince. Kašlu na zámek a Diora. Chci jenom… Opravdovou lásku. Muže, který bude mít třeba i jednu jedinou vlastnost, co předčí veškeré jeho chyby. Chci se na něj podívat a cítit to úžasné teplo, štěstí. Nic víc, nic míň.“

V tu chvíli Žán rychle vstal z pohovky a cestou do kuchyně se ještě otáčel po koncové scéně dodělávající všechny opuštěné, rozvedené nebo slepě zamilované. Podle zvuků, co se z kuchyně linuly, jsem poznala, že Žán zase něco nemůže najít, až když naposledy práskl dveřmi od komůrky, ozvaly se jeho kroky za gaučem. Na klíně mi přistály tlusté desky. Ani jsem je nemusela otevírat. Zohýbané a pomuchlané útržky novin dávaly jasně znát, jakou ohavnost si Žán schovává v šuplíčku.

Cullen, Edward, Edward Cullen na asi pěti stech stranách.

„Ne, slečno. Nebudeme poznávat zvířátka, a proto, prosím, zavírejte při údivu ústa.“ Rychle nad deskami zapátral prsty a pak mi pod nos strčil jeden opravdu výstavní kousek z banketu.

„Tohle je váš netvor, slečno.“ Vybuchla jsem smíchy, než stihl dopovědět zbytek.

„Tohle není k smíchu. Učíme se poznávat, jaké city k němu chováte. Představte si, že vás zlá čarodějnice drží ve svém doupěti…“

„Renée,“ skočila jsem mu do řeči a doufala, že to jiné uši nezaslechly.

„Pro lepší představivost může být. No, a teď se potkáváte s netvorem. Nemůžete před ním nikde utéct, nebo vám zlá saň jménem Bulváriátos urve palici, pokud se o to budete snažit.“ Seděl vedle mě jako profesor a lehkou gestikulací celé té maškarádě dodával grády.

„A co s ním mají co dělat city?“

„Št! Já ještě neskončil. Posaďte se a pro jednou mlčte, udělá mi to dobře.“ Pohrozil zvednutým prstem a bylo ticho.

„Vaší povinností je se do něj zamilovat. Jenomže vám lítá hlava v oblacích po dočtení první erotické knihy vašeho života. Právě jste poznala, co jsou hormony a dokonale rozpoznáte odlišnosti mezi ženskou a mužskou anatomií těla. A bude vás strašně mrzet, že to všechno vám ten odporný netvor dát nemůže…“

„Zvířátka nemají rozkrok?“ Ne, nevydržela jsem to. Chudák Žán… Chudák Bella…

„Ne, váš netvor nemá ani šajna o tom, co byste ráda. A myslí si, že místo neskutečného bohatství, co jeho středověká banka dokázala udržet, vám už nemůže dát nic víc. Jenomže! Co když vy můžete dát něco jemu a on na oplátku vám? Budete společně trávit celé dny. Vy ho budete učit čůrat se zvednutou nohou a on vám na oplátku pořídí splachovací záchod. Budete se vzájemně snažit vidět na tom druhém to nejlepší… Z počátku pro něj budete mít třeba jenom ty nejkrásnější vlasy a on se bude pyšnit nejotravnějšími blechami, ale potom si uvědomíte, že i přes chlupy a blechy je tu něco, co byste na něm nechtěla měnit, co je vám příjemné. A nakonec to tak budete cítit oba. Trvá to třeba i roky a je to neskutečně příjemné, pokud je to v zájmu obou. No? Copak to je?“

No, a pak bylo ticho. Hlavou se mi honilo hejno tak nepravděpodobných myšlenek týkajících se sexu, že by na mě byl Freud právem hrdý.

„Dostanu nápovědu?“

„Špatně!“ vykřikl pohoršený Žán a zaklapl desky na mém klíně.

„To je váš domácí úkol. Až vy jednou dospějete!“ Nevěřícně kroutil hlavou a vstal z gauče.

„Desky schovám ve vašem pokoji. Vedu si pečlivou analýzu každých jeho prohlášení, kroků či osobních styků. Kdyby toto u mne našla vaše matka, mohla by si myslet, že vám chci přebrat Netvora.“

Toho bych se já nebála…

A než stačil tu odpornou věc donést do mého pokoje, rozezněl se domem venkovní zvonek.

Žán ztuhl a zbledl jako stěna, pak vykonal strašně směšný pohyb a rozeběhl se s knihou po schodech nahoru do mého pokoje.

„Já otevřu,“ zavolala jsem za ním a s úsměvem se vydala ke dveřím. Půl druhé, pošta.

Úsměv mi na tváři ale ztuhl neuvěřitelně rychle a po tom, co vytřeštěné oči spatřily Edwarda s okouzlující hnědovláskou za ramenem a vysokým bledým blondýnem za druhým, už snad nikdy nemohly zalézt zpět do důlků.

„Bello,“ oslovil mě s šarmantním úsměvem a než jsem stačila začít křičet, nebo kopat či vyvádět cokoli protiedwardovského, předběhl mě stejně udivený hlas mé matky.

„No to je tedy překvapení!“ Ta umělá radost v jejím hlase byla do uší bijící. „Esme!“ Odsunula mě z dveří jako špatně vyleštěnou vázu a objala tu drobnou hubenou ženu. Pak se k mé matce sklonil šarmantní blondýn a lehce jí políbil ruku. Když došla řada na Edwarda, už jsem vzteky ani neviděla.

Samozřejmě byli pozváni dovnitř a já před nimi stála ve filmových domácích kalhotách a naprosto nemožném tílku. Pak se slova ujala od pohledu příjemná Esme.

„Isabello, strašně ráda tě konečně poznávám. Ani nevíš, jak moc jsem se naše setkání těšila, ale jak sis už mohla všimnout, můj syn věci rád odkládá a setkání jeho budoucí ženy a své staré matky mu moc nevonělo.“ Získala si mě, hned napoprvé. Jejím úsměvem, její příjemnou vůní, vzhledem a jedinou větou o Edwardovi.

„I mě těší.“ Byl to snad jediný člen Cullenovic familie, kterého jsem bez problémů dokázala obejmout.

Následoval jeho otec. Ani ten nebyl špatný. Vykašlal se na společenskou řeč nebo trapné neupřímné tlachání. Prostě mě objal, a pak pronesl tichým kultivovaným hlasem:„ Těší mě.“

Renée si s Cullenovými náramně rozuměla. Najednou byla samý vtip, samý žert, samý úsměv. Nepoznávala jsem ji.

„Vypadáš překvapeně,“ pronesl pomalu za mými zády, když jsem se neochotně plížila do obýváku za rozjařenými hlasy. Úplně bych na něj zapomněla!

„Taky jsem,“ procedila jsem skrz zuby a bojovala se zvláštním pocitem v sobě. To je radost, co cítím? „Pravdou ale je, že se bojím a taky se stydím. Sakra Edwarde, změnil jsi mi číslo a to mi alespoň nemůžeš napsat, že přijdete? Nebo třeba poslat holuba s dopisem? Nebo toho otrapu od tebe z bytu?“ Usmál se a vzdálenost mezi námi se zkrátila na minimum. Když jsem měla pocit, že už je strašně moc blízko, sklopila jsem pohled. Pro Edwarda to byla výzva.

Ukazovákem mi nadzvedl bradu, nepřestal se mě dotýkat.

„Chtěl jsem tě překvapit. A upřímně… Nelituju. Vidět tě v tomhle obleku, hmmm, na to se vyplatilo čekat.“ Já mu ten úsměv rozbiju…

„Zvykej si, pokud to Bůh skutečně někdy dopustí a my budeme manželé, budu se doma producírovat v neoprenu.“ Měla to být vlastně výhružka. Při té představě se zvedl žaludek i mě, natož jemu…

„Platí, a jestli ne, tak si mě nepřej, Bello.“ Když jsem se znovu pokusila vymanit z jeho sevření, dopadlo to už trochu hůř. Hůř neznamená, že mě držel ještě víc. Znamená to, že naše těla se k sobě přitiskla ještě víc. A pak se Edward rozhodl být vtipný, i když ty na chvíli dospělé oči mi vtipné vůbec nepřipadaly. „Sluší ti to.“

„Umíš lhát.“ A než stačil cokoli říct…

„Edwarde!“ zavolala jméno svého odporně sexy syna cudná Esme a Edward – světe div se! – poslušně šel. A já spoutaná jeho pevným stiskem zápěstí musela taky.

Všichni tři – čtyři, Žán stál hrdě u stolu s šampaňským – se na nás usmívali a snad i na něco čekali. Byl to ten nejhorší pohled v životě. Dával tušit nebezpečí, snad i mnohem víc.

Renée se usmívala, smutně, a při tom tak nějak dojatě. Žán tiskl v pěsti bílý kapesník.

Šampus, šest připravených sklenic, váza. Edward si s decentním odkašláním převzal něco od svého otce. Co to ksakru mělo být?

„Děkuju, Carlisle.“ A pak se otočil ke mně. Stačil mi jeden pohled do jeho očí. Už se nezdál o nic sebejistější než já. Nervózně polknul.

Mělo mi to dojít hned! Vždyť se tak vysvátkoval! A s tou jemně fialovou košilí mu to opravdu nekřesťansky slušelo. Opatrně mě pohladil po paži a já jako opařená stála na místě. Dlaní sjel až k mému zápěstí, pak se zničehonic objevila má dlaň v jeho a on, jak káže tradice, poklekl na jedno koleno.

Přesně tyhle scény jsem nesnášela, v tolika filmech je přetáčela, ale teď jsem napětím a úzkostí nemohla ani dýchat.

„Isabello Marie Swanová, vím, že jsme si nepadli do oka hned první den, kdy jsme se potkali.“ Do té chvíle tiší pozorovatelé se upřímně a od srdce zasmáli. A mě bylo do breku…

„Ale i za těch několik málo dnů, co tě znám, vím, že neudělám v životě žádnou chybu, pokud budeš stát při mém boku. Dostali jsme pár týdnů a já rozhodně vím, že jsem je nemusel mít všechny. Byl jsem si jistý od prvního okamžiku. A tak se tě ptám, Isabello Swanová, chceš se stát mou ženou?“

Držela jsem ty slzy v očích téměř násilím. Byla jsem zoufalá, tolik jsem chtěla věřit těm zeleným očím. Neměla jsem strach z něho nebo ze sňatku. Jenom z toho, že se mu hnusím a tahle dokonalá fráze je pro něj jenom trapně nacvičenou básničkou.

Chtěla jsem, aby mě miloval. Byla jsem proto naivní malá holka?

Zoufalý pohled na Renée, kývla s úsměvem a se slzami v očích hlavou. Žán smrkal a horlivě kýval a Esmenin úsměv hřál jako slunce. Carlisle čekal, stejně nervózní jako jeho syn.

„Ano.“ Stálo to všechny síly.

Radostný potlesk a nalévání šampaňského, to všechno bylo zazděno tlustou stěnou, když Edward s úlevou v očích vstal, stále blízko mne, pravá paže si mě přitiskla na jeho tvrdou prudce se zvedající hruď.

Zavřela jsem oči a nechala se jemně políbit. Krátce, jako by mne ani líbat nechtěl. Když jsem ale otevřela oči a toužila se pořádně nadechnout, objevily se jeho ústa znovu tentokrát naléhavěji a mnohem drsněji. Statečně jsem se jim bránila, a když v okamžiku překvapení přišel jeho neodbytný jazyk a Edward se s vervou pokoušel prosadit svou, jemně jsem tu drzou část jeho těla v ústech skousla.

Pomohlo to, alespoň na malý okamžik.

S přimhouřenýma očima a s pokřiveným úsměvem si mě prohlížel. Pak mne jeho trochu zpocená dlaň překvapila podruhé. Hebký samet byl proti jeho pokožce ledový jako břitva nože. A když jsem na rudou krabičku zírala, bylo to naprosto stejně bolestné, jako bych tu čepel pevně sevřela.

Edward krabičku opatrně otevřel. Už nemělo cenu hrát si na dospělou.

Já, Isabella Swanová, projevila city. V tu nejméně potřebnou chvíli. Dokážu milovat netvora? Mám vůbec nějaké city? Drahý Žáne, tys to všechno věděl…

Ta blyštivá věc se ztratila v slzách, a abych se včas stihla o něco zachytit a tak neselhat v tu nejvíce potřebnou chvíli, schovala jsem se celá do Edwardova náručí.

„Sluší jim to spolu!“ To byla Esme.

„Kéž by si převlékla ty tepláky.“ Renée.

„Gratuluji, všichni doufáme, že budete šťastní. A na tebe, Bello, se těší zbytek rodiny.“ Carlisle.

„Máte další kapesník?“ Žán.

Autor: Gabbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prodaná 10: