Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč jsem jí to udělal? - 2 kapitola

11.07.2009 (08:32) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3639×

Chci vám poděkovat za komentíky. Hlavně Luciikovi, protože jsem to možná trochu přehnala, ale muselo to být. :) Budu se snažit přidávat tak 2-3 kapitoly za týdem, mám totiž rozepsanou i jinou povídku a nechci ji zanedbávat. V příští kapitole se dozvíte jak se všechno stalo, bude z Edwardova pohledu. Schopnosti od Belly jsemsivymyslela, moná budou podobné s někým, ale je to můj nápad, který jsem se snažila nmeokopírovat. Hezké čtení a prosím komentíky. Potěší všechny i kritika.

U nákupního centra už stál Jeap a u něj Jasper, Emmett a Rose. Alice se přivítala s Jasperem a mohli jsme vyrazit vstříc Alici a obchodům. Prošli jsme každý obchod, který tady s oblečením měli. Alice nám vybrala kupu oblečení a my jsme museli všechno zkusit a ukázat se jí v tom. Poprvé od své přeměny jsem se podívala do zrcadla. Jako člověk jsem byla průměrná a ne moc hezká. Teď jsem byla nádherná. Všechny moje nedokonalosti se ztratili. Všem koupila tři tašky a mohli jsme pokračovat v nákupu doplňků a bot. Musela jsem poděkovat za zavírací dobu, jinak by byla Alice schopná nakupovat dva dny vkuse. Cestou domů nás Alice přemluvila a šli jsme do klubu v centru města. Dala nám oblečení a my jsme s jejím dovolením mohli jít dovnitř. V klubu si nás všichni prohlíželi. Rose vypadala jako bohyně a kluci měli problém, aby na ní necivěli. I ostatní vzbudili podobný zájem. Alice tančila jenom s Jasperem a Rose s Emmettem. Oba si pak občas zatancovali se mnou. Byla to legrace a já jsem se s nimi cítila příjemně. Jako s bratry a sestrami. Potěšilo mě, že i oni to tak cítili. Okolo půlnoci jsme se rozhodli, nebo lépe řečeno, nám Alice dovolila odjet. Doma jsem si dala sprchu. Byl to příjemný pocit po tak náročném dni. Cítila jsem psychickou únavu. Lehla jsem si zasedačku u sebe v pokoji a přemýšlela. Ze dne na den se mi změnil život. Znovu jsem si přehrávala rozhovor s Alicí. Z přemýšlení o schopnostech mě k ránu vyrušilo Carlislovo zavolání. Svolával nás na poradu do jídelny.

„Vzhledem k tvému sebeovládání jsem si myslel, že by jsi mohla začít chodit s ostatními do školy, jestli by jsi chtěla. Mohl bych tě představit jako dceru svého bratra, který měl nehodu a my jsme se tě potom ujali. Mohla by jsi nastoupit s Alicí do třetího ročníku.“

Tohle znělo zajímavě. Dostudovala jsem sice nedávno, ale proč ne. S Emmettem t zřejmě nuda nebude a já nevím, co jiného bych mohla dělat. „Budu ráda chodit do školy. Snad projdu lehce.“

„Dobře, můžeš jít už dneska jestli chceš.“

„Chci.“

„Tak pojď nachystám ti oblečení a upravím tě.“ Vydala jsem se s Alicí k ní do pokoje. Asi si budu muset zvykat na to, že mě bude oblékat.

„Alice ty si ze mě děláš panenku.“ Usmála jsem se na ni.

„Ty jsi jediná kdo mi to dovolí. Rose už to pár letech přestalo bavit. A já si nemůžu pomoct.“ Společně jsme se tomu zasmáli a Alice se dala do upravování. Musela jsem si obléknout černé krátké šaty a k nim černé lodičky.

„Páni“ zvolal Emmett, když mě viděl. Jeli jsme do školy jeho Jeanem. Vyjeli jsme dříve, abych se mohla jít zapsat. Za pultíkem seděla starší paní, která mi ochotně vyhověla. Když jsme vyšli s kanceláře, bylo parkoviště skoro plné. Všichni se na, mě dívali. Byla to malá škola. Noví tu byli naposledy Cullenovi a ještě nějaká studentka. Všichni si mě prohlíželi. Byla jsem jako zvířátko v zoo. Všechny hodiny jsem měla s Alicí. Poprosila paní Coperovou, abychom byly spolu, protože je to pro mě teď, po smrti otce těžké. V každ hodině jsem mohla sedět s Alicí. Cullenových se všichni stranili a vyhýbali se jim. Proto Alice seděla  Edwarem, kterého jsme teď nahradila. S ostatními jsme se setkali až v jídelně. Pro některé jsme přestala být zajímavá a už se na mě nedívali.  Byla jsem za to ráda. V poslední hodině jsem začala mít divný pocit. Zdálo se mi, že slyším různé hlasy. Byly jako by v pozadí a nešlo jim moc rozumět. O něco jasněji jsem slyšela hlasy Cullenových. Vždy, když jsme se na ně podívala, tak ale nic neříkali. Nechala jsem to být a soustředila se na hodinu.

„Jak bylo poprvé ve škole Bello?“ zeptala se mě doma Esme. „Snad se jí tam líbilo a bude spokojená, přes to vše co Edward zavinil.“ dodala potichu..

„Bylo to zajímavé. A na Edwarda se vůbec nezlobím.“

„Ale já jsme nic o Edwardovi neřekla.“

„Ale ano.“ Podívala jsem neostatní a ti zavrtěli hlavou. Uslyšela jsem je všechny, jak přes sebe pokřikují. Podívala jsem se na jejich rty a ty se vůbec nehýbali. Bylo to divné. Zavřela jsem oči a soustředila se. Snažila jsem se všechny hlasy od sebe rozdělit a zaposlouchat se do nich. Zřetelně jsem slyšela, co říkají.

Rose: Je to divné. Hodně divné.

Emmett: Bella je hodně zajímavá a zvláštní. Možná proto se Edwardovi zalíbila.

Esme: Je možné, aby taky četla myšlenky. Vždyť žádná schopnost není stejná.

Jasper: Na novorozenou se Bella až moc ovládá a tohle. Vypadá to, že bude hodně zajímavou schopnost.

Alice: Možná bude její schopností přejímání jiných. No bude to ještě zajímavé.

Carlisle: Tohle by zapadalo do mojí teorie o její schopnostech, ale znamenalo by to, že je mocná upírka.

Teď jenom nevím, co si o tom myslet. Bylo zajímavé, že jsem jejich hlasy dokázala slyšet jenom, když jsem chtěla. Všichni se na mě dívali.

„Na co jsi teď myslela Alice?“

Usmála se a odpověděla mi. „Doslovně jsem si pomyslela Možná bude její schopností přejímání jiných. No bude to ještě zajímavé.“

„Přesně tohle jsem slyšela.“

„Rose ty jsi řekla: Je to divné. Hodně divné. Emmette ty: Bella je hodně zajímavá a zvláštní. Možná proto se Edwardovi zalíbila. Esme: Je možné, aby taky četla myšlenky. Vždyť žádná schopnost není stejná. Jespere: Na novorozenou se Bella až moc ovládá a tohle. Vypadá to, že bude hodně zajímavou schopnost. A Carlisle: Tohle by zapadalo do mojí teorie o její schopnostech, ale znamenalo by to, že je mocná upírka.“ Je zajímavé jak moje paměť teď funguje. Všichni se na mě překvapivě dívali. Jenom Carlisle se usmíval. „Slyšela jsem vás, ale jenom když jsem se soustředila. Co jsi měl na mysli za teorii Carlisle?“

Přemýšlel jsem o tvé schopnosti a tvém sebeovládání. Jednou jsem potkal upíra, který také dokázal odolávat různým věcem jako ty. A protože, jak Esme řekla Nemá nikdo stejnou schopnost, napadlo mě, že tvou by mohlo být přebírání a nebo blokování jiné schopnosti. Jenže teď to vypadá na obojí. Blokuješ Edwardovu, Alicinu i Jasperovu schopnost a navíc jsi přebrala Edwardovu.“ Tak na tohle jsem se musela posadit.

Alice si ke mně přisedla. „Jsi nejnadanější sestra, jakou jsem kdy měla.“

Usmála jsem se na ni. „Tak to je smůla, protože už jako člověk jsem byla jiná a nemyslím si, že mi to vždycky bylo k užitku. Často jsem zakopávala, padala a byla celkově hodně nešikovná.“

„No vidíš a teď jsi nejnadanější upírka jakou známe.“

„To je sice pravda, ale konečně jsme si mohli myslet na co jsme chtěli, protože už se nám nemohl Edward vrtat v hlavě. A začneš s tím teď ty.“ Emmett vypadal  docela zkroušeně.

„Neboj Emmettku. Nechci odposlouchávat vaše myšlenky to mi momentálně jde. Dokážu to potlačit a když se na to nesoustředím, můžu to i ignorovat.“

„Tak to doufám budeš dělat často.“

„Víš nejsem si jistá. Možná u tebe udělám výjimku.“ Emmett se zamračil vzal Rose za ruku a odešli do jejich pokoje. Nemusela jsem mít Edwardovu schopnost, abych věděla, co se bude dít. „No tak Emmett. Kroť své představy.“

Emmett zavrčel. „Tak neposlouchej sestřičko.“

Usmála jsem se.

„Možná by nám mohl pomoct Eleazar. Je to náš přítel z Denali. Jeho schopností je rozeznávat schopnosti jiných. Možná by jsme ho mohli navštívit. Nebo by mohl on přijet.  Zkusím mu zavolat.“ Z Denali, hm tam by měl být Edward. Ráda bych ho poznala. Musím se zeptat Alice, jestli ho viděla se vrátit.

„Alice, viděla......“

„Ne neviděla jsem ho. Nemyslím si, že by se vrátil tak brzo. Bojí se tě.“

„Proč se mě bojí?“

„Bojí se toho co z tebe udělal. Nese hodně špatně, že nás zklamal a nenávidí se za to. Nechce se s tebou setkat. Bojí se toho, co si o něm myslíš a že ho právem nenávidíš za to co ti udělal.“

„Ale vždyť to nemusí, já mu nic nevyčítám. A nemám důvod ho nenávidět. Nemohla by jsi mu zavolat, vysvětlit mu to a přemluvit ho?“

„Můžu to zkusit, ale nejsem si jistá.“

„Prosím pokus se.“

Alice vzala mobil a zavolala mu. Vyzvánělo to dlouho, ale zvedl jí to. Začala mu vysvětlovat, jak se věci mají a přemlouvat ho, aby přijel. „Edwarde, prosím. Esme se trápí a Bella by tě chtěla poznat. Nezlobí se na tebe a ráda tě uvidí.“ Něco jí řekl a potom ukončil hovor. S nadějí jsem se na ni podívala.

„Co říkal Alice, přijede??“

Alice se na mě podívala a .........

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/proc-jsem-ji-to-udelal-3-kapitola/

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč jsem jí to udělal? - 2 kapitola: