Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přísahal jsem, že tě zabiju! - Prolog + 1. kapitola

25.09.2011 (19:15) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 4388×

Pohled David:

PROLOG:

Konečně už můžeme odjet. Celých sedmnáct let jsem čekal na tuhle chvíli, kdy budu mít dostatek prostředků k tomu, abych mohl z tohoto prokletého místa utéct a hlavně dostat odtud svou sestřičku, dvojče, která zde trpěla víc, než si kdo dokázal představit.

Nejspíš bych vám měl povyprávět příběh, co se až do dnešního dne stalo, do dne, kdy už konečně utečeme.

1. KAPITOLA:

Dovolte, abych se představil, jmenuji se David Matthew Swan a jsem poloupír. Narodil jsem se v roce 2003 ve Pheonixu. To je vše, co vím sám od sebe, další fakta, která vám teď řeknu, vím z dopisu své „rádoby“ matky. Ta nás, když nám byl asi měsíc, nechala ležet v zapadlé uličce na okraji Pheonixu, kde nás poté našel náš dosavadní majitel a také vlastník většiny bordelů ve Phoenixu. Z dopisu, který nám naše matka zanechala, jsem se dozvěděl to, že se jmenovala Isabella Marie Swan, a bylo jí sotva šestnáct, když nás porodila, ale ani to ji neomlouvá z toho, co udělala.

Proto jsem se rozhodl, že jestli ji někdy najdu, tak ji zabiji. Ne kvůli mně, ale kvůli mé sestře. Náš otec se prý jmenoval Emmett McCarty Cullen a byl to upír. Během mého života jsem si toho o upírech zjistil poměrně hodně a musel jsem uznat, že to bude nejspíš pravda a ne jen výmysl mé matky. Také jsem v posledních třech letech začal pociťovat svou upíří sílu. V dopisu bylo také napsáno, jak je Emmett úžasný, ale to je pro tento příběh nepodstatné. Řekl bych, že naše matka vlastně ani nevěděla co napsat a omluvy na konci dopisu, které měly ospravedlňovat činy, co udělala, nebyly ani trochu duchaplné a z toho jsem vyvodil, že o nás ani ždibíček nestála.

Tak a teď byste nejspíš chtěli slyšet, co se stalo potom, co nás naše matka nechala ležet, jen v tašce s dekami, v zapadlé uličce.

Asi šest hodin poté, co nás tam matka nechala ležet, nás našel jeden chlápek, co se zrovna procházel kolem. Ten chlap byl Jack Evans, místní mafián a vlastník většiny bordelů. Zrovna tento muž ze 1,5 milionů obyvatel nás našel. A to pro mě a sestru nebylo nic dobré. Když jsme trochu povyrostli, začal si z nás dělat své sluhy, a pokud jsme něco nesplnili, byl za to dost škaredý trest. Nechal nás ve sklepě svého domu zbičovat. Jistě si říkáte, že je to dost zastaralá metoda trestu, ale Evansovi to bylo jedno. Působilo mu totiž potěšení dívat se na něčí neštěstí, a tak se na nás při tom ještě díval a smál se nám. Čím více jsme byli starší tím, více trestů jsme dostávali a byly daleko krutější. Párkrát mě dokonce zmlátili jeho poskoci tak, že nakonec zavolal i doktora, který mě dal dohromady. Podle konečné diagnózy jsem měl zlomených pět žeber, ruku, nohu a také nos. Hojilo se to celkem rychle, ale to jen díky mým poloupířím genům. V té chvíli jsem jim byl docela i vděčný. A vděčný, pokud něco takového může zrovna u něj být, by i Evans, protože mě mohl začít mrzačit nanovo. Možná by vám bylo divné, proč jsem nevyužil své upírské geny, ale v té době se ještě neprojevovaly tak silně, vždyť mi bylo teprve devět let. Po pár letech, to bylo mě i sestře dvanáct let, udělal Evans něco, za co jsem ho pořádně zbil. Rozhodl se, že má sestra bude pracovat jako prostitutka a tím mu bude vynášet peníze. A ani to, že jsem mu vyhrožoval, ho neodradilo od toho, aby to udělal. Od té doby musela moje sestřička každý den šlapat a pokaždé, když přišla do našeho pokojíku, pokud se tomu dalo tak říkat, se pořádně osprchovala a lehla si do naší postele, kde celou noc pak proplakala.

Takhle to šlo až do jejích patnáctin, kdy zjistila, že je těhotná, a když to zjistil Evans, příšerně ji zbil a pak ji poslal na potrat. Z potratu se sestra zotavovala poměrně dlouho a to hlavně proto, že to udělal nezkušený lékař. Kvůli tomu proležela skoro půl roku v posteli a byla smutná. Když mi řekla, čím to bylo, byl jsem velmi překvapen. Bylo to tím, že truchlila za své nenarozené dítě, a i když byl otec dítěte nějaký grázl, ona ho stejně chtěla a já si tehdy uvědomil, že má sestra nikdy nebude stejná jako naše matka a také to, že z toho města budeme muset co nejdříve vypadnout…

Trvalo mi téměř dva roky, než jsem nastřádal dost peněz, abych svou sestřičku uchránil, abych uchránil to nejdůležitější, co v životě mám.

A teď si říkám, že jsem vám ani neřekl její jméno. Jmenuje se Carherine Rosemary Swan.

Právě teď mířím do jejího pokoje, abych ji zbudil, protože za chvíli musíme odjet. Konečně odjedeme z tohoto hnusného místa, kde se nám staly samé škaredé věci, kde už nechci strávit ani minutu svého života. Catherinin pokoj je na druhé straně domu a musím projít i kolem pokoje těch Evansových poskoků, ale naštěstí, a to i s mojí postavou, se dokážu proplížit všude neslyšně. Možná by mě neslyšel ani upír. Z mého bezduchého přemýšlení mě ale vytrhl zvuk kroků, které šly po vedlejší chodbě. Přemýšlel jsem o tom, jestli se stihnu schovat za roh, ale bylo pozdě, dotyčný mě již zahlédl, když zabočil do stejné chodby. Neviděl jsem mu pořádně do obličeje, protože ho měl zahalená stínem, ale pak se vynořil a stál proti mně.

Evans…

„Ale, ale, kdo se tu snaží plížit, někde kde nemá co pohledávat?“

„Do toho ti nic není, Evansi!“ prohlásil jsem. A pak jsem zahlédl zbraň. Ukrytou v rukávu jeho kabátu. Protože já se svou upíří silou měl navrch, v rychlosti jsem se přesunul za něj a omráčil ho. Sice bych ho nejraději zabil, ale byly by z toho jen problémy, byl ve městě velmi známý. A teď rychle za sestrou…

Jen bych vám chtěla říct, že v mé povídce rostou poloupíři normálně jako lidi.

Chtěla bych vás poprosit o komentáře. A také se chci zeptat, jestli mám vůbec pokračovat?

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přísahal jsem, že tě zabiju! - Prolog + 1. kapitola: