Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volturi - 16. kapitola

11.01.2010 (15:15) • princesVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5109×

16. kapitola - On mi ji vzal

Mezitím ve Forks - Edward:

Už jsou to dva týdny, co jsem bez mé Belly, když jsem se vrátil na místo, kde jsme spolu byli, nebyla tam, zbyla po ní jenom její nádherná vůně. Je mi jasné, že to udělal on, ten hajzl mi jí sebral, ale jestli jí zkřiví byť jenom jediný vlásek, bude trpět.

„Klid Edwarde,“ řekla má sestra Alice.

„Jak mám být klidný, Alice?“ zavrčel jsem na ni. Jasper na mě varovně pohlédl a poslal ke mně vlnu klidu, vděčně jsem se na něj podíval. Tohle mě dohání k šílenství, dneska by měli přijet Denaliovi, jsou jako naše druhá rodina, mám je rád, až na Tanyu, ty její myšlenky, je to hrůza, ani nevím, jak jinak jí mám vysvětlit, že o ní nestojím, že na mém zorném poli je můj vlastní anděl, do kterého jsem se až po uši zamiloval na plese a ještě víc na naší chatě.

„Vím, jak moc jí miluješ,“ ozvala se vedle mě Alice.

„Mám o ni strach,“ řekl jsem bezmocně a zase se smutně podíval na zem.

„Já vím, ale nic nevidím, dělá to její štít.“ Povzdechl jsem si a zvedla se z pohovky. Musím pryč, musím na chvíli zmizet, nemůžu to tu už vydržet. Pořád jsem si v hlavě přehrával rozhovor mezi mnou a tou hostinskou, která viděla Bellu naposledy. Myslel jsem si, že odešla, protože se nechtěla dlouho zdržovat na jednom místě, aby ji nenašli, ale hned jak jsem ucítil vůni cizích upírů, vzdal jsem se té naděje.

„Jdu na lov.“ Oznámil jsem a vyběhl z domu. Běh mě dokonale uklidnil, ale ne zas tak moc. Ucítil jsme vůni pumy a tak jsem po ní šel, seděla na stromu a vyhlížela svou kořist, ale má smůlu, já budu první, kdo se nají. Jakmile mě ucítila, vystrčila drápy a zavrčela „haha“ to mě nezastraší, řekl jsem jí a jedním pohybem jí sundal ze stromu, nechtěl jsem si s ní dlouho hrát, tak jsem se jí zakousl do krku a sál tu úžasnou tekutinu. Když jsem dopil, lehl jsem si na trávu a vzpomínal jsem na Bellu. Myslí na mě? Nebo ne? Kéž bych mohl být opět u ní, vybavil jsem si její nádhernou tvář, dlouhé tmavě hnědé vlnité vlasy a nádherně čokoládové oči, ale na její vůni to nemělo, voněla jako levandule, růže a šeřík, nic nemohlo a ani nemůže tak úchvatně vonět. Z mých myšlenek mě, ale probudil mobil crrr... cr...

„Ano.“ Řekl jsem, když jsem stiskl tlačítko na přijmutí hovoru.

„Edwarde už jsou tu, pojď domů, je to nezdvořilé,“ řekla moje matka Esmé. Kéž by se mohla s Bellou sblížit, určitě by se měli hodně v oblibě. Zvedl jsem se a utíkal k domu. Byl jsem před domem, když jsem uslyšel Tanyiny myšlenky, jak se na mě těší.

„Bože, co jsem komu udělal!“ potichu jsem zaklel a vešel do obýváku.

„Edwarde!“ zařvala Tanya a skočila po mě, že jsme oba spadli na mě. Už je to tady, pomyslel jsem si a přemýšlel jsem nad tím, že bych jí někam, hlavně hodně daleko ode mě, připoutal. Alice se jenom pobaveně zasmála a Emmett si neodpustil komentář.

„Ale no tak ne tady… a před námi!“ řekl a začal se smát jak koryto.

„Emmette, jestli nezavřeš zobák, tak ti Edward utrhne pro tebe důležitý orgán,“ řekla Alice a začala se smát. Emmett se na mě s hrůzou podíval

„To neuděláš, že ne, bráško?“ řekl a pro jistotu se schoval za Rose.

„Pokud nesklapneš, tak jo.“ Řekl jsem výhružně.

„Ale no tak, děti, máme návštěvu,“ zklidnila nás Esme. Vyškrábal jsem se na nohy a Tanyu od sebe odtrhl

„Rád vás vidím,“ řekl jsem všem. Ti se jenom usmáli a zpátky se otočili ke Carlisleovi. Sedl jsem si na pohovku a Tanya bohužel vedle mě a zase mě napadly její myšlenky „On je ještě krásnější než loni, jak to dělá?“ obrátil jsem oči ve sloup a napadla mě další „Už bych mohla mít šanci, vždyť se snažím už dlouho.“ Jakmile spatřila můj pohled, usmála se na mě a zamrkala, ach jo… tohle bude hodně dlouhá návštěva.

„Už dlouho jsme nic neslyšeli o Volturiových, nevíš, co se děje?“ zeptal se Carlisle Eleazara. Nastražil jsem uši, co když něco vědí.

„No předevčírem jsem byl na lovu, a potkal jsem dva upíry, jak se on nich baví.“ Řekl Eleazar a pokrčil rameny.

„A o čem se bavili?“ zeptal jsem se já. Eleazar se na mě otočil a spustil.

„Prý má Voltera nové vládce.“ Řekl. Cože? Nové? Ale to přeci ne, jen to ne. To by pak znamenalo, že…

„Nové?“ zeptal se překvapeně Carlisle

„Ano prý tam vládne upír jménem Thomas a  Arova dcera Isabella,“ řekl a znovu pokrčil rameny. Takže ona si ho vzala? Ale,vždyť ho nechtěla, musel jí donutit, co když jí ublížil?

„Akorát říkali, že prý Isabella nebyla bůhví, jak nadšená,“ řekl a tím usvědčil to, co jsem si myslel.

„Ale jak to? A kde je vůbec Aro s bratry?“ zeptal se Carlisle. Doufám, že i na tohle zná odpověď.

„No říkali, že prý nedodržel nějakou smlouvu a tak je ze trůnu sesadili a nastoupili na ně oni,“ dořekl. Tak tohle mi stačilo, musím se tam dostat a osvobodit je, tohle nemůžou dělat. Vzhlédl jsem, ale všiml jsem si Alicina pohledu, který říkal, že to probereme jako rodina a ať nic nevyvádím. Zavrtěl jsem se na místě, ale tím jsem vyprovokoval Tanyu, která se na mě zase nalepila. Bože je jak moucha, která se nalepí na mucholapku, a tou mucholapkou bych měl být podle všeho já. Alice se začala hlasitě smát a poslala mi vizi, ve které jsem mucholapka a ona moucha i přesto, že ví, že by umřela, tak prostě letí a nalepí se na mě. Cítil jsem, jak se mi na tváři usadil úšklebek, který ta vize způsobila a Tanya si to opět vyložila špatně a tedy jako znamení, že se přece jen dám obměkčit.

„A já se zase nic nedozvím!“ zaburácel Emmett.

„Emmette pořád si na seznamu budoucích vykastrovaných lidí tak zmlkni.“ Řekl jsem a on okamžitě sklapl. Aspoň chvíli bude klid. Povídali si asi do rána a já seděl u svého piána. Samozřejmě s vlezlou Tanyou a hrál Esméinu ukolébavku.

„No myslím, že už půjdeme,“ promluvil Eleazar a zvedl se z pohovky.

„Ještě ne!“ protestovala Tanya a prosebně se na mě koukla, jestli jim v odchodu zabráním. Ani mě nehne, pomyslel jsem si, už jsem potřeboval mluvit s rodinou, abychom se dohodli, co bude dál.

„Jsme rádi, že jste přijeli.“ Řekl Carlisle a i v myšlenkách byl rád „Aspoň teď víme, co se děje ve Volteře a je to rodina Edwarde,“ slyšel jsem v myšlenkách. Jen jsem se usmál a přikývl.

„My také doufáme, že nás taky brzo navštívíte, že jo Edwarde?“ řekla Tanya, když se nedočkala mého zastání, aby tu mohli zůstat déle. Já se na ni musel povinně usmát.

„Samozřejmě, že ano, rádi přijedeme.“ Řekla Esme. Ty jo, oni mě chtějí asi vážně zabít. Ještě jsme je vyprovodili a pak jsme jen viděli jejich mizící postavy, tak to bychom měli. Došli jsme do obýváku a sedli si na pohovku.

„Tak jste slyšeli, co se tam děje,“ řekl Carlisle a všichni jsme přikývli.

„A co budeme dělat?“ zeptala se Rosalie. Páni, tak zrovna od ní bych to nečekal.

„Musím si s Bellou promluvit!“ řekl jsem rozhodně.

„Jo, ale jakmile se dostaneš do paláce, Thomas z tebe udělá fašírku,“ řekla Alice a znovu mi ukázala své myšlenky. Thomas o mě věděl, věděl, že jsem byl s Bellou v té horské chatě a rozhodl se mě zničit, ale tím ta vize nekončila. Nehodlal zničit jenom mě, ale celou naši rodinu a Denalijské také. Hodlá zničit ty slabé články v řetězu síly, jak sám tvrdí.

„Musím nějak soukromně, pošlu jí dopis nebo až budeme ve Volteře, se pokusím pomocí myšlenek s ní nějak domluvit.“ Řekl jsem a ten nápad se mi líbil.

„Edwarde, Thomas umí zablokovat dary. Nevím, jestli to vyjde, blokuje je i Belle.“ Řekla Alice. No jasně, Bella je silná a on se bojí, že by mohla něco provést.

„Já vím, ale já jí tam nenechám!“ řekl jsem rozhodně a nemělo cenu mi to vymlouvat. Vím, že jsem si tím vysloužil u Emmeta přezdívku nejtvrdohlavějšího upíra, ale co je na tom, když se jedná o mou lásku? „Thomase vlastnoručně zabiju a Aro s bratry se bude moct vrátit tam, kam patří. Na trůny a ne do cely.“ Řekl jsem tvrdým hlasem.

„To je dobrý nápad,“ souhlasil Emmett. Sám se už viděl, jak si procvičí tu hroudu svalů, které používá jenom na lov a to si ještě musí dávat moc velký pozor, aby tomu medvědovi neublížil moc, jinak by podle něj nebyla zábava.

„Jen aby vyšel. Přeci jenom je Thomas docela tvrdý oříšek.“ Ozval se Carlisle „Jak jinak by se dokázal tak snadno dostat k moci? Ano vím, byla tam ta dohoda, ale Aro by se rozhodně nevzdal moci jenom tak.“ Zaposlouchal jsem se do jeho myšlenek.

„Neboj se, mi ho zvládneme!“ řekl znovu Emmett, vstal a plácl mě po zádech. On si snad myslí, že ho nechám jet se mnou? Jasně hodil by se mi, ale copak budu muset dávat ještě pozor na něj a ne jen na Bellu? Tohle by bylo opravdu těžké.

„Dobřa pojedeme do Milána. Budeme postupně zjišťovat, co  a jak a pak si zkusíme promluvit s Isabellou.“ Řekl Carlisle, všichni přikývli a šli balit. Prosím, ať to vyjde, ať si s námi promluví.

Sám jsem se ani neobtěžoval balením. Alice to všechno zařídila za mě. Právě jsem seděl ve svém autě a jako šílenec se řítil na letiště. Kromě Emmeta se mnou tedy jede i celá moje rodina. Tak to bude fakt něco. Ještě jsem neměl čas Carlisleovi říct o tom Thomasově plánu zničit celou naši rodinu, ale snad k tomu bude vhodná chvíle, až budeme v Milánu.

<<< Předchozí kapitola ooooo Další kapitola >>>

<<< Shrnutí princesVolturi oooo Shrnutí Petronely >>>

Autor: princesVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princezna Volturi - 16. kapitola: