Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna labutí - Epilog

01.02.2010 (10:30) • VampiresGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2398×

Epilog

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.

Že mýty mají větší moc než historie.

Že sny jsou mocnější než skutečnost.

Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.

Že smích je jediným lékem na zármutek.

A věřím, že láska je silnější než smrt.

Robert Fulghum

Paříž, teď můžu říct s klidem město lásky. Dřív jsem ji milovala pro její magičnost, osobní kouzlo, teď proto, že mi vrátila chuť žít.

Nikdy bych si nepomyslela, že se vrátím do náruče člověkovi, který mi tak moc ublížil. Že mu budu znovu šeptat, jak moc ho miluji a jak moc mi chyběl.

Edward se změnil. Nestaral se o to, jestli mi ublíží, nebo ne, nevadilo mu, že mizím a stravuji se jinak než on. Miloval mě takovou, jaká jsem byla. Cítila jsem, že je mezi námi všechno jasnější, než předtím. Nepřetvařovali jsme se, že se nám nápady toho druhého líbí, nelhali jsme si, říkali jsme si všechno narovinu. Bláznivě jsme mizeli na dlouho dobu pryč, aniž bychom dali někomu vědět, kam jedeme. Užívali jsme si každé chvilky strávené spolu, jako by to měly být poslední okamžiky, co se vidíme.

Pohled z Vítězného oblouku dolů na Champs Elyseés. Naplňoval mě pocit štěstí. Tady nahoře jsem mohla přemýšlet.

Lehké našlapování mi prozradilo, že mě někdo našel. Ani jsem se nemusela dívat kdo, protože jen jeden člověk věděl, kam se zašívám. Asher.

„Myslel jsem si, že tu budeš, Isabello,“ řekl a posadil se vedle mě. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zaposlouchala jsem se do zvuků dopravy dole pod námi.

„Kde bych jinde byla?“

Pokrčil rameny a povzdechl si. „Už je to dlouho, co jsme se naposledy viděli, co?“

Přesně čtyřicet šest let, dva měsíce a tři dny. Před touhle dobou jsem se dozvěděla, s kým jsem hrála svou malou, sebevražednou hru. Neprohrála jsem, ani jsem nevyhrála. V čas jsme si oba uvědomili, že je nad naše síly pokračovat. A každý jsem mohl ztratit víc než získat.

„Jak se má Alice?“ zeptal se mě.

„Fajn,“ broukla jsem a zamyslela jsem se. Vlastně jsem to ani pořádně nevěděla. Už to byly tři roky, co se odstěhovala s Alicí a Jasperem do Toronta. Ale asi se měla dobře podle toho, co jsem slyšela od Edwarda. „Studuje.“

„A ty? Dlouho jsem o tobě neslyšel.“

„Snažím se držet v pozadí. Myslím, že ve Volteře mě mají plné zuby. Zuří stále Aro kvůli tomu šutru?“

Asher se rozesmál. „Neslyšela jsi o tom, Isabello? Aro Volturi a Daniel Lefevre ukončili tu nesmyslnou hádku. Díky tobě. Teď se spíš zaměřil na to, aby si zplodil vlastního potomka. Závidí Deanovi.“

„Jak je na tom?“ zeptala jsem se přítele na svou bývalou, životní lásku a otce mojí holčičky. Před sedmačtyřiceti lety se k nám neznal, my teď nestáli o něj.

„Nechápe, co se to stalo. Jednu chvíli měl milující ženu, hodné dítě a o okamžik později všechno ztratil.“

„Už jsem ho nemilovala,“ povzdechla jsem si. „Už jsem ani nevěděla, za co bojuji.“

„Abych nezapomněl, mám ti od Marcuse vyřídit, že jsi kdykoliv i s Alicí vítána ve Volteře. Vzkazuje ti, že jsi úžasná mladá dáma, kterou by rád poznal.“

Pousmála jsem se. To uhodl. Abych se vracela do Volterry.

Ohlédla jsem se, ale on už tam nebyl.

A tak končí můj příběh. Měl to být příběh o lásce na věčnost, pomstě a porozumění, ale podle mého se změnil na pohádku O ošklivém káčátku. Byla jsem obyčejná, nemotorná lidská holka, která se stala přes noc labutí. Vždyť Swan znamená labuť.

Ničí život není dokonalý a nevyvíjí se, tak jak si přejeme, ale v tom tkvěje jeho kouzlo. Nikdo nám nikdy neřekne, co se stane. I vize Alice Cullenové závisí na něčím rozhodnutí. Ale kdo ví, jak se rozhodneme?

Z křehké dívky se stala matka; mladá, ustrašená upírka dospěla. Co bych si mohla přát víc?

Mám rodinu, přátele, dceru a teď i manžela. No řekněte, chybí mi snad ještě něco?

<<

Autor: VampiresGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princezna labutí - Epilog: