Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 13. kapitola

31.12.2012 (19:45) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1291×

XIII. Novorození

„Jaspere, dělej, jinak nestihneme letadlo,“ křičela na mě Leah, povzdechl jsem si a vyšel z pokoje. Rozběhl jsem se do garáže, kde už na mě čekali mí strážci.

„No konečně,“ ulevila si Leah a nasedla na místo spolujezdce.

„Budeš mít teď konečně po dvou letech klid od tréninků,“ zasmál se Seth.

„Bude se mi po tom stýskat,“ usmál jsem se a vyjel.

„Neříkej, že tě baví pořád trénovat a nemít žádnou noc volnou,“ řekl mi.

„Nevadí mi to,“ pokrčil jsem rameny.

„Ty seš divnej,“ protočil oči a zavřel je. Během chvilky spal a chrápal, jako když řežete pilou.

„Těšíš se?“ zeptal jsem se Leah.

„Ano,“ přikývla, „dlouho jsem Sama a Emily neviděla, navíc je teď těhotná a já budu teta.“

„Dřív jsi je neměla ráda,“ zavzpomínal jsem.

„Ale ty jsi mi pomohl se od toho oprostit, a to mi strašně pomohlo,“ usmála se na mě a pohladila po ruce, kterou jsem měl na řadící páce.

„Kdy ta svatba vlastně je?“ Podíval jsem se na ni.

„Za měsíc, Emily chce ale pomoci s přípravou, jdu jí za družičku, takže jí musím pomoc,“ odpověděla mi.

„Já se také těším, bude zase nějaká změna, třeba zase nějak napálíme Paula,“ usmál jsem se.

„Já jsem zvědavá, kde vlastně budou bydlet, u Sama je to hodně malé a u Emily také,“ zamyslela se.

„Mám pro ně jeden svatební dar,“ řekl jsem a v mysli se mi objevil nový dům, který jsem si nechal v La Push postavit.

„Takže ty jsi to stavěl pro ně?“ otočila se na mě, přikývl jsem.

„Ty jsi hrozný, takhle to před námi tajit,“ plácla mě do paže.

„Chtěl jsem, aby to bylo překvapení,“ usmál jsem se. „Napadlo mě, že bychom to mohli dát jako společný dar za nás všechny.“

„To je dobrý nápad,“ přikývla a zívla.

„Vyspi se, dneska jsi toho moc nenaspala,“ doporučil jsem jí.

„Divíš se, když jsme měli trénink?“ Protočila oči a během chvilky spala. Dojel jsem na letiště a opatrně svá vlčata vzbudil. Prošli jsme kontrolami a už seděli v letadle do New Yorku.

Díval jsem se z okna ven a nedovolil si vzpomínat na stejný let před dvěma roky. Bylo to stále moc živé, pořád to bolelo.

„Jazzi, jdeš s námi se podívat po obchodech?“ zeptala se mě Leah, když jsme vystupovali z letadla na přestup, mezi kterým jsme měli hodinu volno.

„Jasně, proč ne, když mi zase nezlikviduješ kreditku,“ přikývl jsem. Leah se jenom zasmála a táhla nás do obchodu, kde jsme strávili další půlhodinu.

„Pojďte se najíst,“ pobídl jsem je. Zašli jsme do jednoho rychlého občerstvení a oni si tam koupili jídlo. Cestou do letadla ho snědli a my mohli konečně nastoupit.

V Seattlu jsme nastoupili do auta a vyjeli do La Push, kde nás už všichni čekali.

„Leah, Sethe, Jazzi,“ uvítal nás Sam, cítil jsem z něj radost, že nás vidí.

„Ahoj, Same,“ usmál jsem se, „kde máš Emily?“

„Čeká na vás doma, už se vás nemůže dočkat,“ odpověděl mi.

„Ahoj,“ usmála se Leah, když se na ni Sam otočil.

„Ahoj, Lee Lee,“ objal ji jako svou sestru. Seth se také s ním velmi přátelsky přivítal a my se vydali za ostatními k Emily domů.

„Leah,“ vykřikla Emily, když jsme přišli, a objala ji.

„Ahoj,“ zasmála se Leah a opatrně ji k sobě přitiskla. Na Emily bylo už těhotenství trochu vidět, odhadoval jsem ho tak na patnáctý týden.

„Ahoj, kluci,“ usmála se na nás Emily a políbila nás na tvář.

„Pořád studíš,“ zasmála se, když mě políbila.

„No jak vidíš, nezměnil jsem se,“ pokrčil jsem rameny s úsměvem.

„V kolikátém jsi týdnu?“ zeptal jsem se jí. „Typoval bych tě tak na patnáctý.“

„Máš dobré oko, jsem v patnáctém,“ přikývla s úsměvem a pohladila se po bříšku.

„A už víte, co to bude?“ zeptala se Leah se zájmem.

„Ne, necháme se překvapit,“ odpověděl jí Sam a položil Emily ruku na její bříško.

„Čau, upíre,“ uslyšel jsem za sebou Paula.

„Nazdar, vlku,“ otočil jsem se na něj a plácl si s ním.

„Ty máš tu svou ochranu, co?“ zeptal se mě, přikývl jsem.

„Super, aspoň to tu nebude smrdět,“ rýpnul si.

„To nemůžu říct já,“ nakrčil jsem hraně nos, na ten jejich pach jsem si už zvykl. Vlkodlaci se zasmáli a pustili se do jídla, které jim Emily uvařila.

„Jazzi, pomůžeš mi v kuchyni?“ zeptala se mě Emily. „Kluci říkali, že by si rádi dali zas tvé palačinky.“

„Jasně,“ přikývl jsem, „ale budu toho potřebovat hodně.“

„Nakoupila jsem zásoby,“ usmála se na mě a začala vyndávat ingredience.

„Leah, pojď nám, prosím tě, pomoc, já už se svými chutěmi bych vám to tu snědla dřív, než bychom něco uvařili,“ poprosila Emily Leah, která v tu ránu stála u mě a pomáhala mi vařit.

Během hodiny jsme měli uvařeno pro všechny hladové vlkodlaky, kteří se sem během chvíle seběhli. Hned se do toho pustili a Emily také. Stál jsem opodál a pozoroval je. Tohle byla pravá rodina.

Ty ale do té rodiny také patříš, řekla mi Leah, usmál jsem se na ni.

„Same, zachytili jsme cizí upíří pachy na severní hranici,“ vběhl do dveří Embry. Sam se ihned zvedl a rozběhl se za ním.

„Jdu s nimi,“ řekl Seth a rozběhl se ještě za nimi. Ucítil jsem, jak uvolnil svou mysl, abych mohl vše sledovat.

„Jaspere, asi bys měl vědět, že tu jsou Cullenovi,“ řekl mi Jared. „Sam pozval Jacoba a jeho rodinu.“

„A ona je tu také?“ zeptal jsem se, Jared pochopil, na koho narážím, a přikývl.

Sethe, stůj, přikázal Sam, cítím Cullenovy, neměli by vědět, že jsi tady, zakryj se, ale poslouchej.

„Co se děje?“ zeptala se Emily se strachem v hlase.

„Potkali Cullenovy,“ odpověděla jí Leah.

Co tu děláte? zeptal se Sam v myšlenkách.

„Zachytli jsme neznámý pach,“ odpověděl mu zrzek, „a ty?“

Já také, přikývl Sam.

„Ty tu nejsi sám,“ řekl prostě.

Ne, jsem tu i já, zachránil situaci Embry, který je zrovna dohnal.

„Myslím, že jsem zachytil ještě jedny myšlenky,“ zamyslel se.

Sethe, přenes se pryč, řekl jsem mu, poslechl mě a přenesl se o kousek dál, kam vedla ta stopa. Rozběhl se po ní a našel deset novorozených, kteří přiběhli z různých směrů.

Novorození si ho všimli a zaútočili na něj. Seth otevřel tlamu a vytvořil v ní ohnivou kouli. Couvli, takže se bojí ohně. Seth po jednom skočil a chtěl mu urvat hlavu, ale jeho zuby jen po jeho krku jen přejely.

Tohle nejsou normální novorození, to jsou vyvrženečtí novorození, řekl mi Seth a přeměnil se do lidské podoby. Vytáhl dýku a zabodl ji jednomu do srdce. Okamžitě se rozpadl v prach, ostatní se na něj vrhli. Seth se radši přenesl sem k nám.

„To nejsou normální novorození,“ oznámil ostatním vlkodlakům.

„Sam to musí vědět,“ řekl Jared a začal se zvedat.

„Já jsem to slyšel a Cullenovi také, už vědí, že jsi tady, Jazzi,“ objevil se Sam ve dveřích.

„Máme se s nimi za půl hodiny sejít na nedaleké louce a všichni,“ dodal Embry.

„Tak to abychom vyrazili,“ zvedl se Paul. Vlci se přeměnili a společně jsme se rozběhli na tu louku. Šli jsme po stopě Cullenových, kterou nám tu naschvál nechali.

Sethe, Leah, Jazzi, zůstaňte v lese, řekl nám Sam a šel s ostatními na louku. Leah si lehla, já si sedl a opřel se zády o její bok. Trochu se natočila a položila si hlavu vedle mou nohu. Seth si lehl a položil mi hlavu do klína. Oběma rukama jsem jim zajel do srsti a začal je hladit na jejich velkých hlavách.

„Domluvili jsme se, že přijdete všichni,“ uslyšel jsem Rosalii.

Ta mi tak chyběla, pomyslel jsem si. Všichni vlkodlaci se štěkavě zasmáli.

„On tu je někde,“ řekl zrzek, který zachytil mou poznámku.

„Jak to víš?“ zeptala se ho Rosalie.

„Slyšel jsem jeho povzdech v jejich myšlenkách,“ odpověděl jí.

„Same, prosím, chceme vidět všechny z vaší smečky,“ poprosil Carlisle, Sam se podíval směrem na nás s otázkou v hlavě, přikývl jsem a vstal. Společně se svými strážci jsme došli až ke smečce, postavil jsem se vedle Jareda a vlčata vedle mě.

„Vy tu trpíte toho, který se živí lidskou krví?“ zeptala se Rosalie.

„Je vegetarián,“ ozvala se Alice a podívala se mi do očí, jako obvykle jsem měl své smaragdové, zlaté jsem hodně dlouho neměl.

„Tak ať to dokáže,“ usmála se medově Rosalie, myslela si, že mě setřela. Jen jsem mrkl a mé oči se změnily na zlatavé. Všichni zalapali po dechu, znovu jsem mrkl a měl zpátky své lidské.

„Vy víte něco o těch novorozených? Slyšel jsem, že nejsou normální,“ zeptal se Carlisle.

Jsou to novorození, které stvořil Vyvrženec, odpověděl Sam.

„Nemůže mluvit nahlas on?“ zeptala se Rosalie a kývla směrem ke mně.

Kluci, běžte si sednout dál, řekl nám Sam.

Já klidně s nimi budu mluvit, nabídl jsem.

Ne, nevěřím jim, budu mluvit já, zavrtěl hlavou a já pokrčil rameny. Sedl jsem si k vlkům, udělali kolem mě kruh a dívali se na Cullenovy.

„Oni nechtějí Jaspera vystavit nebezpečí,“ řekl zrzek.

„Co mu tady, prosím tě, hrozí?“ zeptal se Emmett.

„Nevěří nám,“ odpověděl mu zrzek a otočil se na Sama.

„Takže on říká, že to jsou novorození, které stvořil Vyvrženec,“ tlumočil.

„Jak se liší od normálních novorozených?“ zeptal se Carlisle, Sam se podíval na mě.

„Jsou silnější než normální, nejdou zničit roztrháním a spálením a bojí se ohně více než normální upíři,“ řekl jsem a hrál si s dýkou. Sam ke mně přišel a opatrně si vzal mou dýku do tlamy. Odnesl ji ke Cullenovým, kteří na to vyjeveně koukali.

„K čemu je ta dýka?“ zeptala se Alicina matka.

Dokáže je zabít, odpověděl Sam.

„Prý dokáže zabít upíry,“ tlumočil zrzek.

„To je ta dýka, kterou jsi dal Lily?“ zeptala se mě Alice, přikývl jsem. Sam odběhl a po chvilce se objevil jako člověk.

„Naučím vás, jak s ní bojovat,“ řekl, „Jazz zatím protrénuje kluky.“

Kývl jsem a přivolal k sobě několik tuctů dýk, jeden tucet jsem hodil Samovi, který je chytil a podal Cullenovým.

„Tak, kluci, doufám, že si aspoň něco pamatujete,“ usmál jsem se, když ke mně přiběhli oblečení.

„Neboj se, nic jsme nezapomněli,“ usmál se na mě Jared, když dostal dýku.

„Tak se ukaž,“ pobídl jsem ho. Vyrazil proti mně s dýkou, vyhnul jsem se mu. Zabrzdil a chtěl mě kopnout, chytil jsem mu jednou rukou nohu a druhou ho udeřil do hrudi tak, že spadl. Ihned se sebral ze země a zaútočil na mou hruď. Kopl jsem ho do ruky a tím mu vyrazil dýku z ruky.

„Jarede, dobrý,“ přikývl jsem, postupně jsem přezkoušel všechny kluky a všechno si pamatovali.

„To snad ne,“ zalapal zrzek po dechu.

„Co se děje?“ zeptal se Carlisle.

„Ti novorození, zaútočí na nás už pozítří,“ odpověděl mu.

„Já je nestihnu za ty dva dny skoro nic naučit,“ řekl mi tiše Sam, když jsem k němu přišel.

„Zavolám Armádu,“ řekl jsem.

„Ne,“ vložil se do rozhovoru zrzek.

„Proč ne?“ zeptal jsem se. „Ti Vyvrženci jdou po mně.“

„Jsou na našem území a jsem si jist, že jdou také po nás,“ odpověděl mi. „Za ty dva dny se dá spoustu věcí stihnout, když budeme spolupracovat.“

„V tom má pravdu, Jazzi,“ přikývl Sam.

„Dobře,“ povzdechl jsem si, „ale v nejhorším přivolám Mistry.“

S tím oba souhlasili.

„Mimochodem, jsem Edward,“ podal mi ruku.

„Mé jméno znáš, ale těší mě,“ stiskl jsem mu ji.

„Měli bychom už jít, holky se potřebují vyspat,“ řekla Alicina matka.

„Takže se tu sejdeme zítra ráno,“ řekl Edward, přikývli jsme a rozběhli se domů.

 *****

Ty dva dny utekly jako voda, něco jsme je stihli naučit, ale stejně byli na úrovni mých Noviců. Nicméně to muselo teď stačit, novorození se na nás vrhli. Vytáhl jsem dýku a začal bojovat. Přepnul jsem na svůj bojový mód, prostě jsem bojoval a zabíjel. Bylo to, jako bych vypnul svůj dar a necítil žádné emoce.

„Když tě nezabil Stefan, zabiju tě já,“ uslyšel jsem Vladimirův hlas, otočil jsem se a uviděl, jak se Vladimir tyčí nad Alicí.

„Nechápu, proč si s tebou hrál,“ odfrknul si a chtěl ji chytit pod krkem. V ruce se mi utvořila ohnivá koule a já ji po něm hodil. Trochu od Alice couvnul a já toho využil. Vhrl jsem se na něj a vyvolal ohnivý souboj.

Stali se z nás obou lidé a souboj mohl začít. Vrhl se na mě se dvěma dýkami, vykryl jsem jeho útok svým oblíbeným mečem.

Bojovali jsme dlouho, já už měl hodně velký šrám na zádech a pravé paži, ale pořád jsme bojovali. Pak mi vyrazil z ruky i druhý meč.

Zabodl mi dýku přímo do srdce, na okamžik se mi zatmělo před očima.

„To je tvůj konec,“ zašeptal, měl jsem položenou pěst přesně na jeho srdci.

„Ale i tvů.“ Roztáhl jsem prsty, má skrytá dýka vystřelila a zajela mi přímo do srdce. Oheň nás zcela pohltil a odtrhl od sebe. Cítil jsem, jak mi zajíždí do ran, které mi Vladimir způsobil. Byla to neskutečná bolest, pak jsem ztratil vědomí.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 13. kapitola: