Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 12. kapitola

29.12.2012 (17:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1229×

XII. Odchod

Dveře se otevřely a já v nich uviděl svého strážce.

„Dělejte, padáme,“ řekl nám, vzal jsem Lily do náruče a vyběhl ven. Spatřil jsem své Mistry, kteří nás přišli zachránit. Rozběhli jsme se dlouho chodbou, cestu nám však zatarasili Vyvrženci. Byl jsem vepředu, chtěli na mě zaútočit. Leah a Seth přede mně skočili ve své vlčí podobě.

Otevřeli tlamy a začaly se jim v nich tvořit ohnivé koule. Udiveně jsem se na ně díval, vypustili ty koule rovnou dvěma Vyvržencům do obličeje. Ihned couvli, vlkům se z hrdla vydralo varovné vrčení.

Vyvrženci couvali před nimi, pomalu jsme šli. Leah šla vepředu a Seth nás jistil ze zadu.

„Danny, vem Lily.“ Podal jsem mu svou sestřičku a vytvořil na rukou ohnivé koule. Pomalu jsme procházeli hradem, kde nám všichni Vyvrženci šli z cesty. Šlo to až moc hladce, cítil jsem za tím nějakou boudu.

Vyběhli jsme z hradu a zamířili pryč.

„To si myslíte, že je nám tak lehce vezmete?“ uslyšeli jsme za sebou Stefana. Zastavili jsme a otočili se na ně. Chtěl jsem se na něj vrhnout, ale zastavily mě tři páry rukou, které měly problém mě udržet.

„Jaspere, uklidni se,“ řekl mi Seth, který se přeměnil do lidské podoby. Zavrčel jsem a uklidnil se.

„Nenech se vyprovokovat, víme, co ti udělal,“ zašeptala mi Leah, podíval jsem se na ni.

„Nevíš, jaké to je, když ti to někdo udělal,“ zavrčel jsem.

„Jak myslíš, že jsem se cítila, když se Sam otiskl,“ řekla mi.

„Budeme tady čekat dlouho, než si tam vyřešíte své věci?“ zeptal se posměšně Stefan, zavrčel jsem a chtěl se na něj znovu vrhnout. Zachytily mě teď čtyři páry rukou, nemohl jsem se hnout z místa.

„Jaspere,“ okřikl mě Seth, „zklidni se!“

„Jsi slabý, Jazzi, pomsta ti zatemňuje mozek,“ uklidňovala mě Leah, pomalu jsem se uklidňoval, ale pořád jsem nenávistně propaloval Stefana.

„Zabte je,“ nařídil Vladimir, Vyvrženci se na nás vrhli. Všichni Mistři si přede mě stoupli, aby mě chránili. Vyvolali ohnivý souboj, chtěl jsem se také přidat, ale Lily mě chytila za ruku a strhla k sobě.

„Nechoď tam, tohle přesně chtějí,“ řekla mi naléhavě.

„Nemůžu je tam nechat samotné,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Musíš, ty ses pro ně obětoval před měsícem, teď to nech zase na nich,“ domlouvala mi.

„Lily,“ uslyšel jsem hlas svého bratra, otočili jsme se a uviděli ho, jak za námi běží.

„Lucasi,“ zašeptala, když ji sevřel v náruči.

„Jazzi, musíme zmizet,“ řekl mi.

„A co oni?“ pPodíval jsem se na zbývající Mistry, kteří bojovali, seč jim síly stačily.

„Musíme, oni to zvládnou,“ přesvědčoval mě.

„Mistři, ústup,“ zavelel jsem, poslechli mě a ukončili souboj. Lucas nás všechny přenesl do Volterry.

Objevili jsme se v trůnním sále, kde nás už čekali.

„Alice,“ uslyšel výkřik její matky. Chtěl jsem odejít, ale zadržela mě otcova ruka.

„Kam zas jdeš?“ zeptal se mě.

„Dva měsíce jsem nebyl na lovu, mám žízeň,“ odpověděl jsem mu a vytrhnul se mu. Rozběhl jsem se do lesa a skolil první srnu, která se mi připletla do cesty. Krmil jsem se snad dvě hodiny, než jsem byl konečně plný. Ten dvouměsíční deficit se na mě pěkně podepsal.

*****

Balil jsem si věci a připravoval se na odchod do Sídla, za ty dva týdny, co tu jsme, jsem s Alicí vůbec nemluvil. Ona se vyhýbala mně a já se vyhýbal jí. Ta rána byla pořád ještě moc čerstvá.

„Jazzi, Alice není u sebe v pokoji,“ uslyšel jsem za sebou vystrašenou Lily, která mi podala přehnutý lístek s mým jménem. Rozložil jsem ho a poznal Alicin rukopis.

Jazzi,

Myslím, že nemá cenu ti nic vysvětlovat, protože to chápeš sám. Cítím, že je mezi námi konec, a nechci ti zbytečně způsobovat další bolest. Jen chci, abys věděl, že jsem to neudělala dobrovolně, donutili mě k tomu.

Navždy tě budu milovat,

Alice

Ztěžka jsem se posadil na postel a zíral na ten dopis. Z očí mi začaly téct slzy.

„Odešla,“ zašeptal jsem, Lily zalapala po dechu a chtěla si ode mě vzít dopis. Založil jsem ho rychle do zadní kapsy svých kalhot, nechtěl jsem, aby někdo věděl, co se stalo.

„Je to její rozhodnutí a já ho budu respektovat,“ řekl jsem po chvilce odhodlaně a utřel si slzy.

„Ty za ní nepůjdeš?“ zeptala se mě udiveně Lily, zavrtěl jsem hlavou a zvedl se. Odešel jsem ven, kde na mě čekala vlčata.

„Tak můžeme?“ zeptal jsem se jich, přikývli a přenesli jsme se do Sídla.

Objevili jsme se v mém pokoji, hodil jsem batoh na zem a přešel ke stolu, kde jsem měl její kresbu. Slzy mi zase tekly proudem, vzal jsem tu kresbu a hodil s ní o zeď.

„Jazzi, pojď si to vybít na nás,“ řekla mi Leah.

„Ublížil bych vám,“ zavrtěl jsem zničeně hlavou.

„Můžeme zase trénovat, bude to jako předtím, než přišla,“ prosila mě.

„Dobře, oznam to ostatním, začneme už dnes,“ přikývl jsem.

„Budou nadšení, jak jsem poslouchal, chybí jim to,“ usmál se na mě Seth.

„Dnes je neděle,“ řekl jsem tiše.

„Trénink máme my,“ zaradoval se jako malé dítě, zavrtěl jsem nad ním hlavou.

„Jdu se najíst a můžeme začít, je tak akorát čas,“ řekl mi Seth a odešel. Měl jsem tedy aspoň půl hodiny volna, akorát dost času, abych se připravil a převléknul.

Dal jsem si sprchu, která mě uklidnila, a převléknul se do sportovního oblečení. Po půl hodině jsem si vzal zbraň a vyskočil z balkonu na nádvoří, kde na mě čekali Mistři, kteří se podle emocí už hodně těšili.

„Konečně se zas nebudeme nudit,“ řekl mi Danny.

„Ale to pro mě znamená konec diskoték,“ řekl jsem mu.

„Můžeme trénovat i přes den,“ mávl nad tím rukou, zasmál jsem se. Mezi nimi jsem se cítil celý, má rána se tolik neozývala, ale věděl jsem, že tu bude už navždy.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 12. kapitola: