Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Nedotknutelní 4. kapitola

27.06.2013 (08:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1397×

IV. Vysvětlení 

„Nessie,“ vykřikla Alice, mávnul jsem rukou a odhodil Vyvržence. Položil jsem Janie na zem a přiběhnul k tomu Vyvržencovi.

„Ty,“ zavrčel, poznal jsem ho, to on mě zabil.

„Ty máš být mrtvý,“ řekl mi s nenávistí v hlase, něco mi říkalo, že je to ten nový druh. Vrazil jsem mu ruku do hrudi a řekl mu: „Byl jsem.“

Vytrhnul jsem mu srdce z hrudi a hodil ho vedle něj. Jeho tělo najednou vzplálo, podíval jsem se na svou rodinu a uviděl, že Johny ukazuje rukou na Vyvržence.

„Byl tu jen on,“ řekl jsem, nikoho jiného jsem tu necítil. Alice vběhla do domu a vykřikla: „Mami, tati.“

Vzal jsem děti a vběhnul také do domu. Uviděl jsem je ležet na zemi a u nich stál malý Cody.

„Máma a táta,“ zašeptal a díval se na Alici.

„Běž se podívat, kde jsou ostatní,“ řekl jsem Alici. „Já se o ně postarám.“

Alice přikývla a rozeběhla se hlouběji do domu. Kousnul jsem se do zápěstí a přiložil ránu k Carlisleovým ústům. Nechal jsem mu stéct do úst pár kapek své krve. Rána na krku se mu začala hned zacelovat. Ten samý proces jsem opakoval i s Esmé.

„Nahoře jsou Bella s Edwardem, ale Rosalie s Emmettem a Elenou tu nejsou,“ přiběhla Alice. Přikývnul jsem. Carlisle s Esmé se probrali, zvednul jsem se a rozeběhnul se nahoru, kde jsem našel Edwarda s Bellou také pokousané. Ihned jsem jim dal trochu své krve a oni se probrali.

„Nessie,“ zašeptal Edward a vyskočil z okna. Následoval jsem ho, Nessie sotva dýchala. Bella přistála vedle mě a vykřikla: „Nessie!“

„Bello, ustup,“ řekl jsem jí, znovu se kousnul do zápěstí, protože se mi už zahojilo. Dal jsem Nessie pár kapek své krve a rána na jejím krku se začala zacelovat.

„Jaspere, jak to že jsi naživu?“ zeptal se mě Edward.

„Teď na to není čas, vysvětlím ti to později, musíme najít Emmetta, Rosalii a Ellie,“ odpověděl jsem mu a snažil se vycítit jejich stopu. Nezachytil jsem je, ale ucítil jsem jiné Vyvržence.

„Cítíš něco?“ přiběhla ke mně Alice.

„Jiné Vyvržence, šli tamtím směrem,“ ukázal jsem směrem do lesa.

„Tak jdeme,“ řekla Alice.

„Ne, jsou nebezpeční,“ zavrtěl jsem hlavou, „půjdu sám.“

„Ne, jdu s tebou, nechci tě znovu ztratit,“ řekla mi nekompromisně Alice. Neměl jsem na výběr, podíval jsem se jí do očí a použil na ni nátlak: „Zůstaň tady.“

Musela mě poslechnout, rozeběhnul jsem se po stopě. Nebyli daleko, přikradl jsem se k nim zezadu. Byly tam tři Vyvrženci, jeden z nich držel malou Ellie a zbylí dva Rosalii a Emmetta. Přišel jsem k tomu, co držel Emmetta, a vytrhnul mu srdce. To samé jsem udělal i s tím druhým, co držel Rosalii.

„Přibliž se a je mrtvá,“ řekl mi třetí Vyvrženec.

„Donuť mě,“ řekl jsem mu a přišel až k němu. Vytrhnul jsem mu Ellie a vrazil mu ruku do hrudi.

„Pozdravuj v pekle,“ zavrčel jsem a chtěl mu vytrhnout srdce, ale on mě chytil za hlavu a zlomil vaz, když jsem mu srdce vytrhnul. Zatmělo se mi před očima a já padnul mrtvý k zemi. Poslední, co jsem slyšel, byl Rosaliin výkřik.

*****

Otevřel jsem oči a zalapal po dechu, hned na to jsem se rozkašlal. Bolel mě neskutečně krk, ohlédnul jsem se okolo sebe a uviděl Cullenovi a svou rodinu, jak se na mě udiveně dívá.

„Jaspere, jak to, že jsi znovu naživu?“ zeptal se mě udiveně táta, zvednul jsem pravou ruku a on uviděl můj prsten.

„Kámen života, takže legenda nelhala,“ zašeptal, přikývnul jsem.

„Může nám někdo vysvětlit, o co tu jde?“ zeptal se netrpělivě Emmett. „My ty vaše legendy neznáme.“

„To skoro nikdo,“ řekl jsem mu a zvednul se do sedu. Pohnul jsem trochu krkem a hned mi do něj vystřelila bolest. Zkřivil jsem obličej trochu bolestí a Alice se mě starostlivě zeptala: „Bolí tě něco?“

„Jen krk,“ odpověděl jsem jí a přejel si po něm.

„Dlužím vám všem vysvětlení, jak jsem se vrátil a co jsem vlastně zač,“ začal jsem. „V našem rodě byla možnost se podruhé vrátit zpět mezi živé jako Nedotknutelný, což je vlastně nový druh člověka a poloupíra. Záleží na pohlaví.“

„Jak se lišíš od normálního člověka?“ zajímal se Carlisle.

„Mám své dary, které jsem měl jako upír,“ odpověděl jsem mu. „Jsem stejně rychlý a silný jako, když jsem byl upírem. Ale to díky tomu prstenu, který mám. Obsahuje v sobě kámen života, který mi pomáhá.

Mám v tělě trochu upířího jedu, kámen je vázaný na něj, bez něj bych nemohl používat své schopnosti. Ten kámen také mě drží při životě, bez něj bych znovu teď neožil. Nemůžu úplně zemřít, pokud ho mám u sebe. A navíc drží mou temnou stránku pod kontrolou.“

„Jakou temnou stránku?“ zeptal se mě Edward.

„Nedotknutelní vlastně prvně vznikli z Vyvrženců,“ řekl jsem. „Ten prsten brání tomu, aby se ve mně probudilo to monstrum.“

„Takže kdybys ten prsten neměl, stane se z tebe Vyvrženec?“ zeptala se mě Alice se strachem v hlase, zavrtěl jsem hlavou: „Ne, ale byl bych hodně nebezpečný, protože by se ve mně probudily mé schopnosti a já nad tím neměl kontrolu.“

„Mluvil jsi ještě o poloupírkách,“ řekl Carlisle.

„Nedotknutelní se dělí podle pohlaví, muži jsou lidé a ženy poloupírky, také musí mít kámen života, aby měly pod kontrolou svou temnou stránku, ale ještě navíc musí pít krev svého Nedotknutelného muže, své pravé lásky, protože jinou nestráví,“ dodal jsem. O nátlaku jsem jim říkat nechtěl, nechtěl jsem je děsit. Už takhle se mě báli kvůli mé temné stránce, rozhlédnul jsem se okolo a uviděl, že jsme pořád u Cullenových.

„Měli bychom jít, tady nejsme v bezpečí,“ postavil jsem se.

„Počkej, ty jsi dával Nessie svou krev, proč?“ zastavil mě Edward.

„Má krev dokáže vyléčit cokoliv a kohokoliv, i kdyby byl na pokraji smrti,“ odpověděl jsem mu a přenesl nás do Sídla. Objevili jsme se na zadním nádvoří, vyskočil jsem na balkon a zašel do svého pokoje. Uslyšel jsem, jak si někdo povzdechnul a přistál přímo za mnou. Otočil jsem se a uviděl Alici, jak jde ke mně. Zatlačila mě do pokoje a zavřela dveře na balkon.

„Tak mluv, co se s tebou zase děje,“ vybídla mě, „a neříkej, že nic není, mě neobalamutíš, znám tě až moc dobře.“

„Jde o ty Vyvržence, Damien mě upozornil, že se můžou objevit, ale nečekal jsem, že tak brzo, Alice,“ řekl jsem jí ustaraně.

„Takže se zase musíme skrývat,“ kostatovala, sklopil jsem hlavu a přikývnul. Alice ke mně přešla a vzala můj obličej do dlaní: „Jestli si vyčítáš to, že ses vrátil, říkám ti tohle. Udělal jsi dobře, i když se objevil nový druh Vyvrženců, zvládneme to. Překonali jsme už hodně věcí, tohle překonáme také.“

„Jsi jiná, Alice, dospěla jsi,“ zašeptal jsem a sundal její ruce ze svých tváří.

„Musela jsem,“ zašeptala také, znovu jsem z ní ucítil bolest. Přitáhnul jsem si ji k sobě a ona mi zabořila obličej do hrudi.

Najednou Alici zakručelo v břiše, zasténala a odtáhla se ode mě. Když se to tak vezme, také jsem měl hlad, ale mé tělo to ještě nedávalo najevo.

„Mám udělat něco já, nebo ty?“ zeptal jsem se.

„Ty, rozhodně ty,“ odpověděla mi.

„A co mám udělat?“ ptal jsem se dál, i když jsem už dávno věděl, co budu muset dělat.

„Palačinky přece,“ usmála se, přikývnul jsem a pustil ji. Společně jsme sešli dolů a já začal dělat palačinky. Už jsem skoro byl hotov, když vůně jídla přivábila vlčata s dětmi.

„Jé, Jasper vaří,“ zaradoval se Seth, musel jsem se zasmát a sundal poslední palačinku z pánvičky. Položil jsem velký talíř na stůl a řekl: „Tak se do toho dejte.“

Nikdo se nenechal dlouho pobízet, Alice podala palačinku i dětem, které se do ní s chutí zakously. Seth s Leah se cpali, jako by nedostali rok najíst. Janie a Johny se oba vyšplhali na můj klín. Přidržoval jsem si je tam oběma rukama a řekl jim: „A jak teď budu jíst?“

Janie se usmála a dala mi k puse svou palačinku, ukousnul jsem si. Dožvýkal jsem a dostal kousnout ještě od Johnyho. Dávali mi oba takhle kousnout, Alice nás s úsměvem pozorovala.

„Nemělo by to být naopak?“ zeptal jsem se jí mezi sousty, Janie i Johny si užívali, že mě můžou krmit. Alice se jen zasmála a já uslyšel zvuk fotoaparátu, otočil jsem se a uviděl, jak mamka stojí mezi dveřmi a fotí nás.

Alice se najednou zvedla, vzala děti do své náruče a i s nimi se posadila na mě.

„Ještě ty,“ zasténal jsem, když mi podávala palačinku.

„Nakrmte taky maminku,“ řekl jsem dětem, poslechly mě a ihned začaly krmit i Alici. Po chvilce byly všechny palačinky snězené, Alice se ze mě zvedla i s dětmi a společně jsme je šli dát spát.

Donesli jsme je do jejich pokoje, který zatím měli spolu. Byl vymalovám světle modrou a světle růžovou barvou, byly tam dvě postýlky a hrozně moc hraček.

„Leah a Seth jim kupují vše, na co si vzpomenou,“ řekla mi Alice a uložila Johnyho do postýlky.

„Já se ani nedivím, když se vlk otiskne, udělá vše, co vidí tomu, do koho se otisknul, na očích,“ přikývnul jsem a uložil Janie do postýlky. Tiše jsme odešli z pokoje a zašli do ložnice.

„Nepůjdeme do stájí?“ zeptal jsem se Alice, která jen přikývla. Společně jsme vyskočili z balkonu a vydali se ruku v ruce do stájí.

„Jazzi, asi bys měl vědět, že se koně trochu změnili,“ řekla mi Alice. „Blesk se jednou zatoulal a pokousal ho upír. Stačila jsem z něj vypít většinu jedu, který měl v sobě, ale změnil se. Všichni koně se změnili, Blesk upadnul na dva dny do bezvědomí, když se probral, byl rychlejší a silnější. Pokousal i ostatní, takže koně jsou nyní z části upíři, pijí zvířecí krev.

Mezi mnou a Star se vytvořilo nějaké pouto, s nikým jiným než se mnou nechce jezdit, pokud to já nedovolím. Blesk je na tom podobně, nechce vůbec s nikým jezdit.“

Trochu jsem se zamračil a otevřel dveře od stájí, protože jsme k nim už došli. Společně jsme vešli dovnitř a já šel rovnou k Bleskovi. Otevřel jsem dveře od jeho stání, ihned se na mě podíval svýma velkýma hnědýma očima. Překvapeně zařechtal, pak ke mně přišel a položil mi hlavu na rameno.

Popleskal jsem ho po krku a zašeptal: „Taky jsi mi chyběl, kamaráde, ale co vyvádíš, proč nechceš s nikým jezdit?“

Blesk zvednul hlavu, strčil mi čumákem do hrudi, čímž mě posunul trochu. Vyšel ven ze svého stání a snížil se. Dával mi tím najevo, že si mám na něj sednout.

Poslechnul jsem ho. Jakmile jsem na něj usednul, ucítil jsem zvláštní vibrace, které vycházely z nás obou.

„Cítíš ty vibrace, co?“ zeptala se mě Alice, která nasedla na Star, přikývnul jsem.

„To je to pouto,“ řekla mi. Pobídnul jsem Bleska, aby vyšel ze stáje.

„Je to strašně zvláštní, jsme jako dva díly, které do sebe zapadají,“ řekl jsem.

„Vím, jak se cítíš,“ přikývla Alice. „Každý kůň má svého jezdce a s nikým jiným nechce jezdit.“

Společně jsme se rozjeli na nedalekou loučku, kde jsme se posadili do sněhu a nechali koně, ať si běhají, kde chtějí. Seděl jsem opřený o strom a Alice se opírala o mou hruď.

„Jaké je to na druhé straně?“ zeptala se mě najednou Alice.

„Jiné,“ odpověděl jsem jí, „všude je klid, žádné boje. Každý tam může mít vlastní svět, kde může být šťastný.“

„Ty jsi tam byl šťastný?“ podívala se na mě. Zavrtěl jsem hlavou: „Ne, sice jsem tam byl s Damienem a ostatními, ale nebyl jsem tam šťastný, protože jsem tam neměl tebe.“

„Málem jsem za tebou šla,“ zašeptala, sklonil jsem hlavu a díval se jí do očí.

„Myslela jsem, že bolestí a žalem snad zešílím, když jsi zemřel,“ pokračovala. „Ale něco mě tu drželo, naše děti. Upnula jsem se k nim, ale ty první dny byly nejhorší, skoro jsem nejedla ani nechodila na lov. Málem jsem kvůli tomu potratila, naštěstí si John toho všimnul a zachránil děti. Musela jsem se sebrat už kvůli nim. Tvá rodina mi hodně pomohla, nevím, co bych dělala, kdyby tu nebyli.“

Přitisknul jsem ji k sobě ještě víc a nic neříkal. Nevěděl jsem, co mám říct, vyčítal jsem si, že jsem nebojoval víc za svůj život. Nic z toho nemuselo být, kdybych dokázal bojovat. Alice, jako by vycítila, na co myslím, mi řekla: „Nevyčítej si nic, Jazzi, nemůžeš za to přece, že jsi zemřel. Minulost už nezměníme, ale budoucnost ano. Jsme zase spolu a já nedovolím, aby se ti znovu něco stalo. Budu stát zase po tvém boku, ať se děje, co se děje. Jasné?“

Díval jsem se jí do očí, zvedla ruku a pohladila mě po tváři. Nic neříkala, dávala mi čas, abych dokázal všechno, co mi řekla,  strávit. Nakonec jsem přikývnul, Alice se pousmála, položila mi ruku na zátylek a přitáhla si mě k sobě. Políbil jsem ji, dal jsem do polibku všechnu svou lásku, kterou jsem k ní cítil. Přetočil jsem se s ní a ocitli jsme se na zemi. Ležel jsem na Alici a ona mě objímala kolem krku.

Najednou jsem uslyšel štěknutí, ihned jsem se od Alice odtrhnul a podíval se na zdroj štěkotu. Uviděl jsem Leah a Setha v jejich vlčí podobě a na nich sedící děti. Leah si lehla na zem a Johny z ní seskočil. Pohladil ji mezi ušima a Leah začala vrnět. Janie zrovna chtěla slézt ze Setha, který také ležel, když k ní přišel zezadu Blesk a strčil do ní čumákem. Janie sklouzla ze Setha, který se na ni hned podíval. Janie se zasmála, zatleskala a vylezla na Setha.

„Ještě,“ zatleskala, Blesk do ní znovu strčil čumákem a Janie sklouzla. Alice se zasmála, uvědomil jsem si, že ještě ležím na ní. Posunul jsem se a opřel se o loket. Alice se jen trochu posunula nahoru tak, že měla hlavu na mé paži.

Star přešla k Johnymu, který se na ni díval, vzala ho za kalhoty a zvedla ho do vzduchu. Položila ho Leah na záda a Johny se tomu strašně smál.

Podíval jsem se na Bleska, který se zrovna pomalu honil se Sethem, kterému seděla na zádech Janie.

„Jsou tak štastní,“ zašeptala Alice, usmál jsem se a políbil ji na čelo.

„A co ty?“ zeptal jsem se jí. „Jsi také šťastná?“

„Jsem a moc,“ usmála se něžně, „protože tu mám konečně všechny, které miluji.“

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Nedotknutelní 4. kapitola: