Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příbuzní 9. kapitola

21.07.2009 (16:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1855×

Edward

Vůbec se mi nechtělo na nějakou pitomou svatbu. I když už to byly dva roky, co jsem Bellu opustil, pro mě to byla stále čerstvá záležitost…

Alice mě však přemluvila a už se nedalo nic dělat. Když Alici řeknete ano, už se z toho nevymluvíte. Byla z té svatby úplně nadšená. Bohužel toho nemohla moc koupit a tak se smířila s tím, že oblékne aspoň mužskou část rodiny.

Mě koupila černý oblek a fialkovou košili. Sama nevěděla, proč fialkovou, prý ji padla do oka…

...

Než jsem se nadál, vystupoval jsem z auta… Svatba byla na nějaké pláži a slunce se schovávala za mraky, takže problém nebyl… Odchytla nás nějaká malá drobounká blondýnka. Její myšlenky byly neutrální a motaly se kolem svatby.

Do hand free zamumlala, že jsme přijeli a odvedla nás k otci nevěsty, tedy k tomu, kdo nás pozval. Pak Green trval na to, že se musíme seznámit se svatební ženou…

Copak mě zajímá nějaká snobská káča, která má na starosti tuto svatbu? Už ji vidím – falešný úsměv, upjatá, vše musí být dokonalé… Pan Green vykřikl a představil nás nějaké ženě, která stála za námi. Otočil jsem se a zůstal překvapeně stát…

Stála tam Bella. Moje Bella. Byla oblečena do fialkových šatů a já se otočil na Alici. Ta byla stejně překvapená jako zbytek rodiny. Zřejmě vizi neměla… Vypadala nádherně.

Celkově byla sladěna do fialkova. Vypadla překvapeně… Bella že organizuje svatby? To není možné! Nikdy svatby nemusela!

Než stačil někdo cokoliv říct, omluvila se a byla pryč…

Myšlenky mé rodiny byly…všelijaké… Emmett se radoval, Rose přemýšlela jak moc se Bella změnila, Jasper trpěl kvůli mým pocitům, Esme měla podobné myšlenky, jako Rose, Carlisle uvažoval jak se lidi mění a Alice se bála o mě…

Pan Green začal něco říkat a tak jsme se všichni otočili na něj… Ještě jsem se otočil, abych se koukl jak rychle, ale elegantně odchází…

...

Pak jsme ji vůbec nespatřili… Kdoví, kde byla… Pan Green Bellu chválil a ještě ji nám doporučil…

Při těch slovech Alice uvažovala, že by si přeci jen Jaspera vzala znovu… a já na ni zavrčel…

Omluvně se na mě podívala a zabořila svůj pohled do země…

...

Svatba se konala na pláži a popravdě řečeno, na skvělém místě…

Bella vybrala opravdu dobře…

Celou dobu bylo zataženo a sluníčko ani jednou nevylezlo, ale jak jsme slyšeli, při obřadu svítilo, takže jsme byli rádi… Párkrát jsem zahlédl její asistentku, myslím, že se jmenuje Lily, jak nenápadně chodí mezi hosty a napravuje chyby…

Opravdu dělaly vše, aby svůj velký den měli dokonalý… Až když oslava pomalu končila, jsem uviděl Bellu, jak ukazuje číšníkovi, jak skládat ubrusy… A pomáhala sklízet ze stolů…

Vypadala unaveně, ale na tváři měla úsměv… Ten mi tak chyběl…

...

Všichni už odešli a zůstala tu jen obsluha, která vše uklízela…

Prošel kolem nás nějaký mladíček, který držel v rukách krabici a nezacházel s ní moc šetrně…

„Hej, ty! No tak, slyšíš! To sklo, co v tom neseš stojí víc, než ty vyděláš za celý rok!“ křičela na něj Bella a snažila se ho dohnat, jenže díky botám, které měla ji to moc nešlo…

„Jestli to rozbiješ, tak to platíš!“ zakřičela na něj a zastavila se u nás…

Rychle si dala hand free do ucha: „Lily, je tu nějakej Bořek stavitel, tak na něj dej bacha.“ Emmett nevydržel a začal se smát. Bella protočila oči.

„Co tu ještě vůbec děláte? Svatba už skončila, ne?“ zamračila se. „Můžeme pomoct?“ zeptala se nadšeně Alice. „Nemusíte, stejně sem jedu i zítra,“ zavrtěla hlavou a začala si sundávat boty. Sedla si u nejbližšího stolu a snažila se rozpustit její vlasy… Po pár minutách se jí to podařilo a já ještě silněji ucítil její vůni… Tak krásně voněla…

Sundala si bolerko, které skrývalo malou černou ledvinku… I tu si sundala a položila na stůl… „Můžem teda pomoct,“ ozval se Emmett a Bella se zřejmě lekla.

„To vážně chcete tolik pomoct?“ udivila se a všimla si dvou dělniků, kteří nesli jeden z několika stůlu…

„Hej! Vy dva! Ty stojí více, než si myslíte, opatrně na ně!“ Usmál jsem se… Vše měla pod kontrolou…

„Iz! Volal pan Masen, prý se mu vrátila snoubenka a chce, aby si zítra šla vybrat svatební šaty,“ křikla na ni Lily a Bella sebou trhla… A já taky…

Masenovi… To bylo moje staré a pravé příjmení… Určitě to je jen shoda jmen… Pokud si dobře pamatuji, tenkrát celá má rodina umřela na španělskou chřipku…

„Zítra nemám čas! Mám se setkat s novým párem! Pozítří by to šlo,“ odpověděla ji Bella a schovala svůj obličej do dlaní… Pak se pomalu zvedla, vzal všechny věci do ruk a na nás kývla…

„Tak pojďte,“ povzdechla si a my šli poslušně za ní… Došla k luxusnímu černému BMW. Našla klíčky a auto odemkla. „To je tvoje?“ zeptala se Rose a začala si auto prohlížet. „Mám je jen na pár dnů pronajaté… Auto momentálně žádné nemám… Jedině svého strého brouka ve Forks…,“ usmála se a z kufru auta vytáhla černé žabky… „Tak a jde se pracovat,“ posumála se a začala dávat úkoly a nejen nám…

...

Všechny stoly už byly odnošené a i holky končily se svojí prací… Chtěl jsem s ní mluvit… o samotě… Našel jsem ji hned…

Stála po kotníky v moři a sledovala je… Vlasy ji poletovaly kolem srdcovitého obličeje…

Pomalu jsem se vydal za ní… Ani jsem nevěděl, proč za ní vlastně jdu, ale v tu chvíli jsem to neřešil…

„Ahoj Bells,“ pozdravil jsem potichu a trochu sebou trhla, jak se lekla… Neotočila se a dál se dívala na tmavě modré moře…

„Čau Edwarde,“ hlesla po chvíli ticha a trchu se otočila, stále se však dívala na moře… Nastalo ticho… „Až teď jsem si uvědomila, že zřejmě tu krásu v rodině Masenových dědíte,“ prolomila ticho a tím potvrdila moje hrozné myšlenky. Takže dělá svatbu mému příbuznému… Jaká ironie osudu…

„Míval jsi taky tak nádherné smaragdové oči?“ zeptala se a otočila se na mě… Jen jsem přikývl…

„Proč si se stala svatební agentkou?“ „Já ti ani nevím, ale musím uznat, že ta práce mě baví… I když nemám čas na svůj osobní život,“ pokrčila rameny…

Vypadala šťastně… zajímalo by mě, jestli někoho má…ale když říkala, že nemá čas na osobní život…

Měli bychom už jet, Edwarde, uslyšel jsem myšlenky mé adoptivní matky Esme.

„Rád jsem tě zase viděl, Bello,“ rozloučil jsem se a než se nadála, byl jsem pryč…

Doufám, že líbilo!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příbuzní 9. kapitola: