Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příbuzní 6. kapitola

15.07.2009 (07:14) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1696×

„Co jste s ní, proboha, dělal? Zítra má svatbu!“ uslyšela jsem z dálky. Zamračila jsem se a pomalu otevřela oči. Ležela jsem na něčí pohovce a někde nedaleko mě se hádali dvě osoby – no hádali, ženský hlas chrlil slova na druhou osobu. Poznala jsem Lily. „Lily, uklidni se,“ zamumlala jsem.

„Jak mám bejt klidná, když tady leží a už dobrou hodinu… Bello!“ vykřikla a já se musela usmát. Začala jsem se pomalu zvedat do sedu. Snažím se vzpomenout, co se stalo a jak jsem se dostala sem…

Vzpomínám si jenom na to, jak jsem byla v parku a Oliver mi vyprávěl o jeho rodině a pak… pak se zmínil o Edwardovi, já zřejmě zakopla o nohy a omdlela jsem. Ale ruku na srdce, pravda je asi taková, že jsem omdlela překvapením, než že jsem zakopla o nohy…

Zvedla jsem se pomalu na svoje nohy a porozhlédla jsem se po pokoji. Byl laděn do světlých barev, byla tu televize, hifi věž, takže toto zřejmě bude obývací pokoj. „Sedni si, Bello, bude to tak lepší,“ ozval se Oliver a já mu musela dát za pravdu, protože se mi motala hlava…

Sedla jsem si na sedačku a Oliver mi podal sklenici vody. „Jo…díky… Co se stalo?“ zeptala jsem se a napila se vody… „No, zakopla si o svoje nohy a pak si spadla a lehce se uhodila do hlavy… Je štěstí, že bydlím nedaleko parku… Promiň, ale prohledal jsem ti ten baťůžek, aby našel číslo na tvoji asistentku Lily. Ta mi potom celou tu dobu nadávala… A nevěděl jsem, že se zítra vdáváš,“ vysvětlí a usměje se. „Já se nevdávám, to moji klienti,“ zavrtím hlavou a dopiji sklenici. „Měla bych jít domů a připravit se na zítřek,“ zamyslela jsem se a podala Oliverovi prázdnou sklenici. „Doprovodím tě,“ nabídl se a odešel, zřejmě, do kuchyně.

„Bello, nezapomeň, že je to tvůj klient,“ sykla Lily a já protočila oči. Opatrně a pomalu jsem se zvedla na vratké nohy. „Lily, nejsem blbá,“ odpověděla jsem ji stejným stylem a zkontrolovala jsem, jestli nás neposlouchá. „Ale stál by za porušení pravidla, že?“ dodala s úsměvem Lily a já se na ni vražedně podívala. „Je jen můj klient, teď možná kamarád, nic víc, jasné! A ty taky! Myslela jsem si, že máš přítele?“ obořím se na ni. „Mám, ale já to myslela jen teoreticky,“ přikývne Lily a usměje. „Někdy se chováš jako patnáctiletá a ne devatenáctiletá, která má za dva týdny oslavit dvacítku,“ zasyčím.

Lily chce něco odseknout, ale objeví se Oliver. „Můžeme?“ zeptá se a obléká si bundu. Obě s úsměvem přikývneme a vyjdeme. Zatímco Lily se dá před domem nalevo, já s Oliverem napravo. Jdeme pomalu, sice spěchám, ale nechci, aby se mi něco stalo. Zítra je velmi důležitá svatba a byl by skandál, kdybych tam nebyla a Lily by to sama nezvládla… Když jsme došli k domu, kde mám byt, sluníčko začalo pomalu zapadat.

„Takže…moc děkuji za doprovod a za všechno, co si pro mě dnes udělal,“ poděkuji a kouknu se do jeho zelených očí, které připomínají smaragdy… Podobné měl zřejmě Edward… „Nemáš zač, jestli si děkovala za tohle trochu, co jsem pro tebe udělal, tak nevím, jak já budu děkovat tobě za svoji svatbu,“ usmál se a já s ním. „To je moje práce, nejsem zvyklá, že mi lidé děkují,“ zavrtím hlavou a on se udiví. „Vážně?“ „Ano, dělám často velmi důležité svatby nějakých boháčů, takže ty spíše zajímá kolik to bude stát, než aby děkovali,“ přikývnu a pousměji se.

„Páni, takže musíš mít pěkně nahrabáno, co?“ pískne obdivně a já se začnu smát. „I jo, jestli tě to tak zajímá… Ale nějaké peníze dávám na charitu a na dálku jsem adoptovala několik dětí z Afriky?“ pokrčím rameny. „To bych do tebe neřekl.“ „Co?“ „To s tou adopcí. Promiň, neuraž se, ale vypadáš spíše jako snobská bohatá holka, možná to dělá to oblečení,“ vysvětlí. „Nejsi sám,“ usměji se a přikývnu.

Chvíli je ticho a pak je prolomím. „Budu muset jít, musím se na zítřek nachytat. Vstávám brzy, musím jet za město… Tak…moc děkuji, za všechno…znovu.“ „Jistě. Ať se ti to zítra podaří,“ přikývne. „Tak… Ahoj, Olivere,“ hlesnu. „Nashle, Bello,“ usměje se a než se naději, lehce mě políbí na tvář. Jemně se začervenám a skloním hlavu.

Rychle se otočím a odemknu vchodové dveře a rychle zamířím k výtahu. Ještě se rychle otočím. Oliver tam stojí a usmívá se. Úsměv mu nejistě oplatím a zaváhám.

Mám se vrátit, nebo ne?

............

Nejistě se vrátím a otevřu dveře. Chci něco říct, ale než se znovu naději, Oliver mě k sobě přitiskne a jemně políbí. Zalapám po dechu a obejmu ho kolem krku… Nevím přesně, jak dlouho jsme tam takhle stáli, ale nakonec polibek, který se pomalu stával vášnivým, ukončil on. „Dobrou noc, Bells,“ zašeptá a odejde. A já zůstanu překvapeně stát…

...

Stála jsem tam nejméně deset minut… Pak jsem si uvědomila, co se stalo, rychle vešla do domu a zalezla do výtahu. Zuřivě jsem začala mlátit do knoflíku s číslem mého patra…

Proboha, co jsem to udělala? Vždyť se má ženit! A já mu organizuji svatbu! Ale on je tak nádhernej a má pěkný oči…je slušný, milý, přátelský… a tak skvěle líbá…

DOST!

Bello, přestaň! Je to tvůj klient… To by nešlo a ani nejde! Tohle bylo poprvé a naposledy… Ještě se o tomto bavím s Lily a za půl hodiny udělám pravý opak… Ale Lily měla pravdu… Oliver by stál za hřích… Co by se stalo, kdyby ještě jednou, jen jedinkrát…

ISABELLO SWANOVÁ!!

Ty jsi úplně ztratila rozum! Jsi blázen, úplný blázen! Vždyť je zasnoubený! … Ale to on mě políbil, ne?! Třeba se nechce ženit, třeba…

Ne, Bello! Okamžitě pusť tyhle myšlenky z hlavy! Ale okamžitě! Tak, teď půjdeš a nachystáš se na zítřejší svatbu a budeš dělat, že se nic nestalo. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do šatny…

I když už jsem na Olivera a ani na ten úlet nemyslela, někde vzadu v hlavě jsem si říkala, že Oliverovi polibky byli podobné těm Edwardovým…

Doufám, že se vám to líbilo!

Jinak zase varuji, NEVÍM, kdy tu bude další kapitolka!

A moc děkuji za komentáře, protože mě hodně udivily! Myslela jsem si, že tuto povídku už nikdo nebude číst a světe div čte se! Takže MOC DĚKUJI!!!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příbuzní 6. kapitola: