Další kapča! Pokud dobře počítám, tak do konce zbývají už jenom dvě! Jinak v této kapitole si Bella konečně zase něco uvědomí! Co to bude a jak se zachová? Se nechte překvapit! Děkuji za komentáře a nikým nerušené počtení! Odehnalka
24.07.2009 (12:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1828×
Akorát jsem sklízela ze stolu, když někdo zazvonil. Zamračila jsem se a koukla no hodinky. Kdo to sakra je? Nechala jsem talíře a valila otevřít. Rychle jsem se upravila a otevřela dveře.
Stál tam mladý muž, na hlvě měl přilbu a celkově byl oblečen jako cyklista. Teda vlastně masanger.
„Slečna Isabella Swanová?“ zeptal se a já jen přikývla. „Mám tu pro vás tohle,“ řekl a podal mi velkou kytici rudých růží. Ty jsem vždycky milovala. Jen jsem zůstala vyjeveně stát.
Rychle jsem zatřepala hlavou a podepsala formulář, že jsem přebrala svoji donášku. Sedla jsem si v jídelně na židli a růže před sebe.
Kdo mi proboha poslal růže?
Na odpověď jsem nemusela čekat moc dlouho, protože najednou z kytice vypadla obálka. R
ychle jsem po ni chňapla a otevřela ji. To mi chvíli trvalo, protže byla zalepená, ale přeci se mi to podařilo.
Myslela jsem, že půjdu do mdlob, když jsem spatřila Edwardův rukopis…
Milá Bells,
Nevím jak začít… Možná začnu tím, jak se Alice včera zachovala. Nechtěla, ale znáš ji… Moc se ti omlouvá, nechtěla tě naštvat či rozlobit, to opravdu nechtěla.
A u včerejšku ještě na chvíli zůstanu… Víš, Bells…
Až včera jsem si uvědomil, že do tvého života už dávno nepatříme, že jsi šťastná i bez nás… A to jsem chtěl.
Musím ti říct pravdu, než se zase odstěhujeme – lhal jsem ti, Bello. Tenkrát v lese jsem lhal. Chtěl jsem pro tebe to nejlepší… a to já jsem nebyl. Musel jsem ti zalhat, ty by si mě jinak nenechal odejít… A tak jsem ti zalhal… Řekl jsem ti, že tě nechci, že tě nemiluji, ale opak byl a stále je pravdou. Jsem rád, že jsi šťastná, Bells… Aspoň jeden z nás…
Chápu, že mě teď nemiluješ a že mě nenávidíš, ale já ti to musel říct, musel jsem ti říct pravdu, než zase odjedeme a chci, aby si věděla, že mi strašně chybíš, Bells.
Sbohem, Bells
Miluji tě
Edward Cullen
Poprvé jsem dopis přečetla v tichosti. Pak, když jsem si dopis četla stále dokola, jsem četla čím dál hlasitěji. On mi lhal? Byla jsem překvapená. On mě miluje? Bože, Edwarde! Proč mi tohle děláš?
...
Do obchodního centra, kde jsem se měla sejít s Oliverem a Lucy vcházím s malou dušičkou. Olivera a Lucy jsem zahlédla hned – prohlíželi si jednu z mnoha výloh.
„Zdravím,“ pozdravila jsem je a naráz se oba otočili. „Jsem Bella Swanová,“ představila jsem se a natáhla k mladé ženě ruku. Byla pěkná – Černé vlasy až do půli zad, hodně kudrnaté, oválný obličej a modré oči. Už jsem ji viděla ve svatebním – vlasy rozpuštěné, bude to tak lepší, za pravým uchem lilie a šaty do jemně modra, aby šli k očím…
„Těší mě, jsem Lucy,“ přikývne a jemně mi ruku stiskne. Na Olivera jemně kývnu, ale do očí se mu nepodívám. „Pojďte, znám tu velmi dobré obchody,“ usmála jsem se a vydali se nakupovat…
...
Stále jsem čekala na vhodnou příležitost, ale ta stále nepřicházela a nepřicházela. Už jsem si myslela, že to s tím vyřešením budu muset zabalit a zkusit někdy jindy, ale nakonec se na mě usmálo štěstí.
Byli jsme v jednom obchodě a Lucy si prohlížela košile. Rychle jsem chytla Olivera za rukáv jeho mikiny a táhla ho za jeden stojan.
„Musíme si promluvit o tom, co se stalo tuhle večer,“ vychrlila jsem na něj a porozhlédla se kolem sebe, jestli se někdo nedívá či neposlouchá.
„Byl to omyl a už se to nikdy nebude a nesmí opakovat,“ pokračovala jsem a poprvé se mu dneska koukla do jeho očí. „Copak se ti to nelíbilo?“ usmál se přilbě a já na něj chvíli tupě zírala.
„Máš se ženit!“ upozornila jsem ho a zamračila se. Oliver se zase začal pomalu přibližovat. Rychle jsem uhnula.
„Nech toho!“ sykla jsem na něj a znovu se prozhlédla. „Copak, nelíbilo se ti to?“ „Ne! Znám jednoho kluka, který líbá lépe, než ty! A chceš ještě něco vědět? Já ho miluji! Miluji ho!“ málem jsem už křičela a pak jsem se chytla za pusu.
Ach bože! Já Edwarda miluji! „Omluv mě, ale musím jít… Mám něco velmi důležitého na práci!“ vykřikla jsem a než stačil něco říct, byla jsem pryč…
...
Rychle jsem se rozeběhla domů. Pod růžemi, které teď byly ve váze v mém pokoji byl dopis od něj.
Rychle jsem ho znovu přečetla… než se zase odstěhujeme…
Musím je najít a to hned! Jenže o nich nic nevím! Byli na té svatbě, takže budou v seznamu hostů… Rychle jsem našla mobil a zavolala Lily.
„Najdi v seznamu hostů na svatbě pana Greena pana Cullena, chci vědět jejich adresu!“ zakřičela jsem na ni a jak ji znám musela být překvapená. „D…Dobře, tak chvíli počkej,“ vykoktala a já se zatím rychle převlékla a přezula – z kostýmku do riflí a tílka.
„Už to mám, bydlí v New Yorku na Páté Avenue…,“ přečetla mi Lily celou jejich adresu. Vše ji vysvětlím potom. Rychle jsem našla klíčky a valila ke svému autu.
Nastartovala a vyjela směr letiště.
Přeci jen je New York docela daleko…
Doufám, že se vám tato kapitola líbila!
Varuji, že těch kapitol už moc nezbývá!
Děkuji za komentáře!
Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Příbuzní 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!