Pokráčko!!! O´čekávám komenty a v dalším díle se sejdou!!
05.08.2009 (19:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3994×
Edward
Bylo to hrozně zvláštní, ale ta hra mě začínala bavit. Odjel jsem zpět do hotelu. Zhruba za 2 hodiny, někdo klepal na dveře. Byl to messenger.
„Dobrý den, jste Edward Cullen?“ zeptal se a já kývl. „Mám tu pro vás zásilku.“ řekl mi a dal papír k podepsání. Byl sem strašně překvapenej, ale podepsal sem to. Hned potom mi předal obálku a odešel. Já tu obálku roztrhl a to co bylo uvnitř mě překvapilo. Byly to fotky Belly. Vypadala tak nádherně. Nemohl sem se na ty fotky vůbec vynadívat. Pomalu se blížila 19:00 a tak sem šel pomalu k recepci. Byl tam opět ten recepční a hned mi podával obálku. Šel sem s tím hned na pokoj a otevřel ji. Na papíru bylo napsáno „Co dáreček? Líbil se ti? Baví tě to? Podívej se ještě do té obálky, máš tam ještě něco.“ Podíval sem se tam a byla tam naše společná fotka. Neváhal sem ani chvilku a zvedl sem telefon, abych jí zavolal. Chvilku sem čekal, ale potom to zvedla.
„Ahoj, líbil se ti můj dárek?“ zeptala se vesele.
„Ano, moc. Co děláš?“ zeptal sem se.
„Ležím v posteli a koukám se na něco v televizi. O děláš ty?“ zeptala se.
„Myslím na tebe a na to až budeme spolu.“ řekl sem jí.
„Moje myšlenky taky patří tobě.“ řekla mi. Já se v duchu tetelil štěstím.
„A co jinak? Kdy se vrátíš zpátky do Forks?“ zeptal sem se jí.
„Až se potkáme ne?“ řekla mi.
„A kdy se potkáme?“ zeptal sem se.
„Já nevím, ale snad to bude brzy. Tohle se nedá vydržet.“ řekla mi a já souhlasil.
„Edwarde, já sem strašně unavená, už půjdu spát, ale nevím jak usnu.“ řekla mi.
„Tak dobrou noc a miluju tě.“ řekl sem jí.
„Taky tě miluji. Ahoj!“ řekla mi a hned to položila. Zbytek noci sem si četl knížku, kterou sem si v tom spšchu stihl zabalit. Ráno přišlo kupodivu docela brzy. Šel sem na recepci, i když nevím jestli pro mě budou mít tu informaci, co chci.
„Ahoj, já bych chtěl vědět jednu věc.“ spustil sem na slečnu za pultem.
„Jistě, co potřebujete?“ zeptala se.
„Nebydlí tu náhodou Isabella Volturi?“ zeptal sem se.
„Ne, je mi líto“ řekla mi.
„Zkuste tedy Isabellu Swanovou.“ řekl sem jí a ona se pousmála. Její myšlenky na mě přímo křičeli: „Toho chci. Tebe budu mít. Musím ti dát telefon. A mnoho dalších, které ale nebyly normální.
„Ano, slečna Swanová je u nás ubytovaná.“ řekla mi a já se usml.
„Dobře, mohla byste zařídit, aby jí bylo doručeno 50 růží. Klidně mohou mít více barev. Doručte jí je dnes kolem 10:00.“ řekl sem jí.
„jistě.“ řekla mi a já odcházel zpět do svého pokoje. Po 10.hodině mi zazvonil telefon.
„Děkuji, za růže. Jsou nádherné.“ řekla mi.
„Tak jako ty.“ řekl sem jí.
„Děkuji za poklonu.“ řekla mi, určitě s úsměvem.
„Kdy se sejdeme?“ zeptal sem se.
„Poslední vzkaz a potom. Vyzvedni si ho dneska okolo 14:00. A jestli vše půjde tak, jak má tak zítra
ahoj.“ řekla mi a položila telefon. Do 14:00 sem se strašně nudil. Četl sem si knížku a počítal každou minutu. Jakmile bylo 14:00 šel sem si pro obálku. Donesl sem ji na pokoj a rozbalil. Byl tam prstýnek, který sem jí dal na svatbě. A ještě papírek a na něm: „Zítra.“
Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Přežívám, ale budu žít 13.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!