Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 20. kapitola

30.08.2011 (12:00) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3047×

Převýchova 20. kapitola

Bella

Po příjemných třech hodinách s Jane, která mě zahltila tolika informacemi o životě zde na hradě. Ukázala mi garáže, recepci, prostě všechno, co budu potřebovat. Chovala se jako malé dítě a bylo to příjemné rozptýlení, když všude kolem mne byla jen tma a chlad. Teď musím k Arovi do pracovny.

Zaklepala jsem na dveře, které vypadaly jako každé jiné na hradě.

„Pojď dál, Isabello,“ ozval se Arův hlas. Otevřela jsem dveře a ocitla jsem se v obrovské místnosti. Bylo tam jedno okno a po stěnách police s tisíci knihami. Vypadalo to tak majestátně, až jsem si to udiveně prohlížela.

„Musím ti toho hodně vysvětlit, Bello, proto jsem tě sem pozval. Můžeš si, prosím, sednout?“ řekl Aro a ukázal na jedno z křesel, které byly u stolu, za kterým seděl Aro. Posadila jsem se na jedno křeslo a bylo překvapivě pohodlné.

„Poslouchám,“ řekla jsem zvučným hlasem. Nemohla jsem si na to zvyknout, že je to můj hlas.

„Bello, ty jsi upír. To už máš vyjasněné. Teď ti musím říct, proč z tebe upír je,“ řekl Aro a napřímil se ve svém křesle.

„Ano, několik skutečností o tom, že jsem upír, jsem už zjistila,“ řekla jsem zvesela, abych uvolnila atmosféru, která se začala nelibě zhušťovat. A povedlo se.

„Byla jsi přeměněna v upíra trochu dříve, než se plánovalo, ale zvykáš si výborně. Vidím, že vůbec nejsi zmatená, a to je dobře. Ty máš určitý talent. Už ti řekli, že Cullenovi byli také upíři,“ řekl Aro a významně se na mě podíval.

„Ano, něco jsem už slyšela,“ řekla jsem potichu a zarývala jsem prsty do dřeva.

„Třeba Alice Cullenová má dar vidění budoucnosti, Jasper Hale má schopnost ovlivňovat tvoje pocity a Edward Cullen umí číst myšlenky,“ řekl Aro a čekal moji reakci. To mě velice zasáhlo. Konečně mi to všechno docházelo. Alice to viděla, Jasper mě ovlivnil, ale co ostatní? Co Edward? Nejde mi to do hlavy.

„Vím, že jsi asi zmatená, ale musím ti to povysvětlit. Ty máš také dar a to je štít, se kterým, po značném vycvičení, můžeš dělat co chceš. Předpokládám, že bys měla ovlivňovat myšlení lidí i upírů, měla bys být imunní proti schopnostem, jako má Edward Cullen. To je zatím vše, k čemu jsem dospěl. Chápu, že budeš na mě hodně naštvaná, ale pochop mě, prosím, jsi jediný člověk, teď upír, který mi může pomoct. Máme pro tebe úkol, až se dostatečně vycvičíš. Potom máš volnou ruku a můžeš žít, jak chceš,“ skončil svou řeč a čekal na moji reakci.

„Chápu. Takže vy mě vycvičíte pro co?“ zeptala jsem se a nepřestávala jsem se mu dívat do očí.

„Budeš náš zabiják, pokud to tak mohu nazvat,“ řekl to napjatým hlasem.

„Dobře. A jaký je můj úkol, pro který mě budete cvičit?“ zeptala jsem se uvolněně.

„Zničit Cullenovy,“ řekl s klidem Aro.

Edward

Už třetí den bloumám lesem, lovím každou zvěř, kterou ucítím, ale stále cítím ten pocit viny. Vždy jsem považoval smrt mých opravdových rodičů za největší bolest, jakou jsem kdy zažil. Myslím duševní bolest. Ale to jsem ještě nepoznal pocit viny, že jsem zklamal Carlislea. Stále přemýšlím o tom, že bych se vydal zpátky k nám domů, klekl si na kolena a pokusil se odprosit Carlislea, aby mne opět vzal k sobě. Už nikdy se nepodívám po žádné ženě. Raději se budu zajímat o nové technologie v počítačích, o čínštinu nebo nové brouky na kompostu, ale nechci už nikdy zkusit ten dutý pocit viny a beznaděje. Právě jsem seděl na vrcholu útesu a koukal jsem se dolů. Pozoroval jsem řeku, jak poklidně teče korytem. Ten klid, co tu vládnul by mohl být nakažlivý, ale na mne to už nepůsobilo.

Bože, co jsem to provedl! Všichni měli pravdu a já si stále myslel, že jediný správně uvažující jsem já. Snížím se k tomu, abych šel ke Carlisleovi a poprosím ho na kolenou o odpuštění, tak to udělám.

„Správné rozhodnutí, Edwarde,“ přímo jsem se lekl Alice, která se z ničeho nic objevila vedle mne.

„Už třetí den tě hledáme po lesích. Esmé strachy bez sebe. To se dělá, ty zlobivý bratříčku,“ řekla laškovně Alice. Mně vůbec nebylo do smíchu.

„Vážně?“ prohodil jsem potichu.

„Pojď, Carlisle chce s tebou mluvit,“ promluvila Alice vážným hlasem, chytla mě za ruku a táhla mě pryč, do hlubokého lesa.

Bella

Musím zničit Cullenovy. Z jedné stránky je to pro mě těžké. Alice byla moje velká kamarádka, stejně jako Rose. Esmé se chovala pomalu jako moje matka a Carlisle mi vždy dal nějakou tu užitečnou radu. Emmett uměl dobře vtipkovat a Jasper měl určité kouzlo, a to Edwardovo charisma.

A z druhé strany mě podvedli. Dělali ze sebe někoho, kdo vůbec nikdy nebyli. Zničím je. Ta ničivá část mého já mě celá zahltila.

Právě jsem cvičila s Jane. Alec se celé ty dny neukázal. Ani jsem ho nepotřebovala. S Jane jsme si vystačily. Teď jsme stály ve velké síni se zrcadlovými zdmi. Jane stála proti mně a já jí zabalovala do zvláštního průhledného vaku, dala jí nějaký úkol, který musela splnit. Naposledy jsem jí dala za úkol štípnout Ara do zadku. Z toho byl velký poprask a toto jsem už musela cvičit jen málo.

Aro byl velice překvapený, když jsem po několika hodinách dokázala roztáhnout svůj vak do několikametrové vzdálenosti. A potom ještě odrážet schopnosti toho druhého proti jemu samotnému.

Teď mě čeká osobní zkušenost s popravou.

________________________________

Děkuji za Vaši podporu. Pokusím se napsat další kapitolu rychle. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 20. kapitola: