Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převtělení Annabelly - 1. kapitola

22.07.2015 (16:00) • purplemuffin • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 883×

1. kapitola – Seznámení

Pohled Caroliny:

Jmenuju se Carolina Annabella Volturi a jsem něco jako upíří princezna. Ironií je, že nejsem upír a ani poloupír, ale obyčejný člověk.

Všechno to začalo na táboře, kam jsem jela jako praktikantka. Celou cestu jsem měla pocit, jako by mě někdo sledoval, ale nikoho jsem neviděla.

Po příjezdu do tábora jsem si šla vybalit věci a všimla jsem si, že hned vedle mě má stan asi devatenáctiletý kluk. Od kámošky jsem se dozvěděla, že se jmenuje Demetri a pochází z Itálie. Zvláštní, měla jsem pocit, že už jsem o nějakém Demetrim slyšela, ale nemohla jsem si vzpomenout kde.

Při večeři jsem si všimla, že vůbec nejí, má podivně fialové oči a že nevychází na slunce. Ještě aby to byl upír, pomyslela jsem si. Vždycky jsem milovala povídky a pověsti o upírech a je mi jedno kolik je mi let. Ale od té doby jsem se snažila ho ignorovat.

Skoro celý tábor proběhl v poklidu, ale ještě měla být diskotéka a v noci po ní měli držet hlídky praktikanti, aby se děti vyspaly. Na mě vyšla hlídka od půlnoci do dvou ráno, vlastně jen do jedné, ale Dem se někam zdejchnul, tak jsem musela vzít hlídku za něj. Myslela jsem si, že to bude obyčejná poklidná hlídka, ale to jsem se spletla.

Asi v půl druhé jsem uviděla něco mezi stany, ne něco – někoho – byla to temná postava s rudýma očima – upír. Nebyl tady pro krev, ale něco hledal. Nasál vůni a vydal se ke mně. Chtěl mě, začala jsem zdrhat co nejdál od dětí, aby je nenapadl. Zastavila jsem se, až když na mě zavrčel. Otočila jsem se a zrychlil se mi tep, pak promluvil:

„Mě neutečeš, Annabello!“

„Cože? Já se ale nejmenuju Annabella, jsem Carolina.“

„Nelži, vím, že tam někde jsi Annabell, slíbil jsem Arovi odplatu, rána se nedožiješ!“ On myslí Ara Volturiho, vládce všech upírů? On fakt existuje? pomyslela jsem si a začala znovu zdrhat. Ano, utéct upírovi – velmi chytré. Moc daleko jsem utéct nestihla a už byl u mě, evidentně byl dost naštvaný, a mrštil mě proti stromu takovou silou, až se rozlomil. Už se na mě chystal vrhnout, ale v tu chvíli do něj něco narazilo a začalo ho to trhat na kusy – Demetri. Nikdy bych neřekla, že ho tak ráda uvidím. Pokusila jsem se postavit a kupodivu to šlo, jen mě trochu bolel kotník a bzučelo mi v hlavě, nic hrozného po takové ráně.

Vtom se na mě otočil Demetri, který už toho cizího upíra zničil.

„Pojď, musím tě dostat do Volterry, tady nejsi v bezpečí. A asi bych ti měl vysvětlit, co jsme vlastně zač, vím, že to zní neuvěřitelně…“ Dál jsem ho mluvit nenechala.

„Já vím, co jste.“

„Jak to?“

„Nooo, všimla jsem si tvých očí, že vůbec nejíš a nevycházíš na slunce.“

„Dobře, ale teď už pojď, než si někdo všimne toho ohně.“

„Ne, já nikam nejdu!“

„Jestli sis toho ještě nevšimla, jdou po tobě a potom je to rozkaz, musím tě dopravit do Volterry, nebo bude Aro zuřit.“ Rezignovala jsem, protože když bude chtít, tak mě do Volterry dopraví i bez mého svolení.

„Fajn, ale ještě něco, proč mi řekl Annabello?“

„To nevím, ale myslím, že odpověď zná Aro.“ Potom se mě ještě na něco zeptal, ale to už jsem neslyšela, protože mi v hlavě bzučelo čím dál víc. Poslední, co jsem zaznamenala, než mě pohltila tma, bylo, že mně Dem chytil.

Pohled Demetriho:

Proč zrovna já dostal na starost tu holku? Čím je tak výjimečná, že Aro chce, abych ji hlídal a potom dopravil do Volterry? Kvůli tomu musím jet na tábor a hrát si na praktikanta. Když jsem ji poprvé spatřil, úplně jsem ztratil řeč. Měla dlouhé, kaštanově hnědé vlasy a smaragdové oči.  Neskutečně se podobala dívce na obrazu v Arově pracovně. Skoro celý tábor mě vytrvale ignorovala, ale to mi nevadilo, nejsem tady, abych se s ní kamarádil, ale abych ji bezpečně dopravil do Volterry.

Myslel jsem si, že vydržím bez pití toho hnusu – zvířecí krve, ale pár dní před odjezdem jsem ucítil žízeň, musel jsem se napít, než někomu ublížím a prozradím se. Tak jsem se odpoledne zdejchnul a vyrazil na lov. Když jsem se vracel, ucítil jsem pach neznámého upíra mísícího se s její vůní. Rozeběhl jsem se po stopě a doběhl právě včas – neznámý s ní mrštil o strom a chystal se na ní vrhnout, to jsem ale nemohl dovolit a tak jsem po něm skočil a začal ho trhat na kusy. Hned jak jsem ho zapálil, otočil jsem se na ni. Už se postavila, to je úleva, že žije, za to by mě Aro zabil.  

„Pojď, musím tě dostat do Volterry, tady nejsi v bezpečí. A asi bych ti měl vysvětlit, co jsme vlastně zač, vím, že to zní neuvěřitelně…“ Dál mě mluvit nenechala.

„Já vím, co jste.“

„Jak to?“

„Nooo, všimla jsem si tvých očí, že vůbec nejíš a nevycházíš na slunce.“

„Dobře, ale teď už pojď, než si někdo všimne toho ohně.“

„Ne, já nikam nejdu!“ odporovala.

„Jestli si jsi toho ještě nevšimla, jdou po tobě a potom je to rozkaz, musím tě dopravit do Volterry, nebo bude Aro zuřit.“ Rezignovala.

„Fajn, ale ještě něco, proč mi řekl Annabello?“

„To nevím, ale myslím, že odpověď zná Aro,“ odvětil jsem, poté jsem se jí ještě zeptal, jestli je v pořádku, neodpověděla mi, ale začala se kácet k zemi. Chytil jsem ji a rozeběhl jsem se s ní k našemu soukromému letišti.

Autor: purplemuffin, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převtělení Annabelly - 1. kapitola: