Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přes šikanu k lásce - 14. kapitola

23.02.2012 (14:45) • BellaSet • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 8180×

14.

PRAVDA

„Sakra,“ zabručel naštvaně a mobil vyhrabal z kapsy kalhot. „No to jsem si mohl myslet… Alice.“ Jméno jeho sestry z jeho úst zaznělo jako nadávka.

„Co píše?“ zeptala jsem se zvědavě.

Edward mezitím otevřel zprávu, trochu povykulil oči a pak se krátce zamračil. „Nic důležitého.“ Telefon zase uklidil zpátky a podíval se na mě. „Takže… Bello…“

Chtěl mi něco říct, to bylo evidentní, ale já to nemohla vydržet. Naklonila jsem se k němu blíž a chystala se ho políbit. Vypadalo to, že se pere sám se sebou. A připadalo mi, že už se poddává svým citům a chce přitisknout své rty na mé… ale odtáhl se.

„Bello,“ zašeptal, „než si k sobě vytvoříme ještě bližší vztah, chci ti něco říct.“

Věděla jsem, co přijde, ale snažila jsem se nevybalit na něj, že už to vím. Počkej si, až ti to řekne, nabádala jsem se v duchu, ale stejně to bylo houby platné.

„Já jsem -“

„Upír,“ skočila jsem mu do řeči a mírně se zachvěla, když mu ruka, doteď hladící mou tvář, sjela po mém krku a zastavila se na místě, kde krk končil, a začínalo rameno.

Byl očividně dost vyvedený z míry, ale v jeho očích jsem zahlédla stopu po pochopení. Tušil snad, že o tom vím už od středečního večera?

„Jak to víš?“ zeptal se a jeho tvář ztvrdla.

Polkla jsem a poprvé za tu dobu, co Edwarda znám, jsem se ho bála. Jeho oči zčernaly a ve tváři měl opravdu rozzuřený výraz. Ruka, položená na mém rameni, se – řekla bych i bez účasti jeho vědomí – přesunula na můj krk a objala ho. Řekl, že mě miluje, proč by mi ubližoval? přemlouvala jsem se.

Náhle si uvědomil, jaký strach mi nahnal, a konejšivě přesunul ruku zpět na mou tvář, v očích sám zděšený výraz. „Neboj se,“ chlácholil mě. „Já ti neublížím, jen jsem trochu… překvapený, nic víc. Věříš mi?“

Podívala jsem se mu do očí, které zase nabraly zlatavě hnědý odstín, a pomalu přikývla. Najednou jsem pocítila, že bych mu to měla všechno vysvětlit.

„Edwarde, já…“ začala jsem. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a pokračovala: „Vím o tobě a tvé rodině už od… středy. Díky tomu filmu, byl velmi přesvědčivý a hlavně ten seznam… Zkrátka a dobře jsem si porovnala fakta a bylo to.“ Byla jsem nesmírně nervózní. Ne že bych se bála, to už ne, ale cítila jsem se podivně. Jako by to, že o nich vím, mělo znamenat, že s nimi už nesmím být. Byla jsem z toho zoufalá, a moc mi nepomohla slova, která poté Edward vypustil z úst.

„Bude asi lepší, kdybychom nebyli spolu,“ oznámil mi tvrdě, ale v jeho očích jsem viděla bolest, neskutečnou propast bolesti, která se s každým slovem ještě víc prohlubovala. „Tedy, než to špatně pochopíš, já bych s tebou byl hrozně rád – asi mi to úplně rozerve mé mrtvé srdce, když se od tebe budu muset držet dál – ale musíš mě pochopit, Bello. Já jsem zrůda.“

„Neříkej to,“ zašeptala jsem. Svěsil hlavu. Chytila jsem jeho obličej do obou rukou a zvedla ho, koukala jsem mu do očí. „Ty – ani tvoje rodina – rozhodně nejsi zrůda. Zrovna mně bys to mohl věřit, protože vy jste milionkrát lepší než většina lidí, co znám a co po světě chodí. A jestli si myslíš, že bude lepší, že se mě budeš stranit, ujišťuju tě, že s nikým jiným, než s vámi v bezpečí nebudu. Víš, co mi dělají. Jedině kamarádství s vámi mě drží nad vodou. Prosím.“ Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Jestli mě opravdu opustí, nezvládnu už žít.

Setřel mi slzu, která se vydrala ven, a zašeptal: „Prosím, neplakej. Ničí mě to.“

Popotáhla jsem – a bylo mi jedno, že možná vypadám jako úplná hysterka. „Tak mě neopouštěj.“

„Neopustím. Nikdy. Upíří láska je věčná, když se jednou zamilujeme, je nemožné přestat.“ Přivinul si mě k sobě do náruče a konejšivě mě hladil po zádech. Cítila jsem jeho studené rty ve svých vlasech. „A za to předtím se omlouvám. Nechci, aby ses mě bála. My nejsme jako ostatní upíři; neživíme se krví lidskou, ale zvířecí.“

Usmála jsem se a zvedla jsem hlavu, abych se mohla podívat do těch nejkrásnějších očí na světě… a vyvést ho z míry. „Já vím.“ Byla jsem ráda, když vykulil oči a zasáhla mě škodolibá radost. Oplatila jsem mu veškerou dávku překvapení.

„Víš?“

Pokrčila jsem rameny. „Dnes jsem měla sen. Byl jsi tam ty – jak jinak – a tvoje rodina. Svítilo slunce a vy jste se třpytili. Pak se tam najednou objevilo několik srnek a vy jste je všechny… prostě jste je… vypili.“

Edward se trochu zamračil. „Koukám, že máš hodně realistické sny.“

„Už to tak bude. Ale pověz mi,“ poprosila jsem, „opravdu se třpytíte? A jak to máte v noci?“

Krátce se zasmál. „Ano, opravdu se třpytíme na slunci. A v noci… my nemůžeme spát.“

Hrklo ve mně. Takže mě vážně slyšel celý dům, jak mluvím ze spaní! „Jako vůbec? A co teda děláte?“

Zavrtěl hlavou a k mé druhé otázce sklopil pohled. Došlo mi to okamžitě. Rosalie s Emmettem, Alice s Jasperem a Esmé s Carlislem.

„Aha…“ zamumlala jsem. „Aha! No, páni. A co… co děláš ty?“

Podíval se mi do očí a pousmál se. „Nic výjimečného. Většinou si čtu nebo poslouchám muziku. Posledních pět nocí jsem měl ale o zábavu vystaráno.“

Zmateně jsem nakrčila obočí. „Jak to myslíš?“

„Chodil jsem se na tebe dívat, ale své jméno jsem zaslechl jen párkrát, většinou jsi říkala: ´Nechte mě být´ nebo ´Jsou jiní, tak hodní…´, a podobné fráze. Ovšem, předminulá noc byla snad nejlepší.“

Pousmála jsem se a začervenala se rozpaky. Zhluboka jsem se nadechla. „Takže, abychom to shrnuli… Tak jsme teď…“ Nedokázala jsem najít slova a byla jsem rudá až za ušima. Odhalování citů mi nikdy moc nešlo.

Edward se usmál a pohladil mě po tváři. „Řekl bych: oficiálně párem. Pokud souhlasíš…?“

„Samozřejmě, že souhlasím,“ přitakala jsem rychle. Uvědomila jsem si, že jsme oba na pochybách, jestli se navzájem opravdu chceme. Ale jak by někdo někoho jako je Edward mohl nechtít? Teprve o sebe bych si měla dělat starosti; vždyť vypadám jako šmudla…

„Tím pádem už mi nic nebrání, abych udělal tohle…“ Edward se naklonil a konečně přitiskl své rty na mé. Bylo to zvláštně osvobozující. Konečně jsem dostala to, po čem jsem tak horečně toužila. Neměla jsem v plánu ho pustit, nikdy, a on evidentně trpěl stejným problémem.

„A co si takhle sednout támhle na tu pěknou lavičku a jen tak si povídat?“ přemlouvala jsem Edwarda cestou z altánku. Stál si umíněně na tom, že si chce jít ještě zatančit do sálu. Chvíli předtím mi vysvětlil, že nějací upíři mají dar. Samozřejmě jsem zezačátku vyšilovala, když mi oznámil, že on čte myšlenky, vzápětí jsem se ale uklidnila, když mě ujistil, že moje mysl je mu skrytá. Konečně jsem pochopila, co znamenalo to Alicino věčné zírání do blba – vize do budoucnosti. A došlo mi, že za obrovskou vlnou klidu, která mě pohltila ve chvíli, kdy mě holky nechaly čekat na můj doprovod samotnou, stojí Jasper.

S úsměvem zavrtěl hlavou. „Alice by nám neodpustila, kdybychom ty tvoje šaty dostatečně neukázali.“

„Nevím proč, ale nevěřím, že tohle je ten důvod,“ zamručela jsem a zastavila se na místě.

Edward si stoupnul přede mě a upřel na mě svůj hypnotizující pohled. „Dobře, máš pravdu. Prostě chci, aby věděli, že jsme spolu. Aby věděli, že jestli ti ještě někdy ublíží, budou mít co dělat hlavně se mnou. Chci, abychom jim oficiálně ukázali, že jsme pár.“

Našpulila jsem rty, jak jsem uvažovala. „A nedošlo jim to náhodou už předtím? Při té situaci s Jessicou a Lauren?“

Vzdychl, ale nevyznělo to rezignovaně. Chytil mě jednou rukou za rameno a začal mi ho třít, druhou ruku si položil na mou tvář. „Prosím. Jen dva nebo tři tance a pak můžeme jet domů.“

Koukala jsem mu do očí a pak jsem se zhluboka nadechla. „Když ti to udělá radost, tak prosím.“ Pohodila jsem bradou ke dveřím a on je s úsměvem otevřel. Propletli jsme si spolu lokty a vkročili do místnosti.

Zase na nás všichni zírali, ale já se snažila všechny pohledy ignorovat a v duchu jsem si říkala: „Je tu on, nic se ti nestane.“ Zrovna hráli ploužák, a tak mě Edward odtáhl – znovu – doprostřed parketu, kde tancovala jeho rodina. Alice se na mě šťastně usmála a mně došlo, že zjevně věděla, co se odehrálo venku. A jelikož se na mě spiklenecky usmála i Rose s Jazzem a Emmett mi věnoval pobavený, ale uspokojující úsměv, došlo mi, že všichni čtyři už jsou obeznámeni se situací, že vím o jejich tajemství a také o tom, že jsem s Edwardem. Úsměv jsem jim váhavě oplatila.

S Edwardem jsme se zase zlehka pohupovali ze strany do strany, a jakmile jsem odtrhla pohled od usmívající se čtveřice Cullenových dětí a přejela pohledem sál, uvědomila jsem si, že na mě Edward kouká. Podívala jsem se na něj… a celé tři tance už neuhla pohledem.

„Alice nemá nic proti tomu, abychom už šli domů,“ řekl mi Edward, když začínala další písnička a já se unaveně dívala na hodiny. „Trochu nadává nad časem – prý je teprve čtvrt na jedenáct – ale jestli se ti chce spát, nedá se nic dělat.“

Pokrčila jsem rameny a vzápětí si dala dlaň před pusu a zívla. „Ještě vydržím,“ ujistila jsem ho, ale nezdál se moc přesvědčený. Měřil si mě přimhouřenýma očima a pak se usmál.

„Nechci tě nutit, pojedeme domů, když chceš,“ svolil nakonec. „Ale běž se alespoň napít támhletoho džusu. Od té doby, co jsme sem přišli, jsi nic nejedla ani nepila; bude ti špatně.“

Podívala jsem se na něj štěněčím pohledem; nejraději bych už byla zalezlá v posteli – a úplně nejraději u Cullenových doma, kde bych měla v blízkosti Edwarda.

Krátce se zasmál. „Ne, ne, ne, žádné smlouvání,“ protestoval. „Jdi se napít, já jdu zatím ostatním něco říct.“ Vtiskl mi rychlou pusu na rty a já spokojeně zavrněla. Začala jsem se natahovat po polibku se zavřenýma očima, ale odezvou mi byl jen tichý smích a studený dotek na tváři. Naráz jsem oči otevřela a naštvaně propalovala jeho vzdalující se záda. To mi dělá naschvál!

Otočila jsem se na podpatku a vydala se k podlouhlému stolku, kde stály skleněné džbány s různými příchutěmi džusů. Na chvíli jsem litovala, že Edward nešel se mnou – při svém štěstí se mi to určitě podaří vylít.

Opatrně jsem vzala ucho džbánu a popadla čistý kelímek. Zanedlouho jsem si pyšně oddychla, když jsem kelímek s pomerančovým džusem přiložila ke svým ústům.

Alice:

Emmett se ďábelsky zasmál, když nám Edward pověděl, kde chce strávit dnešní noc, a tak mu Emm začal dávat instrukce. Kdyby Edward nepřetékal štěstím pravděpodobně by Emmettovi odsekl, ať se stará o sebe a dál ho ignoroval, ale jelikož teď zářil jako sluníčko a jeho rty byly roztažené do radostného úsměvu, s pobavením poslouchal Emma a přikyvoval, při čemž vždycky skepticky zamumlal: „Hm...“ nebo „Vážně?“.

Jasper mě objal pevněji přesně ve chvíli, kdy se můj zrak rozostřil. Vyděšeně jsem zírala na scénu před sebou. Ne, ne, ne. Tohle se nesmí stát. Jakmile jsem se vrátila zpátky do přítomnosti, rozhlédla jsem se po sále a hledala Bellu.

Stála u stolku s pitím a právě dopíjela džus. Moje oči se přemístily z Belly na Lauren a Sarah, které naslouchaly Jessice. Nemusela jsem se extrémně soustředit, jejich hlasy jsem slyšela stejně tak dobře, jako by byly vedle mě. Jessica dala Sarah a Lauren za úkol vylít jahodový džus – musím říct, že ačkoliv nejsem člověk a nedokážu to správě posoudit, musela to být určitě nechutná kombinace – smíchaný s citronem a džusem hruškovým na Bellin účes a její šaty.

Začala jsem zběsile vrtět hlavou a chtěla Bellu odvést pryč, ale byla jsem jako zkamenělá. Jen jsem pozorovala dvě dívky, které se s pomstychtivým a nenávistným výrazem ve tváři blížily k neskutečně šťastné a nic netušící Belle. Byly od ní ještě dobrý kus, když jsem si řekla: „Sakra, proč nic neudělám?“ a vydala se k ní rychlým krokem. Jednu část mé mysli napadlo, jak to, že Edward nic neudělá, ale pak mi hned došlo, že nedávno říkal, jak se mé myšlenky naučil úspěšně ignorovat a všímá si jich, pouze když jsou namířené přímo na něj.

Lauren zrovna zvedla kelímek nad Bellinu hlavu a podívala se na Sarah, která povzbudivě přikývla. Kelímek se nebezpečně naklonil na stranu a já právě v tu chvíli podklouzla pod Laureninou zvednutou rukou a dvěma prsty nadzvedla kelímek na druhou stranu, tudíž byla Lauren celá zlitá od sladké vody.

Bella se v tu chvíli šokovaně otočila a zděšeně přeskakovala pohledem z mého nenávistného pohledu na rozzuřenou Lauren, překvapenou Sarah a nevěřícnou, nozdry roztahující Jessicu.

„Cos to sakra udělala?!“ zaječela Lauren naštvaně. Celý sál rázem ztichl, DJ, speciálně objednaný pro dnešní akci, ztlumil hudbu tak, aby tvořila zvukovou kulisu. Pohledy všech lidí se stočily na naší čtveřici a někteří se se zvědavostí podívali na Jessičinu reakci.

Zavrtěla jsem odmítavě hlavou. „Nenechám tě tenhle večer jenom tak zkazit.“

Uslyšela jsem čtyři přibližující se srdce a najednou se za Lauren a Sarah postavil Tyler s Erikem a Mike s Jessicou si stoupli přede mě a Bellu. Rychle jsem se přemístila, abych Bellu ochránila.

„Co si to dovoluješ?“ vypálila na mě Jessica.

Nadzvedla jsem obočí a pobaveně se uchechtla. „Měla by sis trochu poupravit svůj náhled na svět. Nebudeš navždy tou, kterou všichni poslouchají. Víš, vzala bych to tak, že teď je na škole šest lidí, kteří se tě nebojí a nedovolí ti, abys je brala jako své poddané. Protože – a to myslím vážně – žádná královna nejsi. A jestli Belle ubližuješ jenom proto, aby sis zvýšila sebevědomí, raději ani nechci vědět, co se s ním stalo poté, co jsi zjistila, že Bella má přítele. A zrovna tak dokonalého a perfektního Edwarda Cullena, po kterém tak urputně toužíš.“

Mike se překvapeně podíval na Jessicu, která sklopila pohled. Pak se zamračila a znovu se mi bojovně podívala do očí.

„To není pravda,“ namítla. „Já toho hňupa nechci,“ oznámila nám nepřesvědčivě. „Dost na to, že už chodí s támhletou trapkou, což znamená, že je ještě ubožejší než ona. A to snad ani nejde, ne?“

Mike evidentně Jessicy sebeobhajobě věřil, takže nic víc neřekl.

Bella:

S vytřeštěnýma očima jsem pozorovala Alicin ochranářský postoj a nevěřícné pohledy ostatních. Cítila jsem slzy, které mi tiše kanuly po tvářích, a nebyla jsem schopná určit, proč vůbec pláču. Usoudila jsem, že velký podíl na tom bude mít šok a strach.

Po chvíli jsem zjistila, že se silně třesu; nebylo to slzami, ale právě šokem. Prosebně jsem vyhledala Edwarda a Jaspera a doufala, že mou žádost pochopí. Najednou mě zaplavila vlna klidu, ale já si stále nemohla oddychnout. Třes mnou lehce cloumal – nebylo to příliš, ale dost na to, abych z toho nebyla klidná – a nikdo si ho nevšiml, pouze ostré upíří smysly a moje maličkost ho mohly zaznamenat.

Ve chvíli, kdy se mi začaly podlamovat kolena, se objevil Edward a podržel mě. Chytil mě za pas a vyzvedl nad zem. Děkovala jsem Alici, že mi vybrala tak dlouhou sukni, protože tohle by ostatním jistě neušlo.

Jasper se také postavil za svou drahou polovičku a Rosalie s Emmettem se ochranářsky přidali k nám. Kdyby se sem Cullenovi nepřistěhovali, nejspíš bych byla psychicky na dně a musela strávit zbytek života na psychiatrii.

„Važ slova,“ varoval Edward Jessicu.

Na Edwardovu reakci zareagoval Mike, který se k Jessice nikdy moc neměl, všichni věděli, že spolu tvoří „pár“, ale byla to spíš taková „královská dvojice“, která měla do partnerského vztahu daleko. Naklonil se blíž k Edwardovi a jeho postoj vypadal výhružně, ale hluboko v jeho očích a podle toho, jak nejistě krčil obočí a zrychleně dýchal, jsem poznala, že ve skutečnosti má strach. A ten se ještě znásobil, když Alice ustoupila stranou, s Rose mě obě začaly podpírat místo Edwarda, který se s Emmettem a Jasperem posunul dopředu.

Mike se nadechl, že prohodí nějakou jedovatou poznámku, ale slova jako by se mu zasekla v krku.

Čehož samozřejmě využil vtipálek Emmett, nadzvedl obočí a stejně jako předtím Alice se pobaveně uchechtl. Naklonil se dopředu a dal si ruku za ucho. „Co říkáš? Já tě neslyším.“

Mike začal zbaběle těkat pohledem mezi třemi svalnatými kluky před sebou.

Alice vedle mě zavrtěla hlavou. „Pojďte raději domů, to nemá cenu. Oni jsou nepoučitelní.“

Cítila jsem se tak trochu provinile, že za tohle nesu zodpovědnost, ale provinilost nebylo to, co mne zahltilo. To, co mi totálně odrovnalo vyrovnaný dech, klidný tlukot srdce a suché oči, byl strach. Večer budu mít stoprocentně noční můry.

Edward se vrátil ke mně a převzal mě od holek. Byla jsem na sebe naštvaná – vždyť se o mě starají jako o nemohoucí, zbytečně jim přidělávám starosti – ale pak jsem uznala, že jsem stále v šoku, takže mi jejich pomoc přišla vhod.

Udělali kolem mě zase ochranářskou baňku s tím rozdílem, že tentokrát byl Emmett s Rosalií vpředu, já s Edwardem uprostřed a Alice s Jasperem vzadu. Odcházeli jsme ze sálu rychlým krokem, abychom už byli co nejdříve pryč.

Rose chyběl poslední krok ke dveřím, když se ozval Jessičin hlas.

„Nejste tak dokonalí, jak si myslíte!“ vykřikla.

Zastavila jsem se, nabrala pořádně vzduch do plic a otočila se na ni. „Máš pravdu,“ přitakala jsem a přitom souhlasně kývala hlavou, snažila jsem se, aby můj obličej byl zproštěn všech emocí. „Jsou mnohem lepší.“

Ignorovala jsem Jessičin rozzuřený, nenávistný a nepřejícný pohled a podívala se zase dopředu.

A pak už jsme se objevili na čerstvém nočním vzduchu.

Autor: BellaSet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přes šikanu k lásce - 14. kapitola: