Bella a Tanya? Jaké bude setkání a co Edward... V příštím díle se dozvíte, proč Belle nenapsal. :) Vaše Torenc
19.07.2010 (11:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2845×
Pohled Bells
„Tanyo, jsem ráda, že tě poznávám. Ale nedokážu si vybavit, kam tě mám zařadit…“ zmateně jsem se podívala na Edwarda a ten se jen zakřenil a pokrčil rameny.
Jemným pisklavým hláskem se zasmála a nasadila úsměv, z kterého mi bylo špatně. Měla jsem štěstí, že mi Edward nemůže číst myšlenky. Asi by se divil. „Myslím, že bude za chviličku zvonit,“ prohodila jsem a chytila Edwarda za ruku. Periferním viděním jsem si všimla, že se usmál, ale kdyby mohl červená se.
„Máš pravdu,“ přitakal. Jemným pohybem mě objal kolem pasu a vedl mne do školní budovy.
„Tanyo, musíš do ředitelny,“ oznámil Edward, ale neohlédl se. Já se s Edwardem odebrala na hodinu Biologie a ostatní zase na své hodiny. Oba jsme vešli společně s učitelem.
„Tak se posaďte,“ oznámil učitel a zasedl za katedru. Vyndala jsem si učebnice a začala poslouchat, ale co mě zamrzelo, bylo to, kdo vešel do dveří třídy.
„Dobrý den,“ pozdravila Tanya.
„Zdravím slečno,“ přitakal učitel…
„Jmenuji se Tanya. Mám být v této třídě…“ zodpověděla otázku, která nebyla položena.
„Dobře. Jmenuji se pan Bluebarry a vy se někam posaďte,“ řekl a věnoval se výkladu. Ji nenapadlo nic jiného, než se posadit vedle nás… No, bylo to jedno ze dvou volných míst.
„Ahoj,“ šeptla.
„Ahoj,“ odpověděl Edward a já se jen usmála a pak zakřenila. Neměla jsem moc radost, ale co jsem měla dělat.
Nepatrnou chvilku si vyžádal učitel, když se mne ptal na nějakou otázku…
„Slečna… Swanová,“ zopakoval.
„Prosím…“
„Mohla byste mi odpovědět?“
„Omlouvám se, ale jaká byla otázka…“ Začervenala jsem se a sklopila oči.
„Dobře… dneska Vás nechám, ale příště to bude poznámka, že jste nepozorná.“ Jakmile dořekl svůj proslov o neposlušnosti, začala jsem zase vnímat Edwarda…
„Zlato,“ šeptla jsem směrem k němu, ale on nic. Ohlédla jsem se a viděla, jak si vyměňuje papírek s Tanyou. Chviličku jsem to ignorovala, ale on – jako bych neexistovala.
„Edwarde,“ řekla jsem už zřetelnějším hlasem a první dvě řady před námi se otočily. Udělala jsem na ně oči a hned se jejich pohledy vrátily na tabuli, kde se psala látka z hodiny.
„Copak.“
„Ty se ještě ptáš? To je jedno… Myslím, že bychom měli říct mámě o té svatbě,“ řekla jsem už klidnější, ale Tanya se usmála a mě akorát naštvala. Máma vždycky říkala, že když se usměju na každého, kdo tě chce vytočit – vylítne, jak čertík z krabičky. Já se na ni usmála a Edwarda políbila. Viděla jsem, jak zrudla (Takže něco z lidského života ji zůstalo.) „Zlato, co dneska?“ zeptala jsem se už zvesela.
„Dneska. Fajn. Hned po škole?“ Připadal mi jak robot, který mluví znakovou řečí. Ale byla jsem spokojená.
Podívala jsem se kolem sebe, jestli nikdo nešmíruje. Vše v pohodě. Naklonila jsem se k jeho krku. Zlehka jsem ho políbila na stranu – otřásl se. Já se jen usmála a políbila ho na rty.
„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ucha, ač jsem nemusela, protože i tak by mne slyšel. Milovala jsem ho. Milovala jsem jeho vůni, dech… jeho přítomnost. Ničilo mne, když jsem s ním nebyla.
A na druhou stranu, když jsem s ním, hrozí mi velké nebezpečí, ale v tomhle směru asi nejsem normální. Nenápadně jsem se podívala na hodiny, co byly na zdi. Za chviličku zvoní. V hlavě mi blesklo.
„Edwarde,“ pošeptala jsem tím směrem.
„Copak?“ Otočil se a usmál se. Já se naklonila a chytila ho za krk, který jsem si přitáhla.
„Už mne to tu nebaví. Nechceš si udělat výlet?“ on se na mne podíval spiklenecky a pohladil mne po tváři.
„Jestli chceš…“ na souhlas jsem jen kývla. Dala jsem si věci do tašky a čekala na osvobozující zvonění.
„Edwarde,“ zavolala neslyšně Tanya. Edward se otočil a poslouchal, co říkala. Vůbec jsem ji neslyšela. Připadalo mi, že mluví znakovou řečí, ale já věděla, že mluví upíří rychlostí.
„Tanyo, nikam s tebou nejdu! Už to pochop!“ odsekl jí a mne vzal za ruku. Neřešila jsem to, byla jsem šťastná, že to takhle dopadlo… „Lásko,“ řekl tak sladce, že by se mi podlomila kolena. Otočila jsem se na něj a očekávaně se na něj podívala. „Chceš to říct René dneska?“ nebyla jsem schopná nic říct, takže jsem kývla hlavou na souhlas. „Tak jo… Jdeme,“ odpověděl na mou nevyslovenou otázku a zrovna zazvonilo.
Tak co, líbilo se? Omlouvám se, ale jsou dovolené a já tak nestíhám... Máte nápad, co by se Vám tam líbilo... Nebo co by se Belle a Edwardovi mohlo přihodit? Stačí napsat do emailu... :)
Vaše Torenc
Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Prázdninová láska 22. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!