Jak bude reagovat René na svatbu? A co Edward? Nevím, co bych k tomuhle napsala. Snad jen, že se to začíná zamotávat.
Vaše Torenc
18.06.2010 (16:15) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3010×
Pohled Belly
Podívala jsem se na Edwarda a ten mě chytil za ruku. Připadala jsem si tak lépe, ale děsila jsem se toho, co máma řekne.
Oba jsme vešli najednou do obýváku a máma se na mě podívala tak nějak… nechápavě.
„Mami, tohle je Edward,“ oznámila jsem jí. Ona se usmála a hned jí došlo, kdo to je.
„Těší mě, Edwarde, já jsem René.“Vstala a podala mu ruku.
„René,“ odpověděl a stiskl jemně ruku.
„Dáte si večeři?“
„Už jsme jedli, ale děkuji.“ Postávala jsem v obýváku jako tvrdé y. Vůbec jsem nevěděla, jak jí to říct.
„Tak se posaďte,“ řekla René. Chudinka vůbec nečekala, co se jí chystám říct.
Oba jsme ji poslechli, ale Edwardovi zazvonil mobil. Po chviličce přišel, ale byl jak vyměněný. „Musím jít. René je mi to líto, ale rodina mě potřebuje.“ René se zvedla a podala mu ruku.
„I já jsem ráda, že jsem tě poznala.“ Usmála se a pak se podívala na mě.
„Vyprovodím tě,“ hlesla jsem. Smutně jsem vstala a on mne chytil za ruku. Cítila jsem se tak nějak – divně, nejistě.
U dveří se zastavil a otočil se ke mně. „Je mi to líto, ale opravdu musím.“
„Já vím. Ale…“
Ruku mi strčil pod bradu a přiměl mě, abych se na něj podívala. „Miluju tě,“ řekl sladkým hlasem a do mě vjel mráz. Lehce jsem se otřásla. „Není ti zima? Měla bys jít dovnitř,“ oznámil mi. Já se jen připitoměle a automaticky usmála.
„Opravdu musíš? Těšila jsem se, že to řekneme René,“ zašeptala jsem skoro neslyšným hlasem.
„Řekneme. Ale ne dnes. Opravdu musím. Nezlob se. Když budeš chtít, otevři okno. Pak k tobě přijdu,“ řekl a pak mě políbil. Byl to polibek naléhavý, drtivý, chtivý, ale zároveň bolestný. Odloučil naše rty a podíval se mi do očí. „Miluju tě, Bello.“ Pohladil mě po tváři a šel k autu.
„Miluju tě,“ oplatila jsem mu, ale už byl dávno na cestě. Vůbec jsem nechápala, co se to tady děje. On se tak těšil, že to poví René, ale pak telefon a já jsem tady jak na trní.
„Bello, jsi v pořádku,“ zeptala se máma, když vyšla před barák a uviděla mne tam samotnou.
„Myslím, že ano,“ hlesla jsem a zašla dovnitř.
Přepadla mne taková divná panika, kterou jsem nedokázala zapudit. Doufám, že se nic hrozného nestalo. Musím mu napsat nebo alespoň zavolat.
Sms
Ahoj, lásko. Kam jsi tak rychle zmizel? Doufám, že je vše v pořádku.
Odpověď? Žádná nepřišla a s tím jsem si šla lehnout. V noci jsem se vzbudila a hledala jeho, ale on nikde. Zklamaně jsem si zase položila hlavu na polštář a se slzami v očích usnula.
Zítra je předposlední den školy, kdy se nebude nic dělat. Ráno jsem vyletěla z postele jako raketa a doufala, že přijde do školy.
„Isabello, snídaně,“ zavolala máma z kuchyně.
„Hned jsem dole,“ zavolala jsem odpověď a zalezla do koupelny. Tam jsem se umyla, učesala, namalovala a natáhla na sebe oblečení, které jsem si vzala sebou. Tentokrát jsem si vzala nové oblečení, které jsem si byla koupit. V tomhle jsem se cítila tak nějak… jinak. V tomhle mne vlastně Edward ještě neviděl.
Natáhla jsem na sebe ještě dlouhej svetr, protože by mámu asi kleplo. „Jsem tu,“ oznámila jsem.
„Tak se najez a pospěš si, jinak zmeškáš.“
„Neboj,“ oznámila jsem, ale hned jsem se pustila do jídla, protože jsem neuvěřitelnej hlad.
Naházela jsem do sebe a pospíchala nahoru pro tašku. Tu jsem čapla a dlouhými kroky jsem se vydala k autu. Odemkla jsem, nastartovala a vyjela ke škole. Měla jsem trochu náskok, protože jsme měli být ve škole, až v půl deváté.
Zaparkovala jsem na svém místě, ale to, co jsem viděla, se mi nelíbilo. Hned po pár vteřinách se ke mne přihnala Ang. „Ahoj, Bello.“ A jemně do mne strčila.
„Hmm. Ahoj,“ zabručela jsem spíš pro sebe.
„Kdo je ta holka u Cullenů?“ zeptala se zvědavě.
„To nevím a hodlám to zjistit!“
Namířila jsem si to rovnou k Edwardovi a nasadila strašně přeslazenej výraz. Bylo mi z toho špatně. „Ahoj, lásko,“ řekla jsem s úsměvem a políbila ho tak, že všichni koukali jak telata. Dokonce i Ang.
Edward chvilku přemýšlel, ale pak se ochotně zapojil. Po dlouhé chvilce naše rty odpojil a já se na něj usmála. „Chyběl si mi.“ A dodatečně ho pohladila po tváři.
„Zlato, tohle je Tanya, Tanyo tohle je Bella. Moje nastávající,“ řekl to s takovou váhou, že se mi srdce rozběhlo.
„Bello,“ řekla Tanya její hlas zvonil. Hned mi došlo, že ona je také upírka. Ale co tady dělá?
„Tanyo, jsem ráda, že tě poznávám. Ale nedokážu si vybavit, kam tě mám zařadit…“ zmateně jsem se podívala na Edwarda a ten se jen zakřenil a pokrčil rameny.
Líbilo? Jestli ano, prosím komentíky. Jinak tenhle díl věnuji kamarádce BlackBeauty. Tohle je sice jiná verze než jsem plánovala, ale je pořád lepší než to, co jsi četla.
Další díl přibude, až zde bude požadovaný počet. Jinak opravdu nestíhám.
Vaše Torenc
Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Prázdninová láska 21. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!