Ahojky...vrátila jsem se z dovolené a máte tu další díleček....doufám, že se bude líbit...prosím o komenty děkuju moc :)
27.07.2009 (11:00) • BellasCullens • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1459×
Kapitola osmá – Štěstí, ale na jak dlouho
Bylo to….úžasné….
Přede mnou stála černá motorka a měla na sobě velkou modrou stuhu. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Vážně mi chce Edward dát motorku?? Pak jsem si všimla, že o kousek dál stojí ještě dvě motorky. Modrá a hnědá.
,,Ta modrá je moje.“ prozradil mi Edward dřív než sem se stačila zeptat. ,,No a ta hnědá Jaspera. Když jsme si je byli vybrat, všiml jsem si té černé a napadlo mě, že by se ti mohla líbit.“
No páááni…. ,,Je úžasná Edwarde. Moc se mi líbí. Vážně.“
Edwardovi zřejmě neušel podtón v mém hlase. ,,Ale??“
,,No víš…já… neumím řídit motorku. V životě jsem na žádné nejela.“ Jen co jsem to dořekla ozval se z domu Emmettův smích. Nevím co mu zrovna na tomhle přišlo směšného.
Edward se jen nepatrně usmál. ,,Neboj se. To se naučíš hned. A navíc s instinkty upíra je to snadné. Co takhle dát si první lekci už teď??“
Souhlasila jsem a vydala jsem se ke ,své´ motorce. Byla vážně nádherná.
http://nejtapety.wz.cz/nejtapety/Kategorie/motorky/motorka14.JPG
Sundala jsem z ní modrou stuhu a tázavě se podívala na Edwarda co dál.
,,Ty si sedni dopředu a já si sednu za tebe ano?? Budu ti říkat co máš dělat.“
Sedla jsem si tedy na motorku. Bylo to zvláštní. Tedy až do té chvíle než si za mě sedl Edward. To už jsem nedokázala vnímat nic jiného než jeho. Cítila jsem jak se ke mně zezadu přitiskl a ruce položil na moje, které jsem měla na řídítkách. Nastartovala jsem celkem snadno a s Edwardovou pomocí odjížděla pryč od domu. Pak už jsem řídila sama. Edward se jednou rukou držel motorky vzadu a druhou mě kolem mého pasu. Kdybych nebyla upír určitě bych nabourala. Bylo to tak zvláštní mít ho tak blízko u sebe. Ale co mě zarazilo, že se mi jeho přítomnost líbila. Hodně líbila. Uvědomila jsem si, že k němu něco cítím. Ale je to láska?? Jsem vůbec schopná někoho milovat??
V tuhle chvíli jsem byla ráda, že nemůže číst moje myšlenky. Co by dělal kdyby to uslyšel??
Odsunula jsem svoje myšlenky stranou a užívala si tuhle jízdu.
Když jsme přijeli domů, byla jsem unešená. Motorku už sem uměla řídit perfektně. Edward měl pravdu nic to není.
Příštích pár týdnů sem pořád jezdila. A většinou v doprovodu Edwarda. Tentokrát už ale jezdil na své motorce. Trochu mě mrzelo, že už ho nemůžu mít tak blízko u sebe.
Jednou odpoledne jsme spolu opět jeli. Edward zabočil na lesní cestu a po nějaké době zastavil. ,,Co bys řekla malé procházce??“ Souhlasila jsem. Bylo příjemné se s ním procházet. Přišlo mi, že si spolu rozumíme i beze slov.
Po chvíli jsme došli na malou mýtinu. Vlastně to byla malá louka. Byla nádherná…,,To je nádherné místo Edwarde.“
,,Chodím sem často, když chci být sám nebo jen přemýšlet. Chtěl jsem ti ho ukázat.“
Díval se na mě a já se v jeho pohledu topila. Než jsem se nadála stál přímo u mě. ,,Bello…“ zašeptal a pohladil mě rukou po tváři. Pomalu se ke mně začal sklánět. Chce mě políbit….Nevěděla jsem co dělat. Chci to. Ano. Ale to nejde….
Než Edward stačil něco udělat stála jsem čtyři metry od něj a dívala se do země.
,,Bello…já…omlouvám se…to..“ Nechtěla jsem, aby se mi omlouval. Chtěl udělat to po čem sem tak moc toužila. ,,Neomlouvej se prosím. To já se omlouvám. Jen mě prosím pochop. Tohle nejde…víš já..“
,,Ano já to chápu.“ Odvětil Edward a smutně se na mě pousmál. Otočil se a pomalu odcházel.
,,Nech mě to prosím vysvětlit.“ Edward se zastavil a otočil se. ,,Nemusíš mi nic vysvětlovat Bello.“ Nechtěla jsem vidět tu bolest v jeho očích. ,,Ale já chci. Prosím..“ zašeptala jsem. Věděla jsem, že mě slyší. Mlčel, takže zřejmě souhlasil s tím, že mě vyslechne. ,,Nejde o to, že bych nechtěla být s tebou. Pravda je, že….chtěla. Ani nevíš jak moc. Jenže nejde to. Ty si zasloužíš někoho lepšího. Já pro tebe nejsem ta pravá. Je ještě hodně věcí co o mě nevíš a některé nejsou moc dobré. Musíš mi věřit. Musíš věřit, že ti beze mě bude líp…“ Už sem nemohla dál mluvit. Cítila jsem slzy v očích a nechtěla jsem se před Edwardem rozbrečet.
Edward nic neříkal. Ale uvědomila jsem si, že stojí přímo u mě. Vzal mě pod bradou, takže sem se mu musela dívat do očí. ,,Někoho lepšího Bells?? A jak víš, že pro mě ty nejsi ta pravá??“ Svým pohledem mě propaloval. Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst. ,,Prostě to vím…“ šeptla jsem. ,,Nic nevíš. Jak můžeš tvrdit, že by mi bez tebe bylo líp?? Toužím být s tebou. Nic jiného nechci. Jen tebe….miluju tě Bells.“ Nemohla jsem věřit tomu, že to říká právě mě. Než sem stihla se nějak rozmýšlet, vyklouzlo mi z úst: ,,Taky tě miluju.“
Když se ke mně Edward přiblížil teď, už sem neuhnula. Přivřela jsem oči a Edward prolomil poslední vzdálenost mezi námi. Jeho ústa se přitiskla k mým. Bylo to nádherné. Ten polibek…nechtěla jsem, aby někdy skončil. Ale skončil. Přitiskla jsem se k Edwardovi a nechala se objímat. Byl jako princ na bílém koni. Našla sem své štěstí, ale věděla jsem, že ne na dlouho. Něco mi to určitě překazí. Nebo někdo….
-Kapitola sedmá- / Kapitola devátá-
Autor: BellasCullens, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Právo na štěstí - Kapitola 8. Štěstí, ale na jak dlouho:
Bude pokračování??
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!