Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravda bolí a co láska, ta nebolí?4

19.09.2009 (08:30) • Nikysek17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1204×

,,Můžu dál?“ Ozvalo se za nedlouho za dveřmi.

,,Jistě“

Dovnitř vklouzla Alice. Sedla si ke mě na posel a ruku mi přehodila přes ramena.

,,Víš mě pomohlo se z toho vypovídat tak mě napadlo, že kdybys potřebovala s něčím pomoct tak řekni. Vím asi jak se cítíš, že? A prosím, neobviňuj z toho Emmeta, ani nevíš jak je z toho špatný.......Sama poznáš jaké to je poddat se svým instinktům“ Řekla takovým důvěřivým hlasem, že kdybych mohla po tváři by se mi kutálely slzy. Napadla mě jen jedna věc.

,,Alice, teď když jsem......když....jsem upír, jaké to je cítit člověka“ Nešlo mi to slovo vyslovit - .I Alice to poznala. - Upír. Jako by mě dusilo.

,,No, když cítíš člověka, je to ta nejkrásnější vůně cos kdy cítila. Všechno v tobě se začíná bouřit, ale mě už to tak nepřijde.  Já už to skoro přehlížím. Jen  Jasper s tím má ještě problémy, protože je mezi námi nejkratší dobu. Chudáček můj. Ale jestli chceš tak bych ti s trénováním mohla pomoct. Přijdeš na jiné myšlenky.“ Hodila po mě bezstarostný pohled a usmála se. Ale pak jako by jí něco došlo.

,,Nepálí tě v krku?“ Nadzvedla jedno obočí a významně se na mě podívala.

Jen jak to vyslovila tak se mi krku začínal rozlévat nespoutaný oheň. Takový oheň jako ta láva, co jsem cítila když jsem se měnila na.......co jsem se změnila, no.

,,Vezmu tě na lov“ Kývla Alice hlavou a nečekala na můj souhlas. Zvedla mě z postele a vlekla mě k oknu. Ladně jsem z něj vyskočila, jakoby to dělala denně. Ohlédla se a když zjistila, že nejsem za ní, řekla normálním hlasem – ale já to slyšela-  ,,Pojď za mnou“

Vyskočila jsem z okna a dopadla na nohy. Usmála jsem se tomu a koukla na Alici, t ajen s úsměvem kývla a rozběhla se k lesu. Odrážela se ze země a skákala po kamenech. Vzpomněla jsem si na to, jak jsme byly malé děti a dováděli spolu. Alice mi taky připadla taky jako dítě, ale dítě které znám už věčnost. Náhle se zastavila a ztuhla. Přikrčila se a rukou mi dala najevo ať k ní přijdu. Napodobila jsem ji a taky byla přikrčená. Když jsem se k ní dostala praštil mě do nosu pach.Ukázala mi směr a já zahlídla nedaleko nás stádo jelenů. Nevím proč, ale oheň v mém hrdle sílil.

,,Poddej se svým instinktům“ Zašeptala mi potichu, že nebylo možné, aby nás zaslechl někdo jiný. Cítila jsem jak stará Bella odchází a teď je tu lovec. Přikrčila jsem se a čekala, až bude vát vítr v můj prospěch. Chvíli jsem vyčkávala a pak, když byly všechny vhodné podmínky, jsem vyběhla na nejvyššího stáda. Jedním tahem jsem mu zlomila vaz a veliké zvíře padalo k zemi. Ostatní zvířata mezitím utíkala všemi směry, když viděla jak jsem bez námahy zabila jednoho z nich. Ale to teď bylo vedlejší. Sice pach --který vyhasínal z toho zvířete pode mnou, byl neobyčejně silný a tak trochu mě pálil v nose- ale krev, kterou jsem vysávala úžasně pomáhala na oheň v hrdle. Když už oheň byl úplně uhašený, odtáhla jsem se od zvířete a zmateně se podívala okolo sebe. Už jsem jen slyšela jak tleskání od Alice.

,,Teda, na poprvé to bylo úžasný“ Na tváři překvapený výraz a v očích jiskřičky.

,,Díky“ Usmála se.

,,Pojď, řekneme všem o tvém prvním lovu“ Nabídla mi ruku a vyrazili jsme směr – teď už můj domov. Budu si na to muset chvíli zvykat.

Když jsme dorazili Alice hned všem vyprávěla jak jsem se chovala na prvním lovu báječně a já jen seděla a koukala se po ostatních jak jen nevěřícně koukají.

,,To, že jsi dokázala na lovu a na prvním? Že ty si tajně trénovala jako člověk“ Šibalsky se na mě usmál Emmet.

Tady jsme nezůstávali a přestěhovali se na jiné místo. Celé 3 roky jsem pilovala na mojí sebe kontrole proti lidské krvi. Byla jsem v tom vážně dobrá a musím říct, že si na můj předešlí život už skoro nepamatuji. Jen nějaké útržky když se zapřemýšlím. Nechybí mi to. Stejně všechno pro co jsem před tím žila byl Edward, ale ten mě zklamal. Takže je to v pohodě. Takhle jsem měla bezva rodinu a sestry a bratry, po kterých jsem vždy toužila.  Moje rodiče nahradila Esme a Carlisle. Do města jsem mohla chodit úplně sama a to Jasperovi trochu vadilo, že mám lepší kontrolu než on, ale nijak mi to nezazlíval. Když jsem byla připravená chodit do školy vrátili jsme se do Forks. Mého rosného města. Nikdo nebude Cullenovi podezřívat, že jsou rak mladí, když tu byli před 3 roky. Niko mu se neukázali  a prý to tu mají moc rádi, takže tohle bude chození na zkoušku. Pamatovala jsem si to tu dokonale. Emmet mi pomohl s probouráváním zdí a musím říct, že jsme se bavili jako malý děti. Jenom když jsme se nešťastno náhodou trefily Rosalie do hlavy cihlou tak  to chvíli bylo dusno, ale pak se k nám přidala a byla cihlová válka. Carlisle nás přihlásil a já vzpomínala na Edwarda teď bude ve čtvrťáku. Sakra ještě ho tam zastihnu. Zítra jdeme do školy a Alice po mě chce jít nakupovat. ,,dobře, ale budeš se držet zpátky ano? A ještě jedeme mým autem“

Přijeli jsme dlouho v noci.Samozřejmě. Co jsem mohla čekat, že? Zaběhla jsem si na lov a pak se vrátila do pokoje. Jak asi Edward vypadá a pozná mě? Počkat a nebude to problém?

Uklidnila jsem se myšlenkou, že si mě nebude pamatovat, protože proč by si pamatoval holku s kterou chodil, ale pak ji podvedl? Nepamatuje si mě. Určitě.

Vypravěč.

Zatím co se Bella přesvědčovala o tom, že si ji Edward nebude pamatovat tak v městečku zase kolovaly drby o nové rodině. Doslechl se o tom i Edward Masen. Známí lamač dívčích srdcí, ale největší záhadou pro všechny dívky, jeho kamarády a všechny jeho známé je, že si po celé 3 roky nenašel dívku se kterou by mu bylo dobře. Chtěl zpět Bellu, jenže ta mu nedovolila mu vysvětit, že ji nepodvedl záměrně, ale pod nátlakem, který na něj byl svrhnut.......

Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravda bolí a co láska, ta nebolí?4: