Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska? Nesmysl! 8. kapitola

30.09.2010 (09:45) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2461×

8. kapitola

Už to byl skoro týden, co Cullenovi odjeli. Hrozně se mi po nich stýská. Já vím, znám je chvíli, ale za tu chvíli mi přirostli k srdci jako moje rodina, kterou jsem nikdy neměla.
Ale nejvíce mi chyběl Edward. Samotnou mě překvapilo, jak moc mi chybí. Nedokážu si to vysvětlit.

Dnes má přijet ten Arův přítel. Nějaký Christian. By mě zajímalo, co je na něm tak úžasného, že jsem kvůli němu musela odložit svůj odjezd.
Ani balit jsem si nemohla, jelikož Alice tvrdí, že u nich vše budu mít. Prý už mi i Esme zařídila pokoj a o oblečení se Alice postará. Mám si vzít jen oblíbené věci. Zabalila jsem si oblíbené knížky a pár cd a dvd. Nějakou tu kosmetiku, ale to je vše. 

„Isabello, máš jít k Arovi,“ houkl na mě Felix. Á, vele návštěva je tu. 
„Aro, Marcusi, Caiusi,“ řekla jsem. 
„Isabello, dovol, abych ti představil mého přítele Christiana. Christiane, to je má dcera Isabella,“ představil mě Aro nějakému upírovi, co stál před ním. Byl celkem hezký a vysoký. Blonďaté vlasy a červené oči. Ach jo, to se nemůže někdo živit zvířecí krví? Dál jsem si ho prohlížela, ale moc mě teda nezaujal, znám hezčí, třeba Edward.
„Rád vás poznávám, Isabello,“ řekl a mírně se uklonil. Co je to zas za šaškárnu?
„Tykej mi, prosím,“ řekla jsem a tázavě se podívala na Ara.
„Kvůli tomu jsem nemohla odjet s Cullenovými?“ zeptala jsem se celkem naštvaně a mávla rukou k tomu upírovi. Poslední dobou (dobře, od té doby, co Cullenovi odjeli) jsem byla celkem nepříjemná a protivná. A vy se divíte? Když už jsem dávno mohla být někde jinde, s lidmi (dobře s upíry), kteří mě mají doopravdy rádi. A namísto toho tvrdnu tady a čekám na nějakýho upíra, kterej mě vůbec nezajímá.

„Víš, Isabello, Christian je syn mého dávného, hodně dávného přítele. Dřív byl taky poloupír, jako ty, ale pak se nechal přeměnit na plnohodnotného upíra. Kdysi jsme si s jeho otcem dali slib. Byla jsi ještě malá holčička, byly ti asi tři roky. Slíbili jsme si, že až naše děti dospějí, tedy ty a Christian, uzavřou spolu sňatek. Jelikož je Michael už mrtvý, je na mně, dodržet ten slib. Proto je Christian tady a proto jsi nemohla odjet. Musíš se vdát za Christiana,“ dokončil vyprávění a já na něj koukala s otevřenou pusou. 
„To si ze mě děláš srandu! Já jsem neodjela s Cullenovými proto, že ty a nějakej tvůj dávnej kámoš jste se dohodli, že já a tady ten, se máme vzít? To teda ne. Já se vdávat nebudu. Ne z donucení, jedině z lásky,“ řekla jsem a chystala se odejít. 
„Počkej,“ chytl mě ten Christian za ruku. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to.
„Copak se ti ani trošku nelíbím?“ zeptal se oslizle, až jsem se otřásla. Najednou se mi v mysli objevil obraz Edwarda, jak se na mě směje. Jeho krásný úsměv, neodolatelný hlas. Rozbušilo se mi srdce. Co se mnou dělá jen pomyšlení na Edwarda a jak moc mi chybí. Vždyť já ho asi miluju! Já jsem se zamilovala? Asi už to tak bude.

Vrátila jsem se zpět do reality.
„Ne, nelíbíš, ani trošku. Jsi mi odpornej jen od pohledu. A navíc, právě jsem zjistila, že miluju někoho jiného, tak mě prosím pusť. Aro, letím do Ameriky, hned odjíždím,“ řekla jsem a snažila jsem se vykroutit ruku z Christianova sevření.
„Tak to teda ne. Zůstaneš tady!“ vykřikl Christian a tázavě se podíval na Ara. Ten vypadal vyděšeně, ale proč? Vždyť má celou gardu a Christian je sám. V tom mi to došlo. Christian má určitě nějaký dar a Aro se bojí, že ho použije proti němu, proto nutí mě, abych si ho vzala.  
„Aro?“ zeptal se.
„Isabello, rozmysli si to, prosím, zůstaň ještě pár dní. Třeba v Christianovi najdeš zalíbení,“ snažil se mě přesvědčit. Fajn, pár dní to snad ještě zvládnu.
„Dobře. Ještě pár dní zůstanu,“ řekla jsem.
„Můžu teď jít?“ zeptala jsem se a snažila jsem se vypadat nevinně, i když to ve mně bublalo. Měla jsem chuť toho upíra seřvat a zmlátit ho.
Aro kývl hlavou a já beze slova odešla. Ten Christian i Aro mě pěkně namíchli. Uvědomila jsem si, že miluju Edwarda a ani mu to nemůžu říct, protože tady musím zůstat. Ach jo, alespoň zavolám Alici, že nevím, kdy přijedu.

„Ahoj, Bello. Jak to, že ještě nepřijedeš?“ ozvala se hned po prvním zazvonění v telefonu Alice. Jasně, její vize.
„Promiň, Alice. Aro chce, abych tu ještě pár dní zůstala, nějaké nedorozumění. Hned jak se to objasní, přijedu,“ řekla jsem a doufala, že se nebude vyptávat. Marně.
„Jaké nedorozumění? O co jde?“ ptala se hned zvědavě.
„Ale nic vážného. Ale nechme mě být. Co vy, jak se máte? Co děláte?“ Snažila jsem se odvést řeč.
„Přijeli ti známí z Denali, jak jsme ti o nich vyprávěli. Bylo by to v pohodě, ale Tanya zase uhání Edwarda, takže není vůbec doma a schovává se před ní. No jo, ale už se těší, až přijedeš. Nemluví o ničem jiném, teda když je doma,“ zasmála se a já byla naštvaná. Jak uhání Edwarda? Začalo to ve mně bublat.
„Tak se měj, Bell, musím běžet. Emmett mi chce zničit šatnu. Měj se,“ rychle ukončila hovor a zavěsila. Fajn, teď je mi vážně líp. Abych si to shrnula. 
Zamilovala jsem se do Edwarda, kterýho teď někde bůh ví kolik kilometrů daleko, uhání nějaká upírka. Já, namísto toho, abych Edwardovi řekla, co k němu cítím, tvrdnu tady ve Volteře a budu muset přesvědčit Ara a Christiana, že je naprostá blbost, abychom se vzali. Paráda. Nádherná vyhlídka do budoucích dnů.

„Tak co na to tvoji kamarádi v Americe? Už jsi se jim pochlubila, že se budeš vdávat?“ zašeptal mi u ucha oslizlý hlas. Nadskočila jsem a rychle se otočila. 
„Tak zaprvé, co tady děláš?! Zadruhé, dveře jsou od toho, aby měl člověk soukromí a proto, když chce někdo vejít dovnitř, nejdřív zaťuká. Zatřetí, co je ti do toho, co říkali? Začtvrté, já se vdávat nebudu. Dobře, někdy možná, ale rozhodně ne za tebe a zapáté, vypadni!“ řekla jsem a na poslední část lehce zvýšila hlas. Jen se zasmál, až se mi zvedl žaludek.
„Dlouhý seznam, ale pleteš se v mnoha věcech,“ řekl a k mému překvapení se otočil a odešel. 

Fajn, to mou náladu ještě víc potopilo ke dnu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nakonec jsem se rozhodla pro relaxační koupel. Napustila jsem si plnou vanu a dala do ní hodně mé malinové pěny. Strávila jsem tam skoro dvě hodiny a skvěle jsem se uvolnila.
Pak jsem si uvařila kuře k večeři, umyla a uklidila nádobí, ale nevěděla jsem, co dál.
Rozhodla jsem se, že něco upeču. Já vím, zvláštní, nikdy jsem nepekla, ale člověk dělá hodně věcí, jen aby se nenudil, v mém případě, abych moc nepřemýšlela.
Dala jsem se tedy do pečení. Rozhodla jsem se pro muffiny s čokoládou. Celkem mě to bavilo, takže jsem nad ničím nepřemýšlela, tudíž to splnilo svůj účel.
Když jsem vše dopekla, opět jsem po sobě uklidila kuchyň a muffiny jsem dala na balkón, aby vystydly.
Jelikož už bylo půl dvanácté, rozhodla jsem se pro spánek. Od té doby, co Cullenovi odjeli, spím mnohem víc. 
Lehla jsem si a hned jsem usnula.

Ležela jsem na nějaké louce a všude kvetly kytky. Bylo to tam opravdu krásné. 
Najednou jsem zaznamenala pohyb na druhém konci louky. Po chvíli se pohyb opakoval a ze stínu se vynořila postava. Na tu dálku jsem nepoznala, kdo to je.
Osoba se pořád přibližovala a až když byla pár metrů přede mnou, uvědomila jsem si, že je to Edward.
„Edwarde,“ vydechla jsem a běžela ho obejmout. Jen se na mě zářivě usmál a objetí mi opětoval.
Pak jsme si společně lehli na zem a Edward mě chytl za ruku.
„Tolik se mi stýskalo, Bell,“ zašeptal a pohladil mě po tváři.
„Mně se taky moc stýskalo. Nemohla jsem bez tebe být už ani minutu,“ řekla jsem a stiskla mu ruku.
„Miluju tě,“ zašeptal a mě to zahřálo u srdce.
„Já tě taky miluju, Edwarde,“ řekla jsem a Edward se sklonil a lehce mě políbil.
Pak jsme se jen navzájem dívali do očí a Edward mi začal broukat nějakou melodii. 
„Miluju tě, Edwarde,“ zopakovala jsem a způsobila tím na jeho tváři ještě zářivější úsměv.

S trhnutím jsem se probudila. Zdál se mi krásný sen o mně a o Edwardovi, ale vzbudil mě nějaký hluk.
Sedla jsem si na posteli a rozhlédla se. Byla ještě tma. Nic jsem neviděla, ale v tom mi padl zrak na dveře. Byly otevřené dokořán a v nich stál Christian. Potichu jsem zasténala. To mě nemůže nechat ani vyspat. 
„Co tu chceš?!“ vyštěkla jsem na něj a znovu si lehla.
„Pokud dovolíš, ráda bych ještě spala. Zdál se mi pěkný sen,“ řekla jsem a překulila se na druhý bok.
„Tak ty jsi to myslela vážně. Ty jsi včera nelhala,“ řekl a já nechápala, o čem mluví.
„O čem sakra mluvíš?“ zeptala jsem se nechápavě, ale pořád jsem byla vytočená.
„O tom, že už někoho miluješ,“ řekl a já kývla.
„A ten někdo, to je ten Edward? Ten z Ameriky?“ zeptal se a já nechápala, jak to ví. Vždyť já sama to vím jen pár hodin a nikomu jinému jsem to neřekla. A taky jsem byla překvapená, nad jeho hlasem. Nebyl tak nepříjemný a oslizlý jako včera.
„Jak to víš?“ 
„Mluvila jsi ze spaní,“ řekl zase tím nepříjemným hlasem.
„Aha. No tak už mi věříš. Ano, miluji Edwarda. A teď když dovolíš, bych ještě ráda spala,“ řekla jsem a zavřela oči. 
Po chvíli jsem slyšela, jak se dveře zavřely.
Chvíli na to jsem už znovu upadala do spánku, tentokrát beze snů.

Vzbudila jsem se a hned jsem si vzpomněla na noční rozhovor s Christianem. Co to mělo znamenat? Že by pochopil, že u mě nemá šanci? Nechápala jsem to. A navíc jsem zjistila, že mluvím ze spaní. To jsem nevěděla.
Po chvíli převalování jsem vstala. Bylo sedm. To jsem spala celkem dlouho. 
Nechala jsem to být a šla jsem se podívat na můj včerejší pokus o pečení. Muffiny vypadaly celkem hezky.
Šla jsem si dát sprchu a vyčistit si zuby. Pak jsem se oblékla do volných šatů (nevím, co jsem to od Alice pochytila) a k nim jsem si vzala conversky. Oblečená jsem si šla dát snídani, což byly muffinky a čaj.
Když jsem dojedla, byl akorát čas vyrazit k Arovi. No jéje, to zase bude něco. Doufám, že tam nebude Christian. 
S těmito myšlenkami jsem se vydala na popravu.

Samozřejmě se mé přání nevyplnilo. Byl tam. Alespoň to budu mít z krku.
Všechny jsem slušně pozdravila a čekala, co se bude dít.
„Isabello,“ promluvil Aro, „jak jistě víš, já i Christian a vlastně všichni si přejeme, aby jsi se provdala za Christiana. Vím, že se ti to nelíbí a že tvrdíš, že miluješ někoho jiného, ale jsi si jistá? Není to jen poblouznění?“ začal svou řeč. Spadnul z višně? Jasně že Edwarda miluju.
„Ano, Aro, jsem si jistá a mé rozhodnutí ani mé city se nezmění,“ řekla jsem pevně.
„Každé city jednou vyprchají,“ pronesl Christian a já měla chuť po něm něco hodit!
„Copak ty nevěříš, že jednou potkáš toho pravého, v tvém případě tu pravou a budeš ji milovat celý život, v našem případě celou věčnost?“ Byla jsem naprosto vyvedená z míry.
„Ne, to teda nevěřím. Nevěřím na žádnou pravou lásku. Je to holý nesmysl,“ pronesl tím jeho tónem.
„Já na ni ale věřím a já už tu pravou poznala, je mi líto,“ řekla jsem a chystala se odejít.
„Tak lehce se nevzdám! Ty si myslíš, že těm řečem uvěřím! To se teda pleteš!“ začal tam hulákat Christian.
„A já myslela, že jsi to pochopil. Jak jsem řekla, mrzí mě to, ale mé srdce patří někomu jinému. Aro, dovol, abych mohla odjet, mé místo je jinde,“ otočila jsem se na Ara. Ten se podíval na Christiana a ten jen pozvedl obočí.
„Obávám se, Isabello, že to nebude možné. Počkej, prosím, ještě pár dní,“ řekl a já nevěřila vlastním uším.
„Teď jdi prosím k sobě,“ řekl a otočil se na bratry.

A tak jsem tedy ještě zůstala. 
Uplynuly asi čtyři dny od toho rozhovoru a já byla pořád tady. Byla jsem neustále pod dohledem. Nikam jsem nemohla jít, pomalu nic jsem nemohla dělat. Ani Alici jsem nemohla volat. Byla jsem vězeň, opravdu jsem si tak připadala. 

Zrovna když jsem si četla knihu, ozvalo se zaťukání na dveře.
„Dále,“ řekla jsem otráveně a zvedla oči od textu. Myslela jsem, že to bude Christian nebo Aro, ale byl to někdo jiný. Někdo, koho bych opravdu nečekala.

7. kapitola Shrnutí 9. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska? Nesmysl! 8. kapitola: