Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska? Nesmysl! 24. kapitola

16.06.2011 (08:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 8871×

24. kapitola

Jen co jsme dorazily do hotelu, všichni vyzvídali, ale nic jsme neprozradily. Z hotelu jsme vyjeli až pozdě v noci, takže domů jsme dorazili k ránu.
Hned jsem vlezla do vany a dopřála si dlouhou relaxaci. Celou dobu jsem přemýšlela nad událostmi posledních dní, týdnů...
Od té doby, co Cullenovi přijeli do Volterry, se mi změnil celý život. Poznala jsem rodinu, kterou jsem nikdy neměla, zamilovala jsem se do úžasného, božského upíra, zjistila jsem, že Arovi na mně vůbec nezáleží a upřednostňuje svoje zájmy a cíle, nechala jsem se proměnit na plnohodnotného upíra.
Mám před svatbou, nadšeně sháním vše potřebné, jsem obklopena těmi, které miluji a kteří milují mě. Co víc si můžu přát?

„Bells?“ ozvalo se z pokoje a vytrhlo mě to z mých myšlenek.
„Ano?“ houkla jsem na svého snoubence. Snoubence, pořád tomu nemůžu věřit.
„Jsi tam už skoro dvě hodiny. Chybí mi tvá společnost,“ fňukl nešťastně.
„Ty můj chudáčku. Neboj, už jdu,“ křikla jsem se smíchem a vylezla z vany. Hodila jsem na sebe tílko a tepláky, pročesala vlasy a vyšla z koupelny. Edward seděl na posteli, a jen co mě spatřil, rozzářil se. Vstal a hned mě objal.
„To jsem ti tak chyběla?“ žasla jsem. Místo odpovědi mě lehce políbil. „Kolik vůbec je?“ zeptala jsem se po chvíli.
„Skoro sedm,“ řekl s nezájmem a místo toho se zase začal věnovat mým rtům.
„A jdeme do školy?“ nenechala jsem se jen tak odbýt.
„Jdeme. Takže se koukejte připravit!“ zařvala Alice a já si povzdechla. Vůbec se mi do školy nechce.
„Děje se něco?“ ptal se hned Edward.
„Ne, jen se mi nechce do školy,“ povzdechla jsem si znovu a vydala se hledat něco na sebe. Nakonec jsem si vzala džíny, volnou košili a conversky. Když mi Alice nic nevnutila, tak jsem se oblékla podle sebe. V koupelně jsem si vysušila vlasy a lehce se nalíčila. Ještě jsem si připravila učení a sešla dolů, kde byli všichni ostatní. Měla jsem to akorát. S Edwardem jsme nasedli do auta a vyjeli ke škole.
Když jsme vystoupili, upřely se na nás všechny pohledy, ale po chvíli je to přešlo. Aspoň že tak.

Dopoledne uběhlo rychle a byl tu oběd.
„Nad čím přemýšlíš, lásko?“ zeptal se mě Edward, když jsme si sedali ke stolu, kde zatím nikdo nebyl.
„Ale, jen mě napadlo, že kdybych byla ještě poloupír, chutnalo by mi to,“ vysvětlovala jsem. Usmál se na mě a strčil přede mě tác. S povzdechem jsem začala přehazovat jídlo z jedné strany talíře na druhou. Musela jsem se ušklíbnout.
Po obědě jsme se vydali na odpoledku a poté hned domů.
Než jsem se nadála, byl večer, noc a zase ráno...

O měsíc později...

„Bello!“ křikla na mě po několikáté Alice.
„Už jdu,“ odpověděla jsem s povzdechem a s posledním polibkem se rozloučila s Edwardem. Před domem už v autě čekala Alice s Rose. Nasedla jsem k nim a Alice hned vyjela. Všimla jsem si, že obě na sobě mají podobné šaty, do kterých mě před chvílí Alice navlíkla.
„Můžete mi alespoň říct, kam jedeme?“ zeptala jsem se podrážděně.
„Ne, nemůžeme,“ odpověděla mi klidně Rose, „ale za chvíli to poznáš.“ Víc nic. Super. Mnohem radši bych byla s Edwardem, ale ne, dámy si usmyslí, že někam pojedeme v osm večer, tak prostě jedeme. A nikoho nezajímá, že se zítra vdávám! Že bych si třeba chtěla sama rozhodnout, co poslední svobodnou noc budu dělat?! Ne.
V tom mi asi došlo, kam asi jedeme.
„Alice? Jedeme do města, že jo?“ Jenom kývla a usmála se.
„No jo, přišla jsi na to,“ řekla se smíchem.
„Já nechci do žádnýho klubu nebo kam mě to vezete!“ fňukla jsem potichu. Obě se jen zasmály.

Po chvíli jsme zaparkovaly před nějakým menším klubem, asi v Port Angeles. Od pohledu vypadal jako malý, nijak zajímavý, ale když jsme vešly dovnitř, spadla mi brada. Bylo to obrovské. Ani jsem neviděla, kde to končí. Všude samé stoly, obrovský taneční parket a dlouhatánský bar.
„Vy jste se zbláznily!“ povzdechla jsem si. Jako by mě neslyšely, prodíraly se davem někam do rohu, kde si sedly.
„Můžete mi konečně vysvětlit, proč jste mě sem dotáhly?“
„Před každou svatbou musí být rozlučka se svobodou. I před upírskou!“ pískla nadšeně Alice a vytáhla mě na parket. To mám jako tancovat? Hned se přidala Rose a já se začala lehce vlnit do rytmu hudby. Docela mě to chytlo. Tancovaly jsme, smály se a blbnuly na parketu. Všichni na nás zírali, ale my to neřešily a užívaly si to.

Skoro celou dobu, co jsme tam byly, jsme protancovaly. Nakonec musím uznat, že to byl dobrý nápad. Ale stejně jsem se těšila domů na Edwarda.
Jenže když jsme přijely domů, byl tam akorát Carlisle a Esme.
„Šli na rozlučkový lov,“ vysvětlila Rose a obě zapluly k sobě do pokojů. S povzdechem jsem se došourala do Edwardova pokoje, kde jsem si svlékla šaty a vzala si pohodlnější oblečení. Lehla jsem si do postele a jen tak jsem koukala a přemýšlela.
Zítra se vdávám. Vlastně asi už dneska. Dneska se vdávám za božského, skvělého, úžasného upíra, který mě miluje a já nade vše miluju jeho. Nemůžu uvěřit svému štěstí. Nejdříve byl můj život poklidný, přímo nudný. Ale teď? Rozhodně nemůžu říct, že mám nudný, ani poklidný život. Spíše naopak.

Nevím, jak dlouho jsem přemítala, ale najednou se ozvalo zaťukání a hned na to vlítla do pokoje Alice.
„Dělej! Vstávej! Ty se tady takhle válíš! Vždyť se za pár hodin vdáváš!“ vlítla najednou do pokoje Alice a přímo řvala.
„Alice, uklidni se, prosím tě,“ mírnila ji Esme, která hned přiběhla a zase odběhla. Alice se zhluboka nadechla.
„Koukej hezky vstát a jít se vykoupat. Dej si do vany hodně pěny a alespoň půl hodiny v ní zůstaň. Umyj si vlasy a pak přijď ke mně do pokoje,“ dávala mi instrukce a já kývala. Když zmizla, dle jejích pokynů jsem se přesunula do koupelny, kde jsem relaxovala v malinové lázni. Po chvíli jsem si umyla vlasy a vylezla z vany. V županu a s ručníkem na hlavě jsem se vydala k Alici. Ta lítala po pokoji, a když se zastavila, všimla jsem si, že už má natočené vlasy. Posadila mě do křesla a začala mi něco dělat s obličejem. Po chvíli se přiřítila Rose se složitým účesem na hlavě a začala mi taky něco vytvářet na hlavě. Nechala jsem je být, ať si dělají, co chtějí, a namísto toho jsem uvažovala, co se bude za pár okamžiků dít.

„Hotovo!“ vykřikla po nekonečně dlouhé době Alice a já si oddychla.
„Teď chvíli počkej, hned přijdu.“ A s tím zmizela. Chtěla jsem se na sebe podívat, ale zrcadlo bylo samozřejmě zakryté. Alice se po chvíli přiřítila a měla na sobě nádherné šaty. Byly bez ramínek, ve stejné barvě jako moje svatební. Samozřejmě, Alice má vše sladěné. Vlasy měla zapletené v jednoduchém účesu s kamínky, který jí hrozně slušel. Nikdy jsem ji neviděla jinak, než s rozpuštěnými vlasy. Moc jí to slušelo, ale nechápala jsem, jak to Rose dokázala. Přijde mi, že na to má Alice moc krátké vlasy, ale Rose zřejmě umí čarovat. Byla lehce nalíčená a celkovým dojmem působila opravdu jako víla.
„Tak, pojď si obléknout šaty,“ popohnala mě a vytrhla mě tak z přemýšlení. Hned jsem šla za ní a najednou jsem byla nervózní. Co když se něco zvrtne? Zvládnu to?

„Tak kde jsi?“ zavolala Alice a já hned vběhla do šatny. S její pomocí jsem se oblékla do šatů a ještě si nazula boty. Alice zatleskala a postavila mě před velké zrcadlo v šatně. Nemohla jsem uvěřit, že ta dívka v odraze jsem já. Vlasy jsem měla natočené a vlnily se mi do půlky zad, zamotané v účesu, kde jsem měla stejné kamínky jako Alice. Na hlavě jsem měla malou korunku s bílými kamínky jako ve vlasech, které se nádherně třpytily. Byla jsem nalíčená béžovými stíny a na puse jsem měla bezbarvý lesk. Musím říct, že jsem se sama sobě opravdu líbila.
„Teda, Alice! Vy jste obě dvě snad kouzelnice!“ vydechla jsem omámeně. (pozn. Jestli si to umíte představit, tak Bella vypadala opravdu překrásně.)
„Líbí?“ zeptala se.
„Líbí? Jestli se mi to líbí? Je to dokonalé!“ Nadšeně mě objala a já jí to oplatila.
„Taky nám to dalo zabrat,“ ozvalo se ode dveří, kde stála úchvatná Rosalie. Měla na sobě stejné šaty jako Alice, což mě překvapilo, ale slušelo jim to. Vlasy měla upravené v drdolu a samozřejmě tam měla kamínky. Měla také světlé stíny, ale byla nalíčená mnohem méně než já, stejně jako Alice.
„Bello!“ řekla dojatě Esme a hned mě objímala. Ani jsem si nevšimla, že přišla.
„Tolik ti to sluší,“ řekla s úsměvem, když se odtáhla a prohlédla si mě. Ona na sobě měla jednoduché, dlouhé šaty stejné barvy jako my a pěkný drdol s malými kytičkami. Líčení měla ze všech nejmenší, ale přesto pěkné.
„Jane?“ houkla Alice a zmíněná hned přiběhla. Jelikož jsem se nemohla rozhodnout, koho chci jako družičku, tak mám tři, Alici, Rosalie i Jane. Takže je jasné, že Jane měla na sobě stejné šaty jako Alice a Rose. Vlasy měla lehce zapletené a samozřejmě tam měla kamínky. Vypadala moc pěkně.
„Všechny si hezky stoupněte tady ke zdi, uděláme si společnou fotku!“ zvolala nadšeně Alice. Mě naaranžovala doprostřed, kolem mě družičky a vzadu byla Esme.

Když jsme se vyfotily asi čtyřikrát, byla Alice spokojená.
„Tak jdeme!“ zavelela a všechny jsme vyšly ze šatny. U schodů čekalo celé mužské osazenstvo, až na Edwarda.
„Tak zatím,“ šeptla Esme, naposledy mě objala a šla si sednout mezi hosty.
„Teď mě všichni poslouchejte. První půjdeme já s Jasperem, potom Rose s Emmettem a nakonec Jane s Alecem. Vždycky napočítejte do pěti a pak jděte,“ dávala jim instrukce.
„Bello, vy půjdete po Jane a Alecovi. Taky napočítejte do pěti a pak vyjděte, jasné?“ Jen jsem přikývla a zahákla se do Carlisleova rámě.
„Moc ti to sluší, Bello,“ složil mi poklonu Carlisle a políbil mě na tvář.
„Díky,“ poděkovala jsem a sledovala dění.

A bylo to tady. Alice s Jasperem vykročili a začali pomalu scházet ze schodů. Za chvíli po nich Rose s Emmettem. Jane s Alecem se vydali v zápětí za nimi.
„Připravená?“ zeptal se Carlisle a já kývla. Napočítala jsem do pěti a vykročili jsme pomalým krokem ze schodů dolů.

23. kapitola Shrnutí 25. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska? Nesmysl! 24. kapitola: