Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska? Nesmysl! 17. kapitola

07.12.2010 (08:45) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2300×

17. kapitola

... a zářivě se usmíval. Hrozně mu to slušelo. Měl na sobě černý oblek s bílou košilí. Vlasy jako obvykle ležérně rozcuchané.

„Bello, ať se rozhodneš jakkoliv, nejprve se zamysli, co řekneš, a mysli na to, že tě Edward miluje. Je hrozně nervózní,“ zašeptala potichu Alice, že jsem ji sotva slyšela, takže Edward ji určitě neslyšel. Sice jsem nechápala, co mi to říká, ale lehce jsem kývla.

„Bello, abych nezapomněla,“ řekla Alice normálně nahlas a podala mi malou krabičku.

„Co to je?“ zeptala jsem se a vzala si to.

„Čočky, tvoje oči,“ řekla a zasmála se. Takže jdeme někam ven. Rychle jsem vběhla zpátky k Alici do koupelny a nandala si je. Během několika vteřin jsem byla zpátky v chodbě, kde už byl jenom Edward.

„Moc ti to sluší,“ usmál se na mě a lehce mě políbil. Pak mě chytl za ruku a beze slova mě vedl do garáže. Tam mi otevřel dveře od Volva a hned nato nasedl na místo řidiče. Nastartoval a vyjel po příjezdové cestě od domu. Ty jo, už je skoro tma, jak dlouho jsem asi byla u Alice?

„Kolik je?“ zeptala jsem se.

„Půl šestý,“ řekl s úsměvem. Ty jo, to jsem tam byla dost dlouho.

„Kam jedeme?“ zeptala jsem se s nadějí, že mi odpoví.

„To je překvapení,“ usmál se mým oblíbeným pokřiveným úsměvem.

„Jak dlouho pojedeme?“

„Jen chvilku.“

„Jedeme do Port Angeles?“ zkusila jsem.

„Ne.“

„Seattle?“

„Jo,“ usmál se.

„A jdeme někam mezi lidi, že jo?“ otázala jsem se. Jen přikývl a zamračil se.

„Bell, kdybys měla problém... Kdyby....“ Nedopověděl, jelikož jsem mu dala prst přes pusu.

„Neboj, já to zvládnu,“ usmála jsem se. „A kam že to jdeme?“ zkusila jsem to znovu.

„To ti neřeknu. Vydrž, za pár minut tam budeme,“ řekl s úsměvem.

A opravdu, za chvíli parkoval před nějakou budovou.

Vystoupil a hned mi otevíral dveře.

„Tak jsme tady,“ řekl a vedl mě dovnitř. Rozhlížela jsem se kolem, ale neviděla jsem žádný nápis, nic, co by mi napovědělo.

Vevnitř šel Edward k pokladně.

„Dobrý den, mám tu dva lístky na jméno Cullen,“ řekl mladíkovi za pultem.

„Jistě,“ řekl a začal něco hledat v počítači.

„Tady to máte, pane Cullene, přeji příjemnou zábavu,“ řekl a usmál se na mě.

Pak jsme s Edwardem šli do šatny, kde jsem si nechala kabát.

„Připravená,“ zašeptal mi Edward do ucha.

„Asi jo,“ odpověděla jsem, ačkoliv jsem nevěděla, na co mám být připravená. Prošli jsme menší chodbou a nakonec jsme vešli do velkého sálu. Byl ohromný. Po stranách bylo rozmístěno spoustu stolů se židlemi a v rohu byl velký bar. Naproti dveřím, kterými jsme vešli, bylo veliké pódium a na něm kapela. Uprostřed byl taneční parket, na kterém tančilo několik párů.

„Tanec?“ zeptala jsem se s úžasem.

„Jak jsem viděl na plese ve Volteře, máš ráda tanec,“ zašeptal mi do ucha.

„Chtěl jsem ti udělat radost,“ řekl. „Pojď ke stolu,“ řekl a chytl mě za ruku. Došli jsme ke stolu na opačné straně sálu, blízko u kapely. Sedla jsem si a pozorovala lidi kroužící na parketu.

„Smím prosit, Bells?“ řekl Edward po chvíli a lehce se poklonil. S úsměvem jsem přijala jeho ruku a společně jsme se vydali na parket.

Zrovna začala hrát nová písnička, waltz. Začali jsme tančit a já se musela usmívat jako sluníčko. Ignorovala jsem závistivé pohledy lidí okolo a vnímala jen tanec a Edwarda.

Tančili jsme ještě asi hodinu bez přestání. Hrozně mě to bavilo.

Když vyhlásili přestávku, konečně jsme přestali tančit.

„Nepůjdeme se projít?“ navrhl Edward a já kývla. Vyšli jsme ze sálu, prošli chodbou a byli jsme venku.

Chvíli jsme se jen tak procházeli tmou, ruku v ruce.

„Děkuju,“ zašeptala jsem.

„Za co?“ zeptal se zmateně.

„Za dnešní večer. Moc to pro mě znamená,“ řekla jsem na vysvětlenou. Krásně se na mě usmál a políbil mě.

„Nemáš zač, jsem moc rád, že se ti tady líbí,“ řekl.

„Nepůjdeme zpátky? Mám dojem, že budou hrát tvoje oblíbené passo doble,“ usmál se na mě a s úsměvem jsme se vydali dovnitř.

A opravdu, akorát začalo hrát. Neváhali jsme a hned šli tančit. Bylo to nádherné. Ještě skvělejší než ve Volteře, protože teď jsem to netančila s fajn klukem Edwardem, ale s mým přítelem Edwardem, který je pro mě nejdůležitější člověk na světě a vždycky bude.

Když to skončilo, začalo hrát tango. Edward se pousmál a začal tančit. Zářivě jsem se na něj usmála a hodila svou nohu za jeho pas. S velkým úsměvem přistoupil na mou hru a pohladil mě po noze, co jsem měla na jeho zádech. Když jsem ji spustila dolů, křižovali jsme parket v rytmu hříšného tanga a nehleděli na ostatní. Bylo to úžasné. Měla jsem chuť ho políbit, ale nenechal mě a dál tančil.

Najednou uchopil mé tělo a zaklonil jej. Svou rukou přejel mezi mými ňadry a já slastně vzdychla. Přitáhla jsem se blíž k němu, ale dál mě trápil a pořád tancoval. Povzdechla jsem si, ale tančila jsem dál.

Zvedla jsem jednu nohu a opřela se o Edwarda. Když jsem ji spustila dolů, zlehka jsem přejela svými rty po jeho ústech až ke krku. Slastně vydechl a chytil mou ruku. Párkrát se mnou zatočil a hned nato mě k sobě pevně přitisknul. Dál jsem proplétali naše nohy ve složité taneční variaci a užívali si přítomnost jeden druhého.

Hodila jsem Edwardovi nohu za pas a zaklonila se. Cítila jsem, jak mi zase přejel mezi ňadry a lehce mě políbil na dekolt. Vzdychla jsem a zvedla se zpátky.

Když písnička končila, ohnula jsem nohu v koleni, za kterou mě Edward chytil, a opřela se o něj. Ještě jsem zaklonila hlavu a písnička skončila.

Slyšela jsem šum okolo. Uvědomila jsem si, že tu nejsme sami. Nechali jsme se trošku unést. Zvedla jsem hlavu a pohledla do Edwardovy usměvavé tváře. Prosebně jsem se na něj podívala a on pochopil. Rychle pustil mou nohu a chytil mě za ruku. Rozhlédla jsem se a viděla, jak všichni stojí stranou a na parketu nikdo nebyl. Všichni museli sledovat nás. Kdybych se mohla červenat, byla bych rudá až na zadku.

Začal hrát jive, tak jsem drkla do Edwarda a on pochopil. Začali jsme tančit, tentokrát jen klasicky. Ostatní se vzpamatovali a začali taky tancovat. Ale stejně jsem pořád slyšela mumlání.

Bylo to pohoršené brblání od starších vrstev.

„Že se nestydí, takhle se tady předvádět,“ brblala nějaká paní.

„Teda, takhle tady sexuálně harašit! Že se nestydí, tak mladá a nechá se takhle omakávat na veřejnosti!“ mumlala jiná.

A nebo to naopak bylo závistivé šeptání od mladších.

„Teda, to je kus! Od něj bych se taky nechala takhle osahávat a bylo by mi jedno kde!“ říkala jedna asi dvacetiletá holka své kamarádce.

„To jo, je k nakousnutí, ale ta holka je taky pěkná. Hezky to tady rozjeli,“ pošeptala jí nazpátek druhá.

„Nepůjdeme už?“ zašeptala jsem po chvíli.

„Nebaví tě to?“ zeptal se.

„Je to krásný, ale ty lidi mě dost štvou, ty řeči,“ vysvětlila jsem. Jen kývl a přestal tančit. Ruku v ruce jsme došli k našemu stolu, kde jsem si vzala kabelku, pak jsme šli do šatny pro kabát a konečně jsme vyšli ven.

„Ty lidi byli fakt otravní,“ podotkl Edward.

„To jo,“ přitakala jsem. „Ale bylo to úžasné, Takhle jsem se dlouho necítila,“ usmála jsem se na něj a chytla ho okolo krku. Taky se usmál a políbil mě.

Nevím, jak dlouho jsme tam tak stáli a líbali se. Když jsme se od sebe odtrhli, ještě jsme se chvíli procházeli po městě a pak šli k autu, kde jsme nasedli a vyjeli domů.

Po cestě jsme nemluvili, ale bylo to takové to příjemné ticho. Koukala jsem střídavě z okna a na Edwarda, vypadal zamyšlený.

Doma jsme byli díky Edwardově rychlé jízdě za chvíli, to mě nepřekvapilo. Ale co mě překvapilo bylo to, že se v domě nesvítilo. Nikde. Kde jsou všichni? Pokud vím, tak Jasper s Emmettem se mají sice vrátit až v neděli, Esme s Carlislem jsou taky dnes v noci na lovu, ale co Alice a Rosalie?

„Vystupovat madam,“ řekl Edward, když mi otevřel dveře, a nabídl mi rámě. Vešli jsme dovnitř a nikde nikdo nebyl. Šli jsme po schodech a zastavili jsme před Edwardovým pokojem.

Edward se na mě usmál a otevřel dveře. To, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Všude hořely svíčky, byly tam poházené lístky růží a hrála tam jemná hudba. Uprostřed pokoje stál stůl, na kterém byly dvě sklenice s červenou tekutinou. Že by krev?

„To je nádherné, ale proč to všechno?“ zeptala jsem se zmateně. Mezitím jsme došli ke stolu.

„Víš, napadla mě jedna věc, kterou chci udělat. Vím, že je to divné, známe se jen chvíli, ale já mám pocit, jako kdybych tě znal celou věčnost, a vím, že ji už nechci trávit s nikým jiným než s tebou. Miluju tě, Bello, víc než dokážu říct, víc, než si dokážeš představit,“ začal mi vyznávat lásku a já na něj zmateně koukala.

Zhluboka se nadechl a...

Na to si musíte počkat, :-) I když myslím, že většina tuší, co bude následovat... :-)

16. kapitola Shrnutí 18. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska? Nesmysl! 17. kapitola: