Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska? Nesmysl! 12. kapitola

24.10.2010 (08:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2525×

12. kapitola

Vzbudila jsem se s hlavou na Edwardově hrudi.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem ho.

„Dobré, ale ještě můžeš spát. Je teprve půl páté,“ řekl Edward a pohladil mě po tváři.

„Aha, ale mně už se nechce spát,“ řekla jsem a usmála se na něj.

„A co by jsi chtěla dělat? Máme ještě tři hodiny.“ Místo odpovědi jsem ho políbila. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a pevně jsem se k němu tiskla.

Po chvíli jsem se odtáhla a zvedla se. Zamračil se na mě.

„Jdu si dát sprchu, ať vám v tý škole nedělám ostudu,“ řekla jsem a mrkla na něj.

„Tobě by to slušelo i v pytli,“ zabručel, ale pustil mě.

V koupelně jsem si vlezla do sprchy a užívala jsem si to. Stála jsem tam dlouhou dobu, než jsem si umyla vlasy svým malinový šampónem (a jak mi Alice prozradila, můj oblíbený mají i tady) a vylezla ven. Vyčistila jsem si zuby, osušila jsem se, ale nevěděla jsem, do čeho se obléct. Našla jsem tam pověšený župan, tak jsem si ho oblékla a vyšla do pokoje. Edward tam nebyl.

„Alice,“ zavolala jsem a zmiňovaná osoba přiběhla ještě dřív, než jsem to dořekla.

„Oblečení máš v šatně, pak se oblékneš. Teď pojď, ať tě trochu upravím,“ řekla a vedla mě k sobě. Posadila mě na židli před zrcadlo a začala mi něco dělat s obličejem.

„Alice, jdu jenom do školy,“ řekla jsem a zdůraznila slovo jenom.

„Ale Bello, je to první den, musíš se nějak reprezentovat,“ řekla a pokračovala.

Pak mi sušila vlasy a kulmovala.

„Hotovo!“ vykřikla najednou a já byla ráda.

„Tak, podívej!“ řekla a vedla mě k zrcadlu. Měla jsem lehce zvlněné vlasy a v nich tenkou čelenku. Oči jsem měla lehce obtáhnuté černou tužkou.

„Díky, Alice, je to hezké,“ pochválila jsem ji a šla se obléknout.

Měla jsem připravenou černobílou sukni, k tomu černé tílko, na to bílou rozepnutou košili s krátkým rukávem a korále. K tomu byly boty na hrozném podpatku. Bože, snad mě Edward nenechá spadnout a zesměšnit hned první den.

Sešla jsem dolů, kde to nádherně vonělo.

„Ahoj,“ pozdravila jsem všechny a šla do kuchyně. Stál tam Edward a dělal míchaná vajíčka.

„Už to skoro bude,“ řekl a usmál se na mě.

„Nevěděla jsem, že umíš vařit,“ usmála jsem se na něj a objala ho. V tom tam vlítla Alice.

„Ne!“ řekl Edward a úplně ztuhl.

„Co se děje?“ ptala jsem se zmateně.

„Volturiovi,“ zašeptala Alice.

„Ara hned napadlo, kam jsi zmizela a chtěl pro tebe jet ještě v pátek, ale pak mu do toho vlezlo jednání s Rumuny. Nechtěla jsem vás tím zatěžovat,“ zašeptala Alice a pokračovala.

„Teď jsem viděla, jak se Aro rozhodl přijít. Měli by tu být ke konci týdne,“ řekl a já myslela, že mě klepne.

„To bude dobré,“ zašeptal Edward a pohladil mě po vlasech. Alice znovu ztuhla. Že by další vidění?

„Alice?“ zkusila jsem. Nereagovala. Najednou vydechla a lehce se usmála na Edwarda. Pak zase někam odběhla.

„Co se děje? Můžeš mi to laskavě vysvětlit?“ zeptala jsem se a dala ruce v bok.

„Je to dobré. Aro teď nemůže přijet, Rumuni útočí na Volterru. Není jisté, jak se situace bude vyvíjet, ale chvíli potrvá, než sem Aro přijde,“ řekl s úsměvem, ale mně se moc neulevilo.

„To bude dobré,“ řekl a pohladil mě po tváři.

„Co když ne?“ zašeptala jsem a na to mi neodpověděl. Jen mě lehce políbil a dovařil mou snídani.

„Přeju dobrou chuť,“ popřál mi a dal přede mě talíř. Snědla jsem to celé.

„Děkuju, bylo to výborné,“ řekla jsem popravdě s úsměvem, ale stále jsem byla myslí u Ara.

Pak jsme šli do obýváku, kde se Emmett dohadoval s Jasperem. No jo, zase prohrál sázku.

Koukla jsem se na hodiny a bylo skoro sedm. To ten čas nějak rychle utekl.

Tu půl hodinu jsme se dívali na kousek zápasu. Emmett nemohl přežít, že ho neuvidí celý.

A byl čas vyrazit.

„Tak si to tam užij,“ rozloučila se se mnou Esme a lehce mě objala.

„Měj se, Esme,“ řekla jsem a šla za ostatními do garáže. Dohodli jsme se, že já pojedu s Edwardem a zbytek Emmettovým Jeepem.

„Jak se těšíš?“ zeptal se mě Edward po cestě.

„No, popravdě se trošku bojím a jsem nervózní, ale na druhou stranu se těším. Nevím, co mám očekávat,“ odpověděla jsem popravdě. Opravdu jsem měla smíšené pocity. Chudák Jasper, ještěže s námi nejel.

„Neboj, to zvládneš, budu tam s tebou,“ řekl a povzbudivě se na mě usmál.

Akorát jsme přijížděli ke škole. Už tu bylo celkem dost aut. Edward zaparkoval vedle Emmetta a vystoupil. Obešel auto a otevřel mi dveře. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila.

Všechen hovor kolem ztichl. Všechny pohledy se stočily na nás. Najednou začali mluvit jeden přes druhého. Všichni si vzrušeně šeptali.

„To je ta nová, ale nevěděl jsem, že se zná s Cullenovými,“ šeptal nějaký kluk.

„Očividně se znají. Ale je to kus, co?“ zašeptal mu druhý.

Edward se na mě usmál a chytl mě kolem pasu. Tím se šepot ještě zvýšil.

„Že by spolu něco měli?“ šeptala nějaká holka.

„To snad ne!“ druhá.

„A já chtěla Edwarda někam pozvat!“ říkala třetí.

Edward to musel slyšet a ještě k tomu i myšlenky, ale ignoroval to a mířil k nějaké budově stranou, to asi bude kancelář.

Vešli jsme dovnitř a tam nás přivítala milá paní.

„Dobrý den, jsem Isabella Swanová, jsem tu nová,“ řekla jsem a usmála se na ni.

„Jistě, tady máte rozvrh a tenhle papír, ať vám každý učitel podepíše. Na konci dne mi ho přineste. Hezký den,“ usmála se na mě mile a věnovala se své práci.

„Ani na ten rozvrh nemusíš koukat, máme všechny hodiny spolu,“ usmál se na mě a vedl mě neznámo kam.

„Co teď máme?“

„Matiku,“ odpověděl a to už jsme byli před učebnou. Povzdechla jsem si.

„Copak, nerada počítáš?“

„Ne, nikdy mě to nebavilo a ani mi to moc nešlo,“ přiznala jsem. Usmál se na mě a otevřel dveře. Zase se na nás všichni podívali, ale Edward je ignoroval a vedl mě do poslední lavice.

Všichni se na nás nenápadně otáčeli a já se to snažila ignorovat.

Do třídy vešel učitel a hned na to se ozvalo zvonění

„Počítej s představováním,“ zašeptal Edward. V duchu jsem zasténala. To ne.

Došla jsem ke stolu a mile se na učitele usmála.

„Dobrý den, jsem Isabella Swanová, jsem tu nová,“ zopakovala jsem mu to samé, co té paní v kanceláři, a podala mu papír, aby se podepsal.

„Ovšem, nová studentka, tak se nám, prosím, představte,“ vyzval mě a já se s povzdechem otočila.

„Ahoj, jak jsem řekla, jsem Isabella Swanová, ale mám ráda, když se mi říká Bello. Přistěhovala jsem se z Phoenixu,“ řekla jsem a doufala, že to bude stačit.

„Dobrá, běžte se posadit,“ řekl a podal mi papír. Radši pomalejším krokem jsem se vracela k Edwardovi, nerada bych tady spadla.

Zbytek hodiny probíhal celkem v klidu. Učitel vysvětloval látku, kterou jsem naštěstí pochopila.

Když zazvonilo, Edward hned vstal a posbíral jeho i moje věci. Pak mě chytl za ruku a společně jsme vyšli ze třídy.

„Tak jak jsi si užila svou první hodinu?“ zašeptal mi do ucha.

„Celkem dobrý,“ usmála jsem se.

„Nechceš koupit něco k pití, aby jsi během dne neměla žízeň?“ optal se starostlivě.

„Kousek jsou automaty. Pojď,“ řekl aniž bych mu odpověděla a vedl mě pryč.

Edward mi koupil colu a byl spokojený.

„Děkuju,“ usmála jsem se a políbila ho. Dal mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Já mu dala ruce za krk.

Najednou se za námi ozvalo zalapání po dechu. Překvapeně jsem se odtáhla od vysmátého Edwarda a otočila se. Byla tam nějaká holka a byla celá rudá v obličeji. Rychle se otočila a pádila pryč.

„Co to bylo?“ zeptala jsem se a mezitím jsme se vydali na další hodinu.

„Nic, jen byla překvapená, že nás viděla spolu,“ usmál se Edward.

„A myslím, že příští přestávku o tom budou vědět všichni, jelikož to byla Jessica Stanleyová, největší školní drbna. Touhle dobou to ví půlka školy,“ řekl a já zasténala. To je paráda.

Došli jsme do třídy a akorát zvonilo. Šla jsem k učiteli a dala mu papír. Byl milý a ani jsem se nemusela představovat.

A tak to šlo celé dopoledne. Jak Edward řekl, tak to taky bylo. Celá škola si šuškala o nás dvou. Nebylo to zrovna moc příjemné, ale co se dá dělat, alespoň budou hned vědět, že k sobě patříme.

Po páté hodině jsme se s Edwardem ruku v ruce vydali na oběd.

Edward vzal tác a já si vybrala zeleninový salát a colu. Edward tam jakože sobě dal kousek pizzy a šli jsme si sednout. Všichni už tam byli a přehazovali jídlo z jedné strany talíře na druhý.

„Čauky, tak jak si užíváš první den ve škole, Bell?“ optal se Emmett a začal se smát.

„Celkem dobrý,“ odpověděla jsem s úsměvem a pustila se do salátu.

Když jsem snědla i Edwardovu pizzu, odnesli jsme tácy a šli se připravit na tělocvik. Nevím, co od toho mám očekávat. Chci říct, že nevím, jestli zvládnu ovládat svou sílu, ale když to zvládají upíři, tak proč bych to já nezvládla.

Před šatnou jsme se s Edwardem rozloučili krátkým polibkem a tím se zvedla další vlna šuškání.

S povzdechem jsem vešla do šatny, kde utichl veškerý hovor. Nevšímala jsem si toho a šla se převléknut.

„Tak ty jsi nám prej klofla Edwarda,“ promluvila na mě nějaká holka, když jsem si obouvala boty.

„Prosím?“ zeptala jsem se a zvedla hlavu.

„Říkám, že jsi nám prej klofla Edwarda,“ zopakovala a já nadzvedla jedno obočí.

„Tak zaprvé, je slušné nejdříve pozdravit a představit se a zadruhé ti do toho nic není,“ řekla jsem s naprostým klidem a zvedla se k odchodu.

Před šatnou už na mě čekal Edward a jen co mě uviděl se na mě zářivě usmál.

„Teda ty jsi jí to nandala. Vzpamatovává se tam z toho ještě teď,“ zasmál se a políbil mě. Usmála jsem se a polibek mu oplatila.

„Ehm, ehm,“ ozvalo se za námi a já se překvapeně otočila.

11. kapitola Shrnutí 13. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska? Nesmysl! 12. kapitola: