Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska? Nesmysl! 10. kapitola

10.10.2010 (13:15) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4148×

10. kapitola

Jak jsme jeli, nadšeně jsem vše pozorovala z okna. Všude byly samé lesy a v dáli byly vidět hory. Byla tu opravdu krásná příroda. A jak mi Cullenovi řekli, bylo zataženo. Říkali, že tady slunce svítí tak třikrát do měsíce a to ne vždycky. Ideální místo pro upíry.

Asi za půl hodiny jsme míjeli ceduli: Vítejte ve Forks! A já myslela, že říkali, že je to hodina cesty. No, je pravda, že Edward jel jako maniak. Kdybych sama neměla ráda rychlou jízdu, asi bych se bála. Ale bylo mi jasné, že se nevybourá.

Projeli jsme celé městečko a jeli jsme ještě dál. Pak najednou Edward odbočil na nějakou lesní cestu a za chvíli jsem spatřila krásný dům.

Z jedné strany byl celý prosklený a zbytek bylo bílé nebo světle hnědé dřevo.

„Moc krásný dům,“ řekla jsem a Alice se zasmála.

„Tak si ho pojď prohlédnout,“ řekla, sotva Edward zastavil. Čapla mě za ruku a táhla mě dovnitř.

Vešly jsme do malé chodbičky a za ní byl nádherný obývák sladěn do světlé. Byl propojen s kuchyní a s jídelnou. By mě zajímalo, k čemu upíři potřebujou kuchyni a jídelnu. Asi kvůli hře na lidi.

Pak mě Alice vzala do prvního patra. Tam byly čtyři dveře.

„Tady nalevo je pracovna Carlislea a zatím je pracovna Esmé. Naproti je jejich ložnice a pokoj Emmetta a Rose. Tak, a teď pojď nahoru,“ řekla a táhla mě do druhého patra. Tam byly taky čtyři dveře.

„Tak, tady je můj a Jasperův pokoj a pokoj pro hosty. A naproti je Edwardův pokoj a hned vedle tvůj nový pokoj. Pojď se na něj podívat,“ řekla a táhla mě dovnitř.

Když jsem vešla, oněměla jsem. Byla to nádhera. Pokoj byl laděn do modré a bílé. Jedna celá stěna byla prosklená a ostatní stěny byly vymalovány světle modrou a strop byl bílý.

U prosklené stěny stálo piano. Nalevo byla veliká postel s tmavě modrým povlečením a veliká knihovna. Na druhé straně byla bílá pohovka a dvoje dveře.

„Alice, kam vedou ty dveře?“ zeptala jsem se. Jen mě chytla za ruku a jedny otevřela. Byla to veliká koupelna se sprchou a s vanou. Za druhými byla šatna. O dost větší než ta, co jsem měla předtím.

„Alice, k čemu potřebuju tak velkou šatnu?“ zděsila jsem se.

„To nech na mě. Jak se ti líbí pokoj?“ zeptala se.

„Je opravdu nádherný. Musím jít Esmé poděkovat,“ řekla jsem a šla jsem dolů. Byli tam všichni.

„Děkuju, Esmé, je to krásný pokoj,“ řekla jsem a ona se usmála.

„Nemáš zač. Hlavně, že se ti líbí,“ řekla a objala mě.

„Děkuju vám všem. Že tady u vás mohu být. Jsem opravdu moc šťastná, že už tu konečně jsem,“ řekla jsem a na všechny jsem se podívala.

„My jsme taky rádi, že jsi tu,“ řekl Edward a překvapivě mě objal. S radostí jsem mu objetí oplatila, a pak jsem si vedle něj sedla na sedačku.

„Musím vám něco říct,“ začala jsem a zhluboka jsem se nadechla.

„Jak jsem vám říkala, Aro chtěl, abych zůstala, protože mě chce seznámit s nějakým jeho známým. Tak jsem tam tedy zůstala. Ten jeho přítel, Christian se jmenuje, přijel necelý týden po vašem odjezdu. Už od pohledu mi byl nesympatický a nepříjemný. Myslela jsem, že mě Aro hned pustí, ale on mi pak řekl, že musím zůstat, protože... eh, “ nadechla jsem se, „protože chce, abych se za Christiana provdala,“ dořekla jsem a cítila jsem, jak se vedle mě Edward napjal. Usmála jsem se na něj a pokračovala jsem.

„S tím jsem samozřejmě nesouhlasila, ale oni mě nechtěli pustit a drželi mě tam. Nikam jsem nesměla jít sama, a ani jsem vám nemohla zavolat. A tak to šlo pár dní, když najednou ke mně přišel Alec. Omluvil se mi, a pak mi řekl to, co jsem nechápala. Christian je opravdu mocný upír. Ovládá živly. A jelikož je tak mocný, zatoužil po slávě. Chce vládnout místo Ara. Nejdřív jsem nechápala, jakou roli v tom hraju já. Christianovi jsem se zalíbila, a tak se rozhodl, že získá vládu, ale i mě,“ zase jsem se nadechla a pokračovala.

„A jako poslední mi Alec řekl, že s Jane vymysleli můj útěk. Oni mi koupili letenku sem, vymysleli důvod, proč jedeme pryč, jeli jsme jakoby nakupovat svatební šaty, a pak mě ještě odvezli na letiště. Arovi řekli, že jsem jim utekla, když jsem byla na záchodě. O ně strach nemám, jim nic Aro neudělá, jich si moc cení. Ale mám strach, že Aro přijde sem,“ řekla jsem a sklopila jsem pohled. Bála jsem se jejich reakce. Bála jsem se, že mi řeknou, ať vypadnu, že se mnou nechtějí mít nic společného.

Namísto toho mě někdo objal kolem ramen. Vzhlédla jsem, byl to Edward a usmál se na mě.

„Neboj, to zvládneme,“ řekl a mně spadl obrovský kámen ze srdce. Rozhlédla jsem se po ostatních a nikdo z nich na mě nekoukal s odporem. Vděčně jsem se na všechny usmála.

„Takže vám nevadí, že jsem tady přes Arův zákaz, a že sem možná v budoucích týdnech někdy přijde?“ zeptala jsem se.

„To víš, že ne, zlatíčko. Hlavně, že jsi s námi,“ řekla Esmé a objala mě.

Pak už jsme nechali Ara Arem.

„Jak dlouho tu vlastně bydlíte?“ zeptala jsem se.

„Jen pár měsíců,“ odpověděla Alice.

„Přesně tři a půl,“ usmála se na mě Esmé.

„A jak chodíte do školy?“

„Rosalie s Emmett a já s Jasperem chodíme do čtvrťáku a Edward do třeťáku,“ vysvětlila mi Alice.

„Nemohla bych začít chodit taky do školy?“ zeptala jsem se opatrně. „Víte, já jsem nikdy do školy nechodila, ale všechno jsem se učila doma a ještě k tomu sama,“ vysvětlila jsem.

„Jistěže, zavolám do školy, ale myslím, že místo určitě volné bude. Do kterého ročníku?“ zeptal se mě Carlisle.

„Do třeťáku, a abych měla alespoň nějaké hodiny s Edwardem, prosím,“ nemusela jsem ani přemýšlet, samozřejmě chci chodit na hodiny s Edwardem. To mi připomnělo, že si s ním chci promluvit, ale ne tady, tady by nás každý slyšel a to nechci.

Zhluboka jsem se nadechla a všimla si, jak se Alice usmála. No jo, ta už ví, jak to se mnou dopadne.

„Edwarde? Mohla bych s tebou mluvit, prosím. O samotě,“ řekla jsem. Zmateně se na mě podíval, ale kývl.

„Půjdeme do lesa?“ zeptal se a já souhlasila. Rozeběhli jsme se a já přemýšlela, jak mu to mám říct.

„Tady už nás neuslyší,“ řekl po chvíli Edward. Fajn, tak jo, jdu na to.

„Víš, Edwarde, jak jste odjeli, tak jsem si něco uvědomila. Hrozně jsi mi chyběl, ale nedokázala jsem si vysvětlit proč. Když přijel Christian a Aro mi řekl, že bych si ho měla vzít, vybavila jsem si tvůj obličej, tvůj hlas a přišla jsem na to, že...“ nadechla jsem se a dívala se na kořeny stromů, „že tě miluju.“ řekla jsem a konečně jsem se na něj podívala. Tvářil se opravdu překvapeně.

„Vím, že ti to asi přijde divné, a ani tě do ničeho nenutím. Jen jsem chtěla, aby jsi to věděl,“ mlela jsem páté přes deváté.

„Víš, uvědomila jsem si to, když se mě Christian dotknul a já si představila tebe...“ nedořekla jsem, protože mi položil prst na rty. Zmateně jsem se na něj podívala. Usmál se na mě a pohladil mě po tváři.

„Taky jsi mi chyběla. Byl jsem jako tělo bez duše. Mně pomohla si to uvědomit Tanya. Jak jsem ti říkal už ve Volteře, pořád mě uhání. A když mi chtěla dát pusu, uvědomil jsem si, že chci pusu od někoho jiného. A to od tebe. Uvědomil jsem si, že mi tak chybíš proto, že jsem se do tebe zamiloval. Uvědomil jsem si, že tě miluju. Chtěl jsem hned letět do Volterry, ale ty ses neozývala a já nevěděl proč. Nevěděl jsem, jestli s námi nechceš mít nic společného. Čekal jsem pár dní, a pak jsi zavolala. Jak jsem tě viděl na tom letišti, byl jsem si stoprocentně jist,“ vyznal se mi a já se musela usmát. Tak moc se mi ulevilo.

„Taky tě miluju, Bell,“ řekl a začal se ke mně sklánět. Rozbušilo se mi srdce. Usmál se a už se téměř dotýkal mých rtů.

Konečně se Edwardovy rty s velkou opatrností dotkly mých a se mnou se zatočil celý svět. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a pevně jsem se k němu tiskla. Edward mi jednu ruku položil na záda a druhou za krk pod vlasy. Snažil si mě přitáhnout blíž, ale blíž už to prostě nešlo. Nejdříve jsme se líbali něžně, ale postupně se polibek stával čím dál víc vášnivý. Pootevřela jsem ústa a Edward hned vnikl dovnitř jazykem. Byl to tak nádherný okamžik a přála jsem si, aby trval věčně.

Když jsme se od sebe odtrhli, oba dva jsme zhluboka dýchali. Jak může upír strádat dech?

„Miluju tě.“

„Miluju tě,“ odpověděl Edward a uvnitř mě vybuchla sopka štěstí. Tenhle úžasný, krásný, hodný a prostě báječný upír, mě miluje. Nemohla jsem uvěřit svému štěstí.

Jen tak jsme tam stáli a dívali jsme se jeden druhému do očí.

„Asi bychom se měli vrátit,“ řekl po chvíli Edward a já přikývla. Ruku v ruce jsme se rozeběhli k našemu domovu.

Všichni byli pořád v obýváku, a jakmile si všimli, že se držíme za ruce, usmáli se na nás.

„Já to věděla od začátku!“ vypískla Alice a oba nás objala.

„Jsem tak ráda, že jste se dali dohromady,“ řekla dojatě Esmé a taky nás objala.

„Bello? Půjdu zavolat do té školy. Chceš být Volturi, nebo jak se chceš jmenovat?“ optal se mě Carlisle.

„No, já nevím, nepřemýšlela jsem nad tím. To si můžu jen tak změnit příjmení?“ odpověděla jsem popravdě.

„Jistě,“ odpověděl Carlisle.

„Volturi se mi moc nelíbí, ale nevím, co bych si jiného dala. Počkat, mám to. Můžu být Swanová? Jmenovala se tak moje matka,“ řekla jsem na vysvětlenou.

„Jistě, přihlásím do školy Isabellu Marii Swanovou, do třetího ročníku a rozvrh se musí shodovat s rozvrhem Edwarda Cullena, je to tak?“ Přikývla jsem a usmála se na něj.

„Děkuju, Carlisle,“ řekla jsem ještě.

„To nic. Jaspere, zařídíš Belle to se jménem?“ otočil se na Jaspera.

„Samozřejmě, rád,“ řekl a mrkl na mě. Pak se zvedl a někam odběhl.

Sedli jsme si s Edwardem na gauč, teda Edward seděl na gauči, já seděla na něm, kde seděl Emmett a sledoval nějakou komedii. Po chvíli přišel Carlisle.

„Tak, Bello, přihlásil jsem tě. Na to, že je pátek odpoledne, byli velice ochotní. Máš všechny hodiny s Edwardem. Přijít máš hned v pondělí. Před vyučováním si dojdeš do kanceláře, a tam ti vše vysvětlí,“ řekl Carlisle.

„Jo, a abys byla v obraze o našich „příbuzenských vztazích“. Já a Esmé jsme adoptivní rodiče Edwarda, Alice, Jaspera, Emmetta a Rosalie. Emmett a Alice jsou bratr se sestrou a Jasper s Rose jsou dvojčata. Esmé je Edwardova teta. No, a teď ty. Jsi sestřenice Alice a Emmetta. Přistěhovala ses, dejme tomu, třeba z Phoenixu. Je to všechno samozřejmě jen vymyšlené, ale lidi se často ptají,“ vysvětlil mi to Carlisle a já kývla.

Po zbytek večera jsme si povídali o spoustě věcí.

V jednu v noci mi začaly padat oči.

„Omluvte mě, ale půjdu spát. Nějak mě to všechno zmohlo,“ řekla jsem a zvedla jsem se z Edwardovy náruče.

„Půjdeš se mnou?“ zeptala jsem se ho. Usmál se a zvedl se.

„Dobrou noc, Bello,“ řekli mi všichni ostatní.

V pokoji jsem šla do šatny a hledala jsem normální pyžamo, ale nemohla jsem nic najít. Byly tam samé vyzývavé košilky. Fajn. Vzala jsem si tu nejdelší a zaplula jsem do koupelny. Jen jsem si vyčistila zuby, ve sprše bych usnula, a šla jsem zpátky do pokoje.

Edward seděl na mé posteli. Usmála jsem se na něj a lehla jsem si. Sklonil se nade mě a lehce mě políbil.

„Hezky se vyspi, lásko,“ zašeptal a zvedl se. Chytla jsem ho za ruku.

„Zůstaneš tu se mnou, prosím?“ řekla jsem a posunula jsem se na kraj. Usmál se a lehl si vedle mě. Spokojeně jsem si mu lehla na hruď.

„Dobrou, lásko,“ slyšela jsem ještě, než jsem upadla do říše snů.

Obrázky jsou zase orientační :-)

9. kapitola Shrnutí 11. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska? Nesmysl! 10. kapitola: