Únos :D.
16.09.2010 (11:30) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2676×
„Pusť mě!“ nedala jsem se a bušila do něj, co mi síly stačily. Ale nepomáhalo to. Jen v nesouhlasu kývl hlavou a dál se věnoval řízení. Takhle se to opakovalo dalších pár minut. Do té doby, než se auto začalo zastavovat uprostřed lesů.
„No dobrý… tak teď mě tu znásilní!“ byla jsem vystrašená. Srdce se mi rozbušilo. Uklidnila jsem se a přestala do něj bušit. Zastavil a já věděla, že mám volnou cestu k útěku. Mohla jsem utéct? Nechytil by mě nakonec? Můj únosce se na mě podíval a to bylo neobvykle roztomilý.
„Bello, já vím, že asi vypadám, jak nějaký šílenec…“ Zbytek jsem neslyšela. Využila jsem situace. Popadla jsem za dveře a vyběhla ven z auta. Běžela jsem. On mě ale nepronásledoval, což mě docela překvapilo. Když jsem doběhla dostatečně daleko, vydechla jsem a zastavila se. Jenže on se objevil přímo přede mnou a svlékal si nátělník.
„Tak a teď mě určitě znásilní,“ mluvil na mě ten hlas.
„Bello, klid… Byla jsi na pár lekcích sebeobrany,“ uklidňovala jsem se. On se nadále nebezpečně přibližoval kousek po kousku. Jako nějaký vyjednávač se sebevrahem. Co bylo ale divné, že se neusmíval, jako nějaký násilník, on se tvářil křečovitě? Ustoupila jsem pár kroků do zadu a podívala se na zem, kde jsem mohla najít zbraň. Ale na zemi neležel žádný kámen.
„Bello, co to zase vyvádíš?“ zeptal se téměř hystericky. Už byl jen kousek ode mě. Nemohla jsem se ubránit pohledu na jeho vypracované tělo. Bylo jak z katalogu na plavky. Musela jsem využít toho, že se na mě ještě nevrhl a tak jsem ho největší silou, co jsem v sobě našla, kopla na jeho místo a zase utíkala. Ohlídla jsem se. Viděla jsem jeho šokovaný výraz, když mi zmizel z dohledu, zaběhla jsem do lesa. Nevím jak, ale zase se objevil přímo přede mnou. On je na stereoidech nebo co?
„Vezmi si to a obleč se. Nech těch blbin! Vážně mě to už dohání k šílenství,“ zasténal a podal mi svůj nátělník. Vyjeveně jsem ho pozorovala, pak jsem ale pochopila, byla jsem před ním jen ve spodním prádle. Rychle jsem pro něj šáhla a oblékla se. Neuvědomila jsem si, že mi košile při zběsilém útěku spadla.
„Tak k šílenství? Já jsem tu ta oběť!“ zabručela jsem. On se zamračil.
„Nemáš tušení, jak trpím. Jak jsem trpěl, když jsi byla s Mikem. Jak trpím, protože si mě nepamatuješ,“ vysypal ze sebe.
„On je nemocný... Chudáček, “ uvědomila jsem si a chtěla mu pomoct.
„To víš, že si na tebe pamatuju,“ vážně jsem se na něj podívala a snažila ho přesvědčit. Jeho výraz se proměnil na šťastný. Znovu se ke mně přiblížil a moje srdce se rozbušilo z jiného důvodu než předtím.
„Pamatuješ?“ vzal mě do náručí a začal hladově líbat. Nebylo to vůbec špatný. Vlastně se mi to líbilo, víc než s Mikem. Původně jsem se nechtěla přidat, ale neodolala jsem a polibky mu začala oplácet.
Možná bych si ho mohla „pamatovat“, ne? Přemýšlela jsem. Odtáhl se a to mě překvapivě naštvalo.
„Skoč mi na záda!“ usmál se na mě. Nechápala jsem ho. To líbám tak špatně, že mě už teď nebude chtít? Musela jsem se natáhnout, abych ho mohla políbit ještě jednou. Do teď jsem si myslela, že líbám dobře. Aspoň většina naší školy to říkala. Pochopitelně kluci. Spojila jsem naše rty a ruce mu zamotala do jeho bronzových vlasů. Přidala jsem i jazyk a on se znovu odtáhl.
„Bello, skoč mi na záda!“ znovu se usmál. A já už nebyla rozhodně klidná. Musela ze mě jít pára jako z parní lokomotivy.
„To je takový protiva?“ zlobila jsem se a vlastně jsem byla i uražená, to bylo poprvé. Vlastně mi to ubralo i sebevědomí. Chvíli se na mě díval jak největší neviňátko a pak se usmál ještě víc.
„Myslel jsem, ať mi vylezeš na záda!“ Usmála jsem se mu. Vlastně nebyl až tak špatný únosce. Možná se mi to i líbilo. Shrbil se a já si obmotala nohy kolem jeho boků. Vůbec jsem nevěděla, co má zalubem. Než kolem mě začala krajina „utíkat“, mě přepadly další obavy, proč jsem sakra na něj vlezla? A dál už o sobě nevím.
Vůbec nevím, jestli se to dá číst. Bylo to rychlo napsání.:D. Dál se omlouvám, že nepřidávám častěji... škola volá..:) Můžu do budoucna už jen slíbit, že se budu snažit polepšit:).
Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Pravá láska je jen jedna - 15. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!