Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska je jen jedna - 14. kapitola

22.08.2010 (19:30) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2970×

Hned jak mě zavezla do nemocnice, tak mi strčila bankovky do ruky a odjela.  Vymluvila se na to, že jí uletí letadlo. Ovšem já si myslím, že se bála. Kdybych řekla, že mě přejela. Nic mi ale nebylo, takže to bylo vlastně jedno. Byla jsem ráda za tu ohromnou částku, co jsem dostala. Dneska se mi vlastně hodila. Je pátek, což znamená, že jdu do nedalekého klubu v Seattlu. Celá parta tam trávila pátky.

Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, že půjdu do nemocnice. Nic mi nebylo. Tak jsem se otočila a zavolala si taxíka, který mě dovezl domů. Hned jak jsem přijela, jsem proštrachala ledničku. Měla jsem vážně velký hlad. Bylo mi až divné, kolik se toho do mě dostalo. Všechno jsem to zalila plechovkou coli a vyrazila do pokoje. Charlie se jako obvykle válel u televize a koukal na zápas. Když mě uviděl, hned mě stopnul.

„Ahoj, Bells, nejdeš se dívat?“
„Ahoj,“ pozdravila jsem ho. Vážně mě představa, že se budu zbytek dne dívat na televizi, nelákala.
„Víš, jdu dneska do klubu, musím se připravit.“ Charlie přikývl. Pak se na jeho obličeji objevila vráska.
„Jo… Bello, nosíš u sebe pořád ten pepřák, že jo?“ zeptal se. Nenosila jsem ho. Byl na nic. Vždyť budu s Mikem a každý ví, že jsem dcera šerifa. Přikývla jsem mu a on se otočil zpátky na televizi.

Vyšlapala jsem schody a namířila si to přímo do svého pokoje. Vlastně bylo už něco okolo půl osmé. Měla jsem zpoždění. Neměla bych zavolat Jessice? Nechtěla jsem jet samotná, ale dnes jsem nestíhala, takže mám smůlu. Otevřela jsem svou skřín a nemohla si vybrat. Nakonec jsem našla to pravé a oblékla si to. Byly to červené šaty, které zakrývaly to nejdůležitější. Přidala jsem lehký make-up, řasenku a trochu pudru. Pohlédla jsem do zrcadla a byla spokojená.  Seběhla jsem schody a vzala koženou kabelku z věšáku, kde jsem měla holčičí věci. Vlastně jen to nejdůležitější. Nastartovala jsem a vydala se směrem k nočnímu Seattlu.

Zaparkovala jsem před barem a vkročila do klubu. Dnes tu bylo vážně narváno. Nevadilo mi to. Měla jsem ráda společnost. Jako normálně jsem uviděla svou partu, jak sedí na našem místě. Nahodila jsem svou chůzi a zářivě se usmívala na Mikea, který byl zaskočený. Nevím, co to mělo znamenat, ale líbilo se mi to.
„Ahoj!“ pozdravili všichni naráz. Usmála jsem se tomu. Bylo to uklidňující.
„No nazdar,“ usmála jsem se. Sedla si vedle Mika. Když jsem přisedla, všichni se ztišili a čekali, co řeknu. Když zjistili, že se k tomu nemám, začali oni.
„Takže, Bella je zpátky?“ zeptali se. Jak jako jsem zpátky? To jsem někde byla?
„Já jsem tu pořád,“ zářivě jsem se jim usmála. Oni dlouho neotáleli a vybuchli taky. Mike mě políbil na čelo a objednal nám pár panáků, parta se zase začala bavit. Všichni kecali a já už je nestíhala. Tak jsem toho nechala.

„Vážně jsem rád, že jsi dostala rozum,“ zašeptal mi Mike do ucha. Vůbec jsem nevěděla, co měl na mysli, ale to je jedno. Hodila jsem do sebe další panák a táhla Mika na taneční parket. Okamžitě pochytil mou náladu a začali jsme se vrtět v rytmu hudby. Začal mě hladově líbat a já ho chtěla vytáhnout na záchody, když se náhle zastavil. Vedle něho se objevil otrava.
„Dovolíš!“ zavrčel na něj. Vážně jsem byla tak opilá, že jsem myslela, že vrčel? Mike ztuhnul, a pak ze mě sundal ruce. 
„Nech nás být!“ strčila jsem do Cullena. S ním to ale nehnulo. Mike poraženě odkráčel ke stolu a vrhl do sebe panáka. Cullen okolo mě obmotal ruce a začali jsme tancovat. Vážně byl tak krásný. Jeho bronzové rozcuchané vlasy, jeho tvář, jeho rty. Jo… rty, hypnotizovala jsem je pohledem a přemýšlela, jaké by bylo je líbat.

„Bello, neměla bys tu být, musíš do nemocnice!“ prosil mě. Vážně byl tak roztomilý. Obmotala jsem mu ruce okolo krku a v kulisách začal hrát ploužáček. Utápěla jsem se v jeho očích. Vážně to se mnou nebylo vůbec dobré, asi jsem požila hodně alkoholu. Takový ňouma. Bello, přestaň na něj myslet! Na jeho krásné tělo, na jeho bezchybné rty. Máš tu Mika a dívá se na tebe.

„O tom ty nerozhoduješ!“ odpověděla jsem. On se zamračil a nepřestával tančit.
„Bello, já vážně nechápu tvé chování. A prosím, nech už toho,“ zašeptal. V jeho očích byl smutek. Tenhle pohled se mi vůbec nelíbil. Vlastně jsem chtěla udělat cokoliv, aby už nebyl smutný.
„Chování? Ty mě neznáš!“ vyřkla jsem pravdu. Jeho výraz se ještě zhoršil. Ale byla to pravda. My jsme se nikdy nebavili. Vlastně ani nevím, proč má takový ohoz, on se změnil od hlavy k patě. Chtěl mě sbalit? A fungovalo to? Bello!

„Víš, mam tu přítele, měla bych být s ním.“ Otočila jsem se a chtěla odejít, ale on si mě přitáhl zpět.
„Já jsem tvůj přítel!“ rozhodně řekl. To jako myslí vážně? Usmála jsem se tomu.
„Jo, rozhodně mě chce sbalit,“ odpověděla jsem si v duchu. Snažila jsem se tancovat, což nešlo, když mě hypnotizoval pohledem.

„To je absurdní, Edwarde,“ vzpomněla jsem si na jeho jméno. Podívala jsem se k našemu stolu a všichni na nás upírali zrak. Pak jsem se vrátila k jeho tváři. Vlastně vypadal docela zamyšleně.
„No dobrý, jak tohle vysvětlím Mikeovi,“ přemýšlela jsem.
„Víš, chodíme spolu do třídy už od základky. Ale nikdy jsme se spolu nebavili, chápeš? Každý jsme na jiné lodi, pokuď tedy rozumíš. Vždycky jsem si všimla tvých pohledů, ale tohle, Edwarde, nejde, mám Mika,“ musela jsem uvést věci na pravou míru.
„Víš kdo je Tanya?“ zeptal se mě.
„Tanya?“ nechápavě jsem si ho měřila.
„Dobře,“ odtáhl se a mně najednou jeho ruce chyběly. Sedl si k baru a vytáhl z kapsy mobil. Víc jsem ho nepozorovala a vrátila se k našemu stolu.

„Miku, vážně nevím, co to do něho vjelo,“ omlouvala jsem se mu a hlavně jsem chtěla, aby Edwardovi nic neudělal.
„Žárlí, nemůže překousnout, že ses ke mně vrátila. V pohodě, lásko!“ odpověděl a na to mi vtiskl jemný polibek. Vrátila jsem mu ho a v zádech mě pálil pohled.
„Vrátila? Jak jako vrátila?“ nechápavě jsem se zeptala. Všichni se usmáli až na Jess, tu dneska očividně něco žralo. Mike do sebe hodil panáka.
„Hodíme to za hlavu, včera bylo včera,“ zářivě se usmál.
„Lidi, musíme si s Bellou něco zařídit, jsme hned zpět.“ Všichni se zasmáli, protože věděli, co bude následovat. Vzal mě za ruku a vedl k záchodům.

Znala jsem to, okamžitě jsem pochytila jeho náladu. Otevřela jsem dveře od záchodů a začala ho líbat. On nezůstal pozadu a pomalu mi sklouzly šaty dolu. Nepřestávali jsme se líbat a já roztrhala jeho košili. Vážně jsem hořela a toužila po něm. Pomalinku jsem rozepínala jeho poklopec. V tom ale někdo rozrazil dveře a já si musela nechat zajít chuť. Byl to Edward. Vážně mě dneska už štval. Okamžitě nás od sebe odtrhl a já skončila v jeho náručí obalená košilí, z které jsem doslova fetovala jeho vůni. Byla tak…

„Varoval jsem tě!“ řval Edward. Mike se ale nedal.
„Už tě nechce, pochop to, Cullene! Nejsi tak neodolatelný, jak si myslíš!“ vysmál se mu.
„Ještě jednou se jí jen dotkneš!“ vyhrožoval Edward. Pořád jsem byla jako omámená.  
„Tak co?“ smál se dál Mike. Edward mě jemně postavil za sebe a dal mu pěstí. Mikeovi vytryskla krev z nosu a spadl na zem. Pak jsem znovu skončila v jeho náručí a vychutnávala jsem si to. Ani nevím jak, ale náhle jsem se ocitla v autě. Nikdy jsem v něm neseděla.
„Kam mě to vezeš? Nikam s tebou nejdu!“ pištěla jsem na něj. Snažila jsem se vystoupit, ale on mě nenechal a zamknul dveře.
„Bello, už vím, co se ti stalo, teď tě musí prohlédnout lékař!“  Nesouhlasně jsem se na něj podívala.
„Okamžitě mě pusť, musím za Mikem!“ nedala jsem se, bouchala jsem do všech stran, ale on se ani nepohnul.
„To ani náhodou, Bello,“ odpověděl a já to vzdala.

Edward:
„Víš, chodíme spolu do třídy už od základky. Ale nikdy jsme se spolu nebavili, chápeš? Každý jsme na jiné lodi, pokuď tedy rozumíš. Vždycky jsem si všimla tvých pohledů, ale tohle, Edwarde, nejde, mám Mika.“ Až teď mi to začalo dávat smysl.
„Víš kdo je Tanya?“ zeptal jsem se, abych potvrdil svou teorii.
„Tanya?“ nechápavě na mě pohlédla. Najednou se mi ulevilo. Byl jsem tak rád… Nebylo to zrovna ideální, když zavolala má vystrašená sestra s tím, že moje holka už nechce být moje holka.
„Dobře,“ odtáhl jsem se.

Zamířil jsem k baru a vytočil číslo na Carlislea. Vnadná servírka se na mě usmívala, já jí ale nevěnoval pozornost.
„Carlisle, mam problém, Bella ztratila paměť!“ začal jsem. 
„Dobře, Edwarde, buď v klidu.“
„Carlisle, ona si mě nepamatuje!“ mluvilo ze mě zoufalství.
„Přivez ji, musím ji prohlédnout co nejdříve,“ dostala se mi odpověď.
„Dobře, budu tam do třiceti minut,“ rozhodně jsem odpověděl a můj hlas zněl už normálně. Zavěsil jsem a chtěl se otočit, jenže ta servírka nedala pokoj.
„Dáte si něco?“ snažila se mě svůdně zeptat. Ale na mě tohle neplatilo.
„Ne… dík!“ bez zájmu jsem odpověděl a otočil se. Bella nikde nebyla. Když jsem uslyšel myšlenky ostatních, myslel jsem, že to tu roztřískám. Nejrychlejší lidskou chůzi jsem se odebral na záchody, rozrazil dveře a odtáhl Bellu od toho haj*la.  Vzal jsem ji do náručí a zakryl košilí. On ale pořád slintal a já jsem měl co dělat, abych se udržel a nezabil ho na místě.

Věnováno té nejlepší Twilight kolegyni:). Za její podporu, „šílenství" a povzbuzování!

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska je jen jedna - 14. kapitola: