Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá kamarádka - 4. kapitola


A na scénu přichází dobří známí vlkoušové...

Nic nebylo, nic jsem necítila. Bylo to jako kdybych umřela a možná jsem i byla mrtvá. Ale po nějaké době začala temnota mizet a její místo nahradila bolest. Nechápala jsem co se dělo, ale neměla jsem sílu otevřít oči nebo jen pohnout malíčkem. Cítila jsem, že mě někdo vzal do rukou a nesl mě pryč.

 

„Kdy se probere?“ ptal se mně tolik známý hlas.

„To nevím, kdo ví, jestli se vůbec probere,“ odpověděla nějaká žena. Na to se ozvalo jen povzdechnutí. Nechtěla jsem, aby se Jake trápil, jenže mi chyběla síla probrat se.

Nakonec se mi to nějak povedlo a otevřela jsem oči. Oslepilo mě světlo, tak jsem je hned zavřela. Po chvíli jsem to zkusila znova a povedlo se mi to. Rozkoukávala jsem se a po chvíli mi došlo, že jsem u Jaka v pokoji. Ležela jsem v jeho posteli, zatímco on spal na židli s hlavou na stole.

Opatrně jsem vstala, ale nedokázala jsem se udržet na nohách, takže jsem spadla zpět do postele. To ho probudilo.

Když jsem ho uviděla, musela jsem se smát. Tváří ležel na nějakých papírech, takže tam měl obtisknutá písmenka. Zatvářil se nechápavě, ale po chvíli se ke mně vrhl a objal mě.

„Tolik jsem se o tebe bál,“ vzdychl mi do ramene.

„Co se vlastně stalo? Proč se cítím takhle? Jak dlouho tady vlastně jsem?“ vyhrkla jsem na něj.

„Hou, holka, zpomal. Dej mi chvíli a řeknu ti všechno.“ Ještě chvíli mě objímal, podíval se mi do očí a začal se přibližovat. Nevěděla jsem co dělat. Uhnu a ublížím mu, zatímco když neuhnu, bude šťastný aspoň jeden z nás.

Jake se lehce otřel o mé rty a čekal co já na to. V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vjel Billy.

„Ehm…,“ zamumlal, „nechtěl jsem rušit.“ Chtěl zase vycouvat, ale Jake ho zastavil.

„To nic, tati. Jen sem chtěl vysvětlit Belle, co se stalo."

„Chtěl jsem říct, že jsem volal Charliemu, budeš tady přes noc,“ řekl a zase vycouval z pokoje.

Chvíli bylo ticho, ale nakonec začal Jake přece jen mluvit. „Asi bys nejdřív měla vědět, co jsem vlastně zač. Jednou jsem ti to už řekl, ale sám jsem tomu nevěřil. Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěl ty legendy?“

„Matně ano,“ odpověděla jsem.

„Říkal jsem, že moji předci se umí měnit na vlky. Nemyslím, že by to pro tebe měl být šok. Když jsi dokázala chodit s pijavicí,“ odfrkl si.

„Jak, jak to víš?“ zakoktala jsem se.

„To ti chci právě říct. Já jsem přirozený nepřítel upírů. Jsem jediný tvor, který je dokáže zničit a byl k tomu taky stvořen. Bells, já jsem vlkodlak, ale než si z toho uděláš závěr, musím ti ještě něco říct. Existujeme kvůli ochraně lidí, ale nesmí o nás nic vědět. Slib mi, že nikomu nic neřekneš.“ Neváhala jsem a slíbila mu to.

Pak mi Jake vysvětlil, co se vlastně stalo. Když mě Victoria našla, kousla mě, ale naštěstí její pach ucítila smečka. Když dorazili na místo, podařilo se jim ji odtrhnout a společně ji roztrhali na kousky. Naštěstí se nikomu nic nestalo, až na mě. Tentokrát mi vysál jed z rány Jake.

 

Když to dovyprávěl, povídal mi ještě spoustu informací o vlkodlacích. Nakonec, když už jsme byli oba unavení, lehl si vedle mě a společně jsme spali celou noc. Ráno jsem se probudila v Jakovém objetí. Byla jsem celá zpocená, jeho teplota musela být aspoň čtyřicet stupňů.

Podívala jsem se na něj a najednou mě něco zahřálo u srdce. Byl tak roztomilý. Dostala jsem nutkání políbit ho. Natáhla jsem se k jeho rtům a lehce se jich dotkla. Jaka to probudilo, nejdřív se tvářil nechápavě, a když mu došlo, co se vlastně stalo, usmál se krásným, přímo nádherným úsměvem.

„Nejkrásnější probuzení v mém životě,“ řekl pořád s úsměvem na rtech.

Společně jsme se nasnídali a pak jsme se domluvili na vycházce. Chtěli jsme jít jen mi dva, ale pokazil nám to Jakův kamarád Frankie, který se za ním stavil.

Nakonec jsem zavolala, Smile a šli jsme všichni čtyři. Smile a Frankie šli za námi a moc se neměli k mluvení, zatímco my s Jakem jsme si pořád měli co říct.

Zahýbali jsme směrem k lesu, když mi cestu zatarasil vysoký kluk.

„Paule vypadni,“ řekl mu Jake. Ale jeho "kamarád" se k odchodu neměl.

„Potřebuju s váma mluvit,“ řekl a hlavou naznačil k lesu. Pak se ale něco změnilo. Jeho pohled se zaměřil na Smile a najednou jakoby ho někdo zhypnotizoval.

„A sakra,“ ozval se Jake. „Ehm, Frankie, vzal bys Smile do obchodu, určitě už má hlad.“ Frankie neváhal a společně mířili pryč.

Paulův pohled se zase změnil, tentokrát k lítostivému. Zatímco Jake dostal záchvat smíchu. „Tak to… to je… dobrý,“ dostal ze sebe v záchvatu smíchu.

„Já to nechápu, co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Paul se otiskl do tvý kámošky Smile.“ A další příval smíchu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pravá kamarádka - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!