Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 7

01.05.2011 (12:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4646×

Claire se na nás usmívala jak sluníčko, zato Dan mě úplně propaloval pohledem. Nechápala jsem ho a ani jsem ho nějak chápat nechtěla. Vždycky byl trochu mimo. Nevěnovala jsem mu tedy moc velkou pozornost, stáhla jsem si Edwardovu ruku z pasu a šla jsem za Claire na bar.

„Tak co?“ zeptala jsem se jako by nic.

„To se ptáš mě?“ Zasmála se a nadzvedla obočí.

„Hele, tohle bylo trochu… ujeté a hlavně to neměl nikdo vidět,“ přiznala jsem a po očku jsem se podívala na Edwarda, který mě z barové židličky propaloval pohledem. „Ale to je fuk. Jak jsi to tu zvládla, když jsem se tak vypařila?“

„V pohodě. Dan mi trochu pomohl, když jste mu zabrali kuchyň. Za chvíli budeme zavírat. Jestli chceš, tak už jdi, já tu počkám,“ nabídla mi, ale já jen zakroutila hlavou.

„Víš co, běž ty. Já to tu vydržím. Běž domů, ať si u Jamese trochu šplhnu. Uvidíme se zítra.“

„Dobře, díky. A nezbořte to tu,“ mrkla na mě spiklenecky s úsměvem a sbalila si svoje věci.

„Ahoj.“ Ještě jsem ji stihla plácnout přes rameno a smála jsem se.

„Dane, nechceš jít taky domů? Jsi tu od rána.“ Otočila jsem se na svého kuchaře, který seděl u baru.

„Jasně, skvělý nápad. Vyklidím vám pole,“ neodpustil si jedovatou poznámku a já koukala s otevřenou pusou. Sebral si své saky paky a bez rozloučení odešel.

„Já… udělala jsem mu něco?“ ptala jsem se zmateně a v hlavě jsem měla zase zmatek.

„Určitě to tak nemyslel. Je jen unavený,“ pohladil mě Edward po ruce a chlácholivě se na mě usmál.

„Promiň,“ omluvila jsem se mu a šla jsem k posledním hostům, kteří chtěli platit. Vystavila jsem jim účet, a když konečně odešli, začala jsem poklízet, když mě kolem pasu objali mužské ruce.

„Edwarde,“ zasmála jsem se a dál jsem utírala stůl. „Musíš mě provokovat? Už chci jít domů.“

„Můžu ti pomoct, chceš?“ nabídl se.

„Ne, to ne. Zas tak špatně na tom nejsem,“ odmítla jsem, protože jsem nesnášela, když mi pomáhal někdo jen ze soucitu. „Ale když mě pustíš, možná mi to půjde rychleji.“

„Dobře,“ stáhnul ruce a posadil se na židli.

„Zítra tu budeš taky?“ promluvil po chvíli ticha.

„Ano, samozřejmě. Musím tu Claire pomoct alespoň dopoledne a odpoledne, když jí tu večer nechám samotnou, abych mohla jít s tebou.“

„Jasně, můžu tě klidně vyzvednout tady,“ nabídl mi.

„To by bylo asi nejlepší, díky,“ usmála jsem se a dál jsem si hleděla práce.

Ještě jsem naskládala špinavé skleničky do myčky, zapnula jsem jí a všechno bylo hotovo. Vzala jsem si kabelku, notebook a ruku v ruce s Edwardem jsme vyšli ven.

„Vezmu tě autem,“ nasměroval mě k parkovišti na druhé straně silnice a já jen kývla.

Nastoupili jsme a Edward mě pomalu vezl domů. Byla jsem nehorázně unavená, že jsem spánku na místě spolujezdce podlehla.

Vzbudily mě sluneční paprsky, které mi dopadaly na tvář. Protáhla jsem se a rukou jsem nahmatala nějaký papír, který pod mým dotekem zašustil. Zmateně jsem otevřela oči a zamžourala jsem do světla. Posadila jsem se a zaostřila jsem na papír, abych věděla, kdo mi píše.

Nechtěl jsem tě budit, proto jsem tě nahoru odnesl. Klíče máš v zámku. Uvidíme se zítra, vyzvednu tě baru.

Edward

Praštila jsem sebou znovu do peřin a usmívala jsem se jako nějaký blázen. Bylo neuvěřitelné, jak mi jeden blbý vzkaz dokázal zlepšit náladu. Ještě jsem se chvilku válela a pak jsem se vyhrabala. Edward mi sundal kalhoty, které byly složené u nohou postele, ale jinak jsem byla oblečená. Moje první kroky mířily okamžitě do koupelny. Už cestou jsem se vysvlékala a pak jsem hned zapadla do sprchy. Celé tělo jsem měla úplně ztuhlé a horká voda mi trochu pomohla. Když už se mi začaly dělat varhánky na prstech, vylezla jsem, zabalila se do ručníku a jen tak jsem se šla nasnídat. Dlouho jsem nenakupovala, takže jsem byla úplně vyžraná, ale pár jogurtů mi ještě zbylo. Jeden jsem si načala, uvařila jsem si kafe a posadila jsem se ke stolu. Pomalu jsem snídala a přitom jsem se pozorovala rybičky, jak si pomalu a spokojeně plavou. Potom jsem se oblékla a pomalu jsem vyrazila do práce.

Šla jsem pěšky, aby se mi trošku rozproudila krev v žilách. Byla zima, ale to mi zase tolik nevadilo. Potřebovala jsem přemýšlet a rozhodně mi neuškodí trocha čerstvého vzduchu, než zase na celý den zalezu.

Claire ještě nedorazila, tak jsem odemkla a pomalu jsem všechno začala připravovat na denní provoz. Chvíli po mě dorazil Dan, ale jen mě tiše pozdravil a zmizel v kuchyni. Nechala jsem ho být a dál jsem si hleděla svého.

Už se začali trousit první hosté a Claire nepřišla. Bylo mi to divné, a když jsem našla chviličku čas, vyhrabala jsem z kabelky mobil. Měla jsem tam tři nepřijaté hovory a samozřejmě, že byly od Claire. Chtěla jsem jí hned zavolat, ale ona mě předběhla.

„Claire?“ zvedla jsem to okamžitě. „Co se děje?“

„Bello, promiň, já nemůžu přijít. Je mi hrozně špatně. Musela jsem něco špatného sníst, protože od rána zvracím.“

„Aha… no to nevadí. Já tu budu, nedělej si starosti. Pořádně se vyléč, já to tu zvládnu. Zítra sem pošlu Lucy, musím k rodičům.“

„Musíš zrušit rande s Edwardem,“ povzdechla si.

„On to přežije,“ zamumlala jsem a zjistila jsem, že mi to až tak nevadí. „Hlavně se uzdrav.“

„Budu se snažit přijít v pondělí.“

„Přijdeš, až ti bude dobře. Ještě si zavoláme. Ať je ti líp,“ popřála jsem jí a hovor ukončila, protože jsem musela obsloužit další hosty. A jakmile jsem našla další chvilku klidu, musela jsem zavolat Edwardovi.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě hned.

„Ahoj,“ vydechla jsem.

„Stalo se něco, že voláš?“ zeptal se podezřele.

„Edwarde, já dneska nemůžu jít do toho kina. Musím zůstat v baru. Claire je nemocná,“ vybalila jsem to na něj.

„To je škoda, tak jsem se na tebe těšil,“ povzdechl si. „Ale to nevadí. Můžu za tebou zase přijít a trochu ti to tam zpříjemnit.“

„Když se ti bude chtít,“ pokrčila jsem rameny. „Musím končit. Mám tu práci.“

„Večer mě určitě čekej. Ahoj,“ rozloučil se a já mobil uklidila zpátky do tašky.

Odpoledne to bylo všechno v klidu, ale jakmile se setmělo, bar se začal pomalu ale jistě plnit. Byla sobota, takže se to dalo čekat a uprostřed toho největšího návalu přišel Edward.

Jen tak letmo jsme se políbili, ale já na něj prostě neměla čas. Musela jsem pěkně hnout zadkem, jestli jsem chtěla stíhat. Teď jsem si na chvíli přála být Dan. Být zavřená v kuchyni, mít svůj klídek a pomalu dělat objednávky na těch pár večeří. Ale za barem mi to alespoň rychleji utíkalo. Musela jsem se otáčet, takže jsem ani chvilku nestála a nekoukala.

Edward se mi snažil trochu pomoct, ale než abych mu vysvětlovala, co kde najde, radši jsem ho znovu posadila na barovou židličku a nechala jsem ho, ať se jenom kouká. Ten největší fofr za chvíli ustal a já mohla v klidu sesbírat špinavé nádobí a vystavit účet těm, kdo odcházeli. Ještě jsem zavolala Lucy, jestli bude tak hodná a zítra mě tu zaskočí. Naštěstí souhlasila a já měla hned o jednu malou starost míň.

„Zase tu budeme až do noci?“ zeptal se mě Edward a přitáhnul si mě k sobě.

„Ano, až všichni vypadnout,“ kývla jsem a upila jsem z jeho skleničky pomerančový džus.

„Zase mi usneš v autě?“ pokračoval ve vyptávání.

„Nejspíš,“ kývla jsem znovu. „Ale mrzí mě, že jsme to kino museli zrušit, tak mě napadlo, že bychom si mohli udělat hezký večer potom.“

„To je dobrý nápad,“ políbil mě nadšeně a já se mu vykroutila z náručí.

„Za chvilku jsem zpátky,“ pohladila jsem ho po rameně a zmizela jsem v kuchyni.

„Dane, zítra tu nebudu já ani Claire. Přijde Lucy, takže ti dám klíče a odemkneš a pak tady i zamkneš. Můžu se na tebe spolehnout?“

„Jasně,“ zamumlal. „Žádné obavy. Zvládneme to tu.“

„Věřím ti, tak si to nepokaz,“ podívala jsem se na něj výhružně a na stůl jsem položila svazek klíčů.

„Neměj obavy,“ ujistil mě a pak mě ignoroval.

„Díky,“ kývla jsem a odešla. Neměla jsem náladu tam s ním zůstávat, když se ke mně choval tak jak se choval.

Do večera jsem obsloužila ještě pár lidí a pak se všichni začali pomalu vytrácet. Dan už taky šel, takže jsem zůstala jen já s Edwardem a zase jsme spolu uklízeli.

„Půjdeme k tobě nebo ke mně,“ zeptal se z ničeho nic.

„To je jedno,“ pokrčila jsem rameny. „Ale půjdeme k tobě.“

„Jasně,“ zasmál se a já se k němu přidala.

„Tak můžeme jít,“ vymáchala jsem hadr a vzala jsem si kabelku.

„Skvěle,“ objal mě kolem pasu, ale já se ještě zarazila.

„Ještě něco jsem zapomněla,“ vykroutila jsem se mu z objetí a zamířila jsem do skladu s pitím. Vzala jsem tam jednu láhev červeného vína a vrátila jsem se k Edwardovi. „Vstupní investice.“

„Dokonalá,“ políbil mě a konečně jsme mohli jít. Nasedli jsme k Edwardovi do auta a jeli jsme k němu.

„Běž do obýváku, přinesu skleničky a přijdu za tebou,“ poslal mě do stejně chudé místnosti jako minule a sám šel do kuchyně. Posadila jsem se na postel a čekala jsem, až přijde.

„Řekni mi, co ty vlastně děláš? Pracuješ, nebo se necháváš vydržovat od rodičů jako rozmazlený spratek?“ zeptala jsem se zvědavě, když přišel a posadil se vedle mě.

„Řekněme, že spíš to druhé, ale pořád studuju.“

„Takže věčný student,“ konstatovala jsem suše a on se zasmál.

„Už mám diplom snad ze všech oborů, ale pomalu mě to přestává bavit,“ pokrčil rameny a načal víno, které jsem přinesla. Nalil ho do skleniček a jednu mi podal.

„Díky,“ usmála jsem se a napila jsem se.

„Bello?“ zašeptal Edward, a když jsem se na něj podívala, seděl těsně u mě.

„Hm?“ nadzvedla jsem obočí, když se ke mně pomalu nakláněl a pak mě jemně políbil.

Opatrně jsem položila skleničku na zem a klekla jsem si. Oplácela jsem mu polibky a nechala jsem ho, aby mi vyhrnul mikinu i tričko. Na chvíli jsme od sebe naše rty odpojily, aby mi oblečení mohl přetáhnout přes hlavu, a pak jsme dál pokračovali v líbání.  Bylo to tak neuvěřitelně procítěné a já úplně zapomněla, že jsem s Edwardem chtěla začínat od začátku. Že jsem ho chtěla chvilku nechat vycukat a zjistit, jestli o mě vůbec stojí. Zapomněla jsem na všechno. Vnímala jsem jenom jeho polibky a ruce, které putovaly po celém mém. Nechtěla jsem být pozadu, tak jsem se od něj na chvilku odtáhla a sundala jsem tričko i jemu.

Edward mě pomalu položil na madraci a laskal mé tělo. Trochu mě nadzvednul a rozepnul mi podprsenku, kterou hned odhodil někam pryč. Dlaně přitiskl na má prsa a moje bradavky na něj okamžitě zareagovaly. Potěšeně se usmál a znovu se vrhnul na mé rty.

Pomalu jsem rukama jela po jeho zádech a zastavila jsem se u kalhot. Přejela jsem ze zad dopředu, poslepu jsem rozepnula pásek, knoflík i zip a kalhoty jsem mu stáhla. Vzrušeně zasténal, když jsem mu nohu omotala kolem pasu a víc jsem se k němu přitiskla.

Nemohla jsem se dočkat. Vzrušení mi začínalo lézt do hlavy a já ztrácela smysly. Vnímala jsem jeho rty, které si hrály s mým tělem a jeho ruce, které mi pomalu rozepínaly kalhoty a stahovaly je dolů i s kalhotkami. Prstem mi přejel po vytetované šipce a pak mě na ní políbil.

„Ach,“ vzdychla jsem a prohnula se v zádech. Lepší pocit jsem ještě nezažila.

Už jsem to nemohla vydržet. Nemohla jsem ho nechat, aby mě pořád tak laskal a taky jsem se nemohla dočkat. Natáhla jsem se a sundala mu těsné boxerky. Odhodila jsem je někam daleko a přitáhla jsem si jeho rty.

Divoce, ale zároveň jemně jsem ho líbala a on do mě pomalu vstoupil. Znovu jsem se prohnula v zádech a vzdychla jsem. Znovu jsem mu omotala nohu kolem pasu, aby se ode mě nemohl odtáhnout dřív, než bylo nutné.

Milovali jsme se vášnivě. Naše těla se proplétala a rytmicky se pohybovala. Oba jsme potichu vzdychali jméno toho druhého a pro uši to bylo jako rajská hudba. Edward byl tak neskutečně něžný a pozorný. Jeho ruce putovaly jemně po mém těle a všade, kde se mě dotknul, mi vyskočila husí kůže. Pořád mi věnoval velkou pozornost a moje tělo se začalo pomalu třást. V podbřišku jsem cítila milion motýlků, kteří ve mně vyvolávali ten nejhezčí pocit. Byla jsem úplně mimo, vnímala jsem jen jeho a reakci svého těla.

Třásla jsem se čím dál víc a i motýli pracovali o sto šest. Chtěla jsem ten pocit ještě umocnit, tak jsem se na Edwarda ještě víc přitiskla a najednou jsem vybouchla. Všechny moje buňky musely explodovat a já byla v sedmém nebi.

Zhluboka jsem oddechovala a nedokázala jsem si v hlavě urovnat jedinou myšlenku. Objímala jsem Edwarda, a jak jsem zhluboka dýchala, jeho vůně naplnila moje plíce. Políbila jsem ho na krk a pak jsem si přitáhla jeho rty.

„Bylo to dokonalé,“ zašeptala jsem v polibku a pak jsem si pod ním lehla.

„Naprosto dokonalé,“ souhlasil a opatrně se vykroutil z mého sevření, aby si lehnul vedle mě. „Ty jsi dokonalá.“

„Nápodobně,“ stulila jsem se mu do náruče a vyčerpaně jsem zavřela oči. Moje buňky byly stále neuvěřitelně roztěkané, tak nebylo divu, že mě i ve snech provázela Edwardova dokonalost.

6. kapitola - 8. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 7: