Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 6

23.04.2011 (21:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4280×

Dobrou noc a krásné sny. E

Děkuju, ale kde jsi vzal moje číslo? odepsala jsem a šla jsem si znovu lehnout.

Tvoje krásné vizitky mi ho prozradily, odepsal on a já se nahlas rozesmála.

Moje vizitky mě zradily, budu si to s nimi muset vyřídit, odepsala jsem hned pobaveně.

Nezabíjej je! zastal se jich.

Zachráníš je?

Co takhle kdybych je zachránil v sobotu večer? V kině nebo v divadle? nabídl mi.

Další rande?

Může být. Přeci mi nedáš košem.

Doufej. Rozmyslím si to a taky uvidím, jak na tom bude Claire.

Zase myslíš na práci? Měla bys chvíli odpočívat, vynadal mi.

Už jsem chtěla spát, ale napsal jsi mi, nenechala jsem se.

Tak to se omlouvám. Chtěl jsem ti jen popřát dobrou noc.

Děkuju. Dobrou noc. :* odepsala jsem a Edward už se neozval. Mobil jsem položila na noční stolek a zavrtala jsem se do peřin. Netrvalo dlouho a usnula jsem.

Konec týdne byl jako obvykle hektický. Navíc začaly docházet zásoby pití i jídla, takže jsem musela objednávat a nakupovat. Claire byla v práci od nevidím do nevidím, ale já s tím bohužel nic nenadělala. Pořád jsme museli všichni táhnout za jeden provaz. A jako by nestačily moje starosti v baru, ještě jsem musela shánět nějaký dárek pro tátu.

Vůbec jsem neměla tušení, co bych mu tak mohla koupit, takže jsem ze zásob vzala jednu láhev Tullamore Dew, kterou měl tak rád, zabalila jsem ji a dárek jsem měla naštěstí vyřešený. Ještě jsem ale musela vyřešit Edwarda a jeho pozvání.

Jak dlouho jsem nebyla v kině a v divadle ani nepamatuju. Rozhodně to byla doba delší než dva roky, ale stejně jsem si nebyla jistá, jestli na jeho pozvánku kývnout.

„Claire?“ oslovila jsem ji potichu.

„Ano?“ vzhlédla od skleniček, které leštila.

„Víš, Edward… pozval mě v sobotu do kina nebo do divadla a já… nechci tě tu zase nechat samotnou.“

„Tak s tím si vůbec nelam hlavu a jdi, protože tu potřebuješ,“ rozhodla za mě.

„Ale co James? Nemá mě rád, protože tě tu pořád nechávám samotnou.“

„S tím si nedělej starosti, to si vyřídím sama,“ zakroutila hlavou. „Nebo až bude chvíle volna, tak si vezmu dovolenou a Jamese vyvenčím.“

„Nevím, co bych dělala, kdybych tě neměla,“ povzdechla jsem si šťastně.

„Bello, potřebuješ si chvíli odpočinout s Edwardem je to na dobrý cestě. Nemůžeš pořád sedět u papírů nebo běhat za barem. Od toho mě tu platíš, ne?“

„Dobře, tak teda asi půjdu.“

„Asi?“ zeptala se s nadzvednutým obočím. „Dej mi telefon,“ natáhla ruku a já pochopila, co chce udělat.

„Dobře, půjdu určitě,“ kývla jsem a mobil jsem vyndala z kapsy.

Zítra večer jdeme randit, napsala jsem a hned mi přišla odpověď.

Hned mám lepší náladu. Kino nebo divadlo?

To je jedno, ani v jednou jsem nebyla alespoň dva roky.

Ostudo. Tak já něco vyberu. Nemůžu se dočkat.

To já taky ne, odepsala jsem a on už nenapsal.

„Hotovo,“ usmála jsem se na Claire a posadila jsem se na barovou židličku. „Udělej mi prosím tě kafe.“

„Chceš presso nebo latté?“ zeptala se, i když odpověď znala.

„Presso, prosím. A do mého hrníčku.“

„Jasně,“ kývla s úsměvem a vytáhla můj modrý čtvrtlitrový hrnek. Udělala mi presso z kávovaru a dala mi k němu i sušenku. „Potřebuješ nějaký cukr. A když už jsem u jídla, jedla jsi dneska vůbec?“

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Bože, Bello, jsem mladší než ty a budu tě hlídat, jestli jsi už jedla? Jsem jako tvoje matka. Takže já teď zajdu za Danem, zeptám se, jestli má něco k jídlu, a společně se najíme,“ oznámila mi a zmizela v kuchyni. Za chvíli se objevila, nesla dva plné talíře a položila je na bar. „A sněz to všechno.“

„Teď jsi opravdu jako moje matka,“ zasmála jsem se s plnou pusou a ona se ke mně přidala. „Ale nemusíš mít strach, v neděli jdu na oběd.“

„Tak to doufám, že se pořádně nadlábneš. Jsi kost a kůže,“ podívala se na mě zamračeně.

„No ty něco povídej,“ sjela jsem pohledem její bezchybnou postavu. „Nemůžu za to, že na to nemám čas.“

„Nemáš čas se najíst? To si ze mě děláš srandu. Tak prostě budeš muset obětovat půl hodinky ze dne a najít si na jídlo čas. Bello, zahráváš si se zdravím.“

„Claire,“ povzdechla jsem si. „Nemusíš mít strach. Vím, co zvládnu a co ne.“

„Jen aby,“ zamumlala si spíš pro sebe, ale já to stejně slyšela. Nechtěla jsem to ale dál rozebírat, tak jsem nijak nereagovala.

Mlčky jsme se najedly a jen co Claire uklidila talíře, začali se do baru trousit hosté. Pár jsem jich obsloužila já, pár Claire a žádný fofr nenastal. Ovšem byl pátek, takže se ten pravý záhul dal očekávat až večer. Nikam jsem nechvátala, tak jsem se rozhodla Claire vypomoct a zůstat, dokaď nezavřeme.

Večer byl v plném proudu, když se u baru objevil Edward. Já měla plné ruce práce, tak jsem nejdříve vyřídila objednávku a až potom jsem se mu mohla věnovat.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho překvapeně.

„Ahoj,“ usmál se a dotknul se mé ruky, kterou jsem měla položenou na baru.

„Dáš si něco?“

„Jen pomerančový džus. Jsem tu autem,“ objednal si a já si v duchu oddechla. Chvíli jsem se bála, že mě zase přišel opít.

„Tady,“ přišoupla jsem mu skleničku a on se napil. Nějak jsem nevěděla, co si s ním mám povídat, tak jsem se šla podívat po place, jestli někdo něco nechce, a když jsem se vrátila zpátky, Edward už u baru neseděl. Jenže nebyla tam ani jeho sklenička.

Zmateně jsem se rozhlédla kolem a viděla jsem ho sedět u stolu s třemi holkami. Bavil se s nimi a smál se. Najednou se ve mně zvednul bojovný pocit a já měla nutkavou potřebu tam dojít a ukázat, že jsem si s ním začala já, ne ony.

„Bello?“ oslovila mě Claire.

„Vidíš je?“ kývla jsem k Edwardovi a ona kývla. „Káči.“

„Tak za ním dojdi. Ani ses s ním nepozdravila.“

„Pozdravila,“ bránila jsem se. „Nalila jsem mu džus.“

„Jenom?“ nadzvedla obočí.

„Neměla jsem čas,“ pokrčila jsem rameny.

„Tak za ním jdi, než si nějakou odvede domů a tobě zase zůstane zlomené srdce,“ postrčila mě. „No tak.“

„Dobře. Kdybys nezvládala, tak mi dej vědět.“

„Jdi už,“ strčila do mě, div jsem nezakopla.

„Vždyť jdu,“ podívala jsem se po ní naštvaně a už jsem si to mířila ke stolu. Jen tak jsem se k nim postavila a čekala, až si mě všimnout. První si všimnul Edward a to skoro hned.

„Bello,“ čapnul mě za ruku a posadil si mě na klín. Dal mi pusu na tvář a na koutek rtů a ty káči jen čuměly. „Tohle je moje přítelkyně, Bella. Vlastní to tu,“ představil mě.

„Ahoj,“ usmála jsem se na ně. „Nedáte si ještě něco?“ kývla jsem k prázdným skleničkám.

„To bys byla hodná,“ kývly a já se zvedla. Edward mě nechtěl pustit, ale nakonec své sevření kolem mého pasu povolil a já jim mohla dojít pro pití.

„Nejsi tu nějak brzo?“ zeptala se mě podezřele Claire.

„Jdu jim pro pití,“ pokrčila jsem rameny a nalila jsem jim bílé víno.

„Tak tam mazej zpátky, já jim to přinesu,“ odstrčila mě a pohledem mě varovala, že jestli se o něco pokusím, ať si jí nepřeju. Kolikrát jsem si připadala, že to tu spíš patří jí než mě, a teď to byla jedna z těch chvil. Zakroutila jsem hlavou a šla jsem si zase sednout.

„Claire, vám to za chvíli přinese,“ oznámila jsem jim a znovu jsem se uvelebila Edwardovi na klíně. Opřela jsem se mu o rameno a spojila si jeho ruce u sebe na břiše. Byla jsem hrozně unavená a oči se mi zavíraly.

„Kdy končíš?“ zeptal se mě Edward šeptem.

„Nevím,“ povzdechla jsem si a na chvíli jsem zavřela oči. „Proč?“

„Aby ses šla vyspat.“

„Nepotřebuju spát, nejsem unavená,“ zamumlala jsem.

„To vidím. Sotva se držíš na nohou. Pila jsi vůbec něco dneska?“

„Jo, měla jsem asi tři kafe,“ kývla jsem a on se zasmál.

„Máš bar a nevíš, že kafe odvodňuje. Dojdu ti pro vodu.“ Chtěl mě ze sebe sundat, ale já ho zastavila.
„Dojdu si tam sama.“ Postavila jsem se aktivně, protože jsem v žádném případě nechtěla zůstat o samotě s Edwardovou společností. Z kohoutku jsem si natočila půl litru studené vody a na ex jsem to vypila. Byla jsem vyprahlá jak Sahara. Natočila jsem si vodu ještě jednou a než jsem se stihla vrátit, Edward stál u mě. Chtěla jsem mu pěkně od plic říct, že tu nemá co dělat, ale moje rty měly najednou jinou práci. Edward se na ně hladově vrhnul a mně nezbylo nic jiného, než mu žhavé polibky oplácet.

Pomalu jsme se začali přesouvat někam jinam, ale já vůbec neměla tušení kam. Až když jsem ucítila vůni, které mě dneska provázela celý den, jsem otevřela oči a odtáhla jsem se. Ano, byli jsme v kuchyni a Dan nás tu měl jako v přímém přenosu.

„Nenechte se rušit. Jako bych tu nebyl.“ Zvednul ruce v obraném gestu, ale stejně zněl jeho hlas poněkud nabroušeně. „Klidně pokračujte,“ pobídl nás a rychle odešel.

„Co to bylo?“ zeptala jsem se zadýchaně a moje srdce stále sprintovalo šílenou rychlostí.

„Nemohl jsem odolat,“ zašeptal mi Edward do ucha a políbil mě na krk. „Ještě nikdy jsem neměl přítelkyni, které by pracovala v baru, a až teď jsem zjistil, jak je to hrozně rajcovní.“

„Díky za kompliment,“ ušklíbla jsem se a sklopila jsem hlavu. „A co že ses tu najednou tak zjevil?“

„Nemůžu se dočkat zítřka. Musel jsem tě vidět. Jsem na tobě doslova závislý. Na tvojí vůni, na tvojí tváři, na tvých rtech, očích, pohybech, na tvém hlasu a tvých slovech,“ vyznával se mi a já úplně ztratila řeč. „Chápeš to, Bello?“ Byla jsem tak mimo, že jsem se zmohla jen na ubohé kývnutí.

„Nemůžu bez tebe být,“ zašeptal mi do kůže na krku a pak mě na to samé místo políbil. „Úplně jsi mě pobláznila.“

„Edwarde,“ vydechla jsem a hlavu jsem mu opřela o rameno. Byla jsem z toho úplně mimo. Jen jsem tam stála a v hlavě jsem měla úplně vymeteno. Absolutně na nic jsem nemyslela, jen na to, co mi právě řekl. Vůbec jsem netušila, jak zareagovat a z očí se mi spustily slzy bezmoci.

„Ty brečíš?“ ztuhnul a vyděšeně se ode mě odtáhnul. „Proč? Řekl jsem něco, co jsem neměl?“

„Ne,“ vzlykla jsem a utřela jsem si oči. „Já jen nevím, co ti na to mám říct.“

„Došla ti slova?“ zeptal se užasle. „Tak to jsem to zvládnul líp, než jsem očekával.“

„Je na tom něco vtipného?“ zeptala jsem se poněkud zaraženě.

„Moje ego bylo potěšeno,“ pokrčil rameny a znovu si mě k sobě přitáhnul. „Mlčení znamená souhlas.“

„Já jsem nemlčela, já jsem…“ chtěla jsem to doříct, ale začal mě vášnivě líbat a mně se v tom okamžiku všechno vykouřilo z hlavy. Opětovala jsme mu polibky a snažila jsem se na něj co nejvíce natisknout.

Nemohla jsem se ho nabažit a vůbec jsem neměla sílu se od něj odtáhnout, i když jsem se až akutně potřebovala nadechnout. Líbala jsem ho, a až když jsem začala pomalu omdlévat, Edward se rychle odtáhnul a prudce lapal po dechu. Nadýchla jsem se taky a opřela jsem se o stůl.

Toho Edward znovu využil a stoupnul si ke mně. Objal mě kolem pasu a laskal mě na krku. Zaklonila jsem hlavu, aby měl víc místa, a se zavřenýma očima jsem si jeho laskání užívala.

„Nechceš se dneska stavit u mě?“ nabídl mi potichu.

„Ne,“ vydechla jsem, i když to nebyla úplná pravda. „Rande máme až zítra.“

„Nevím, jestli to do té doby vydržím,“ zaúpěl.

„Budeš muset.“ Pohladila jsem ho po zádech a uchechtla jsem se. „A pokud si pamatuju, tak jsme teprve na druhém rande a to je ještě moc brzy na nějaké další sbližování.“

„Budeš mě ještě trápit?“

„Hm, to já ráda. Ani nevíš, jak ráda všechny kolem sebe trápím. Hlavně ty, kteří se o mě tak moc snaží, že s nimi skončím v kuchyni.“

„Dostala jsi mě. Jsem v pasti,“ zasmál se mi do krku a políbil mě na tepnu.

„Dobře, tak jsme se trochu rozptýlili, ale já bych zase měla jít pracovat,“ odstrčila jsem ho od sebe a on si povzdechnul.

„Říkala jsem ti, že to se mnou nebude jednoduché a ty jsi do toho šel. Nemáš nárok si teď ztěžovat. Reklamace ti nebude uznána,“ zlobila jsem se. Věděla jsem, že to dopadne jako vždycky.

„Já si nestěžuju, ale stejně bys měla zvolnit,“ bránil se a já se na něj jen ošklivě podívala.

„Nikdy mi neříkej, co mám dělat. Jsem plnoletá a sama poznám, kdy něco zvládám a kdy ne,“ zapíchla jsem mu ukazováček do hrudi.

„Neříkám ti, co máš dělat, jen ti to doporučuju, tak se neurážej,“ pokrčil rameny a já už skoro pěnila.

„Až se urazím, poznáš to a být tebou, tak to ani nezkoušej,“ varovala jsem ho a šla jsem pryč.

„Bello,“ chytil mě za ruku, než jsem stihla úplně odejít. „Takhle jsem to nemyslel. Promiň.“

„Dobře, odpuštěno,“ povzdechla jsem si a on mě ještě jednou políbil.

„Už můžeme jít,“ kývnul a společně jsme vyšli z kuchyně.

5. kapitola - 7. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 6: