Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 45

07.05.2012 (20:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 4127×

Hned druhý den jsem si tedy naplánovala návštěvu na gynekologii. Měla jsem štěstí, že jsem mohla přijít hned po obědě, abych to měla co nejdříve za sebou. Tohle vyšetření nikdy nepatřilo mezi mé oblíbené.

„Slečno Swanová, dozvěděl jsem se o vaší situaci, jste v pořádku?“ přivítal mě hned doktor.

„Ano, už je to dobré. Díky.“

„To mě těší.“

„Pane doktore, já chci znovu napsat antikoncepci.“

„Jste si jistá? Vždyť jste se na to těhotenství tak těšila.“

„Já vím, ale nějak se necítím na další zklamání, kdyby to nevyšlo,“ vymluvila jsem se. Nechtěla jsem mu říkat o mých obavách.

„Tak se na to podíváme prvně pod ultrazvukem. Svlékněte si kalhoty.“

„Je všechno v pořádku?“ zajímala jsem se, když mě ultrazvukem prohlížel, na můj vkus, nějak dlouho.

„Už se můžete obléknout.“

„Předepíšete mi tu antikoncepci?“ zeptala jsem se při oblékání kalhot.

„Posaďte se, slečno Swanová.“

„Děje se něco?“

„Obávám se, že s tou antikoncepcí budete muset ještě chvilku počkat. Podle ultrazvuku jste totiž těhotná.“

„Co?“ Měla jsem pocit, že špatně slyším.

„Jste těhotná. Na sto procent a všechno vypadá v pořádku. Jen se prosím šetřete, abych vás nemusel poslat na rizikové.“

„Já… dobře.“ Byla jsem zaskočená. „A kolik… jak dlouho?“

„Čtyři, pět týdnů.“

„Aha.“

„Pro jistotu se mi přijďte ještě příští týden ukázat, odebereme krev a mrkneme na ultrazvuk. Dávejte na sebe pozor.“

„Děkuju.“ Celá mimo jsem vstala a šla domů.

Ani jsem mě nenapadlo, že bych se vrátila zpátky do práce. Přemýšlela jsem, jak to řeknu Edwardovi, jak to vezme. Vždyť včera mě přeci utvrdil v tom, že mu nevadí má, znovu užívaná, antikoncepce a já se dneska vrátím s tím, že jsem těhotná. Měla bych mít radost, ale já nemohl. Už jsem byla smířená s tím, že matkou nebudu, alespoň teď, a ono se to povedlo. Už jsem o to ani tolik nestála. Včera jsem poznala i záporné stránky, které jsem si předtím neuvědomovala. Dostala jsem strach, co bude.

Jako v mrákotách jsem došla domů. Měla jsem takovou potřebu si dát panáka, ale věděla jsem, že nesmím. Ani panáka, ani cigaretu. S kouřením jsem skoncovala před dvěma lety a nikdy jsem neměla takovou potřebu si zapálit, jako právě teď. Musela jsem se přemoct. Pořád jsem nevěřila slovům doktora, něco ve mně pořád hlodalo. Musela jsem se přesvědčit sama. Prudce jsem se zvedla a vyrazila do koupelny. Vyházela jsem snad všechny poličky, než jsem ho našla. Těhotenský test. Koupila jsem si ho při jedné slabší chvilce, ale nikdy jsem nenašla odvahu si ho udělat, až teď.

Dvě čárky, jak jsem si mohla myslet, že těhotná nejsem, když mi to potvrdil i doktor? Byla jsem úplně pitomá.

Zhroutila jsem se ke kuchyňskému stolu a vážně jsem se musela hodně přemáhat, abych si nenalila něco ostřejšího. Dala jsem si hlavu bezradně do dlaní.

„Veverko, zase se ulejváš?“ ozvalo se pobaveně ode dveří. „Stalo se něco?“ Do kuchyně přišel dřív, než jsem čekala. „Bello?“ Sednul si naproti mně. Mlčky jsem mu podstrčila těhotenský test a slyšela, jak se mu zadrhl dech. Zvědavě jsem se na něj podívala.

„Vážně?“ Roztáhl rty do širokého úsměvu. „Vidíš, říkal jsem, že to půjde. Panebože, já tě zbožňuju.“ Ve vteřině jsem mu seděla na klíně a nechala líbat. Měl radost.

„Ty nejsi nadšená?“ odtáhnul se zmateně.

„Ale jo, jsem.“ Edward o to tolik stál, tak jsem se prostě přemohla a hrála si na nejšťastnějšího člověka pod sluncem.

„Nejsi.“

„Jsem,“ odporovala jsem mu.

„Nelži mi, prosím.“

„Jak můžu být nadšená, když už jsem se toho dávno vzdala a najednou je to tu. Smířila jsem se s tím, že se nám to nepovede a teď… Mám strach, že to nezvládnu,“ vzlykla jsem a hned následovaly slzy.

„Bells,“ povzdechl si a objal mě. „Jestli, jestli se na to necítíš, tak to můžeme vyřešit jinak.“

„Ty myslíš, abych šla na potrat?“ vyjekla jsem zděšeně.

„Myslel jsem, že-“

„Jak si můžeš myslet, že bych něco takového udělala, když už jsem o jedno miminko přišla.“

„Promiň, myslel jsem, když jsi říkala, že se na to necítíš-“

„Ať už tě něco takového ani nenapadne, prostě se s tím spolu popasujeme.“

„Jsem tak nadšený. Budu táta,“ usmál se.

„Budeš táta.“ Konečně jsem mu mohla úsměv oplatit. Jeho radost se přenesla i na mě.

„A ty máma. Vlastně už jsi.“

„Jo, tak trochu,“ připustila jsem.

„Víš co?“

„Ne?“

„Koupíme foťák a budeme všechno fotit, hlavně tebe a potom si z toho uděláme album.“

„Tak jo, ale ještě to nebudeme nikomu říkat. Doktor sice tvrdil, že všechno vypadá v pořádku, ale kdyby se zase náhodou něco nepovedlo… říká se, že první trimestr je nejrizikovější.“

„Všechno se povede. Určitě. A já si tě budu teďka pořádně hýčkat a rozmazlovat. Nemáš náhodou hlad? Žízeň? Nejsi unavená? Nebolí tě něco?“

„Edwarde,“ zasmála jsem se.

„Musíš hodně odpočívat a nenamáhat se.“

„Ano, pane doktore nebo snad mami?“ protočila jsem oči otráveně.

„Hm… co třeba tatínku?“

„Jasně, tatínku. Musím ti vymyslet nějakou lepší přezdívku.“

„Tatínku je dokonalý a ne že budeš náladová jako všechny.“

„Co tím jako myslíš? Že se ti na mně něco nelíbí?“

„Ne, ty jsi dokonalá.“

„Kdybych byla dokonalá, nemohla bych se zlepšovat,“ vyprskla jsem naštvaně. Stačilo jediné slovo a já byla totálně nepříčetná.

„Bello.“

„Neříkej mi Bello!“ vystřelila jsem mu z klína.

„A jak ti mám říkat? Isabello? Nebo snad rovnou slečno Swanová?“ Nejspíš nechtěl, ale do hlasu se mu vloudila trocha ironie a pohrdání, což mě vytočilo ještě víc.

„Buď zticha,“ vyprskla jsem a nabroušeně odešla do ložnice, kde jsem se zabouchla a odmítala s ním jakkoli komunikovat. Ať přileze sám a omluví se, což netrvalo dlouho. Za chvíli už ťukal na dveře a já krátce zalitovala, že jsem nezamkla.

„Belli,“ šeptnul a posadil se vedle mě. Jeho ruka mi spočinula na vlasech, které začal hladit.

„Nech mě být.“ Schválně jsem si od něj popolezla, aby na mě nemohl dosáhnout. Edward se ale netáhnul a rukama kolem mě už mi zabránil k dalšímu útěku.

„Co ti zase přelítlo přes čumáček?“ Sklonil se ke mně s úsměvem.

„Nic,“ vzdychla jsem. Naštvanost byla rázem ta tam.

„To jsem rád,“ šeptnul a políbil mě.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 45: