Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 41

01.04.2012 (11:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4041×

„Edwarde, jsi jako posedlý!“ křičela jsem trochu naštvaně, když létal po bytě jako tornádo a snažil se dávat dohromady věci na dovolenou, která nás čekala už za pár hodin. „A zvedni ten telefon, nebo mi z tebe šibne.“

„Neremcej,“ nakoukl do ložnice a konečně se ta stupidní melodie utišila. Převalila jsem se z pravého boku na záda a pořádně se protáhla.

„Právě se mi povedlo vykroutit nás z návštěvy mých rodičů. Jaký jsem?“

„Dokonalost sama. A jen tak mimochodem, ty nejdeš do práce?“

„Ne,“ usmál se a plácnul sebou na postel vedle mě.

„Ale já jo, takže vstáváme.“

„Nechoď,“ zastavil mě rukama kolem pasu.

„Chci se ještě rozloučit s holkama. Pojď se mnou.“

„Zveš mě na rande?“

„Kdo tu mluví o rande? Já rozhodně ne.“

„Ale nepovídej. Jsem nadšený, že o mě projevuješ takový zájem. A na oplátku tě můžu pozvat na rande já. Co takhle dneska večer na letišti?“

„Rozmyslím si to,“ mrkla jsem na něj a odešla do koupelny.

Najednou jsem zjistila, že nemám co na sebe. New York zasáhlo léto v plné síle, ale já už měla všechny věci zabalené v kufru, takže jsem musela hrabat.

„Nikam nejedeš?“ divil se Ed.

„To by se ti líbilo, co?“ nemohla jsem si odpustit rýpnutí, na které mi bylo odpovězeno protočením očí. „Jen nemám co na sebe, protože v džínách se pařit nebudu a ty jsi mi vyraboval celou skříň.“ Odpověď už jsem neslyšela, protože jsem se vrátila do koupelny, abych se mohla doobléknout, a byl nejvyšší čas vyrazit ven.

„Tak pojď,“ pobídla jsem ho a obouvala se. Chytila jsem ho za ruku a lehkou procházkou jsme se vydali k baru.

„Ahoj, ještě jste neodletěli?“ přivítala nás Lucy.

„Až večer. Sedni si, já zatím přinesu něco k jídlu a vyřídím pár papírů s tím novým kuchařem. Za chvíli se vrátím,“ poslala jsem Edwarda ke stolu a sama odešla do kuchyně.

„Zdravím, Nicku, přinesla jsem vám na podpis ty papíry, ještě než odjedu, tak doufám, že jste si to nerozmyslel.“

„To ani náhodou, moc se mi tu líbí. Dave věděl, co říkat, když mě sem lákal,“ smál se.

„Jsem ráda, že vás to tu nezklamalo, tak mi sem hoďte jeden autogram a prosím dvakrát něco k obědu.“

„Samozřejmě.“

„Díky.“ Počkala jsem, než mi podepsal papíry a pak jsem se vrátila za Edwardem.

„Bello, vážně už musíme jet. To letadlo na nás nepočká, tedy alespoň ne tohle.“ Edward byl vážně jako malý. Čím víc se blížil odlet, tím víc byl natěšenější a nedočkavější. Ale já už se těšila taky.

„Už,“ vyhrkla jsem a zamkla byt. Náhradní klíče měla mamka, aby mohla krmit rybičky a zalít těch pár květin, co mi tu pomalu usychaly.

Ed donesl kufry do připraveného taxíku a ten nás dovezl na letiště. Sám všechno vyřídil a po odbavení jsme si mohli jít sednout na palubu. Neseznámil mě s podrobnostmi naší cesty, takže jsem byla překvapená, když jsme přistáli v Portoriku a auto nás dovezlo k pobřeží, kde čekala helikoptéra.

„Děláš si ze mě legraci?“ křikla jsem, protože přes vrtule toho moc slyšet nebylo.

„Pojď,“ pobídnul mě se smíchem a pomohl mi dostat se nahoru.

S užaslým smíchem a sluchátky na uších jsem sledovala, jak jsme se odlepili od země a letěli nad průzračné moře. Za chvíli jsme přelétávali pár ostrůvků a opět následovalo moře.

„Za chvíli budeme na místě,“ byli jsme upozorněni.

Slunce začínalo pěkně pálit a od vody se odrážely jiskřivé záblesky, když se před námi objevil malý ostrůvek uprostřed ničeho a pilot ho dvakrát obletěl, aby mohl následně přistát na malém heliportu u pláže. Edward mi pomohl seskočit a já se unešeně koukala kolem.

Průzračné moře, rozpálené písečné pláže, trocha zeleně podél útesů a hlavně dům, ze kterého byla vidět zatím jenom dřevěná střecha, ale já už byla totálně hotová.

„Vítejte na ostrově,“ přivítali nás dva snědí muži, kteří se postarali o kufry a vedli nás nahoru do domu.

„Páni, to je úžasné.“ Edward mě musel obejmout kolem pasu, abych se mu tam nesložila.

„Říkal jsem ti to,“ šeptnul mi do ucha s úsměvem.

„Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí zavolat. Zbytek máte v prospektech,“ oznámil nám jeden z mužů a oba zmizeli.

Pomalu jsem šla prozkoumávat náš nový příbytek a každý koutek si zasloužil moje užaslé áchnutí. Jak obývací pokoj, tak dokonalá terasa s bazénem a úžasným výhledem - a ložnice mě dostala do kolen totálně. S výhledem na moře, další velkou terasou a postelí jako pro čtyři.

„Jsi vážně blázen,“ poznamenala jsem, když se ke mně přidal Edward.

„Ale líbí se ti tu.“

„Jo, vybral jsi to skvěle.“

„Jdeme se vykoupat? Bazén, nebo moře?“

„Hm, moře,“ odpověděla jsem a začala v kufru hledat plavky.

„Tak už pojď,“ popoháněl mě, když jsem ještě hledala ručník

„Minutku, namažeš mi ještě, prosím, záda? Nechci se spálit hned první den, abych tu do konce dovolené trpěla.“ Ani jsem nečekala na odpověď a vrazila mu do ruky opalovací krém. Nadzvedla jsem si vlasy, aby mi je nezapatlal a Edward mi s povzdechem posloužil.

„A už můžeme jít.“ Ruku v ruce jsme se vydali na pláž.

Jen co jsem hodila ručník do písku, Edward si mě vyhoupnul do náruče a nesl mě do vody. Protože jsem čekala, že mě tam pěkně hodí, pevně jsem ho objala kolem krku, ale on šel k mému překvapení pořád dál, až jsme oba měli vodu skoro u krku a stále jsem byla v jeho náručí. Až když mě voda pěkně nadnášela, mě pustil. Trochu jsem se odpíchla, abych se nepotopila, ale ani jsem nemusela. Edward si mě hned k sobě přitáhnul, a protože byl o trochu vyšší a dosáhl na dno, mohl mě držet, abych se nenapila. Přišlo mi to strašně vtipné a musela jsem se začít smát.

„Něco k pobavení?“ Nechápal mě a sevření kolem mého pasu povolilo. S leknutím jsem zaječela a ve vteřině už pila slanou vodu.

„Co blázníš?“ vylovil mě a smál se mi.

„To ty,“ obvinila jsem ho a z náručí se mu vymanila, abych si mohla chvíli zaplavat.

Edward mě nenechal ani chvilku o samotě, uplavala jsem sotva pár metrů a už jsem ho měla zase za zadkem.

„Kam mi utíkáš?“ zeptal se zklamaně. Znovu mě chytil kolem pasu a rychle si mě k sobě přitáhl. Nestačila jsem ani nějak zareagovat, protože se zmocnil mých rtů a už je nepustil.

Teď bylo fajn mít za přítele poloupíra, protože jsem ani nepostřehla, že nás dostal z vody na pláž a pokládal mě na osušku. Nalehl na mě, aniž by se naše rty vzdálily byť jen o milimetr. Všechno jsem vypustila z hlavy a užívala si jeho chtivé dotyky a horoucí polibky. Vršek od plavek stačilo jenom rozvázat a když se Edward trochu nadzvedl, sám ze mě sklouzl. Bylo mi fuk, že by nás mohl někdo vidět, teď tu byl jen Edward, jeho rty a ruce, které mě právě přiváděly do stavu téměř nepříčetného, a já. Nikdo jiný.

Hlasitě jsem vzdychla, když mi stáhnul kalhotky. Za krk jsem si přitáhla zpátky jeho rty a s trochou snahy jsem se převalila nad něj. S úsměvem jsem mu vtiskla polibek na bradu a vzrušeně jela prsty po vypracovaném břiše a vjela pod zavazování jeho bermud. Pomalu jsem je tahala dolů a nakonec je odhodila někam pryč. Nahoře jsem ale nevydržela moc dlouho.

Ed mě ve vteřině měl zase pod sebou a z osušky jsme se převalili do písku. Trochu mě to škrábalo, ale nestíhala jsem to vnímat všemi smysly, protože Edward se činil a s pevným stiskem kolem mého pasu do mě proniknul. Zaryla jsem mu nehty do ramen a jemně mu zuby stiskla kůži na krku. Nemohla jsem se ho nabažit.

Sténala jsem mu do rtů a při tom ho nezapomněla líbat. Jeho ruce mě laskaly a moje tělo bylo jako na jehlách. Čím déle jsme se oddávali téhle rozehrané milostné hře, tím více jsem byla vzrušená a moje smysly vnímaly jenom ten pocit, který se soustřeďoval v mém podbřišku, až jsem to nakonec nevydržela. Prsty u nohou se mi zkroutily v úžasné křeči a nehty jsem znovu poznamenala Edwardova záda.

Cítila jsem se dokonale. Byla jsem zahrnována láskou a pozorností. Nemohla jsem si představit, že by mě potkalo něco lepšího, než byl Edward. Samozřejmě, v hloubi duše jsem pořád toužila po tom, že se nám tady povede zplodit tolik chtěné miminko, ale to bylo ve hvězdách.

„Mám písek úplně všude,“ postěžovala jsem si, když jsem procitla z toho milostného omámení. Jak jsem byla mokrá z vody, písek se mi nalepil opravdu všude a já se ho snažila nějak setřást. A vůbec mi to nešlo, takže jsem nechala plavky plavkami a jak mě pán Bůh stvořil, jsem zase vlezla do vody.

„Před chvílí ti to nevadilo,“ prohodil Edward pobaveně, když mě samozřejmě následoval.

„To mou pozornost zaměstnávalo ještě něco jiného.“ Už jsem mu zase visela kolem krku.

„Hm, jsem polichocen, že svoje myšlenky věnuješ jenom mně.“ Zase se mi z něj začaly podlamovat kolena jak nějaké sedmnáctileté puberťačce.

„Možná trochu,“ připustila jsem.

„Už jsem ti říkal, že tě miluju?“ šeptnul mi do ucha zbožně.

„Nevzpomínám si.“

„Miluju tě,“ vyznal mi lásku a já se málem rozpustila. Tohle bych mohla poslouchat pořád dokola. „I když máš trochu sklerózu a lžeš.“

„Ha, ha, ha,“ protočila jsem oči, ale nedokázala jsem se nesmát.

Slunce se pomalu přehouplo a na obloze se začaly objevovat červánky. Vrátili jsme se do domu, kde pro nás byla na terase s výhledem na moře připravena večeře. Byla jsem hladová, takže jsem k ní okamžitě zasedla a Edward se přidal.

První den byl úžasný. Lepší dovolenou jsem si snad ani nemohla přát a s vidinami dalších dní, strávených pod hřejícím sluncem, u moře a s Edwardem, jsem byla dostatečně spokojená.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 41: