Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 38

04.03.2012 (13:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 3828×

Vystonala jsem se a přežila několik návštěv Alice a Rose s přesně naplánovaným svatební rozvrhem, který zahrnoval všechno možné i nemožné. A protože Edward začal chodit do práce, jakmile mi bylo mnohem lépe, neměl mě před jeho hladovými sestrami kdo bránit.

„Alice, musím do nemocnice na kontrolu, pak se musím zastavit v baru a až potom budu mít, možná, čas na tebe,“ brzdila jsem ji, když mi zase plánovala denní program. Už od rána tu opět oxidovala a nebyla k zastavení.

„Jak možná?“ vyjekla zděšeně.

„Ty nevíš, co znamená možná?“ Nadzvedla jsem obočí a v klidu na sebe natahovala kalhoty.

„Bello, jdeš mi na svatbu a neuděláš si čas na zkoušení šatů? Chceš mi snad naznačit, že je pro tebe práce důležitější než to, abys měla dobré vztahy se mnou, Edwardovou sestrou?“

„Vztahy s tebou si lehce vyžehlím nákupy, ale když budu krachovat, to už tak rychle nesrovnám,“ pokrčila jsem omluvně rameny.

„Fajn,“ povzdechla si a se založenýma rukama se svalila na židli. „Ale budeš chvátat. V salonu zavírají v osm.“ Jenom jsem protočila oči, a jakmile jsem se přesunula ke vchodovým dveřím, Alice už netrpělivě otvírala a podpatkem klepala do dlažby na chodbě. Rose si ji s úsměvem měřila a hrála si s klíči od auta.

Edward na nás čekal v nemocnici na recepci a usmíval se na mě. V bílém mu to slušelo a já neodolala, objala jsem ho kolem pasu a políbila ho.

„V tom plášti ti to sekne,“ vysekla jsem mu poklonu a vysloužila si tak další polibek. Už jsem přemýšlela nad dalším komplimentem, abych si mohla dopřát další, ale Alice si za mnou odkašlala a znovu začala podpatkem rytmicky klepat. Povzdechla jsem si a od Eda se odtáhla.

„Pojď, prosím tě, nebo se tu od toho čekání zhroutí,“ zamumlala jsem a propletla prsty s Edovými. „Alespoň by to neměla daleko.“

„Neprovokuj,“ zasyčela Alice, když jsem se smála a šla s Edwardem za doktorem.

„Nate, máš chvilku?“ Nakoukl Edward na lékařský pokoj.

„Dobrý den.“ Koukla jsem Edwardovi přes rameno a usmála jsem se.

„Samozřejmě. Pojďte dál. Už je vám lépe?“

„Pořád jsem trochu unavená, ale jinak nic.“

Doktor mi znovu prohmatal mandle, a když na mě nenašel nic, co by se mu nelíbilo, propustil mě. Edward mě dovedl zpátky na recepci, kde už Alice pomalu vyletěla z kůže nedočkavostí a já si prostě nemohla pomoct, musela jsem ji ještě chvilku trápit. Proto jsem se dlouze loučila s Edwardem a ještě víc zdržovala, když jsem se šla podívat do baru. Radši jsem se na ni ani nepodívala, protože bych se musela smát a tím bych si ještě víc zavařila.

„Už máš všechno?“ zasténala, když jsem znovu nastoupila do auta. Přikývla jsem a Alice si oddechla. „Tak jedeme.“

Alice byla celá nedočkavá, a když jsme vstoupily do velkého svatebního salónu, celá se rozzářila. Nemohla jsem ani uvěřit tomu, že se něco takového může stát. Že může být někdo tak nadšený ze svatebních šatů, hlavně když se, podle Emmetta, vdává už po několikáté.

„Slečno Cullenová, připravila jsem vám pár šatů vaší velikosti.“ Přiběhla k nám hned asistentka a Alice zmizela za závěsem, aby se mohla svlékat.

„Ahoj, děvčata,“ přidala se k nám Esme. „Bello, Carlisle říkal, že jsi nemocná. Už je ti lépe?“

„Ano, už jsem se z toho vylízala. Měla jsem antibiotika. A co vy? Jak se vám daří?“

„Skvěle. Všichni žijeme svatbou. Nevím, proč na to tak chvátají. Asi už se nemůžou dočkat líbánek,“ rozesmála se a já se k ní musela přidat. Ale jestli byl Jasper tak skvělý milenec jako Edward, tak bych se ani nedivila.

„Tak co na to říkáte?“ Ukázala se nám Alice v bílých šatech s opravdu širokou sukní a se zdobeným korzetem.

„Není to moc?“ vyjádřila jsem se váhavě.

„Máš pravdu. Ta sukně se mi nelíbí.“

„Máš krásnou postavu, Alice. Proč ji trochu nezdůrazníš?“

„Rose má pravdu,“ poznamenala Esme a Alice si povzdechla. Tak tohle bude ještě na dlouho.

Domů jsem opravdu přišla až pozdě večer a zlatý Edward na mě čekal i s velkou večeří. Zhltla jsem ji na posezení a byla spokojená. Alice jsem se snad už zbavila a doufala, že se za ty dva týdny ze svatby úplně nezblázní.

„Bello, Edwarde, ahoj. Pojďte dál. Běžte nahoru, tam si vás vezmou do parády,“ vítal nás Carlisle.

Čtrnáct dní uteklo jako voda a my teď stáli u Cullenových na prahu, protože za dvě hodiny si Alice měla brát Jaspera. Zase. Ano, už jsem se taky nakazila, a když mi Edward převykládal téměř celou historii jejich rodiny, konečně jsem pochopila.

„Rose, přines mi to prádlo,“ křičela Alice a v hlase byla slyšet pořádná dávka paniky a nervů.

„Ahoj, Bello,“ pozdravily mě všechny naráz a Esme se mě hned ujala.

„Edwarde, běž za klukama. Potom přijdu za vámi,“ poslala ho pryč a mě s rukou kolem pasu vedla za holkama.

„Alice, páni. Vypadáš nádherně,“ vydechla jsem a prohlížela si její natočené vlasy a jemný make-up. „Až tě uvidí Jasper v šatech, unese tě od oltáře.“

„Aby to bylo dokonalé, musíte se jít připravit i vy. V koupelně máš všechno potřebné, tak se jdi připravit. Rose tě potom nalíčí a učeše.“

„Jasně,“ zamručela jsem a zavřela za sebou dveře.

Na prádelníku už na mě čekalo spodní prádlo, které snad ani spodní nebylo. Nechápala jsem, proč si to mám oblékat zrovna já, když se v tom budu celý den zbytečně škrtit, ale pak jsem si jenom povzdechla a nasoukala se do toho. Hodila jsem na sebe krátké šaty s bohatší, nadýchanou sukní a pod prsy převázané krémovou stuhou. Od Rose, která už byla oblečená taky, jsem si nechala vyčesat vlasy nahoru do drdolu a nechala se namalovat.

„Alice, opravdu ti to moc sluší.“ Musela jsem ji znovu pochválit, když se přede mnou objevila v šatech, které jí těsně obepínaly siluetu a až u kolen se rozšiřovaly do široké sukně s dlouhou vlečkou. Byly překrásně zdobeny korálky a jemnou krajkou.

„Děkuju,“ usmála se na mě a opatrně mě objala. „Běž za Edwardem, už to tu zvládnu.“

„Budeme ti dole fandit.“

„Za chvíli tam budu.“ Přikývla a nechala nás všechny odejít.

Edward, Emmett i ženich čekali dole v hale. Ed mě vzal hned za ruku a společně jsme šli za dům, kde už bylo všechno připraveno. Byl tu postavený malý altánek zdobený bílými kytičkami a mašlemi. Od domu k němu vedl bílý koberec a na každé straně byly čtyři židle. Alice se zmínila, že to bude svatba jen v rodinném kruhu, ale že až tak? To jsem vážně nečekala.

„Ty šaty mě přivádějí k nepříčetnosti,“ šeptnul mi Edward do ucha a cítila jsem jeho ruku, jak se mi snaží dostat pod sukni.

„Nech toho,“ procedila jsem skrz zuby a snažila jsem se od něj utéct, ale on mě chytil kolem pasu a nikam dál mě nepustil.

„Moc ti to sluší,“ usmál se pobaveně a políbil mě.

„Počkej, až uvidíš Alici.“

„Co bych na ní viděl,“ protočil oči. „Na tý si pochutná Jasper. Na tobě si pošmáknu já,“ blýsknul zuby a jemně mi s nimi stisknul kůži na krku, až mi po zádech přeběhl mráz a v podbřišku prolétlo hejno motýlků.

„Edwarde,“ sykla jsem, protože se k nám blížil jeho otec a mít ruku pod sukní by asi moc reprezentativní nebylo.

„Zůstanete přes noc?“ zeptal se nás a já se zvědavě podívala po Edwardovi, jenže on se zase podíval na mě.

„Nemám tu žádné věci, takže ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Carlisle, Alice na tebe čeká,“ přišla k nám Rose a Carlisle s úsměvem odešel.

„Pojď se posadit.“ Ed mi dal ruku kolem pasu a vedl mě k židlím na levé straně uličky. Vedle nás ještě seděla Rose s Emmettem a na druhé straně uličky jenom Carlisle s Esme.

Začala hrát písnička od Take That Rule the World a jakmile se zahradou rozléhal hlasitý refrén, Alice se objevila v uličce a Carlisle ji pomalu vedl za usmívajícím se Jasperem. Cítila jsem pevný stisk kolem svého pasu, když jsme stáli a hned jak jsme si sedli, Edwardova ruka se přemístila na moje stehno a jemně ho hladila.

Kněz pronesl takovou tu, podle mě, zbytečnou řeč a po dvou tichých ano se políbili. Všichni jsme se usmívali jako blázni a tleskali jako o život.

„Gratuluju, Alice!“ Pověsila jsem se jí na krk, když jsme jim gratulovali. „Gratuluju, Jaspere.“

„Díky, Bello,“ usmáli se na mě oba a Edward už si mě potom odvedl stranou.

„Máš hlad? Jdeme obědvat.“ Čapnul mě za ruku a vedl do domu. Podržel mi židli u stolu, abych se posadila a Esme nám naservírovala steak s bramborami a zeleninou. Nabídla nám ještě víno, ale já s díky odmítla. Přeci jenom jsem stále brala antibiotika, a pak nás nechala samotné.

„To je divný,“ zahuhlala jsem s plnou pusou.

„Co?“

„Jsme na svatbě a jíme tu jenom my dva. Ten velký dort máme spořádat taky?“ Edward se rozesmál. Nevím, co mu na tom přišlo vtipného, protože mně vůbec nic.

„Dort dostaneme domů a budeme ho ještě týden snídat. Můžeš vzít holkám do práce nebo ho potají vyhodíme.“

„To je škoda. Je krásný,“ rozplývala jsem se nad tou čtyřpatrovou krásou. „A bude určitě i výborný.“

„Přestaň přemýšlet nad dortem a pojď si zatancovat,“ usmál se na mě a nabídl mi ruku.

Neměla jsem se na co vymluvit, tak jsem se tedy zvedla a šla. Zrovna hráli Yellow od Coldplay a Edward mě otočkou postavil do základního postavení. Ruku mi dal kolem pasu a ještě jsme ani nezačali tancovat a už jsem cítila, jak mu směřuje níž. Pro sebe jsem se usmála a opřela si čelo o jeho rameno. Pomalu jsme se ploužili po parketu, čas od času jsme se políbili a užívali jsme si to až do večera.

„Tak a teď si tě parádně vychutnám,“ vrhnul se mi Edward na krk, jen co jsem otevřela dveře do bytu.

„Počkej, vyklopím ten dort a nebudu mít co k snídani,“ snažila jsem se ho zastavit a balancovala na jedné noze, jak jsem si snažila sundat lodičky.

„Budeš mít mě,“ zamumlal a znovu mi na krku stisknul kůži.

„Tebou nenakrmím hladovej žaludek,“ namítla jsem a už si to mířila do kuchyně, abych strčila skoro celý dort, který jsme dostali, do lednice.

„Edwarde!“ vypískla jsem, když se mi kolem pasu omotaly jeho ruce, zvedly mě a nesly do ložnice, kde mě hodil na postel a hned skočil za mnou.

Nestačila jsem se ani otočit natož trochu vzpamatovat a už se mi dobýval pod sukni. Rozepnul mi zip na zádech a šaty stahoval dolů.

„Vydrž, roztrhneš je. Jen se trochu nadzvednu.“

„Zbytečné,“ zavrčel a vážně ze mě ty šaty sundal, i když jsem ležela. Jak se najednou snažil, když mu šlo o sex. „Krásné prádlo,“ šeptnul mi do ucha, jak jsem se k němu konečně otočila čelem.

Já už jsem byla skoro nahá a on ještě v obleku. Sundala jsem mu sako a pustila se do malých knoflíčků u košile. Postupně jsem je rozepínala, jenže Edward byl moc nedočkavý, takže mi jemně odstrčil ruce a sám si je dorozepnul. Košile skončila na zemi hned vedle saka a vedle mých šatů a mohla jsem se pustit do kalhot.

„Divoško,“ zavrčel Ed, když jsem si ho za boxerky přitáhla a hladově se přisála na jeho rty. Nohy jsem mu omotala kolem pasu a rty ho laskala na bradě, krku a na prsou.

Edwardovi stačila vteřina, aby mi jednou rukou rozepnul podprsenku a přisál se mi na bradavky. Prohnula jsem se v zádech a jeho hlavu jsem si k sobě ještě víc přitiskla. Jeho jazyk byl jako osmý div světa a jak s ním uměl pracovat… nádhera. Doslova jsem se zalykala blahem a nebyla jsem daleko od prvního orgasmu.

Tlak v podbřišku se až nesnesitelně stupňoval a já ho potřebovala cítit. Nechtěla jsem se od něj odtáhnout, ale abychom to posunuli trochu dál, musela jsem mu stáhnout boxerky a to mě k sobě musel pustit. Trochu jsem se pod ním zavrtěla, ale on místo toho, aby se ode mě odtáhnul, se znovu vrhnul na moje rty.

Rukama jsem sjela po vypracovaných břišních svalech a konečky prstů zahákla za gumu, kterou se mi podařilo posunout trochu níž, ale víc ani ň.

„Edwarde,“ vzdychla jsem, když se mu podařilo udělat mi na krku další cucflek. „Nech mi taky trochu prostor.“

„Utiskuju tě?“ vydechl a věnoval mi další polibek.

„Nejen ty,“ uchechtla jsem se a on se trochu nadzvednul na rukách.

„Tak vidíš, jak jsi žádaná.“

„Jestli mě budeš ještě chvíli zdržovat, tak bude mnohem žádanější ten, kdo bydlí tady.“ Sjela jsem rukou ještě trochu níž a jemně jsem ho pohladila po výrazné bouli mezi stehny. Tohle většinou zabíralo, tak proč by to nemohlo zabrat i teď.

„Neprovokuj,“ zavrčel a sám se boxerek zbavil. Naštěstí.

„Vidíš, jak to jde, když se chce,“ zamumlala jsem a znovu si přitáhla jeho rty. Ještě víc jsem roztáhla nohy, a jakmile jsem jednu vyšvihla nahoru a zahákla mu ji kolem pasu, už jsem cítila jeho silné vzrušení.

Stačil jeden pohyb proti němu a byli jsme jedno tělo. Pomalu jsme se začali pohybovat v milostném rytmu a proplétali těla, jako kdyby pro sebe byla stvořena. Navzájem jsme se laskali, až to bylo opravdu nesnesitelné. Moje tělo se zmítalo v milostné křeči, v hlavě mi hučelo a Edwardovy rty ve mně podněcovaly další a další vlny vzrušení. Pohybovali jsme se proti sobě stále rychleji a moje vzrušení už se nedalo snést. Zaryla jsem mu nehty do zad a málem jsem se mu zakousla do ramene, jak mě vlna orgasmu pohltila. Bylo to neskutečné.

Já byla pro dnešek vyřízená, ale Edwardovi to zřejmě ještě nestačilo, protože mě z objetí nepustil. Trochu víc si mě k sobě ještě přitáhl a znovu se proti mně pohnul. Tentokrát mnohem silněji a lačněji. Pak hlasitě zavrčel a svalil se vedle mě.

„Miluju tě, Veverko. A zvlášť po takovéhle chvíli,“ usmál se a stáhnul si mě znovu na sebe.

„Nešplhej,“ vyplázla jsem jazyk, ale nechala si podložit hlavu jeho rukou. „Miluju tě.“

37. kapitola - 39. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 38: