Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 35

17.02.2012 (20:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3613×

„Kontrola ze štábu,“ objevila jsem se v baru s úsměvem a hned na to se mi kolem krku vrhly s nadšeným křikem dvě koule.

„Už jsi v pořádku? Co ti bylo?“ překřikovaly se jedna přes druhou, až mi z toho šla hlava kolem.

„Jsem ready, ale teď potřebuju faktury a všechny papíry, co se vám tu nahromadily, ať to můžu naťukat do počítače, protože od zítra jsem zase mimo. Edward mě donutil k návštěvě rodičů, takže vás tu musím opět nechat. Mimochodem, Claire, kdy máš jít na mateřskou?“

„Neřeš to,“ usmála se na mě.

„Ne, ne, ne, tohle musím řešit. Nevezmu si na triko nějaké tvé zdravotní problémy, protože James by mě zabil, kdyby se něco stalo. Takže?“

„Za měsíc a půl,“ vypadlo z ní tiše a s povzdechem.

„Claire, už takhle se tu sotva ploužíš, musí to pro tebe být strašně náročné. Já tě pustím dřív. Carol začnou prázdniny, takže to tu bude v pohodě,“ snažila jsem se ji přesvědčit, protože v jejím stavu nebylo vážně o co stát.

„Chceš mě vyhodit?“

„Ne, jasně, že ne. Co bych si tu bez tebe počala. Jde mi jen o tvoje zdraví a o zdraví prcka. Náhoda je svině, a i když máš všechna vyšetření v pořádku, nevíš, co se může stát. Vyjdu ti ve všem vstříc.“

„Dej mi měsíc, prosím. Nechci být doma, kde se bude nudit. James je celý den v práci a já netuším, co bych celý den dělala. Měsíc, pak už budu jenom v klidu. Slibuju.“

„Dobře, měsíc,“ kývla jsem a ona se usmála. „Ale kdyby cokoliv, okamžitě to nahlásíš.“

„Ano, mami.“

„A nedělej si z toho legraci.“

„Promiň, už mlčím.“ Zvedla ruce v obraném gestu a zmizela na place.

„Jednou mě dostanete do hrobu, všichni,“ povzdechla jsem si a vzala hromadu faktur z baru. „Jdu počítat, zvládnete to tu?“

„Horší otázku už v zásobě nemáš?“ protočila Lucy očima. „Jen běž a v klidu počítej, ať nás nepřivedeš ke krachu.“

„Srandičku, srandičky, srandičky,“ zamručela jsem zamračeně, jak mi ty starosti zase začaly padat na hlavu a s obědem v mističce jsem šla zase domů. Nezbylo mi totiž nic jiného, než si sednout k počítači a datlovat a datlovat, tak jsem si uvařila voňavý čaj, abych si to trochu zpříjemnila.

„Ahoj Veverko, si připravená užít si víkend?“ objevil se Edward s nadšeným úsměvem a zlíbal mi celou tvář.

„Nemůžu se dočkat,“ prohodila jsem s trochou ironií v hlase a kecla si na postel.

„Ještě nejsi sbalená?“ podivil se.

„A co si mám vzít? Spodní prádlo a pyžamo se mi vejde do igelitky. Vlastně… kalhotky ani nepotřebuju, má je přeci tvůj bratr,“ vzpomněla jsem si.

„Radši to nikde neříkej, nebo ho Rose zabije.“

„Takže Emmett,“ zkonstatovala jsem a Ed se uculil.

„Jestli nechceš, aby si z tebe celou dobu utahoval, tak mlč a tvař se, že ty kalhotky tvoje nebyly. A jako že když si Emmett začne z někoho dělat srandu, je to síla. Minule se ještě krotil, protože tě neznal, ale teď už si servítky brát nebude,“ varoval mě a vedle na postel hodil cestovní tašku.

„Prosím tě, na jak dlouho tam jedeme, že balíš takovou tašku,“ neodpustila jsem si uštěpačnou poznámku a on se ušklíbl.

„Dobře,“ tašku uklidil zpátky do skříně a místo ní vytáhl jenom menší batoh. „Tak to sem dávej.“

„A nešlo by to, kdybych ti diktovala a ty balil?“ zkusila jsem to a víc se rozvalila. Byla jsem utahaná a vůbec nic se mi nechtělo.

„Můžeme to zkusit,“ kývnul a čekal na pokyny.

„Dobře. Takže… spodní prádlo,“ začala jsem a on složil jedny kalhotky a podprsenku, „něco na spaní,“ pokračovala jsem. „Ne, tohle neber!“ zarazila jsem ho, když vytáhl jeden z nejodvážnějších kousků, který mi vybrala Alice. „Něco normálnějšího.“

„Proč?“ zeptal se nechápavě.

„Protože nejsem… šlapka, abych tohle nosila.“

„Ale jindy tě nedonutím, aby sis to vzala,“ povzdechl si zklamaně.

„Proto nechápu, proč bych to měla mít u tvých rodičů,“ opáčila jsem odhodlaná bojovat.

„Uděláš Alici radost, že to nosíš, a co si budem povídat, já taky nebudu zklamaný.“

„Nadrženče.“

„Takže bereme,“ ukončil debatu. „Co dál?“

„Hm… ponožky a tričko. Kartáček na zuby a to je snad všechno.“

„Už to mám,“ pochlubil se s úsměvem a natáhl se pro pusu. „Tak můžeme jet?“

„Mně se nikam nechce,“ zasténala jsem a převalila se na břicho.

„Ale prosím tě,“ zasmál se a nalehnul na mě.

„Hu, zhubni,“ vyrazila jsem za sebe pod jeho tíhou.

„Neremcej,“ zasmál se mi do ucha a dal mi pusu na ušní lalůček.

„Edwarde,“ vydechla jsem. „Nepokoušej mě.“

„To já rád.“

„Já vím, ale vážně ze mě slez, jestli chceš, abych se někdy z tý postele vyhrabala.“

„Až budeme na dovolené, budu tohle praktikovat často, protože z postele nebudeme muset vylézt celé dny ani noci,“ konečně se nade mnou trochu nadzvednul a mně se podařilo se přetočit na břicho.

„Už aby to bylo. Těším se,“ usmála jsem se a za límec trika si ho přitáhla blíž.

„Bells, musíme jet nebo budou všichni zuřit. Zvláště Alice,“ šeptal mi do rtů, ale přitom mě dál líbal.

„Tak se zvedni.“

„Nejde to,“ uchechtl se a pevně mě sevřel v pase. Dal mi ještě jeden dlouhý polibek a konečně se odlepil. Nabídnul mi ruku a pomohl mi, se zvednout. Přes rameno si hodil batoh s věcmi, a když jsme se oba obuli, mohli jsme jet na návštěvu.

„Konečně jste tady. Nemohli jsme se vás dočkat, pojďte dál,“ vítala nás Alice už na příjezdové cestě a jen co si vzal Edward přes rameno můj batoh, už nás táhla dovnitř. Se všemi jsme se přivítali a už jsme seděli v obýváku.

„Dáš si víno, Bello?“ zeptala se mě Esme, tak jsem přikývla a ona mi hned podávala skleničku.

„Můžu vás poprosit o chvilku klidu?“ stoupnula si doprostřed obýváku Alice a Jasper se postavil k ní. „Chtěla bych vám totiž říct, že mě Jasper požádal o ruku.“

„Už zase?“ Protočil oči Edward a já ho šťouchla do žeber.

„Nekaž to,“ napomenula jsem ho a šla Alici obejmout. „Gratuluju.“

„Děkuju, doufám, že mi půjdeš s Rose za družičku.“

„Určitě.“

„Po kolikáté už? Jasper má nejspíš zvláštní úchylku. Žení se z nás všech nejčastěji,“ dobíral si ho Emmett, ale Jasper jen zářil štěstím a ignoroval ho. Stejně jako Alice.

„To nejdůležitější máme za sebou a teď se budeme bavit,“ tleskla Alice a ve vteřině byli všichni rozsazení do křesel a vedle mě a Edwarda na pohovce. „Emmette, co jsi vybral za film.“

„Takže tu máme, Kamarád taky rád, něco staršího a strašidelnějšího, což je Červená Karkulka a nakonec horor, Vřískot 4.“

„Jsem pro Karkulku,“ vložila jsem se do toho.

„Vaše přání je nám rozkazem, slečno,“ usmál se na mě a vložil disk do přehrávače. Esme už před nás na stůl pokládala udělaný popcorn, brambůrky, jednohubky, sýrovou a šunkovou mísu s těmi nejlepšími bagetkami a přinesla celou lahev červeného vína. Usmála jsem se na ní a už jsme se všichni věnovali filmu.

Začátek byl trochu o ničem, kromě toho dokonalého herce - Shiloha Fernandeze, jak jsem se dozvěděla později od Alice. Byl vážně úžasný, přestože jsem měla svého dokonalého modela vedle sebe. A pak konečně vlk zaútočil.

„No ty jsi ale roztomilý pejsek,“ zašišlal Emmett rozněžněle, když se tam poprvé objevil a my se všichni rozesmáli.

S Edwardem jsme se ládovali popcornem, pak brambůrky se sýrem, já pila víno, on pivo a Emmett do toho perlil. Náš smích ho ještě povzbuzoval a on perlil pořád a pořád, až jsme se smíchy úplně svíjeli. Jenže já z toho byla tak vyčerpaná, že když jsme se koukali na Vřískot, už jsem pomalu nedokázala vnímat, o čem to je. A Emmett pořád všechno komentoval.

Už jsem v sobě měla druhou láhev vína, s Edem jsme stláskali všechno jídlo, až jsem se divila, kam se to do nás vešlo a mně se začalo chtít spát. Byly už skoro tři hodiny po půlnoci a já začala široce zívat.

„Myslím, že si půjdu lehnout,“ zamumlala jsem rozespale a zvedla se.

„Půjdu s tebou.“

„Dobrou noc,“ popřáli nám všichni, tak jsem se na ně usmála a s Edwardem za zády šla do jeho pokoje.

„Sprchu nejspíš odložím na zítra,“ prohodila jsem a s posledními silami jsem vyhrabala z batohu svoji noční košili. Převlékla jsem se a jako podťatá padla do postele.

„Dobrou noc,“ popřál mi Edward s polibkem a odešel se vysprchovat.

34. kapitola - 36. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 35: