Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 16

11.09.2011 (17:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 4666×

„Snídaně pro mou milovanou Veverku,“ zašeptal mi Edward do ucha a dal mi pusu na tvář. „Dobré ráno.“

„Dobré ráno,“ zamumlala jsem na oplátku a pořádně se protáhla. Noc byla opravdu dlouhá a já jsem byla úplně ztuhlá. S širokým zívnutím jsem se posadila a nechala si na nohy položit tác s velmi vydatnou snídaní. „Hm… kolik je vůbec hodin?“ zeptala jsem se, abych se trochu zorientovala.

„Půl jedné,“ oznámil mi Edward. „Šli jsme spát pozdě a velice unaveni, takže nemusíš mít výčitky,“ uchlácholil mě s úsměvem a nakonec mi dal pusu.

„Ano, velice unaveni,“ souhlasila jsem a pak se pustila do snídaně.

Pochutnávala jsem si na vynikajících vajíčkách se slaninou, když mi v kuchyni začal zvonit telefon. Myslela jsem si, že ho Edward pošle do patřičných míst, ale on se v tichosti zvednul a došel mi pro něj. Vděčně jsem se na něj usmála a hovor přijala.

„Ahoj zlatíčko,“ ozvalo se na druhé straně nezaměnitelným hlasem. „Neruším?“

„Ahoj nastávající maminko,“ odpověděla jsem s úsměvem na tváři. „Samozřejmě, že nerušíš.“ Edward si trochu pohrdavě odfrkl. Nesouhlasil se mnou, protože se právě dobýval pod moji peřinu, kterou jsem byla omotaná.

„Co potřebuješ?“ Musela jsem zastavit jeho ruku, která se sunula po břiše mezi moje nohy, ale on měl víc síly. Zasténala jsem blahem a vzrušením a nohy se mi samy od sebe odtáhly.

„Vážně neruším? Klidně zavolám později,“ začala Claire a já měla sto chutí jí to opravdu típnout. Ale nechtěla jsem Edwardovi ukázat, že má vyhráno jen co se mě dotkne.

„Ne, ne. Edward je jen po ránu moc hyperaktivní. Ale už si jde dát ledovou sprchu.“ Zpražila jsem ho pohledem a on se zamračil. „Klidně pokračuj.“

„Měla bys na mě chvilku čas? Něco bych od tebe potřebovala.“

„Jasně, to není problém. Všechno je ti předem splněno.“

„Tak přijdeš do baru nebo se mám za tebou zastavit doma?“ zeptala se.

„Já přijdu. Stejně vás tam musím zkontrolovat a pro Davea a Lucy mám ty smlouvy. Dej mi hodinku,“ oznámila jsem jí a už jsem do sebe házela zbytek vajíček.

„Díky moc. Budu je varovat, aby se dali do práce,“ zasmála se a telefon mi položila.

„Musím na chvíli do práce.“ Otočila jsem se na Edwarda a on vytáhl svoji ruku zpod peřiny. „Moc ti děkuju za snídani. Potom ti to vynahradím. Slibuju.“

„Bude to drahý,“ zamumlal a odvalil se na druhou stranu postele.

„Počítám s tím,“ ujistila jsem ho a zvedla jsem se.

V koupelně jsem se vysprchovala, protože večer jsem to jaksi nestihla, a tak se i trochu probrala. Když jsem se oblékala, vypila jsem džus, který mi Edward připravil, věnovala jsem mu poslední polibek a vypadla. Na silnici jsem narazila na větší provoz, takže mi to do baru chvilku trvalo, ale pak už jsem zase mohla jít volně řešit problémy.

„Ahoj,“ pozdravila jsem na baru a holky mi věnovaly hvězdný úsměv. Až na to, že mi došlo, že jsem přišla úplně nevhod. Obědy byly v plném proudu a já jim tam tedy trochu překážela. Musela jsem tedy počkat, až lidi trochu ubude a pak si mě konečně začaly všímat.

„Takže, Lucy, pro tebe tu mám tohle.“ Položila jsem před ni pracovní smlouvu a pak jsem jí šla dát i Daveovi. S úsměvem mě přivítal a hned mi ten cár papíru i podepsal. „A teď ty, Claire. Copak bys ráda?“

„Jde o tu svatbu,“ dostala mě do obrazu. „Začínáme to s Jamesem plánovat a napadlo nás, kdyby ti to teda nevadilo, že bychom hostinu chtěli udělat tady. Šlo by to?“

„Samozřejmě, že by to šlo,“ kývala jsem a souhlasila jako zběsilá. Byla jsem tím nápadem nadšená.

„Myslela jsem si, protože chci, abys na mojí svatbě byla ty i Lucy, že bychom sehnaly jiné servírky. Já bych o někom věděla, kdyby náhodou.“

„To je super nápad. A už máte datum?“ zajímala jsem se.

„Byli jsme na úřadě a tam nám řekli za měsíc. Myslím, že je to super, protože ještě nebudu tolik kulatá, a když už jsme u toho, chci se vás obou zeptat: Půjdete mi za družičky?“

„My?“ vykoktala jsme zaraženě. „Ano vy. Holky, prosím, moc to pro mě znamená. Jen možná… Bello, James chce, aby jeho svědek byl Marty.“

„Aha,“ vydechla jsem vzduchu z plic. „To nevadí, nějak se s tím popasuju.“

„Děkuju,“ vypískla a nadšeně objala mě i Lucy. „Opravdu moc vám děkuju. Takže za měsíc. A nezapomeň za mě pozvat Edwarda,“ připomněla mi a zmizela u stolu, ke kterému právě přišli lidi.  A jelikož se mi ještě nechtělo vracet domů, sundala jsem si bundu a stoupla za bar. Potřebovala jsem se trochu protáhnout a navíc mi pracovní režim docela chyběl.

„Co to děláš?“ zeptala se mě Lucy nevrle, když jsem začala připravovat presso, které si objednali u jejího stolu.

„Pracuju.“ Usmála jsem se. „Musím vám chvíli dělat šéfovou, když si po většinu času vystačíte sami.“

„Tak mi teda připrav ještě jedno Latté a pomerančák,“ objednala si s povzdechem další věci.

„Prosím, servírko.“ Zasmála jsem se a ona s úšklebkem zmizela u stolu. Přes kalhoty jsem si uvázala zástěru a pak jsem se plně položila do pracovního procesu.

„Zlato, nechceš už jít domů?“ Zastavila jsem Claire večer.

„A neměla bys jít domů spíš ty? Jsem si jistá, že na tebe čeká Edward. Celý nažhavený,“ dodala potichu a já radši s úsměvem sklopila hlavu.

„Ale na tebe čeká tvůj snoubenec, a ten je přeci ve vyšším postavení než přítel,“ oháněla jsem se. „A navíc, tvoje miminko potřebuje chvilku klidu, nebo ho za chvíli ze sebe vytřeseš, jak tady pořád chodíš tam a zpátky.“

„Nejseš ty nějaká chytrá?“

„Jsem přeci tvoje šéfová.“ Pohladila jsem ji po zádech. „Takže to tu zapíchni a běž za Jamesem. Zítra je taky den,“ uzavřela jsem naši debatu a ona s povzdechem odložila zástěru.

„Jsi děsná,“ zasyčela směrem ke mně, ale bez dalších řečí se rozloučila a odešla.

„A co ty?“ otočila jsem se na Lucy, která přinesla k baru další objednávku.

„Co já?“ zeptala se nechápavě.

„Kdy hodláš jít domů? Klidně můžeš jít, já už tady zůstanu.“

„To je v pohodě. Půjdu, až zavřeme. Nenechám tě tu samotnou, když tě před pár dny pustili z nemocnice. To by mi dali.“

„Sakra, Lucy!“ obořila jsem se na ni. „Už je mi dobře. Odpočinula jsem si. Nezabije mě to, když tu jednou počkám.“

„Co jsi nervózní? Nejsi těhotná?“

„Nekecej kraviny,“ okřikla jsem ji.

„Ale prosím tě. Dej mi sem to víno, zabal si saky paky a vystřel.“

„Na.“ Podala jsem jí dvě skleničky červeného, ale domů jsem jen tak jít nehodlala. Jasně, Edward bude možná naštvanej, protože jsem mu řekla, že tu budu chvíli, ale i tak to k tomu patřilo. To jsem ovšem netušila, že mě hned, jak na něj pomyslím, začne shánět.

Kdy přijdeš?

Přistála mi na mobilu zpráva a já si povzdechla.

„Vidíš, už tě shání. A podle toho, co říkala Claire, když ti volala, měli jste něco rozdělanýho, takže makej dodělávat.“

„Aaaa, jestli to nebylo lepší, když jsem byla svobodná a soběstačná,“ zaúpěla jsem, ale začala se balit.

„Pozdě bycha honit,“ zasmála se a rozloučila se.

Dej mi deset minut.

Odpověděla jsem Edwardovi, aby věděl. Jenže když jsem vylezla před bar, začínalo poprchávat a cítila jsem, jak mrze. Takže se mi cesta prodloužila o dalších deset minut, protože jsem jela pomalu.

Byla jsem z toho nervózní. Na každém semaforu jsem navíc chytla červenou a doma mě určitě čekala pořádně studená sprcha. Ale co, vždyť to bylo jedno. Jsem dospělá pracující žena. Podnikatelka, od které se očekává, že bude v práci a jestli se to někomu, jako je Edward, nelíbí, tak má holt smůlu.

„Ahoj,“ pípla jsem trochu nesměle, když jsem vešla na chodbu. Čekala jsem Edwardův hněv, ale on se na mě místo toho, ještě než jsem si stihla svléct bundu, hladově vrhnul. Přišpendlil mě na zeď a sám mě rychle začal vysvlékat.

„Kde jsi byla tak dlouho. Myslel jsem, že tu umřu touhou. Nesmíš mě tady nechávat tak vzrušeného a hlavně hladového. Myslel jsem, že za tebou budu muset jít do práce a odvléct tě někam, kde tě budu mít jen pro sebe,“ říkal mi do kůže na krku a přitom mě jemně líbal.

„Promiň, bylo to důležité.“ Chystala jsem se mu sdělit další podrobnosti, ale už mě nenechal. Tlačil mě do kuchyně a přitom mě vysvlékal z dalšího oblečení.

„Rybičky z nás budou mít šok,“ poznamenala jsem, když mě už nahou vysadil na stůl a dál se mi věnoval. Nechápala jsem, proč se musíme milovat zrovna tady. Ložnice byla přeci pohodlnější a z chodby byla určitě blíž.

„Alespoň se něco přiučí,“ odpověděl a bez dalších řečí si mě vzal.

Chudák stůl. Jednu chvíli už jsem si myslela, že to nevydrží. Edward byl tak… náruživý, že jsem měla i já co dělat, abych mu stačila. Nikdy bych neřekla, jak mohl být za jedno odpoledne tak nadržený. Zvlášť po tom, co jsme spolu promilovali celou noc. Byla to pro mě záhada, ale já si nemohla stěžovat. Ten večer byl úžasný. Ale ještě úžasnější to bylo, když jsme po společné večeři a sprše leželi v objetí v posteli a jen tak si povídali.

„Claire, moje kamarádka z baru, se příští měsíc vdává a jsme oba pozvaní. Já jí jdu za družičku a mám samozřejmě přivést i tebe,“ oznámila jsem mu tiše.

„To je ta těhotná?“ zajímal se.

„Ano, to je přesně ona.“

„Tak to určitě půjdeme,“ přikývnul. „A už jsi volala tvým rodičům, ať počítají v neděli s tím obědem?“

„Sakra,“ zaklela jsem a on se zasmál. „Úplně jsem na to zapomněla.“

„To nevadí. Zítra je teprve pátek. Určitě nebudou mít ještě nic v plánu,“ uklidňoval mě.

„O ně nejde. Ale já vůbec nevím, co budu vařit.“ šílela jsem.

„Vždyť je to jedno. Ať uděláš ,co uděláš, vždycky to bude delikatesa,“ uklidňoval mě a jemně mě políbil.

„Hm. Ale stejně vůbec nemám páru. Zítra budu muset něco vymyslet. A ty mi musíš ráno připomenout, abych jim zavolala. Určitě na to zase zapomenu.“

„Spolehni se.“ Dal mi pusu a hladil mě po vlasech. A jak bylo ticho, netrvalo mi to dlouho a usnula jsem.

15. kapitola - 17. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 16: