Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poznamenán na věčnost 10. kapitola

Aidanovo srdce vynechalo jeden úder a poté se rozběhlo o poznání rychleji. Corin se tvářila povýšeně a samolibě, zřejmě aby mu dala jasně najevo, kdo je pánem této situace.

21.08.2012 (18:00) • Myfate • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2032×

Okamžik mu trvalo, než si uvědomil, že sice je stále ve stejné místnosti, kde byl ponechán svému osudu, a všude vládla tatáž tma, tentokrát ovšem nebyla jeho nepřítelem, neboť lidské oči jsou ve tmě slepé, ale zrak predátora si s ní poradil bez nejmenších potíží.

Stejně jako mnoho jiných lidských nedostatků, jež s přeměnou zmizely, měl výrazně lepší sluch. Díky tomu také zaslechl hned několik jeho uším lahodících zvuků, jež zvýšily intenzitu ohně v jeho krku na sotva únosnou mez. Pět srdcí rozhánějících teplou krev.

Musí je mít. Všechny!

Sotva na to pomyslel, ocitl se ve vedlejší místnosti, kde mezi sudy s červeným vínem byli všichni ti, kteří mu tu bolest způsobili. Rozum šel stranou a jeho ovládly instinkty lovce. Nepřemýšlel nad tím, co dělá a jaké to bude mít následky, pouze pil, dokud bylo co a srdce tloukla. A když pak zdroje vyschly, neohlížel se na to, co způsobil, a vydal se na další lov.

Nejhorší žízeň zahnal a nyní by se mohl pobavit stíháním nějaké oběti, než ji skutečně zabije, což bude znamenat konec zábavy. Ta část lovu, jež přinášela vzrušení při hledání a samotném nahánění kořisti, byla vždy jeho nejoblíbenější. Měl ji mnohem raději než zabíjení. A to se nezměnilo.

Stejně tak sklepy domu byly stejné, jaké si je pamatoval.

„Je příliš silný,“ zaslechl tichý ženský hlas odkudsi zvenku. Zdál se mu povědomý.

„Tak to zkus znovu!“ přikázal jiný. Tenhle poznával s naprostou jistotou – patřil Aidanovi.

„Je mi líto,“ odpověděla Corin.

Najednou jako by se mu všechny vzpomínky vrátily a on viděl vše, třebaže o něco rozmazaněji a bylo skutečně náročné se tím probírat. Přesto si velmi brzy uvědomil, co se stalo, kdo za tím stojí a proč je právě teď a tady.

Doběhl k místu, odkud je slyšel, aby mu nestačili utéct, a postavil se jim tváří v tvář.

Aidanovo srdce vynechalo jeden úder a poté se rozběhlo o poznání rychleji. Corin se tvářila povýšeně a samolibě, zřejmě aby mu dala jasně najevo, kdo je pánem této situace.

S čím ovšem ti dva nepočítali, bylo Alistairovo odhodlání k pomstě. Aniž by se podíval na Corin, přesunul se k Aidanovi a přirazil ho k nejbližší zdi, až se ztichlým dvorem rozlehlo zapráskání kostí. Aidan zalapal po dechu a z úst se mu vyvalila krev.

„Nemůžeš zabít krev své krve,“ řekl chraplavě, zatímco bojoval o každé nadechnutí.

„Ty nejsi můj otec!“ vmetl mu do tváře a stisk ruky na jeho hrdle ještě zesílil.

„Waltros!“ štěkla Corin, jako by jeho jméno znamenalo něco ohavného. „A když už jsme u toho zabíjení, sám se přesvědč, co jsi způsobil,“ pokračovala a snažila se tak slovy přimět Alistaira, aby umírajícího Aidana pustil. Alistair se skutečně na okamžik zamyslel a to stačilo k tomu, aby si uvědomil, o čem mluví. S otupělým pohledem pustil nevlastního otce, který se bez prodlení sesunul k zemi, a chtěl odejít zpět do sklepa.

„Bylo to součástí dohody,“ řekl tiše Aidan a podíval se na Corin. Ta pouze přikývla a na tváři se jí usadil nepěkný úšklebek. „Stejně jako Annabell a Andreas,“ dodal ještě, tentokrát se stopou bolesti v hlase, když se Alistair otočil k odchodu. Nezastavil se, ale doprovázelo ho zlověstné šelmí vrčení, které Aidanovi svíralo útroby jako ledová ruka strachu.

Když uviděl ležet na zemi těla lidí, jež velmi dobře znal a miloval, přál si, aby nikdy nebyl jednal tak ukvapeně. Stále chtěl svou pomstu, a podle zvuku zkomírajícího srdce, jež slyšel ze dvora, se mu to zčásti splní již dnes, ale musel za to zaplatit mnohem vyšší cenu, než by si kdy dokázal představit.

Věděl, že jim to život nevrátí, přesto však všechny obešel, jednomu po druhém řekl, že ho to mrzí a potom k Vironey přidal ještě dalších pět jmen – Allyssa, Aranael, Drozd, Charlota a Francine.

Všechny je měl rád, některé dokonce miloval, a dokud bude jeho mysl živa, nikdy nezapomene na to, co jim způsobil. Jak hanebně se zachoval, když se nechal ovládnout svou nově nabytou podstatou.

Po návratu na dvůr zjistil, že Aidanovo tělo leží na místě, kde ho zanechal, a Corin je pryč. Svým způsobem za to byl vděčný, protože bude moci alespoň své blízké pohřbít, jak se sluší. Na to, aby ji našel a vyřídil si s ní účty, bude mít celou věčnost.

 

Na tiché a ponuré místo, jež kdysi bývalo radostné a plné veselých lidí, se snášel soumrak a spolu se smutkem se zatvrzoval v Alistairově strnulém srdci, zatímco krajinu osvětlovaly plameny ze šesti hranic, z nichž do rána zbude pouze popel a duše zemřelých budou osvobozeny.

Alistair dlouho váhal, zda tuto poctu dopřát i Aidanovi, a téměř by ho tam byl nechal. Potom však nesl tělo Francine kolem něho a během té chvilky, kdy byli k sobě naposledy tak blízko, se zazdálo, jako by k sobě skutečně patřili. Netušil, jak by si to měl jinak vysvětlit, přesto však změnil názor a rozhodl se, že Aidanovi dopřeje posmrtný klid. Nikoli pro něho samotného, ale z úcty ke své matce. Ona by to tak jistě chtěla. Přesto se mu příčilo dát ho k ostatním, proto mu připravil hranici dál od matčiny, jež byla na samém kraji. Vedle ní spočívaly její dvě dcery, potom služebná Charlota a nakonec Drozd, jež strážil ženy z druhé strany.

Vzpomínáním a modlitbami strávil celou noc a nad ránem měl pocit, že snad usnul a sní, když uviděl šest zářivě bílých stoupajících světélek, tvarem nejblíže podobných holubicím.

Všichni jeho blízcí opustili tento svět a on se rozhodl odejít také.

 

Od toho osudného dne, kdy přičiněním svého otce přišel o vše, se každý rok ve stejnou dobu navrací na místo, kde zanechal lásku svého života i existence a svou rodinu a připomněl si, jak zlí a krutí umí být nejen lidé, ale právě upíři.

S postupující dobou zmizel i strom, pod nímž se vše odehrálo, a zelené louky a obdělaná pole ustoupila vesnicím a městům. Lidé vyměnili zvířata za stroje a ovládli vzdušný prostor.

Čas plynul pomalu a líně, jako široké koryto řeky, z níž jako skaliska nad hladinu vyčnívají vzpomínky. U lidí se běžně stává, že jednotlivé výstupky mění tvar, mizí a zase se objevují... Nic takového se ovšem do nejdelší věčnosti nepřihodí Alistairovi. On bude mít všechny vzpomínky navždy v živé paměti, jako by se ty události odehrály před hodinami, nikoli staletími.

A tak se tento upír, jehož zničila loajalita vůči nevlastnímu otci a láska k dívce, jež zemřela v den, na který nikdy nezapomene, skrývá před zraky neustále se vyvíjející civilizace a doufá, že jednou nastane chvíle, kdy bude moci dokončit svůj úkol a časem začne znovu důvěřovat.

 

Vše se mění, jen upíři zůstávají...

---

Pár slov na závěr...

Strávila jsem s vámi, kdo jste četli – a komentovali – tuto povídku neuvěřitelně úžasných deset týdnů. Získala jsem nové zkušenosti a zjistila jsem, kam až sahá moje schopnost psaní. Hodnotím to jako velmi poučné a přínosné a jsem opravdu ráda, že jsem se mohla této soutěže zúčastnit.

 Všem, kteří povídku četli, bych chtěla poděkovat za přízeň, ať už jste komentovali nebo ne.

 Tuto poslední kapitolu bych ráda věnovala Kikketce za její rady a čas, které mi věnovala, Klarushe, jejíž komentáře mě držely nad vodou i ve chvílích, kdy jsem propadala zoufalství nejen z toho, že takhle neúspěšná ještě žádná moje povídka nebyla, a samozřejmě Rezulce, protože je to prostě báječná Rezul, která má vždy vlídné slovo pro toho, kdo to potřebuje, a je nadšená i z maličkých (ne)úspěšných krůčků. :-)

 Dále mé poděkování patří všem porotcům, kteří poctivě četli a hodnotili každou příchozí kapitolu všech soutěžních povídek a můžu říct, že mají můj obdiv, protože to jistě není nic jednoduchého.

 Vím, že tahle povídka nepatřila k nejčtěnějším, ale věřím že si našla své čtenáře, a doufám, že se vám líbila, i když (nebo právě proto, že) se v ní nevyskytovaly nejobvyklejší postavy TS.

 

 

 Pokud vás zajímá něco více k samotné povídce, čtěte dál. ;-)

 Alistaira jsem vybrala proto, že mě zaujal už při prvním čtení Rozbřesku, a nějakou chvíli jsem si o něm hledala informace. Nejednou jsem také přemýšlela, co hrozného se mu muselo stát, aby si dobrovolně zvolil takovýto způsob života. Jeho životopis nebyl příliš obsáhlý, což se u několikasetletého nomáda žijícího mimo společnost dalo očekávat. Poskytl mi prostor pro vlastní fantazii, a proto jsem také stvořila příběh o něm a Vironey.

 V době vyhlášení soutěže jsem přemýšlela, že bych o něm mohla něco napsat, takže mi vlastně přišla vhod, protože jinak bych se asi nedokopala k jejímu napsání.

 Ovšem vše, co se týká Vironey, bylo stvořeno mou fantazií a třebaže upírka jménem Corin je skutečně dohledatelná a píše se o ní, že je něco jako strážkyně Athenodory a Sulpicie, která je udržuje ve stavu relativní spokojenosti díky svému daru, takže ony jsou sice vězněny na hradě ve Volteře, ale nijak zvlášť to neprožívají, tak její původ a ani přibližná doba přeměny nejsou známy. Proto jsem ji také použila, abych ještě trochu spojila tento příběh se světem, který je nám všem velmi dobře znám.

 O upíru, jehož skutečné jméno je George a po dobu pobytu v Londýně si nechával říkat Astaroth, toho také není známo mnoho. Tedy kromě jeho stvořitele a toho, že on stvořil Alistaira, a to za dost nepříjemných okolností. Také se původně měl vyžívat v utrpení jiných lidí, ale vlastnosti náležející bezcitným upírům jsem pro své potřeby přesunula na Lillyane neboli Corin, která stála celou dobu v pozadí. Astaroth sám (zde se jevící jako vcelku rozumný upír) jí byl podřízen za to, že mu za dosud nevyjasněných okolností zachránila život, třebaže byla mladší než on. Taktéž měla prsty v úmrtí Waltrose a manipulovala Aidanem, i když se sama objevila až v osmé kapitole.

 Vím, že jsem vás závěrem s největší pravděpodobností nepotěšila, ale držela jsem se toho, co bylo dáno, proto jsem už od začátku nepočítala s tím, že by Alistair zůstal s Vironey nebo že by ona přežila řádění upírů v posledních kapitolách (třebaže jsem si do poslední chvíle nemyslela, že by ji zabila vlastní matka). Mrzí mě to a těžce jsem se s ní loučila, protože mi přirostla k srdci hned na začátku.

 Těmito řádky se loučím s Alistairem i jeho existencí a Vás – čtenáře – ráda přivítám u svých dalších povídek.

 Myfate :o)

« Předchozí díl

Autor: Myfate (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poznamenán na věčnost 10. kapitola:

Bože...

Jak mám vůbec začít? Abych řekla pravdu, je pro mě dost těžké ze sebe něco dostat, přestože by sis zasloužila celou slohovku, ne-li víc. Moc dobře vím, jaké pocity jsi prožívala, když jsi dopsala poslední kapitolu, přidala k publikaci a tím to všechno vlastně haslo. Je to silný zážitek a pro mě taky, když ti teď mám napsat poslední slova k celé povídce. (Jo, je fakt, že kdybych chtěla, tak ti sem můžu psát pořád, že jo? )

Ale ne, nebudu se tě snažit ošidit a přesto ze sebe budu zkoušet něco vydolovat...
Prvně ke kapitole, pak k celé povídce. Kapitola byla opravdu famózní, skvěle to uzavřela, přestože v truchlivé náladě, stálo to za to. Dolehl na mě ten správný splín, který jistě kapitola vyvolat měla, takže jsi to zvládla na výbornou. Celkově na mě fakt udělalo dojem, že ses nebála a šla s průběhem děje po proměně pěkně zostra. Že by Alistair zabil i ty blízké, kteří mu nic neprovedli, ba co víc, co ho měli upřímně rádi, mě dostalo. Faktem ale je, že se zachoval jako správný novorozený, protože je takové chování pro ně v pořádku. Byla to poslední tečka k celkovému podtrhnutí příběhu, poslední věty byly dobře mířenou třešničkou na dortu.
Teď celkově k povídce?
Když jsem se od tebe dozvěděla, že uvažuješ o tom, že se zapojíš do soutěže, bylo samozřejmostí tě jen kapánek popostrčit povzbuzením, že do toho máš jít. Ani na chvilku jsem nezapochybovala, že by to dopadlo nějak jinak, než tím, že povídku dotáhneš až do úplného konce a ještě se tak krásně umístíš. Už předtím jsem tak nějak poznala tvůj styl psaní a věděla jsem, že ty v sobě prostě a jednoduše to něco, co tě pohání k úžasným pisatelským výkonům rozhodně máš.
Pustila ses do psaní a já byla nadšená z každého odstavce nové kapitoly. Protože jak už jsem psala minimálně desetkrát, opravdu všechny byly do detailu propracované a úžasné. Věř, že nikomu jako tobě jsem nefandila nikdy víc v nějaké soutěži. Co na tom, že jsi ještě nikdy nedokončila předtím žádnou kapitolovku, co na tom, že celkově povídka nakonec dopadla dějově dost smutně? Ta povídka je naprosto bombová, dala jsi do ní kus sebe samotné a jde to z toho přímo cítit.
To druhé místo si absolutně zasloužíš. Ne, počkat... Ty by sis zasloužila se vztyčenou hlavou i to první.
Tento příběh byl plný emocí, nečekaných situací a zápletek, neobvyklé dvojice, nových postav... Víš, Myfí, tak nějak jsem si jistá, že pokud se někdy přece jen dostanu znovu k přečtení BD a bude tam zmínka o Alistairovi, budu brát tvoji verzi jeho příběhu jako tu skutečnou, tu, co se mu opravdu stala. Bylo to tolik věryhodné do světa Twilight, tolik podložené postavami, které v té době opravdu "žili".

Upřímně? Už se v tom proslovu nějak ztrácím...

Prostě ještě jednou a tentokrát naposled. (Promiň mi, že se asi budu opakovat, ale komentář s přestávkama píšu už asi hodinu a celkově se pořád nemůžu dohrabat ke konci, protože to vlastně ni uzavřít nechci. Nejraději bych se octla na začátku, četla, nechala se znovu překvapovat tvojí fantazií... ) Tvoje tvorba je tu skvostem a pro mě je vůbec čest, že jsem si od tebe něco mohla přečíst a taky, že tě můžu považovat za kamarádku. A taky si ohromně vážím věnování, tím si my vyrazila dech. Moc děkuju, vážím si toho a je mi ctí.

Takže ještě jednou: Moc gratuluju k umístění, k cenám a dopsání tvé první kapitolovky, dopadla naprosto skvěle, Myfí!

Myfí!!!! Taky jsem tu, abych taky nechala komentík! Omlouvám se, že jsem nějaké kapči přeskočila a nic k nim nenapsala, ale ty víš, jak to se mnou bylo! A vlastně pořád je. A taky víš, co si myslím o téhle povídce! Jsi jedna z mála autorek tady, kterou čtu, takže to o něčem vypovídá. Já prostě miluju tenhle tvůj styl psaní. Navíc, nebyla tohle jediná povídka, ve které neúčinkovala Bella s Edwardem? Myslí, že ano. Pak také období, kde se všechno odehrávalo a Corin, která se ukázala až na konci, ačkoliv všemi manipulovala už někdy v začátcích. Víš, já ani netušila, že někdo takového jména existuje, a už vůbec ne, že žije ve Volteře, aby udržovalo spokojené manželky našich hradních upírů. Jde vidět, že jsi si na tom dala moc záležet a nevěnovala se jen staré dvojce E&B. Zvolila si daleko složitěji než většina (všichni) a poprala se s tím naprosto bravurně, nebo si se myslím ani prát nemusela , takže si to druhé místo opravdu zasloužíš. Moc děkuji také všem, kteří hodnotili, protože Myfate si to vážně zasloužila. Děkuji Vám!
No a závěrem bych jen dodala, že i když si dokončila tuhle povídku, tak to neznamená, že teď múzu pověsíš na hřebík a necháš nás napnuté u PN!!! Myfí! Já jsem tak strašně šťastná, že ses umístila tak skvěle!!! A jen tak dál!!!!

RoPa,
děkuji za komentář, i když je kratší (vůbec to nevadí). :-)
Na Miláčka se těším a jsem vážně ráda, že jsem si ho ještě nepořídila (už jsem měla několikrát nutkání to udělat). ;-)
Myf :o)

Ahoj! Konečně jsem se k Tvé povídce dostala Miláček je nádherná odměna, řekla bych, že lepší než Twilight. Mě Tvá povídka naprosto uchvátila, i když jsem od chvíle, kdy jsi prozradila jméno hlavního hrdiny tušila jak dopadne. Promiň ten skromný komentář, ale už jedním okem spím, nemohla jsem přestat číst a chtěla jsem ti tu aspoň něco nechat.

Ahoj,
tak som sa nakoniec rozhodla, že by nebolo pekné, ak by som sa neozvala, keďže som poviedku čítala.
Nie som na dlhé komentáre, tak to zoberiem v skratke.
Tak hneď zo začiatku som bola zmätená. Hovorila som si, čo sa deje? Keď som sa ako-tak dostala do obrazu, plne som sa ponorila do príbehu. Prekvapilo ma, kto je hlavný hrdina, v akom čase sa pohybujeme a uchvátilo, že niekto sa na takéto dal, keďže sa jedná o letnú lásku. V prvých štyroch kapitolách som bola priam uchvátená, akým spôsob sa veci vyvíjali.
Som zástancom dlhších kapitol, takže som bola rada, že aj tie tvoje boli jedny z dlhších, no zároveň si nepopisovala zbytočnosti a všetko bolo v súlade s atmosférou.

Tu upresním kapitolu, pretože som sa pri nej zabavila. Asi vieš o čo sa jedná, takže vtipný okamžik zaúčinkoval v piatej kapitole a ja som sa príjemne zabavila. V dnešnej dobe nám to príde zábavné, no vtedy to bola vážna vec, aj keď tá kniha...
Ďalší dej bol veľmi zaujímavý a je mi ľúto Vironey, keďže som si obľúbila jej povahu.
Koniec bol veľmi precítený a osobne sa mi takýto páčil, pretože nie každý dokáže pri "letnej láske" ukázať aj iné stránky života a čo všetko sa môže prihodiť.

No a teraz ťa asi veľmi nepoteším, no od piatej kapitoly to išlo trochu z kopca - aspoň ja som to tak vnímala.
Dej si mala premyslený, čo chválim, no tá dĺžka kapitol mi trocha chýbala. Akoby si sa snažila do kapitoly dať iba podmienku, čo mi trocha vadilo. V iných kapitolách si podmienku taktne "zamaskovala" a pripadalo mi, že to ide všetko podľa tvojich plánov a žiadne podmienky neboli. Avšak pri ďalších už bolo zrejmé, že sa jedná jedine o tú podmienku.
Nie som si istá, či si práve teraz pochopila, čo ti chcem povedať, no snáď aspoň náznak zmyslu tam je.

A čo sa mi na celej poviedke najviac páčilo? Hlavne tvoja fantázia, zmysel pre vcítenie sa do doby a postáv. Tiež máš veľmi dobrú slovnú zásobu, čo je pre túto dobu, v ktorej si písala, nevyhnutné.
Takže záverom ťa chválim, že si naše podmienky tak pekne zapracovala do príbehu a želám veľa ďalších úspechov.

Zdarec!

Mno, rozhodla som sa, že obehnem každú poslednú kapitolu tejto letnej súťaže a čo-to málo si dovolím povedať.
Musím sa priznať, že priveľmi neobľubujem poviedky z minulej doby, ale v tvojom prípade mi to vôbec nevadí.
Síce by som si takúto poviedku sama od seba asi neprečítala, ale nakoniec viem, že by som to ľutovala, pretože tento dávny, tajomný a zaujímavý príbeh ma chytil už len prvou vetou v prvej kapitole celého začiatku!
(Je toho toľko, čo ti chcem napísať, že sa ti to asi bude zdať chaoticky napísané, ale skúsim niečo zo seba dostať.)
Možno máš niektoré odseky napísané nudnejším štýlom, no nemôže sa celá kapitola, pri tebe obzvlášť dlhá, odvíjať stále tým napínavým a zaujímavým spôsobom. To by potom ani nebolo ono a povedzme si úprimne, potom by ti nešlo ani čo vytknúť!
Obdivujem ťa, ako si do celého príbehu zakomponovala upírií svet a všetko okolo toho. Dodala si tomu tak ten zvláštne tajomný a strašidelne krvilačný nádych. Presne podľa môjho gusta, dievča!
Pri čítaní som ani nedýchala a s napätím čítala, čo si na nás pripravíš tentoraz s ďalšou podmienkou. Vždy si ma niečím dokonale prekvapila a ešte teraz nemôžem uveriť, ako ti každá podmienka krásne zapadla do deja, ako skladačka.
Síce si si možno každý pondelok s netrpezlivosťou otvorila na stmivani.eu článok „Velká letní spisovatelská soutěž“ a potom si si zúfalo povzdychla, že čo si to na vás zase vymysleli s tou podmienkou, no v kapitolách som nič také nepostrehla.
Každá kapitola bola niečím špeciálna a pri každej som si povedala, že táto je tá najlepšia, no tá nasledujúca mi to zase vyvrátila... Statočne si sa držala počas celej súťaže a dokonca si si odosielanie ani nenechávala na poslednú chvíľu, za čo ťa chválim.
Pri posledných kapitolách si ma prekvapila, že si sa tak nerozpisovala, možno to bolo už tým, že ti zostávalo ešte pár do konca a ty si to tak chcela natiahnuť, aby ti to vyšlo, ale skrátka som sa do tvojho príbehu zamilovala.
Aj keď zomrela hlavná hrdinka – schválne bolo pri podmienke napísané, že nemusí zomrieť hlavná postava -, stále si ma držala svojim štýlom a novými nápadmi.
Ďalšia vec, ktorou si ma očarila... Si neskutočne talentovaná autorka, chcela by som si od teba určite niečo prečítať aj v budúcnosti a je len pár tak nadaných autoriek, čo píšu tak krásne, že keď to čitateľ číta... ocitne sa priamo na miesto spolu s postavami. Ani pri poslednej kapitole tomu nebolo inak.
Tak skutočne to opísať, tak pravdivo... Nie Alistair lačnel po krvi, to ja! Ja som chcela piť tú lahodnú tekutinu, aby som uhasila ten neznesiteľný oheň v mojom hrdle! Skrátka nemám slov, dokonalosť sama!
Priznám sa, že pri poslednej kapitole som mala pocit, že skončila až príliš rýchlo, trošičku ma to sklamalo...
No záverom si ma zase dostala. Tragický záver, kde je vidno ako smutné je žiť večne a len sledovať ako čas postupne napreduje a mení sa tým nie len ľudstvo, ale celý svet! Len upíri zostávajú stále rovnakí a svoju bolesť si nesú so sebou...

Mrzí ma, že ostatí prehliadajú tú pravú krásu na webe... Možno si teraz myslíš, že sú to len plané kecy, no stojím si za svojím. Už dlhšie som nečítala niečo tak krásne precítené a premyslené.
Na záver ti môžem už len popriať veľa úspechov, spokojných čitateľov a posielam trošičku malej múzy!

Satu.

Můj názor na poslední kapitolu i na povídku jako celek už znáš a tak tu nebudu vypisovat všechno to, jako že podmínky jsi zvládla skvèle a styl psaní máš úžasný. Ale třeba mě teď napadne něco nového.... Jak už jsem párkrát říkala historické povídky miluju z mnoha důvodů (ta doba mi přijde tak vzdálená, romantická mnohdy i krutá... A navíc se ještě někdy dovím něco z histprie skutečného světa). A tak když začala soutěž jsem se rozhodla, že budu číst od samého začátku dvě povídky. Jednu historickou a jednu novodobou a hlavně veselou (pozděj jsem samozřejmě prolétla i jiné povídky). A díky tomu jsem se dostala ke tvé povídce. Byla tam sice ještě jedna nebo dvě historické, ale tvoje jméno mi bylo nejznámější. A bylo to. Začala jsem číst. Ze začátku jsem netušila o koho jde a pak jsem byla překvapená, kdo že je to hlavní postavou. Přiznám se, že Alistairem jsem se nikdy nezabývala. Veděla jsem jen, že je to nomád-samotář. A tak ti děkuju za osvětlení života dalšího upíra. Všechno to tam tak krásně zapadalo... Tohle by si rozhodně zasloužilo být v oficiálním Twilight průvodci. Taky se mi moc lìbily ty vysvětlivky pd dnešní kapitolou. Zase jsem se dozvěděla plno nových věcí. O Corin, o Astarothovi... I mně je líto, že musela Vironey umřít. Byla to skvělá osoba. Bude mi chybět stejně moc jako Alstair. I když na rozdíl od ní žije, už se s nìm asi nesetkám. Povídka skončila (což je mi strašně líto), takže nevím, kde bych na něj narazila. A na závěr ti strašně moc děkuju za věnování. Doala jsi mě. Od autorky takového kalibru je to obrovská čest (a z malého úspěchu téhle povídky si nic nedělej. Všimla jsem si, že celkově soutěžní povìdky moc lidí nečte. A navíc, tenhle poměrně náročný styl není pro každého čtenáře). Takže zatím se měj, určitě se u nějaké povídky zase setkáme, protože já na těchhle deset týdnů jen tak nezapomenu. A na autorku téhle povídky už vůbec ne.

Tahle povídka byla velmi originální. Maličko mi trvalo, než jsem pochopila o kom je řeč, ale podle prvního mailu, který jsi nám zaslala s první kapitolou jsem si to nakonec dohledala. Miluju historické příběhy a tvoje povídka na mě historií úplně dýchala. Různé výrazy, chování, popis prostředí to všechno v sobě mělo to co má historický příběh mít. Maličko... ne, přiznávám, že hodně, jsi mě šokovala smrtí Vironey, to jsem vážně nečekala, i když vím, že Alistair žádnou družku nemá, říkala jsem si, že to třeba dopadne dobře. A tím se dostávám k letní lásce, která mi tady trochu chyběla. Jasně, láska tam byla, ale na můj vkus vlažná, i když vím, že dřív to ani jinak nešlo. Ale chápu, že takhle ten příběh měl vypadat a tak tak vypadal.
Blahopřeju k ustání všech podmínek a přeju ti spoustu dalších pisatelských úspěchů.

Přidat komentář:

Nick:

Text: