Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pouto srdce - 15. Kapitola

29.11.2009 (14:00) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7828×

15. Kapitola – A tak to mělo být…

Ihned jak jsme dojely k nákupnímu středisku, ani motor se nestihl pořádně vypnout, už mě Alice táhla z auta a chtěla mě posadit do nákupního vozíku. Prý abych nezdržovala. Ang a Rose se na tom náramně bavili. Ale pro mě to už taková sranda nebyla. No zkuste se nacpat do toho malého prostoru. Nakonec jsem skončila vleže s nemocnou nohou vzhůru. Jakmile mě Alice nacpala do košíku a upravila do požadované polohy, mohly jsme vyjet.

Já ležela na dně vozíku se založenýma rukama na hrudi a plánovala jsme brzký útěk k Diorovi, kde jsem si chtě koupit nový parfém. V nepozorovaný okamžik, kdy Alice zrovna vnucovala Ang nějakou koženou sukni, která se mě ale opravdu líbila, musíme si přiznat, že vypadala opravdu dobře, jsem vylezla co nejtišeji z košíku. Mezi námi i slon ztropí menší randál a upalovala jsem, co mi noha dovolovala, k zemi zalíbené, s velkým nápisem nad dveřmi: Dior.

Ale než jsem tam stihla doběhnout, stála přede mnou jako fůrie Alice a začala mě tahat zpátky s tím, že Dior není na řadě a že jí dělám bordel v pečlivě vytvořeném seznamu. Posadila mě na židli před zkušební kapinky a sama si zalezla dovnitř. Ang už seděla vedle mě a vyděšeně kulila oči. Ani se jí nedivím, Alice to vážně už přeháněla.

„To je taková vždycky?“ zeptala se mě vyděšeným tónem ale s lítostí v očích. Naklonila jsme se až k ní aby mě Alice nezaslechla, a pak jsem jí řekla to, co mi vyprávěli jiní.

„No já nevím, dlouho jsem ji neviděla, ale Jazz říkal, že první dvě hodiny jsou nejhorší a pak už ti to ani nepřijde.“ Řekla jsme jí a rychle jsme se odklonila, protože Alice právě vylezla ven z kabinky v jednom z nejkrásnějších modelů, jaké jsem viděla. Jak mě tak i Ang spadla brada a obě jsme naráz přikývly, jakože ty si musí vzít, i kdyby si nechtěla.

Alice z obchodu odcházela nadmíru nadšená a my jsme se za ní spíš táhly jako smrad. První obchod a byla jsem úplně vycuclá. Ale nálada se mi spravila ihned, jakmile jsme zavítaly do obchodu se spodním prádlem. Už, už jsem se chtěla vrhnout na jedny sexy tanga, když mi Alice do rukou nacpala modrý korzet. Nejdřív jsme vykulila oči, ale nakonec jsem si řekla: Proč ne a upalovala jsem se do něj obléct.

Nějakým zázrakem jsme se do něj nacpala a prohlížela jsme se v zrcadle. Vypadalo to dobře. Sice jsem měla prsa tak vysoko, že jsem do nich skoro narážela bradou, obrazně řečeno, ale vypadalo to moc hezky a co bylo hlavní, bylo to sexy.

„No tak vylez a ukaž se nám!“ zavolala na mě Alice skrz zástěnu a Ang taky nahlas souhlasila. Já se nějak vypadala ven a stoupla jsme si před jejich kritické pohledy. Ang ani nemluvila. Její čelist jenom poklesla hodné nízko a Alice mě pečlivě zkoumala, aby mi pak mohla sdělit výhrady. Nakonec ale přikývla a s ohromným úsměvem řekla, že je to vážně úžasné.

Pak už jsem si žádný jiný kousek oblečení nekoupila. Celý zbytek nákupů byl totiž zaměřen na potřeby Ang. S ní jsme prolézaly jeden butik vedle druhého a vybíraly jsme jí to nejlepší, co se zde nalézalo. Její protesty ohledné placení jsme přešly beze slova a všechno to šlo z našich kreditních karet.

Jakmile nám na rukou tašky přímo kypěly na místě, tak jsme si konečně vzaly nějaký, ani nevím jak to popsat hodně velký košík, asi a tam jsme to všechno naházely. No, a když už byl i ten plný Alice řekla, že to by mohlo pro začátek stačit. Chápete pro začátek stačit! A pak světe div se, se vrhla na kosmetiku.

No, a když vrhla myslím to doslova. Běhala z jednoho obchodu do druhého a my jenom stáli na místě a stihly jsme jenom pozorovat její konání. Kdy, my jsme stály a pohybovali jsme hlavou z jedné strany na druhou. Podle toho kde zrovna stála. Radši jsme dělaly, že k nám ani nepatří. Jazz nám jak bylo vidět, některé věci zatajil. Musím si s ním promluvit. Okamžitě jsme si to přidala na pomyslný seznam věcí, které musím udělat, hned po tom promyslet jak dostat Alice domů…

Po pěti hodinách, pěti košících oblečení a pěti kilech líčidel jsme byly podle Alice dostatečně zásobovány a tak jsme mohly s úderem páté hodiny odjet z nákupního centra. Po pěti otčenáších se tak moje přání splnilo, ale katolička jsem nebyla pořád. Ale co možná příště.

Domů jsme jeli stahané jak z celotýdenního výstupu za Mont Everest a my jsme ho zvládly za jeden jediný den. Všechny lidské složky našeho ženského týmu tedy spaly včetně mě. V noze mi celou cestu nepříjemné cukalo a pálilo. Asi jsme si ji namohla.

Ani jsem se nemusela vynášet z auta po svých. Někdo mě sám vzal do náruče, ale já byla během minutky vzhůru. Už se mi nechtělo spát. To ta jízda, ale jakmile jsem byla venku z auta, byla jsem čilá jako rybička. Ale to byl velice relativní pojem, vzhledem k tomu, v jakém jsem byla stavu. V náručí mě nakonec nesl Edward a dle mých pokynů mě donesla až na měkký kožený gauč do obývacího pokoje. Společně s Ang jsme se na něm rozvalily a dívaly jsme se, jak kluci vynáší všechny ty věci do pokoje pro hosty, kde jsme měly naplánovaný provizorní kosmetický salón.

Když nesli jednu z posledních tašek, tak jsme se obě zvedly a zamířily jsme za nimi. Velice obtížně jsem vylezla těch “pár“ schodů a odkulhala jsme ještě do mého pokoje, kde jsem měla v plánu si na sebe vzít něco pohodlnějšího. Někde hodné v zadu v poličce jsem měla, tak aby je Alice nenašla schované lehké plátěné kalhoty. Ty jsem si na sebe dala a nahoru jsem si vzala pyžamo alias košili od Nata. Když jsem si na něj vzpomněla, ukápla mi jedna jediná slzička, kterou jsem co nejrychleji setřela a vyrazila jsem za holkama do pokoje pro hosty.

Jakmile jsem otevřela dveře, tak ty do něčeho narazily. Podívala jsem se co se děje a na zemi tam ležely čtyři nafukovací matrace. Nejdřív jsme nechápala o co go, ale pak mě napadlo, že Alice s Rose tady budou spát a automaticky taky já. Tak jsem se jako přes překážkovou dráhu nějak dostala, až k posteli kde už nedočkavě holky sedli a o něčem debatovaly nad otevřeným časopisem.

„Podívej! Tohle by ti slušelo.“ zvolala Alice a prstem dloubala na hezky sestříhané vlasy vytvarované do praktického účesu. A měla pravdu. Tohle by Ang slušelo. Měla pro něj obličej jako stvořený. Chvilku se sice na ten obrázek nedůvěřivě dívala, ale nakonec ponechala Alice volnou ruku a vydala se, se zmučeným obličejem do koupelny.

Já celou dobu, co se z koupelny ozývaly ty podivné zvuky, ležela na posteli a koukala jsem do stropu. V jednu chvíli jsem byla sama a v tu druhou nade mnou stál Edward. Jeho krásně zlatavé oči mě upřeně sledovaly a zamotávaly mě do osidel jejich hloubky. Edward zvedl ruku a jemně mě jí pohladil po líci a při tom neopouštěl moje oči. Můj hrudník se začal zběsile zvedat a srdce se snažilo utéct ze svého místa působení při tom elektrizujícím doteku jeho dlaně na mé tváři, ale nakonec jsem se uklidnila a rozverně jsem se na Edwarda usmála.

On mi úsměv oplatil. Natáhl se přese mě a praštil sebou do měkké matrace tak, až postel na protest zavrzala.  Lehl si napříč postele a hlavu mi položil zlehka na břicho. Já mu položila ruku na hlavu a jemné jsem ho výskala ve vlasech. Pohrávala jsem si s jednotlivými bronzovými prameny vlasů, které byly upravený voskem na vlasy tak, aby držely v tom sexy ležérním rozcuchu.

„Hotovo!“ zakřičela Alice ze dveří a vyrušila tak naši malou vlasatou chvilku. Edward se tedy neochotně zvedl a odporoučel se pryč odtud.  Alice udělal něco jako fanfáry a ukázala na prázdný rám dveří. Já jen nechápavě pokroutila hlavou a udělal grimasu “něco mi uniká?“ a dívala jsem se na ni jako naprostý imbecil. Alice mě chvilku nechápavě pozorovala, až pak se podívala do prázdných dveří. Protočila panenky a zvolala:

„Ježíši Marja! Ty jsi strašná stydlivka! Tak už polez ven a nedělej Zagorku!“ a začala Ang smyčit ven z koupelny. Nakonec ji pod nátlakem přemluvila, aby se hezky postavila a předvedla se mi. A vypadala božsky!  Svoje výrazné brýle jistě “dobrovolně“ vyměnila za kontaktní čočky a nakonec si nechala i sestříhat vlasy do módního střihu. Její tvář pod lehkým make-upem velice zkrásněla a už nevypadala tak zakřiknutě. No a oblečení už to jenom všechno podtrhlo. Krátká sukně a tílko. Kozačky a mohla vyrazit. Myslím, že v Ang to vždycky bylo a vždycky byla krásná. Jenom potřebovala trochu postrčit.

„Skvělé! Takhle jsme si to představovaly!“ zvolala jsem nadšeně a přišla jsem blíž k Ang, abych si ji mohla líp prohlédnout.

„To já jsme si to představovala trochu delší.“ Řekla a potáhla si sukni směrem dolů. Já jsem se tomu rozesmála, ale Alice na ni házela nasupené pohledy, div jí od uší nešla pára. Ang jak ji zmerčila, rychle se za mě ze srandy schovala a začala kulit oči, jako kdyby viděla ducha. Alice se nejdřív tvářila uraženě, ale nakonec se přidala k našemu smíchu.

Kolem půl jedenácté jsme se konečně uhnízdily jedna vedle druhé na zemi a v jednom velkém chumlu dek, peřin a polštářů jsme taky já a Ang usnuly. Nevím co teda Alice a Rose dělaly, ale radši jsem to moc nezjišťovala, jelikož, když jsem kolem jedné v noci procitla nebyly tam, tak se asi šli kamarádit s rukama. Během pár minut jsem byla zase tuhá jako dřevo a probrala mě až Alice, která mi sprostě ukradla peřinu. Dobrovolně z donucení jsem vylezla z vyhřátého pelechu a odešla jsme do svého pokoje, kde už na mě čekaly nachystané věci.

Nasoukala jsme se do přichystaných širokých bokovek šedé barvy s bílým páskem. Pak jsme přes hlavu přetáhla bílé tílko, které jako by bylo stvořeno k těmhle kalhotám a přes tílko, aby mi nebyla zima, jsem si oblékla koženou bundičku. Na oční víčka jsem nanesla jen světle šedé kouřové stíny a na rty jen lehký lesk s ovocnou příchutí. Někde zpod hromady tašek s toulkami značkových butiků jsme vyštrachala kabelku a vyrazila jsme do šatny si vybrat nějaké botičky, které by mi k tomuhle kompletu nejlíp sedly.

Když jsem byla někdy v půli práce, obtočily se mi kolem pasu dvě studené ruce a ucítila jsem, jak mi někdo věnoval polibek do vlasů. Sama pro sebe jsme se mírně usmála a opřela jsme se o Edwarda zády.

„Které si mám vzít?“ zeptala jsme se ho bezradně a ukázala jsem neurčitě rukou na police plné bot. Edwardovi to netrvalo ani minutu a spěšně ukázal na bílé comversky. Otočila jsme se mu v náručí a jemně jsme se na něj usmála. Natáhla jsem se opatrně na špičky a políbila jsem ho na špičku nosu. Edward posunul hlavu níž tak, aby se naše rty překryly a spojil je do jednoho a potom nespočtu polibků.

Za našimi zády se ozvalo decentní odkašlání a my jsme se od sebe, ač nedobrovolně odtáhli a pohledli jsme na onoho “dobráka“, který nás vyrušil. Ang stála ve dveřích s vykulenýma očima a oba nás pozorovala jako mimozemšťany. Já taky vykulila oči a cítila jsem, jak se mi zapalují líce studem.

„Ahoj?“ zeptala jsme se jí nesměle. Ang neodpověděla a pořád na nás hleděla jako na psa, který jí právě podělal botu.

„Vy jste spolu?“ zeptala se mě na to tak, jako kdyby si nebyla jistá, jestli se to smí dostat na veřejnost. Já i Edward jsme sborově zakývali hlavami na souhlas. Ang z toho byla vykolejená, ale nakonec to ustála. Dokonce i odpověděla na kompliment, který Edward složil jejímu zevnějšku. Do školy jsme jeli už naprosto v pořádku a bez zábran jsme vtipkovali a povídali jsme si jako za starých časů. Ang dělala, že nic neví a slíbila nám, že o tom nikomu neřekne.

Dojeli jsme na školní parkoviště a jeden po druhém jsme vysedali, až přišla řada na Ang. Chvilku se ostýchala, ale nakonec se vyhoupla z měkké sedačky auta a postavila se všem těm zkoumavým pohledů. V tu chvíli nastalo hrobové ticho. I kdyby v Koreji odpálili jadernou bombu, bylo by to slyšet až sem. To bylo jistý. Tomu se říká protiletecká obrana! No a pak se spustil vzrušený šepot. Někdo v oné krásce v mini sukni poznal Ang, ale jiní už měli teorie typu: „Oni mají další sourozence?“ No ale Ang to udělala jednoduše. Přestala si jich všímat a otočila se na nás.

„Tak jo až na obědě.“ Řekla nám zkroušeně a vydala se pryč z parkoviště. My ji sledovali a všichni jsme jí držely palečky, aby se líbila i ostatním a hlavně jejímu vyvolenému…