Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pouto přátelství - prolog

12.08.2010 (18:00) • AndyBCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1562×

Prolog

Celý červenec jsem se těšila na srpen. Ne že by se mi u mamky a jejího nového manžela Phila nelíbilo, ale ve Phoenixu není moje kamarádka Ness. Sice je tu brácha, se kterým si můžu popovídat, ale není to moje kamarádka.

S Jakem jsme se snažili vždycky zapadnout aspoň na ten červencový pobyt. Ve Phoenixu jsme nikdy moc nezapadli. Po rozchodu mamky a taťky jsme oba zůstali s taťkou ve Forks, ale na červenec jsme museli jezdit za mamkou. A tak je to i do teď, jenže mnohem horší. Těch pár kamarádu, co jsme tu měli, se k nám otočilo zády. Nejsme tu prý moc často, abychom si je zasloužili.

Mamka a Phil se nás snaží udržet ve Phoenixu aspoň na ten měsíc, ale moc se jim to nevede. Mám je oba moc ráda, ale potřebuji svou kamarádku. Potřebuji jí svěřit moje tajemství. Popřípadě se vyplakat na rameni. A ta moje na mě čeká poblíž mého rodného městečka. U pláže La Push.

Icq a facebook pro kamarádky nestačí. Potřebujeme si být nablízku v dobrém i ve zlém. A to mi teď nemáme.

Od začátku července jsme si psaly smsky, chatovaly na icq a facebooku a psaly si e-maily. Ale je to horší, než vztah na dálku. Kamarádka je potřeba skoro každý den.

Tady to měsíční odloučení nám nikdy moc neprospělo, ale až se vrátím, bude vše snad tak, jak to bylo dřív. Budeme blbnout v La Push, rozebírat kluky, venčit jejího vlčáka Bena a spoustu dalších blbostí. S Ness jsem si vždy užila spoustu legrace.

Nejvíc mě štve, že červenec ubíhá – no spíš se vleče – hodně pomalu a potom srpen běží závody – doslova. Pak začne škola a my se budeme muset učit. Čas je velmi cenná surovina.

Každý den si škrtám, jako malý předškoláček, který chce do školy. Jenže to není můj problém, já pak nebudu nadávat, že chci zpět do Phoenixu.

Prázdniny jsou možná pro ostatní teenagery nejlepší období v roce, ale pro mě a pro Jaka rozhodně ne. Se školou žádné problémy nemáme. Já ji beru jako začátek do toho ohromného světa.

Takže asi chápete mou špatnou náladu, když nám mamka oznámila, že zůstaneme ve Phoenixu i část srpna. Oba dva jsme vyletěli jako střely do svých pokojů. Slyšela jsem vzlyky vycházející od Jakova pokoje. Se slzami na krajíčku jsem se vydala za Jakem. Když jsme oba nešťastní, tak si třeba navzájem od bolesti pomůžeme.

Seděl na posteli s rukama v dlaních. Myslím, že ho to ranilo víc než mě. Sedla jsem si k němu a nechala ho vyplakat. Když přestal plakat, všechno mi vysvětlil. Zjistila jsem, že je dlouho zamilovaný do Ness, ale neví, jak jí to má říct. Taky mi řekl, že už to nevydrží, že musí Ness vidět.

Slíbila jsem mu, že mu trochu pomůžu, ale že nic neslibuju. Asi mu to zvedlo náladu, protože se aspoň trochu uklidnil.

Celou tu hnusnou část srpna jsem pročetla. Četla jsem a četla, až jsem přečetla celou mou knihovničku. Ta nuda byla nesnesitelná. Každou chvilku jsem přemýšlela, co asi teď dělá Nessie. Nudila jsem se tak moc, že jsem se rozhodla, že si tyhle prázdniny zapíšu. Třeba to jednou vydám a bude z toho nejnudnější kniha na světě.

Šla jsem tedy do obchodu a koupila si tam deník – ten nejtenčí deník jaký tam měli. A naštěstí tam nejtenčí byl s pejsky. Tak jsem si ho koupila a vydala jsem se domů.

Doma byl akorát Jake, který se tvářil podivně vesele.

Zasedla jsem i se svým nákupem za stůl. Sice je to blbost, ale aspoň se zabavím.

Psala jsem každý den a v každém zápisu bylo vždy opakovaně jedno slovo: „nuda“. Zápisy nebyly moc dlouhé. Většinou byly o Jakově zajímavé náladě a o tom nepříjemně teplé počasí. Ale někdy jsem psala i o sobě, třeba co se mi zdálo nebo jak se mi povedlo naštvat mamku. Pořád jsem jí to ještě nezapomněla.

Jak jsem si každý den psala a psala tak mi ten čas rychle ubíhal a najednou jsme měli zítra letět do Forks.

Štěstím jsem málem létala po domě, ale to by nesměla být gravitace. Mamce bylo líto, že se tak těšíme do Forks, ale vzala to. S Philem nám už koupili lístky do letadla. Poletíme druhou třídou.

Zabalila jsem si věci v rekordním čase všechno, co jsem si přivezla od taťky. Moc toho sice nebylo, ale než jsem všechno našla…

Docela mě překvapilo, když jsem zjistila, že jsem se balila jen deset minut. Jake se ještě balil a s tím jeho zamilovaným pohledem asi přemýšlel o budoucnosti s Ness. Já jsem si už byla jistá, že Ness bude do mého života patřit. Když se to povede, tak bude možná i moje švagrová. Ale kdyby ne švagrová, tak aspoň kamarádka. Snad jim to vyjde.

Jak jsem se tak na Jaka dívala, řekla jsem si, že potřebuje pomoct, aby to ještě do dneška stihl. Společně jsme mu zabalili asi tak za dvacet minut. Bylo divné, když jsem se Jaka zeptala, co chce, řekl, že je mu to jedno. Tak jsem mu sbalila, co se mi zdálo důležitý.

Odnesli jsme si tašky dolů na chodbu a šly do kuchyně na večeři. Aspoň že vařil Phil, kdyby vařila mamka, asi by se to nedalo jíst – jako obvykle. Uvařil nám špagety s italskou omáčkou. Chutnaly dobře, ale byly by asi lepší, kdybychom je neměli každý den. Phil si totiž na nic jiného netroufne a mamku ke sporáku nepustí.

Po večeři jsme šli všichni spát, abychom zítra nezaspali.

Vzbudilo mě až hlasité „Bello, vstávej! Dneska odlétáme.“ Jake byl vážně šťastný.

Vstala jsem tedy a vydala se do koupelny. Dala jsem si ranní sprchu a umyla si vlasy. V županu jsem si šla nachystat věci na cestu do Forks. Nachystala jsem si tmavě modré rifle, vínový top a fialovou mikinu. Ještě stále v tom županu jsem si šla udělat snídani.

Dneska jsem neměla čas na něco složitějšího tak jsem si udělala jen müsli s mlékem. Dojedla jsem a umyla misku. Když jsem se vydala zpět do pokoje, uslyšela jsem vstávat mamku nebo Phila. Ale asi oba.

Šla jsem rovnou do koupelny. Vyfénovala jsem si vlasy a učesala. Přešla jsem do pokoje a oblékla si to oblečení, co jsem si nachystala. Pak zpět do koupelny zkontrolovat se v zrcadle a alou dolů.

Všichni už byli nachystaní a čekali venku. Dovezla jsem kufr k Philovi a ten ho dal do kufru od auta. Nasedli jsme do auta a vyjeli směr letiště.

Na letišti bylo plno – jako vždy. Došli jsme k našemu letadlu a rozloučili se s mamkou a Philem. Mamka nezadržela slzy a já nezadržela úsměv.

Nasedli jsme do letadla a čekali na odlet. Asi po patnácti minutách jsem usnula.

Když jsem se vzbudila, běžel v televizi nějaký film. Podívala jsem se na Jaka a ten spal. Zavřela jsem oči a zkusila jsem znovu usnout. Asi se mi to povedlo, protože, mě vzbudil Jake, že už jsme na místě.