Trochu zlehčíme situaci a vystřelíme si z Jacoba. Jak? Pojede se do rezervace?
28.08.2011 (18:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2149×
„Vstávat, spáči!“ Cukl jsem sebou po doznění toho nejpronikavějšího hlasu, který jsem kdy slyšel. Chtěl jsem říct něco ostrého a pěkně od plic, ale…
„To zkus a Ness bude mít k obědu štěkanátky!“ Ta malá pijavice povýšeně zvedla svůj nos ke stropu. Kdyby tam nebyl, tak by jí do něj napršelo!
Poslouchal jsem zvonivý smích dívky v mém náručí. Co nejvíce to šlo, jsem si ji přimáčkl k tělu a políbil ji do vlasů. Nikdy jsem nechápal, proč to Edward dělával Belle, ale teď už to vím. Její vůně mi na chvilku ochromila smysly a já byl schopen vnímat jenom ji.
„Této Alice! Štěkanátky? Ty by nebyly vůbec dobrý… Já raději psuláš.“ Poslouchat trojnásobný záchvat smíchu není nic příjemného. Nessie se otřásala smíchy a já s ní… Ne, že bych se smál taky, ale jelikož byla v mém náručí, tak se mnou třásla. Bylo to zvláštní…
„Tak fajn… Nemyslíte, že by to stačilo?“ ozval jsem se po deseti minutách.
„Ne!“ řekli všichni najednou a smích začal nanovo. Připadal jsem si jako z jiné planety… Předtím se smáli jídlu, které by ze mě mohlo být, ale teď? Nechápavě jsem kroutil hlavou a šel se umýt. Už je to dlouho, co jsem mohl vstát, aniž by mi někdo nestál za zadkem… Nebo za ocasem, když jsem se pokoušel proměnit.
Zavíral jsem dveře, když vtom se mezi futrem a dveřmi objevila drobná nožka.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ Se zamračeným výrazem otevírala dveře.
„Umýt se?“ zkusil jsem.
„Jo jasně… A já tě pak budu sbírat, až se rozplácneš v koutě, co? Zapomeň!“
„Ale…“
„Ale?“ zeptala se nevinně. „Až budeš v pořádku, tak budeš někam chodit,“ vyplázla jazyk.
„Ale mně je dobře!“
„Jacobe!“
„Fajn!“ S pořádným vztekem jsem vyšel z koupelny a plácl jsem sebou do postele. To, že se máme rádi a kvůli ní mám něco s hlavou, neznamená, že mi bude rozkazovat! Byl jsem naštvaný, ale ne na ni. Na sebe, že jsem neřekl ani slovo.
Zachumlal jsem se do peřiny a otočil se obličejem ke zdi. Byl jsem naštvaný. Momentálně se nechci s nikým bavit. Připadalo mi to, jako kdyby se můj život hroutil jako domeček z karet. Nejdřív útěk z louky, příchod Nahuela, zlomené srdce, odhalení pravdy a teď? Málem jsem ji tu nechal. Málem jsem nesplnil slib, který jsem tenkrát dal mé nejlepší přítelkyni. Osobě, kvůli které jsem se tolik trápil a teď chodím s její dcerou.
„Zlobíš se?“ zašeptala Ness. V jejím hlase jsem poznal nejistotu a strach.
„Ne,“ zašeptal jsem, ale nějak jinak jsem nezareagoval.
„Jaku?“ ucítil jsem její horký dech na mém krku a její ruku, která mě pohladila po vlasech. Lehla si vedle mě a hladila mě po vlasech. Bylo to příjemné a uklidňující. Byl jsem nesmírně šťastný, že ji mám, ale jak dlouho tu chtějí čekat na smrt? To opravdu raději nechtějí dělat něco užitečnějšího?
Opatrně, abych neublížil Nessie za mnou, jsem se otočil a pohlédl jí do očí. Vydržel bych se na ni koukat klidně celou věčnost…
„Měli bychom jít…“ řekl jsem do ticha.
„Kam?“ zeptala se nechápavě.
„Tam, kam jsme měli namířeno předtím… Do La Push,“ každé slovo jsem vyslovoval zřetelně. Čekal jsem její reakci. Čekal jsem vztek, křik, zoufalství nebo dokonce i pláč. Bál jsem se toho, jak zareaguje…
„Asi máš pravdu.“
„Co?!“ Vůbec jsem ji nechápal. Zakazuje mi jít do koupelny, protože bych si mohl něco udělat a teď souhlasí s návratem do rezervace? Měl jsem více poslouchat rady táty, které mi vždy dával. Vždy jsem se těm jeho přednáškám smál a snažil jsem se jim vyhnout, ale teď? Teď bych si nejraději poslech proslov Vyznej se v ženách. Tenhle název vymyslel Paul, když jednou byl u nás a táta měl náladu…
„Z toho si nic nedělej… Taky mám občas problém s porozuměním…“ ozvalo se z druhého konce místnosti. Tam seděl Jasper a na klíně měl Alice. Od té hned dostal pohlavek a potichu jí začal šeptat, že to tak nemyslel, ale pouze se mi snažil pomoct.
I já jsem schytal nechápané pohledy…
„Vždyť jsi mě před chvilkou nechtěla pustit ani do koupelny, tak proč…“ mlel jsem páté přes deváté.
„Když pojedeme v autě, tak budeš v klidu,“ zářivě se na mě usmála.
„Tak to já se jdu osprchovat a můžeme vyrazit!“ řekl jsem s radostí a vyšel ke dveřím.
„Ale to…“ chtěla pokračovat, ale hned se zarazila.
„Díky,“ vyplázl jsem na ni jazyk. Zrychlil jsem krok pro případ, že by si to rozmyslela nebo se chtěla nějak „pomstít“ za ten jazyk.
Ze sprchového koutu mě dostaly rány na dveře a křik. Ten jsem tolik nevnímal, protože jsem měl vodu v uších.
„Už jdu, do háje!“ křičel jsem. Naštvalo mě to. To se nemůžu ani vysprchovat?!
Rychle jsem se osušil a oblékl. Odemkl jsem dveře a hned před nimi uviděl Ness. Vypadala dost naštvaně a dokazovaly to i zkřížené ruce na prsou a podupkávání nožkou.
„Cos tam, proboha, dělal takovou dobu?“ hned spustila. Naštěstí se mě zastal Jasper s Alice, takže hádka nebyla. Jelikož Jasper zamluvil auto, které už na nás čekalo před hotelem, jsme nemuseli na nic čekat. Vyrazili jsme k recepci, kde pijavice zaplatili pokoj. Poté jsme šli do auta a vyrazili do La Push. Nevím, kde jsme, ale oni asi ano. Řídila Alice.
„Asi za pět hodin budeme v Seattlu,“ ozvala se. Předklonil jsem se, abych ze zadního sedadla viděl, jak rychle jedeme. Ručička tachometru se držela na dvoustovce a občas se posunula na vyšší rychlost. Po chvilce jízdy se mi začaly zavírat oči a já opět usnul…
Povídka už není pozastavená a já se pokusím opět přidávat kapitoly každý druhý den, ale... U minulé kapitoly nebylo ani požadovaných osm komentářů... To je opravdu těžký kliknout alespoň na jednoho smajlíka?! Já, když něco čtu, tak komentuji, protože vím, jaké to je... Chtěla bych vidět vás v mé situaci. ;)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 19. kapitola:
Přispívám dalším o něco kratším komentářem!
Z toho si nic nedělej, u Chůvy mi taky komentáře padají dolů. 
Takže kapitolka byla zase moc vydařená jako vždy, byla uchvatná, procítěná a však ty víš... 
Kdy bude další?! Rychle pohni! :D
Všem Vám moc děkuji za komentáře! Toto je snad nejvíce komentářů, co jsem kdy v této povídce měla. Moc, moc děkuji! 
Úplna bomba. Ja som taká rada, že v poviedke pokračuješ. Je to jedna z mojich najobľúbenejších. Ja ani neviem, ako ti mám opísať túto kapitolu. Bolo to niečo perfektné. Nasmiala som sa, usmievala som sa a strašne ma to bavilo. Hltala som slovo za slovom. Jacobove hlášky nemali chybu. Bolo to niečo úžasné. Alice a Jasper sú strašne zlatí, že sa o nich tak starajú. Veľmi sa mi páči aj prístup Nessie.
Som zvedavá a strašne napätá, ako sa dostanú do rezervácie a čo sa tam bude diať. Začínam byť na tejto poviedke závislá, pretože sa mi nesmierne páči. Je to niečo prekrásne, neuveriteľné a má úžasný dej. Tvoje hlášky nemajú chybu, opisy takisto. Nemám ti čo vytknúť. Píšeš veľmi pútavo a ani nevieš, ako mi je smutno, keď čítam a a náhle vidím, že je to koniec kapitoly.
Jasper a Alice sú úžasný. Nemohla som z toho, keď ani Jacoba nenechali osprchovať. Keď si z neho na začiatku robili srandu, tak to bolo fakt mega. Nemalo to chybu.
Perfektná kapitola, krásne píšeš, nesmierne sa mi to páči a prosím čo najskôr ďalšiu. 
kapitola je úžasná! jako vždycky... a teď k ní... začnu od začátku, takže tady budou i nějaký blbosti za to se omlouvám... 
a teď k tomu! 
Ness s Alice se na Jakovi pěkně vyřádily... chudák můj maličký... co to tu melu?! Fuj! 
to radši někoho z Volturiů... a k tobě! ale je to chudák, že se ani nemůže sám umýt... to ho má koupat Nessie? A hezky hračičku do ručičky, pěnu kolem sebe a teploučkou vodičku... takže Nessie si ho proti sobě naštve a pak se ptá, jestli se zlobí? tak ta holka se mi líbí... a nakonec... nikam ho nechce pustit, ani aby se sám, zdůrazňuji sám (!) umyl a ještě pojedou do La Push? A Jasper je zlatej, že se ho zastává... i když dostal od Alice maličký pohlavek... stejně si ji udobří, tak co pak už se konečně může vysprchovat a ještě je na něj (zase) Nessie naštvaná, že je tam dlouho.. stejně nechápu chlapy, co jsou v koupelně dýl než já (viz můj brácha ) a... já už jsem u konce.. ach jo... a to jsem si říkala, že kapitola bude snad dlouhá... i když vlastně je a teď tě už jenom budu chválit a chválit i když to slyšet nechceš 
jsi nejlepší, píšeš nádherně, nechápu, kde pořád bereš nápady, dál nechápu, proč pořád nechceš uznat, že píšeš opravdu úžasně... a už ani nevím, co všechno napsat... vidíš to?! mi díky tobě došly slova! takže naposled jen chci dodat: Sakra! Nebyla jsem první s komentářem! 
jo a rychle další kapitolu!
hezkéééééééééééééééé už se tesím na pokračko 
Jupí!!
Už je tu další kapitolka! 
Bylo to úúžasné!
Opravdu krása! Už se těším do La Push! Tak honem, honem! Ještě tři komentáře a hned potom další kapitolu!
Asi se budu opakovat, ale bylo to krásné, úžasné, dokonalé, famozní... atd.
Honem další!
Taaak! Jsem na konci! A zase nemám slov!
Je to absolutně úžasné, skvostné a dech beroucí. Takže, abych se vyjádřila jasně, je to stejné jako vždycky . Já chci taky umět tak skvěle psát! 
Kapitolka byla jako vždy nádherná, ale musíš to vždycky useknout v tom nejlepším? To se dělá?
Děj? Díky tomu, co jsi naznačila na chatu, jsem tak trošku věděla, jakým směrem se to bude upírat, ale ty jsi mě zase překvapila. Bylo to krásné a krásně napsané. Líbí se mi, jak popisuješ Jacobovi city, které cítí k Nessie. Je to moc pěkné...A roztomilé To víš, já jsem veliký romantik, takže něco takového je přesně mě. Ach, ta křehká dušička Renesmé mi tady v této povídce připadá hrozně roztomiloučká
Takže je to skvostný, jako všechno ostatní od tebe. A protože jsem ti řekla všechno, a už se nechci znovu opakovat, tak asi nesplním svůj slib a nenapíšu ten nejdelší komentář, ale snad ti to postačí.
Je to vážně nádherné, a ty píšeš úžasně (což jsem ti samozřejmě ještě nikdy neřekla - nenapsala že?ú . Tato povídka je skvělá (och jaké překvapení. Vždyť všechno od tebe je skvělé. I když- kecy. Všechno od tebe je D-O-K-O-N-A-L-É ). Ty jsi úžasná autorka (taky překvapující že? )
A já doufám (a ty by jsi měla taky doufat, protože jinak tě asi uškrtím) že další kapitolka bude co nejdříve.
A teď se bude tleskat ( ) klanět se ( 
) a já budu zelenat závistí nad tvým komentářem (takový smajlík tu bohužel není =)) =DD). Jo a ještě musím poslintat klávesnici.
Ten komentář je značně podivný, odpusť
P.S.: Máš štěstí, že už není pozastavená Já už začínala chytat absťák. Ale bylo tam osm komentářů 11-1(ten od adminky)-1(to byla tvá děkovačka) = 9( a když od toho odečteš ten druhý, co jsem psala, je to osm) . Jo, ani na smajlíka kliknout neumí . A mě v té situaci vidíš!
Krása...! Už se těším na další...!
Moc pěkná kapitola. Už se těším na další.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!