Zlomené srdce bolí víc než cokoli jiného...
24.07.2011 (07:30) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1605×
Ráno mě probudil pronikavý zvuk budíku. Rozespale jsem ho zamáčkl a vyrazil do koupelny. Snídani jsem si dal za cesty, protože do dílny má dnes přijít velmi vlivný a bohatý zákazník. Byl jsem pyšný, když si někdo vybral mou malou dílnu.
Vcházel jsem do dílny jako první a čekal – nic jiného se dělat nedalo. V dílně byla jen dvě auta a ta už byla opravena. Procházel jsem sem a tam a přemýšlel nad tím, co se včera stalo. Pořád jsem si dokola opakoval, jak se její rty otřely o ty mé, a pokaždé se mé srdce rozbušilo jako zvon. Kolikrát jsem měl pocit, že se snaží vyskočit a odletět za ní. Jenže tu byla i ona prosba. Na co potřebuje čas? A nedávám jí to snad?
„Dobrý den.“ vyrušilo mě z úvah.
„Dobrý. Přejete si?“ zeptal jsem se.
Ve dveřích stál starší pán s prořídlými, šedými, ale přesto upravenými vlasy v určitě opravdu drahém obleku.
„Včera jsem volal ohledně opravy mého auta,“ odpověděl. Překvapilo mě, jak to říkal – slušně a mile.
„Oh, jistě. Pojďte dovnitř.“ Pokynul jsem rukou, aby vstoupil. Zavedl jsem ho do menší prosklené kanceláře a společně jsme se domluvili na opravě jeho auta. Takovou zakázku jsem ještě nedostal. Jestli vše půjde hladce, tak je možnost, že by se pochlubil svým zazobaným kamarádům. Že by se přeci jen věci obrátily a já začal mít štěstí?
Dnes jsem tu pouze já. Harrymu i Oliverovi jsem dal na dnešek volno. Oba dva potřebovali aspoň jeden den oddych a já měl aspoň co dělat.
Zbytek dne utekl jako voda a já se s pocitem dobře odvedené práce odebral do svého auta. Cestou jsem se musel stavit na nákup. Pijavice kupují hlavně zeleninu… V těle masožravce se dost špatně tráví brokolice a ještě hůř chutná.
S autem plným dobytek jsem jel konečně domů. Sice jsem Nessie slíbil, že jí dám čas, ale květiny jsem si neodpustil. Vybral jsem jí její oblíbené tulipány.
„Ne, ne, ne, ne!“ říkal jsem rozčíleně, když jsem nestihl uhnout právě přecházejícímu ježkovi. Sice už se stmívá, ale to není signál, aby začali cupitat přes silnici!
Rozhlédl jsem se kolem, jestli někoho neuvidím. Nikdo. Odtlačil jsem auto ke kraji silnice. Tak ten den krásně začal, ale teď? Přejetý ježek a ještě zjistím, že mobil jsem nechal v práci! Jsem zvědavý, co se stane teď, protože do třetice…
Popadl jsem květiny ze sedačky, zamknul auto a rozešel se domů. Naštěstí jsem měl větší kus za sebou, takže jsem byl za půl hodiny na lesní cestě. Šel jsem ještě asi pět minut a odbočil jsem k domu. Byl jsem překvapený, že se v domě nesvítilo… Teda svítily tam pouze svíčky. Svíčky? Opatrně jsem vycházel schody a zahlédl stín, který patřil Ness. Všiml jsem si krásně prostřeného stolu, kde svítily ony dvě vysoké svíčky. Koutky úst se mi zvedaly do úsměvu. Romantická večeře při svíčkách – že by si to rozmyslela? Že by se mnou chtěla být?
Mé srdce radostí poskočilo a já se rozhodl vejít. Kytku jsem pozvedl do úrovně ramen a potichounku jsem odšoupl skleněné dveře. Nessie stála bokem ke mně, ale čelem ke stolu. S radostí se koukala na prostřený stůl a slastně si povzdychla.
„Líbí?“ Nahuel přišel z kuchyně a objal ji kolem pasu.
Jako odpověď se mu dostalo tiché přikývnutí. Mezitím má ruka jakoby ztěžkla a pomalu klesala níž. Koukal jsem na tu scénku přede mnou a připadal si jako blbec.
„To je jen pro tebe.“ Otáčel si ji k sobě. Jednou rukou ji pohladil po tváři a políbil ji. Chtěl jsem zasáhnout, odtrhnout ho od ní, ale zarazil jsem se. Polibky mu vracela více než ochotně. Jestli jsem si před chvíli připadal jako blbec, jak jsem si měl připadat teď?
Nevím, jak dlouho jsem tam stál a pozoroval ty dva. Nevím, kdy mi začaly stékat slzy po tvářích, ale dál jsem to už nevydržel. To je baví mě takto mučit? Bezradně jsem se otočil a vší silou jsem zavřel dveře. Sklo se rozsypalo všude okolo a já přidal do kroku.
„Jaku!“ slyšel jsem za sebou.
Pokoušel jsem se ji ignorovat, ale během pár vteřin mě dohnala a já ucítil její dotyk na ramenu.
„Stůj! Prosím…“ Vzlykla.
„Proč?!“ vyštěkl jsem na ni. „Říkala jsi, že potřebuješ čas, a já ti věřil!“
„Ale já…“ Nedokončila. Slzy jí stékaly po tvářích jako mně.
„Nech mě být! Raději si běž za tím svým…“ Nedokázal jsem vyslovit jeho jméno. Rozeběhl jsem se a po dlouhé době se proměnil. Cítil jsem tu úlevu a volnost jako dřív. Běžel jsem co nejdál od toho domu.
Snad jsem splnila vaše očekávání. Dále bych se chtěla zeptat... Jaký chcete konec? Happy nebo sad end?
Tuto kapitolu chci věnovat všem Kristýnám. Všechno nejlepší k svátku! :D
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 11. kapitola:
já tě rovnou uškrtím!!!! tohle se dělá???
ty jsi hotová mučednice! ukáply mi slzy :-( chudák Jacob kapitolka je jako vždy dokonalá
já chci své drahé Culleňáčky všechny do jednoho!! museli přežít!!! samozřejmě happy end!
jo i když opožděně tak jo... je to úžasné a chci tam Culleny a ne Jacoba Emmett musel přežít! Že jo? :D Jo ok nechám to na tobě, ale chci 12!
lidi... co s vámi je? jako... těším se, kdy vyjde další kapitola... konečně vyšla, tak jsem strašně ráda! ALE! líbilo by se vám to? mít jenom pár komentářů u své povídky? nechápu... ano, čtenáři jsou od toho, aby četli, ale snad malinký komentář nebo i smajla proboha! vždyť to bohatě stačí, aby mohl autor dál psát... na co psát pro jednoho, dva lidi? uznejte sami... tohle nemá cenu... tak proč nemůžete komentovat? Beru, je to vaše věc, nechci vás do ničeho nutit, to bych nemohla... ale není to fér...
Krása...! Je mi líto, že tu nrní víc komentářů....! Ale tahle povídka je vážně úžasná...! A pokud budeš psát dál tak by byl asi lepší happy end...! Jelikož je ta povídka odvozená od sad endu rozbřesku....! Tak by to možná bylo fér...!
Mrzí mě, že o povídku už není tak veliký zájem... Ještě ale víc, když se mě několik lidí zeptá, kdy už bude a pak tu najdu pouhé dva komentáře Doufala jsem, že tu bude aspoň pět komentářů, ale ani to ne... Bohužel (jak pro koho...) Já další kapitolu přidám, až tu od vás budou alespoň další tři komentáře (do pěti). Těm, co mají o povídku zájem (hlavně Bubulienka, patulka13) se moc omlouvám. Snad se nebudete moc zlobit
Kika, ja neviem, či ma chceš naštvať, alebo čo.
Tak ja som naštvaná na Nessie a Nahuela! Jacob si toto nezaslúži. Celá kapitola bola prekrásna. Začiatok bol skvelý, chudák Jake - alebo skôr ježko. To s tou zeleninou a upírmi si znova "zabila". Celá kapitola perfektná. Ja som nakoniec čakala, že je prestrené pre Jakea. Ale si ma dostala, ti poviem! Táto kapitola vážne stála za to. Je mi ľúto Jacoba, ale dúfam, že Nessie a spamätá. Preboha, ona opätovala bozky Nahuelovi?
To je... Čudné, nemyslíš? Ja som za happy end, ale pre Jacoba. Ja chcem, aby boli spolu! Oni by boli krásny pár a som zvedavá na ďalšiu kapitolu, ako to Jacobovi vysvetlí, či sa nájdu Cullenovci a čo sa bude diať. Dúfam, že neplánuješ poviedku tak skoro ukončiť. Má úžasný dej a je to moja obľúbená značka heroínu. Potrebujem ďalšiu dávku, ehm... Kapitolu.
Nádherny príbeh, chudák Jake, Nessie to zkazila. Nahuel sa mi nezdá čistý, skôr mi lezie na nervy.
Prekrásna kapitola, nabitá energiou a akciou. Krásne si opísala, že Jacob sa rozplakal a Nessie tiež. Ten les musel byť tak magický. Je to úžasné, som zvedavá, na vyriešenie tej večere. Mám toľko otázok. A hlavne, ako to, že Jake si nevšimol, že Nessie ľúbi Nahuela? Veď žijú V JEDNOM DOME! A on si to nevšimne???? No, fakt je to o život. Rýchlo ďalšiu kapitolu. Dúfam, že sa to vyrieši, preboha. Rada by som vedela, či bol Jake celý čas slepý, a nevšimol si, že Nahuel sa s ňou zblížil. Tak trochu ho Nahuel predbehol. Krásna kapitola.
moc krásné... ale... teď nevím, komu mám nadávat... Nessie nebo Nahuelovi? no... každopádně Jake si to teda vůbec, ale vůbec(!) nezasloužil... Nessie by se taky měla rozhodnout, co chce dělat! takže perfektní kapitola...
Ahoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* čárky;
* špatnou volbu zájmen (u středního rodu);
* nespisovná slova;
* ji/jí;
* mě/mně;
* přímou řeč.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!