Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Possibilities of future world - 5. kapitola

V této kapitole se dozvíte něco o Edwardovi. Je to vlastně Edwardův život, jak ho vypráví Belle. Cullenovi se konečně dozví, kde sídlí Volturiovi a začnou plánovat cestu na Kiritimati. Na co ale Bella přijde na konci této kapitoly? A změní rozhovor s Edwardem nějak Bellin život? Pěkné čtení, texy.

5. Rozhovor

Nasedli jsme do auta a na Edwardovi bylo znát, že má mnohem lepší náladu. Poskytla jsem mu totiž důvod k tomu, aby byl v lepší náladě. Museli neskutečně dlouho pátrat po tom, kde by Volturiovi mohli být, a pak na to přijdu já, díky jednomu snu. V duchu jsem děkovala dědečkovi, že kdy vůbec existoval, protože jsem po něm zdědila povahu a touhu po normálním světě. Nevěděla jsem, čím to, že mě navštěvuje ve snech, ale odpověď jsem hledat nechtěla. Ne teď.

Když jsme se rozjeli směr Francie, zavolal Carlisleovi, aby mu řekl, že vezeme dobré zprávy. Nepověděl mu však jaké. Kdybych byla na jeho místě, byla bych na Edwarda naštvaná, že něco nakousne a nedopoví, ale Carlisle mu jen poděkoval a zavěsil. Nejspíše to u nich bylo normální.

Jeli jsme noční krajinou a já měla hlavu přilepenou u okna. Sice jsem nic neviděla, ale hledala jsem alespoň měsíc na obloze, který sem tam vykoukl zpoza mraků. Edward mi domlouval, abych spala, ale já nechtěla. Po pár marných pokusech ho přemlouvání přešlo a já mohla nerušeně přemýšlet. A během toho přemýšlení mě napadla spousta otázek, na které bych ráda znala odpovědi.

„Edwarde?“ řekla jsem potichu.

„Ano?“

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Ptej se.“

„Ty ses mě ptal, jak jsem žila. Pověz mi teď ty, jak jste žili s rodinou,“ položila jsem svou otázku a otočila se na něho. Seděl opřený hlavou o okýnko a usmíval se.

„Přiblížim ti náš život trošku podrobněji. Carlisle byl proměněn v upíra náhodou a hned od prvního dne věděl, že nebude zabíjet lidi kvůli sobě, tak se stal díky vlastním experimentům vegetariánem. Časem našel Esme, která je pro něho vším. Byl by pro ni ochotný položit svůj vlastní život, jak moc ji miluje. Ona se stala vegetariánkou také dobrovolně, nedělalo jí to problémy.

A pak jednoho dne objevil Carlisle mě a proměnil mě. Ale já nebyl jako oni. Nechtěl jsem pochopit, proč se neživí lidskou krví. Přišlo mi jako hloupost vzpírat se něčemu, co mi je vlastně přirozené. Utápěl jsem se v depresích, ale naštěstí mě vyléčily Carlisleovy myšlenky. Často nade mnou přemýšlel a snažil se přijít na to, co udělal špatně, že se mu nepovedlo dostat mě na stejnou cestu, po které šel on sám s Esme.

Moc se trápil, všechno dával za vinu sobě, ale nenapadlo ho, že by to mohlo být ve mně. Dlouho mi trvalo, než jsem ho pochopil a přizpůsobil jsem se. Víš, ono není úplně jednoduché sžít se s něčím, co ti je proti srsti.

Pár let po mně našel Rosalie a ta si našla Emmetta. Doslova. Oni se stali vegetariány sice neradi, ale nijak hlasitě neprotestovali. Takže jsem zůstal já tou pověstnou černou ovcí rodiny. Ale pak se u nás objevila Alice s Jasperem a začlenili se do rodiny. Alice se stala vegetariánkou téměř ihned, ale pro Jaspera to je problém dodnes.

Abych pravdu řekl, kdybych neuměl číst myšlenky, nestal bych se vegetariánem. Myšlenky všech z rodiny mi neskutečně pomohly. Dodávaly mi totiž ten pocit toho, že to zvládnu, že na to nejsem sám. A nemohl bych zklamat Esme a Carlislea. Byl jsem jejich první dítě, dá – li se to tak říct,“ odmlčel se a díval se před sebe. Bez jakéhokoliv úsměvu. Muselo to pro něho být těžké období. Zhluboka se nadechl, aby mohl pokračovat.

„Jak víš, když se o upírech ještě mezi lidmi nevědělo, museli jsme se často stěhovat, abychom nebudili pozornost. Pár let jsme žili v Americe, pár let v Evropě. Teď už deset let žijeme ve Francii a stěhovat se nemusíme, protože lidem už to divné nepřijde.

Je ale pravda, že kousek od nás žijí lidé, kteří se nás nebojí. Všimli si totiž rozdílných očí a nejspíše si usmysleli, že nejsme nebezpeční. Ale tak to není! Každý upír je nebezpečný! I když my se třeba živíme zvířecí krví a naše sebeovládání je na takové úrovni, že s tebou můžu jet sám v autě, je uvnitř nás něco, co je člověku nebezpečné.

Carlisle se umí ovládat tak, že se stal doktorem, ale třeba já bych se nejspíše neudržel, pokud bych viděl lidskou krev. Nevím, ještě se mi to nestalo, protože jsem si dával velký pozor. I když,“ řekl tiše a podíval se z okýnka. Nechtěla jsem na něho tlačit, ale nakousl něco, co mě hodně zajímalo.

„Co se stalo, Edwarde?“ zeptala jsem se potichu.

„Bello, nebyl jsem od začátku vegetariánem, na jeden čas jsem utekl a zabíjel lidi.“ Překvapeně jsem si přikryla ústa rukou. Všiml si toho a rychle pokračoval.

„Nezabíjel jsem však nevinné, ale například vrahy, muže co honili bezbranné ženy po městě, lupiče. Ale nikdy ne nevinné. Zbavoval jsem města zlých lidí a měl z toho dobrý pocit. Policisté mě nazývali vymítačem zla, aniž by věděli, kdo jsem ve skutečnosti byl. Nikdy mě nikdo nespatřil, ale města mi ležela u nohou.

Byl jsem od Carlislea sedm let, když se mi stala nehoda. Byl jsem jedné noci v nějakém americkém městě a uslyšel myšlenky muže, jak se připravuje zabít mladou ženu. V jeho myšlenkách jsem uviděl, že ta mladá dívka je těhotná. Okamžitě jsem se tím směrem rozběhl, ale přišel jsem pozdě.

Muž se nad tou bezbrannou ženou skláněl a funěl jí do uší nechutná slova, když se nad ní ukájel. Odtrhl jsem ho od ní a mrštil s ním o zeď. Upadl do bezvědomí. Otočil jsem se na tu dívku.

Ležela na zemi, dlouhé bílé šaty roztrhané a byla neskutečně vystrašená. Jediné její myšlenky byly, abych zachránil její dítě. Nevěděl jsem proč, ale pak jsem si všiml pramínku krve, který vytékal zpod jejích rukou, které měla složené na vystouplém bříšku. Ten parchant jí zabodl nůž do břicha.

Opatrně jsem se k ní přiblížil, ale nic jsem neříkal. Nemohl jsem, protože bych se musel nadechnout a vůně krve by mi začernila mysl. Zaposlouchal jsem se. Srdce toho malého dítěte bilo nepravidelně a slabě. Nevěděl jsem, co mám udělat, ale ten muž se probral z mrákot. Doběhl jsem k němu a roztříštil mu hlavu o zeď. Neměl jsem s ním slitování, protože to, co udělal, bylo ohavné.

Vrátil jsem se k té dívce, ale i její srdce přestávalo bít a vynechávalo. Ten parchant musel zasáhnout něco důležitého. Bylo ohromně těžké rozhodnout se, co je správné. Ta dívka to vyřešila za mě.

,Prosím, zachraňte to dítě. Já už nemám… sílu,ۥ řekla potichu a z úst jí začal vytékat pramínek krve. Neudržel jsem se. Té ženě jsem kvůli sobě sebral život. Neměl jsem sílu na to, abych to dítě zachránil. Deset dní jsem bloudil lesem, až jsem zabil první pumu a došlo mi, že jsem udělal obrovskou chybu. Tak jsem se vrátil ke Carlisleovi a Esme. Podrželi mě, ale trvalo několik desítek let, než jsem se s tím vyrovnal. Vzal jsem život mladé dívce i jejímu nenarozenému dítěti. Jsem zrůda,“ dopověděl tiše a hlavu si opřel o jednu ruku.

Překvapeně jsem se na něho dívala. Svěřil se mi s takovým trápením? Nevěděla jsem, jak přesně to nazvat, ale každopádně na něm bylo vidět, že ho to hodně trápilo. Instinktivně jsem k němu natáhla ruku a pohladila ho po hřbetu ruky, kterou měl na volantu. Jeho kůže byla tak nepřirozeně studená, ale mně to bylo jedno. Potřeboval teď oporu, tak jsem se tak zachovala.

Hladila jsem ho po ruce a uvědomila si něco, co by mě nikdy nenapadlo. Měla jsem ráda upíra. Dříve jsem se zapřísáhla, že je budu do smrti nenávidět, ale teď to bylo jiné. Brala jsem ho jako obyčejnou lidskou bytost s city, která potřebuje podpořit. Přišlo mi, že najednou mezi mnou a jeho světem spadly všechny zdi, které jsem kdy vybudovala.

Věděla jsem, že to nebude zrovna lehké změnit celý svůj život, který jsem tak pracně chránila, ale byla jsem na dobré cestě. Konec konců, musela jsem je alespoň tolerovat, protože s jejich pomocí bychom mohli najít Volturiovi a dát svět do pořádku.

Edward se podíval na moji ruku na jeho ruce a opatrně svou druhou ruku položil ještě přes tu moji. Zvedl ke mně hlavu a jeho oči byly plné strachu a něžnosti. Lehce se na mě usmál. Byla tohle jen tolerance?

Po chvíli jsem usnula a vzbudila mě až studená ruka na tváři. Neochotně jsem otevřela oči a dívala se do tváře vodníkovi, který se mi svěřil se svou minulostí.

„Bello, jsme tu. Myslím, že bys měla ostatním říct, co jsi řekla mně,“ pověděl mi a pomáhal mi z auta. Vystoupila jsem a před velkým domem stál Carlisle, Alice a Jasper. Zbytek rodiny byl nejspíš v domě.

„Edwarde, tak co jste zjistili, že jste nám zavolali?“ zeptal se Carlisle.

„Bella to zjistila. Pojď a řekni jim to,“ řekl mi Edward a vedl mě k nim. Zastavila jsem se těsně u Carlislea a Alice s Jasperem se shlukli kolem mě.

„Vím, kde jsou Volturiovi. Na Line Islands. Na Kiritimati přesněji. Dědeček mi to řekl, když jsem byla malá.“ Poslušně jsem řekla ostatním a všichni na mě koukali jako na blázna, ale pak se jejich výraz změnil v nadšení.

„No, takže teď víme, kam povede naše cesta. Ještě dnes vyrazíme. Edwarde, ukaž prosím Belle náš dům a ty, Alice, zabal Belle nějaké oblečení. Jaspere, pojď se mnou do garáže, naplánujeme cestu.“ Rozdal Carlisle instrukce a upíří rychlostí odběhl. Alice i Jasper také zmizeli a Edward mě zavedl do domu. Bylo to obrovské sídlo, ale zarazila jsem se už v hale. Stála tam Amanda s očima upřenýma na Edwarda. Něco mi na tom nehrálo. Ten její pohled. Vypadal… zamilovaně?

Ne, to snad ne! Co to bylo za pocit, co mě sžíral zevnitř? Proč mi to tak vadilo?

Všem mým čtenářkám moc děkuji za komentáře, ale mám takovou prosbu. Většina lidí si píše do povídek počet komentářů, které chtějí, aby napsali další kapitolu.

Já bych ale chtěla, abyste mi do komentářů psali Vaše nápady, jak by se měl příběh odvíjet dál. Byla by to pro mě obrovská pomoc, protože teď nemám zrovna nejlehčí období a mám hlavu plnou starostí.

Jistě, každý komentář potěší, ale byla bych mnohem radši, kdybych v komentářích místo pouhého smajlíka, hezké, pěkné našla i nějakou radu či doporučení.

Nebudu Vám tu psát, že chci nějaký počet komentářů, protože tuhle povídku dopíšu klidně i pro pár lidí, kteří si ji přečtou. Jen jsem Vás touto cestou chtěla požádat o pomoc. texy

4. kapitola - Shrnutí - 6. kapitola

Autor: Texy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Possibilities of future world - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: