Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední záchrana? 1. kapitola

twibytocibella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Příběh o mladé dívce, která se díky svému utrpení dostala do rodiny Cullenů. Tento příběh se odehrává v souladu s knihou Stmívání, ale pár let před příchodem Belly. Uvítám chválu i kritiku.

30.03.2012 (20:30) • Aliska • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1097×

Cítila jsem bolest. Obrovskou bolest po celém těle. Ovšem tato bolest nedokázala ani zdaleka předčit tu strašlivou bolest v mé mysli. Duševní bolest, kterou prožívám celý svůj život, která nyní dosáhla vrcholu. Cítila jsem studený vítr dotýkající se mé kůže v místech mých roztrhaných šatů. Cítila jsem, jak ztrácím vědomí. Nechtěla jsem to vzdát, ale mé tělo už nemohlo. Pomalu jsem povolovala každý sval v těle. Poslední, co si pamatuji, je mihnutí. Záhadné mihnutí před mým okem.

„Co to bylo?” honilo se mi hlavou. Již jsem nabrala vědomí. Bolest jsem cítila stále, i vítr a chodník pode mnou. Ovšem bolest nyní byla jiná. Nebolely mě rány na těle, ale cosi ve mně. Cítila jsem, jak mi něco proniká žilami. Pálilo to. Bolest byla velká, ale přestávala. To mi dávalo naději. Pomalu jsem otevřela oči. Viděla jsem tu ulici, ten chodník, i ty cáry šatů. Vše mi v hlavě připomínalo těch pár minut. Pár minut, které mi dočista změnily život. Bolest se výrazně zmírnila. Už to bylo jenom takové štípání. Otočila jsem se na záda.

„Jau!” Cítila jsem, jak mi po nohou stékají malinké pramínky krve, ale pomalu krvácení přestávalo.

„Je tu někdo? Pomozte mi!” vypravila jsem z úst. Najednou jsem ucítila další bodnutí, další pálení. Ale ignorovala jsem to. Teď jsem potřebovala pomoc. Zaslechla jsem kroky. Někdo se ke mně rychle blížil. Nejdříve jsem se bála, že je to ten násilník, ale po chvíli jsem uviděla tvář. Tvář mladého muže.

„Co se vám stalo?” zeptal se hned, jak si ke mně klekl. Zakroutila jsem hlavou a řekla:

„Nevím, hrozně mě pálí v žilách, jako by do mě někdo pustil jed! Bolí to!” Muž se na mě udiveně podíval. Potom očima přejel po mém těle.

„No, je dost možné, že to jed je,” řekl. V jeho tváři bylo vidět pochopení. Dotknul se mě rukou. Rychle jsem ucukla.

„Au! Dostaňte mě odsud!” řekla jsem prosebně, těsně předtím, než mě zalila další vlna bolesti. Spolu s ní i bezvědomí…

 

Ležela jsem na posteli a snažila si srovnat všechny myšlenky. Většina se mi už podařila zařadit, ale stejně zbývalo tolik otázek. Kde to jsem? Proč tu jsem? Proč se cítím tak studená? Jak to, že moje jizvy nejsou zakrvavené? Měla jsem hlad, a když bych řekla, že byl malý, lhala bych. Hodně bych lhala.

 

Angela se rozhlédla po místnosti. Byla to prostorná místnost s obrovským nerámovaným oknem. Dost ji udivilo, že leží na malé pohovce. Místnost vypadala evidentně jako ložnice, ale bez postele. Vrtalo jí to hlavou. Najednou se něco probudilo, něco v ní. Něco silného. Angela neovládala své tělo. Ovládalo to její druhé já. To já, které ji od teď bude provázet opravdu hodně dlouho. Angela ve vteřině stála na nohou a rychle se přemístila k oknu. Viděla, jak kolem domu prochází malá holčička, tak osmiletá. Angele tělem náhle projela vlna agrese. Její hlad se znásobil.

„Co se to, sakra, děje?!?” zasyčela a bouchla pěstí do pohovky. Pohovka zavrzala, a když Angela zvedla ruku, zděšením nadskočila. Tam, kam zabořila ruku, byla obrovská díra. Angela se sesunula k zemi. Opřela se o stěnu. Zavřela oči. Snažila se vzpomenout si na toho muže. Muže, který ji našel a pravděpodobně také pomohl. Měl krátké blonďaté vlasy. Jeho oči byly zvláštní. Byly hnědé, ale přímo zářily. Jeho nos byl dlouhý, protáhlý. Jeho pleť byla světlá, ta nejsvětlejší, kterou kdy viděla. Přímo kontrastovala s jeho očima. Byl velice, velice pohledný. Angela se zhluboka nadechla, ale její dech byl zvláštní. Už nepotřebovala dýchat.

Zkusila zadržet dech. Podívala se na hodiny. Bylo 12:13. Znovu zavřela oči a přemýšlela. Přemýšlela o svém životě. Nikdy nebyl dokonalý, ba ani dobrý. Byl příšerný. Vyrůstala u svého otce. Matka jí zemřela, když jí bylo pět let. Otec byl alkoholik. Věčně jí nadával. Nikdy se mu nezavděčila. Nenáviděla ho. Proto od něj odešla a bydlela u kamarádky.

No, kamarádky… Nechala jí sice jeden pokoj a byla milá, se vším pomáhala, ale nebyla andílek. Pila, kouřila, spala s muži za peníze a občas i fetovala. Angela byla dlouho neústupná, ale tlak byl velký, tak začala kouřit a potulovat se po diskotékách. Jednou byla zrovna Angela na cestě do disko clubu Mlýnek. Šla dlouhou ulicí, obsetou keři a stromy. Byla trochu opilá a navíc měla podpatky, tak se trochu motala. V tu chvíli netušila, že za pár vteřin se na ni vyřítí z křoví násilník. Sice pila, kouřila, toulala se po diskotékách, ale byla jedna věc, které si cenila, kterou by nikomu jen tak nedala. Svoje panenství. No a zjevně se jí to vymstilo… někdo si ji vzal násilím. Angela se při pomyšlení na to zachvěla. Otevřela oči, na digitálních hodinách bylo 12:40.

„Třicet sedm minut… a bezpochyby i víc,” řekla. Ne že by jí nedýchat takovou dobu nedělalo problémy, ale vydržela to. Vstala a vydala se ke dveřím. Byla rozhodnuta, musí zjistit, co se stalo. Než vzala za kliku, utáhla si župan. Potom otevřela dveře. Vešla do krásné chodby. Rozhlédla se a seběhla ze schodů. Vešla do kuchyně a jídelny.

„Koukám, že už ses probrala,” ozvalo se za jejími zády. Angela se prudce otočila. Velice prudce. Až ji to zaskočilo. Dva metry od ní stál muž, ten muž, co u ní klečel, když byla v nejhorších chvílích, ten muž, co jí pomohl.

„Kde to jsem? A kdo jste vy? A co se stalo? A...” Muž ji zarazil.

„Vidím, že máš hodně otázek. Pokusím se ti na co nejvíc odpovědět, ale nejdříve se musíš najíst, jsi vyhladovělá.”  Angela se na něj nechápavě podívala.

„Jak to víte?”

Podívej se do zrcadla,” řekl a ukázal na malé nástěnné zrcadlo. Angela přišla k zrcadlu.

„Co to? Já se nevidím… co se to, sakra, děje?” V zrcadle byla vidět jenom stěna za ní. Ona tam chyběla. Muž si stoupl za ni, ani on se v zrcadle neobjevil.

„Vítej v mé rodině!” řekl a posadil se na jídelní židli.

„V jaké rodině?” zeptala se Angela.

„V rodině Cullenů, jsem Carlisle Cullen.” Angela zakroutila nevěřícně hlavou.

„Co se vlastně stalo?”   

Carlisle vstal, šel k lednici a vytáhl z ní neprůhledný kelímek s víčkem a brčkem. Potom to podal Angele.

„Napij se… Angelo!” Angela přijala kelímek, ale než se napila, zeptala se:

„Jak víte moje jméno?” 

„Průkazka do disco klubu,” odpověděl Carlisle. Angela se napila. Jakmile se napila, nepřestala, dokud nevypila celý kelímek. Nešlo to, ovládl ji jakýsi pud. Angela se Carlisleovi nevěřícně zadívala do očí.

„To byla krev?” řekla to sice a v řeči měla nádech údivu, ale v mozku už do sebe začaly všechny části skládačky zapadat. Carlisle přikývl. Angela zdrceně dosedla na židli.

„Musím něco zkusit!” Prudce se zvedla, vyběhla do schodů a zaběhla do pokoje. Carlisle chvíli jen tak stál, a potom se rozběhl za ní. Angela vzala svoji kabelku ze země, vytáhla hygienickou taštičku a z ní nůžky na nehty. Neváhala a řízla se do prstu. Zabolelo to hrozně, ale netekla žádná krev. Na kůži se jí udělala jen hluboká rýha.

„Jau!” zasyčela Angela. Carlisle se podíval do země.

„Jsi chytrá, respektive dobře informovaná,” řekl.

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední záchrana? 1. kapitola:

 1
3. MarryTyger
23.05.2012 [20:57]

To je tak krásné, prosím, pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon

2. Jannie
31.03.2012 [10:34]

No, moc sem toho nepochopila, ale dobře napsané... Emoticon

1. WhiteTie
26.03.2012 [7:47]

WhiteTieČlánek ti vracím kvůli chybám:

+ mezera se nedělá před diakritickými znaménky, ale až za nimi,

+ úvozozovky - „Jau!“ (za dolními se nedělá mezera, až za horními),

+ přímá řeč patří na nový řádek,

+ přímá řeč (níže ti posílám koncept),

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Až si to vše opravíš, zaškrtni "článek je hotov".

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře