Trochu nudná kapitola, ale po rozjetí to bude lepší. Čeká nás první výzva, tak snad se bude kapitola líbit. :-)
25.01.2012 (18:45) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 2083×
Na pláži jsme si sedli do kruhu a začali vymýšlet jméno pro náš tým. Padlo hodně návrhů, ale žádný nebyl ten pravý.
„Co Kapangyarihan?“ navrhl Kevin.
„Není to moc dlouhý?“ zeptala se Anna a já s ní souhlasila.
„Co to vlastně znamená?“
„To je filipínsky síla.“
„Budeme hlasovat, kdo je pro?“ Simon se automaticky vžil do role vůdce a my ho nechali, prozatím. Sice se mi ten název moc nezamlouval, ale byl to nejlepší návrh, který tu padl. A že jich padlo hodně. Zvedla jsem ruku a všimla si, že společně se mnou ji zvedli všichni ostatní, až na Bena.
„Je jasno, od této chvíle jsme tým Kapangyarihan!“ Bylo bezva, že jsme měli jméno, ale především jsme neměli kde spát. Na což přišli ve stejnou chvíli i ostatní…
„Dobře, tohle chce plán,“ zavelel Christopher. Na to bychom bez něj nepřišli. Možná jsme se měli jmenovat tým géniů.
„Já, Liam a Thomas dojdeme nasbírat dřevo. Uděláme prozatímní přístřešek, takže by to chtělo ještě nějaké listí.“ Konečně nějaký nápad. A vyšel z úst Edwarda.
O několik okamžiků později jsem postávala s holkami v pozadí a přihlížely jsme na kluky, kterým rostl přístřešek pod rukama. Nebylo to nic extra, ale na přespání to postačilo. Ochránilo nás to před deštěm a to bylo hlavní.
„Tak co na to říkáte?“ přiběhl k nám nadšený Thomas a s hrdostí si prohlížel jeho stavbu.
„Je to skvělý,“ pochválila ho Anna a radostí mu div neskočila kolem krku. Samantha to nijak nekomentovala a já měla tušení, že moc slov z ní během soutěže nedostaneme. Je to divný, já sama toho moc nenamluvím, ale tohle je extrém.
V následující den měly začít boje o imunitu, takže jsme si všichni šli lehnout. Sice jsme k sobě byli naprosto přilepení, ale nikdo si nestěžoval.
***
Stáli jsme v hloučku před velkým zabláceným místem. Druhý tým o ničem živě debatoval, za to ten náš byl potichu. Stáli jsme tam, jako bychom k sobě nepatřili. Cizí lidé, což jsme prakticky byli.
„Vítám vás! Než začneme bojem o imunitu, musíme vyřešit jména týmů. Takže jak jste se rozhodli?“ Danny se nejdříve obrátil na druhý tým.
„Mortem,“ vykřikla jedna dívka.
„A znamená to?“
„Latinsky smrt,“ odpověděl mu jeden kluk a podíval se při tom na nás. Musím přiznat, že působil strašidelně. Hotová hora svalů.
„Dobře, dobrý výběr. Jak jste vybrali vy?“
„Kapangyarihan, to je filipínsky síla,“ zodpověděl mu otázku Simon.
„Skvěle, takže nyní přejdeme k boji o imunitu. Bude to typická přetahovaná. Zde se ukáže síla kmene. A tým, který vyhraje, dostane sošku imunity a po dobu dnešního dne nebude vyřazen.“
Došli jsme k provazu a chytili ho. My dívky jsme ho chytly uprostřed, kluci se zařadili před nás a za nás. Druhý tým měl taktiku jinou. Dívky chytily provaz hned na začátku, kluci se pak rozmístili za ně.
„První tým, který přešlápne žluto čáru, prohrál. Můžete začít!“ Po poslední větě jsme začali tahat. Bylo to vyrovnané. Chvíli měli náskok oni, chvíli my. Řekla bych, že silní jsme byli stejně. Proto nám zbývalo čekat, až to někdo vzdá. A já jen doufala, aby to nevzdal někdo od nás. V tom jeden kluk ve vedlejším týmu uklouzl a spadl. My toho okamžiku využili a rychle zatáhli. A tímto způsobem jsme vyhráli první výzvu. Ten pocit radosti se nedá popsat. Možná se to dá přirovnat s pocitem, kdy vám oznámí, že jste udělal maturitu. Neskonalé štěstí.
Danny nám podal vítěznou sošku a my se s bojovným pokřikem odebrali zpět do tábora.
„Tak to bychom měli!“
„Naše první vítězství!“
„A takhle je porazíme pokaždé!“ Podobné pokřiky se ozývaly ze všech koutů. Jak říkám, měli jsme radost.
***
Přišel čas jídla. Museli jsme být silní na další imunitu, a tak jsme si museli rozvrhnout, kdo si sežene lidské jídlo a kdo zvířecí krev.
„Já bych řekl, že nejdříve by si měly vybrat dámy,“ řekl Liam a důležitě se při tom na mě podíval. Děkovně jsem se usmála, ale sama jsem nevěděla, jestli je lepší lidské jídlo, nebo krev.
„Samantho?“ oslovil ji Simon. Nejdřív se na něj vyplašeně podívala, poté zašeptala, že by si dala normální jídlo. Ostatně jsem stejně nevěděla, kde se tady dá sehnat velké množství krve, protože opice jsem zabíjet nechtěla.
„Fajn, takže Bella, Samantha a Anna si půjdou najít normální jídlo. Ještě někdo?“
Nakonec se k nám přidal ještě Liam, Ben a Kevin. A já byla upřímně ráda, že s námi kluci šli. Bez nich bychom nesehnaly ani to málo, co jsme nakonec měli. Dvě malé ryby a banány. Budu si muset na takovou stravu po dobu soutěže zvyknout.
Krátký, já vím. To mi psát nemusíte. :-D
Začátky jsou pro mě hrozně těžký, každý odstavec píšu tak hodinu. Proto budou kapitoly kratší a tím pádem přibývat častěji, snad.
V kapitole se nic moc nestalo, jen máme za sebou první výzvu, kterou náš tým vyhrál. Budou i nadále vyhrávat? To si ještě rozmyslím. :-D
Ps. U minulé kapitoly byl jeden komentář... Poloupíry nijak nastudované nemám, ale beru je jako vylepšené lidi. Nechci jim to nijak ulehčovat, víte? V této povídce se můžou potit, hladovět, unavovat se... Ale ne všechny lidské vlastnosti zdědí. :-) Snad vás to neodradilo.
A ještě chci poděkovat za početné komentáře k první kapitole, udělaly mi velikou radost.
Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Poslední trosečník 2. kapitola:
Dostala jsem se k tomu až teď... Každopádně skvělá kapitola. Jsem moc zvědavá, co se bude diť dàl.
Doufám, že tě ta narážka u minulé kapitoly moc nenaštvala. To byl jen můj pocit. Ale beru na vědomí, že tady prostě budou jiní.
S tou délkou kapitoly - ani jsem si nevšimla. A rozhodně to chápu. I mě většinou chvíli trvá než se do ní a do všech posav úplně vžiju.
Pomalu se nám to rozjíždí. Byla jsem opravdu ráda za tu imunitu, aspoň neprohráli hned poprvé.
Jsem zvědavá na další kapitolu. A ještě něco: Moc se omlouvám, že teprve dočítám a píšu komenty, ale nějak jsem nestíhala a tak nějak jsem na tuto povídku i pozapomněla. Promiň.
tak šup sem s dalším ;)
Teším sa na ďalšiu kapitolu
Jooooo Len tak ďalej. Nech pekne vyhrávajú
Alebo nie? Bolo by zaujímavé, koho by volili aby vypadol (Teda ak som to dobre pochopila)
Chlapci robia prístrešok. Presne tak. Len nech si zamakajú a baby nechajú odpočívať. To sa mi páči. Ale jesť stále len ryby a banány, to nieje nič pre mňa. Ale hádam sa im podarí aj niečo viac. Napríklad, ten čo si ulový zver, vypije krv a mäso si potom opečú na ohni. Nie?? Ja viem. Možno blbý nápad, ale to sú moje nápady, veď to poznáš
Na koniec by som ťa chela poprosiť, nech je nová kapitola čo najskôr Sama najlepšie vieš, že ja ti pokoj nedám
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!