Bella se potkává s Edwardovou rodinou. Taky poznává Edwardovo tajemství i tajemství celé rodiny. Zničí to vztah mezi Bellou a Edwardem? Pls komentíky
06.06.2010 (10:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2546×
9. kapitola – Láska na první pohled? Možná
Edward:
Po necelé hodině se znova probudila. Byla tak krásná, až mi z toho přecházel zrak. Otevřela oči, a když mě viděla, začala se smát, až jsem se začal smát taky. Chvíli se na mě ještě koukala a pak chtěla vstát, ale já ji znova zadržel.
„Lež klidně,“ řekl jsem a čekal, co na to řekne.
„Ale já musím jít domů, Edwarde, protože mě bude můj bratr hledat. Navíc jsem si myslela, že se se mnou nechceš kamarádit,“ řekla a mě to hluboce ranilo. Proč jsem jí to proboha psal?
„Omlouvám se, nevím, co mě to popadlo. Nechápu, proč jsem to tam vůbec psal. Neznamená to, že s tebou nechci být kamarád, znamená to, že s tebou sice nechci být kamarád, ale chci být něco víc. Nevím, jak se to mohlo stát. Potkali jsme se teprve dnes, ale já si připadám jako bych tě znal celý svůj život. Asi jsem se zamiloval,“ řekl jsem a ona se znova usmála.
„A do koho ses zamiloval?“ zeptala se mě.
„Do tebe,“ řekl jsem a políbil ji na rty. Naše rty se spojily a já si připadal jako v pohádce, která nemá konce. Nechtěl jsem, aby tohle skončilo. Nejdřív byla trochu překvapená, ale pak se taky nechala unést. Prostě nevím, co mě to popadlo. Byla to dost silná chemie. Nepotřeboval jsem se napít její krve. Ta láska k ní to přebila. Láska k ní byla silnější než touha po její krvi a já byl za to rád. Zatím jí naše tajemství neřeknu, ale po nějakém čase se jí bude zdát divné, proč s ní nemůžu trávit krásné dny na slunci. Proč nejím oběd. Proč mám pokaždé jinak zbarvené oči. Proč mám tak studené ruce a celé své tělo. Proč mluvím, jak z nějaké jiné doby. Proč nestárnu. Na tyhle všechny otázky se mě bude ptát, a abych pravdu řekl, nevím, jak bych jí na ně měl odpovědět, jelikož to ani nejde. Po chvilce jsme přestali a já ji začal lochtat.
„Nech toho, jinak bude pro tebe tvrdá odplata,“ řekla a začala se hlasitě smát. Svalil jsem ji opatrně na zem a začal ji lochtat ještě víc. Převrátil jsem ji, takže teď byla na zádech a já byl nad ní. Chtěl jí políbit, ale ona pode mnou podlezla a svalila mě na záda.
„Tu pusu si nezasloužíš, ale já ano,“ řekla a políbila mě na tvář, ale pak i na rty. Líbali jsme se vášnivě, ale pak přestala a začala mě lochtat. Nevím, čím to bylo, ale já to cítil. Nikdy bych nic od člověka necítil, kdyby se dotknul mého těla, ale ona byla jiná. Byla něčím zvláštní. Začal jsem se smát. Opravdu to lechtalo. Nikdo mě takhle ještě nikdy nezlechtal.
„Odplata je dokončena,“ řekla a stoupla si, ale já ji znova svalil na zem a políbil ji na její rty. Do mého pokoje najednou vtrhla Rosalie a chvíli se dívala, ale pak přistoupila ke mně, měla takový ten vražedný pohled, ale pak roztála a začala mě lechtat.
„Myslím, že potřebuješ pomoc,“ řekla Rosalie Belle a začala se smát. Myslel jsem si, že na ni bude naštvaná, ale ona dělala, jako by to byla její kamarádka už od dětství. Do pokoje pak vtrhl i Emmett a začal se šíleně mračit. Najednou jsme všichni přestali a dívali se jen na něj.
„Takže zábava je tady beze mě jo? Tak to jsem teda hodně zklamaný a už vím, na kom si svoji zklamanost vybiju,“ řekl a začal Rosalie lechtat. Potom se začali taky líbat. Byli dost překvapení, že se taky líbáme.
„Takže vy jste teď spolu? Není to moc narychlo?“ zeptal se Emmett a zatajil dech, když zjistil, co vlastně řekl.
„Já vlastně ani nevím,“ řekl jsem, ale Bella byla hned pohotová.
„Ano. Jsme spolu. Sice se známe teprve jen jeden den, ale mě to připadá, jako bychom se znali již celý život,“ řekla a já byl nejšťastnější muž, teda vlastně upír, na světě.
„Já to cítím stejně,“ řekl jsem a přitáhl si její obličej blíž pomocí mé ruky. Byla tak šťastný a já též. Nevím, jak se to mohlo stát. Včera jsem byl ještě ten kluk, který je samotář a nechce žádnou upírku, natož holku, vidět, ale všechno se změnilo. Všechno se změnilo k lepšímu.
„Chtěl bych tě někam vzít.“ Vzal jsem jí do náruče a políbil ji na tvář.
Miluje ji, to je vidět a já jsem za něho šťastná. Chtěla bych s Bellou být kamarádka. Už nebudu ta zakyslá Rosalie, jaká jsem byla dříve. Slibuji ti to, Edwarde. Myslela si Rosalie a já byl za to rád. Nesl jsem Bellu až do jejího auta. Posadil ji na sedadlo spolujezdce a já si sedl na místo řidiče. Ale nikde jsem neviděl klíčky. Natáhl jsem ruku.
„Já mám klíčky ve své kabelce,“ řekla a tak jsem natáhl ruku ještě blíž, aby mi je podala, ale ona jen dala oči v sloup. Otevřela dveře od auta a vystoupila. Ve vteřině jsem byl u ní.
„Jak si vystoupil a byl u mě tak rychle?“ zeptala se.
„Otázky později,“ řekl jsem a šel pro tu kabelku. Když jsem se vrátil, auto bylo pryč. Běžel jsem za autem a svýma rukama ho zastavil. Motor ještě chvíli běžel a pak se zastavil. Otevřely se pomalu dveře a ona vystoupila. Začala brečet. Přišla ke mně a pohladila moji tvář. Začal jsem chápat, proč se na mě tak dívá. Svítilo totiž slunce a já zářil.
„Co jsi zač?“ zeptala se mě, ale neodešla.
„Já tě miluji, to ti nestačí?“ zeptal jsem se jí.
„Co jsi zač?“ zeptala se mě a políbila mě na rty.
„Já jsem upír,“ řekl jsem a čekal, až ode mě uteče, ale ona mě jen objala.
„Počkat. Já ti řekl, kdo jsem a ty mě objímáš?“ Ona se na mě koukala a pak mi odhrnula vlasy z mého obličeje.
„Jsem ráda, že mi říkáš pravdu. Miluji tě a na tom se nic nezmění, nezměnilo a ani se nebude měnit. Sice jsem trochu v šoku. Nevypiješ mě, že ne? Ale hádám, že když si to neudělal teď, tak snad ne ani jindy,“ řekla a trochu ode mě poodstoupila.
„Ne. Naše rodina pije zvířecí krev,“ řekl jsem a políbil ji na rty. Ona trochu poodstoupila a já se trochu lekl.
„Počkat. Tvoje rodina taky?“ zeptala se mě.
„Moje rodina taky.“ A objali ji svými pažemi. Ona se ke mně přitiskla a já jsem byl šťastný, že už jí nemusím lhát. Políbil jsem ji vášnivě na rty a ona mi pak můj polibek oplatila.
„Pojď. Pojedeme ke mně domů a tam si o všem popovídáme,“ řekl jsem a vzal ji do náruče, dal jsem ji do auta a ujížděl s ní k mému domovu. Byl jsem tak šťastný jako nikdy dříve.
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Poslední chvíle útěku - 9. kapitola:
jjjaaaj trošku si ma sklamala.....všetko mi to príde veľmi rýchlo.....bože....taká dokonalá poviedka a takto ju dokaziť.....ako sa moze za jeden den tolko veci stat???? no....ide radsej dalej a dufam ze to bude lepsie
Jsem ráda, že je Bella s Edwardem. Tato kapitola se Ti povedla
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!