Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Por siempre juntos - 1. kapitola

01.12.2010 (15:00) • enchantress • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1657×

Trvalo půl hodiny do přistání a já seděla v první třídě. Z krásné Volterry se stěhuju do Dubu nad Moravou. Dub nad Moravou je dvacet kilometrů od Olomouce. Stěhuju se do České republiky, kde budu bydlet čtyři roky mé dlouhé věčnosti. Dnes je taky den, kdy mě opustil Edward Cullen a řekl mi, že mě nemiluje. Já ho za těch dlouhých 458 let nepřestala milovat. Pořád ho miluji a ani nepřestanu. Podívala jsem se na spícího andílka, který spal vedle mě. Byla dospělá. Moje dcerka Renesmé, která byla dcera i Edwarda. Opravdu byla skoro celá po něm, akorát byla poloupír. Kdysi jsem bývala člověk, ale teď jsem upírka, která se v jednom jediném dni stala princeznou upírů. Mé jméno je Isabella Marie Swan Volturi.

Marcus, můj táta, mě adoptoval a stal se mi tátou. Můj pravý táta je bohužel, už 432 let mrtvý. Tehdy, když jsem mu řekla, že odjíždím, mě vyděl naposledy. Tolikrát jsem vzlykala, že ho už neuvidím, ale já na něho nikdy nezapomenu stejně tak i na Edwarda Cullena a jeho rodinu. Já je viděla několikrát, ale mě nepoznali, protože jsem to způsobila mojí mocí. Můžu si nebo komukoliv jinému měnit podobu a jsem fyzický a mentální štít a na slunci se netřpytím. Všechny dary používám, ale teď jsem v České republice, kde začínám další kapitolu mé věčnosti...

Přistáli jsme na letišti v Praze. Chvíli jsme se tam s Ness zdržely, protože jsme čekaly na auta, které jsme si nechaly poslat z Itálie. Renesmé měla krásné auto, ale to moje se mi líbilo víc. Takovým přijela Alice, která mě podezírala, že jsem Bella. Lhala jsem jí, musela jsem, protože bych nesnesla Edwardův pohled. Musela jsem ho snášet dvakrát do roku a to mi stačilo. Sice jsem ho pořád milovala, ale on byl vždy tak smutný. Nevěděla jsem, co se s ním děje, a neměla jsem to jak zjistit. Asi po hodině čekání jsme mohly odjet. Nessie jela přede mnou a já hned za ní. Nechtěla jsem ji předjíždět, ale i tak jsme jely rychle. Cesta z Prahy do Olomouce má trvat 3 hodiny a my ji zvládly za hodinu a půl. Pak jsme jely, už jen čtvrt hodiny a byly jsme v novém domově.

Byl nádherný a hlavně byl mimo všechny ostatní domy. Musela jsem uznat, že Jane a Renata se vyřádily, a to jsem ještě neviděla vnitřek a šatnu. Docela jsem se toho bála, protože těm dvěma, když dá někdo kreditní kartu, tak jsou k nezastavení, a ještě když se jednalo o mě a Renesmé. Nessie vystoupila z auta a letěla do domu. Jane jí řekla, kde má pokoj, a tam právě běžela, když jsem slyšela hlasité vypísknutí, tak jsem se zasmála a taky jsem vystoupila.

Šla jsem do domu a opravdu to tam bylo nádherné. Můj pokoj dělala Renata, která se prý vyřádila. Opatrně jsem tam šla. Bála jsem se, protože můj pokoj ve Volteře taky dělala Renata a opravdu to byla komnata. Vyšla jsem schody a zamířila ke dveřím, na kterém byl přilepen papír.

Bello, neboj se, tvůj pokoj se ti bude zaručeně líbit. R.

Strhla jsem papírek a vešla jsem. Opravdu měla Renata pravdu. Bylo to nádherné. Opravdu se mi to líbilo. Byla tu i postel, která mi byla sice k ničemu, když nespím, ale na odpočinek je to super. Šla jsem za Renesmé, která ležela na posteli a spala. Musela jsem se usmát. Přikryla jsem ji a odešla z jejího pokoje prozkoumat zbytek domu. Byla tu knihovna, má pracovna a pracovna Renesmé. To bylo první patro. V přízemí byl obývací pokoj, kuchyň a má místnost, které dominovalo piano. Usmála jsem se a šla jsem do sklepa, kde byla menší tělocvična a zásobárna zvířecí krve. Zase jsem se usmála a šla do druhého patra. Brala jsem to na přeskáčku, ale mně to nevadí. V druhém patře byly naše pokoje a dva pokoje pro hosty a nakonec jsem šla na půdu, kde to byl můj ráj. Moje vzpomínky na lidství a na své upíří dny do dnes. Opravdu toho bylo spousta. Sedla jsem si na pohovku, která tady byla, a začala jsem si číst deník, který byl z období, kdy jsem přišla do Volterry. Celý jsem přečetla a dala na své místo. Šla jsem do svého pokoje, kde jsem si vzala mobil, a zavolala Jane. Povídaly jsme si dlouho, protože ani jedna z nás neměla nic na práci. Povídaly jsme celou noc, ale pak musela Jane končit, protože strýček Aro po ní něco chtěl.

Šla jsem se podívat na Renesmé. Potichu jsem otevřela její pokoj, ale ona už nespala. Byla oblečená a byla nachystaná jít do školy. Vypadala na 13 a šla do osmé třídy. Usmála jsem se na ni a ona si vzala tašku a dala mi pusu na tvář.

„Mami, já už musím, měj se!" řekla mi Nessie a oknem vyskočila ven. Podívala jsem se z okna a ona šla pomalu do školy. Usmála jsem se a šla do obýváku, kde jsem měla notebook. Začala jsem psát do jedné agentury v Olomouci, která se zabývala zařizováním různých oslav a večírků. Od doby, co jsem upír, jsem se hodně změnila. Miluju nakupování a různé párty. Hodně se v tom vyžívám. Za 10 minut jsem to měla napsané a šla jsem do kuchyně, abych zjistila, co mám nakoupit Renesmé na jídlo. Samozřejmě tam nic nebylo a to znamenalo, že se budu muset vydat do obchodu. Bude to poprvé, co mě uvidí. Povzdechla jsem si a šla se převléct do riflí a topu. Přes to jsem přehodila kabátek a vzala jsem si klíčky od auta, peněženku a samozřejmě telefon. Pršelo a to docela dost, ale tady prší docela často. Šla jsem k autu a nastoupila jsem. Vyjela jsem směr menší náměstíčko Dubu...

Byla jsem v obchodě a zrovna se skláněla pro mouku, když jsem uviděla...

Doufám, že se kapitola aspoň trochu líbila a zanecháte mi komentář, jak kritický, tak pochvalný. Kritika někdy potěší víc než pochvala. ;)

Shrnutí - 2. kapitola

Autor: enchantress (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Por siempre juntos - 1. kapitola: