Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 7.

02.05.2010 (14:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3542×

7. Hrozný pondělí

Nasadila jsem rychlejší krok a šla domů. Můj obdivovatel se odloučil v půlce cesty.

Za což jsem mu byla ráda.

Po příchodu domů byl Charlie už v posteli a já se rozhodla neotálet nadále se spánkem.

Po večeři jsem se tedy odebrala do postele s myšlenkou. Co s sebou přinese pondělí.

Edward:

Mé přemýšlení bylo celkem k ničemu. Sobota se celkem vydařila. U Mikea jsme byli do jedné večer. Mysl se zaobírala Bellou, co asi tak dělá s tátou a jestli se má dobře. Neděli jsem celou prolovil a na závěr dne se šel projít na mou louku. S rodinou jsme mluvili o dalším víkendu.

Trvalo to až do odjezdu do školy. V tom jsem si uvědomil, že na dnešek je chystaná pomstička Bell. Jen nebyl nápad, co bych mohl učinit.

Do školy jsem jel s Emmettem. Dojel jsem deset minut před zvoněním na školní parkoviště. Jenže na mém místě stálo ono auto majitelky, která měla dneska dostat, co proto. Tak jsem raději zaparkoval na druhé straně s pocitem, že to zatím nebudu řešit. Alice už s ostatními odcházela a na mě se s podezřením ohlédla. Zatím nevěděla, co učiním.

Pomstu jsem vymyslel na parkovišti. Šel jsem k jejímu autu a propíchl jí gumy u auta. Byl jsem zvědav, kdy na to přijde a jak to veme, že někdo mákl na její autíčko. Stát se tohle mně tak nejspíš střílim.

Na hodinu jsem došel tak po dvaceti minutách s omluvou, že mi bylo nevolno. Emmett, se kterým jsem měl hodinu ekonomiky, na mě jen zíral a pokoušel se přijít na to, co mě tak zdrželo. Já mu, ale nic nehodlal říct, protože by to věděli zachvíli všichni. Stejně by se to dříve, či později dověděl.

Druhou hodinou byla trigonometrie s Jessicou. Hrůza. Pořád mě sváděla pohledy a jejími pohyby i její myšlenky byly nechutné. Kdyby se mohlo za něco takového střílet, neváhal bych a už by bylo po ní. Ale to bych na sebe až moc upozornil.

Třetí hodina byla politologie s Jasperem. Ten celou hodinu radši nic nekomentoval. Cítil ze mě pocity, které z něho vyzařovali.

Po téhle hodině jsem měl francouzštinu s Alice. Seděla vedle mě a pořád využívala ruchu v hodině, aby si semnou mohla popovídat ohledně Belly.

„Edwarde, pověz, proč se takhle chováš k Belle? Vždyť není zas tak špatná. A za ty věci, které si jí udělal, ses mohl aspoň omluvit. A jen doufám, že neplánuješ tu pomstu, protože by to dopadlo velice špatně,“ povídala a přitom mi ukazovala vizi, jak by mohla dopadnout, kdyby Bella odjela domů s propíchnutými gumami.

„Ale Alice, co tě nemá? Já, že se chovám nevhodně, to uznávám. Když si mi jí chtěla představit, někdo chtěl škrábat lak na mém autě, proto jsem hned odběhl a ani nepřemýšlel, že tam stojí s nataženou rukou. A u oběda zase nalepili na hlavní nástěnku inzerátů dost nevhodný inzerát, který jsem měl psát údajně já. A to co se stalo potom, nebylo vůbec v plánu. Omluvu jsem plánoval na večerní sobotu. Jenže to nevyšlo. Takže počkám na další příležitost. A ta pomsta už je nachystaná. Promiň,“ pověděl jsem Alice své předchozí události, které neviděla.

Alice už radši nic nekomentovala, protože věděla, že by to stejně nemělo cenu mi něco říkat.

Učitel vykládal dost nezáživnou látku a i přesto rychle tahle hodina utekla a my jsme se mohli odebrat na oběd.

Bella:

Ráno proběhlo, jako vždy. Hygiena, snídaně a odjezd do školy. Můj příjezd byl dost brzy na to, aby tu nebylo místo. Zaparkovala jsem na místě, kde povětšinou stával Edward a následně odcházela do školy.

První tři hodiny probíhaly celkem v klidu, protože semnou seděla Alice.

Jenže tu před obědem jsem měla s Mikem.

Chtěl si sednout vedle mě, ale to už tam seděla Angela. Mike hned spustil.

„Čau puso, jak to že si nebyla na večírku? Docela jsem tě tam postrádal. Nechtěla by  sis sednou na dnešní hodinu ke mně? Byl bych moc rád koště… jé promiň, nějak jsem se splet. Kotě,“ povídal a mně z něj bylo dost blbě. Hned by si chlapec dělal nároky, tak to ani náhodou.

„Hm, hezký. Víc vlezlej bys nemohl být? To tvoje oslovení je dost nechutný a navíc nesnáším, vlezdoprdelky!“ zařvala jsem na něj pod salvou vzteku. ´Další pitomec na obzoru. Jako by nestačil ten indián,´ pomyslela jsem si v hlavě.

Začátkem hodiny učitel zkoušel, ale naštěstí po mě nechtěl těžké věci. Uhrála jsem známku na jedna.

Po tomhle dramatu jsme se odebrali na oběd.

Alice mě zase vedla ke stolku, kde seděla i její rodina. Báječně jsme si popovídali o předešlém víkendu. Zajisté po mě chtěli informace ohledně dárku od Charlieho. Když jsem to vyklopila nestačili se divit.

Polední přestávka na oběd utekla nějak moc rychle a já se odebrala vstříc další nezáživné hodině. Ekonomice s Jessicou. Alespoň měla i tuhle hodinu Angela, takže o zábavu bylo postaráno.

Pak přišla na řadu biologie s Edwardem. Nijak zvlášť jsem se netěšila. Celou hodinu se zdál být v klidu. Ani už neměl křečovitě zatnuté ruce. Ale zase skoro celou dobu zíral na mě. Tohle mě nehorázně znervózňovalo a já byla celá nesvá.

Takhle hodina se nemohla srovnávat s tím, co mělo přijít o tělocvik i po tělocviku.

O těláku jsem si narazila nohu o lavičku. Neodhadla jsem svůj skok přes ni a následně jsem se praštila o její hranu do holeně.

To by se dalo také celkem dobře přejít. Ale to co následovalo potom. To mě dost vytočilo.

Došla jsem na parkoviště k autu. A v tu chvíli můj zrak zpozoroval, že něco s autem není v pořádku. Byly to gumy, propíchlé gumy. Ten, kdo to měl na svědomí, si zaslouží mou nejhorší pomstu, kterou jsem ještě neučinila.

Samo sebou, že to byl Edward. Nemělo cenu nad tím přemýšlet.

Musela jsem vyřešit, jak se dostanu domů. Buď to risknout a jet s tím autem, ale to by mohlo dopadnout, ještě hůř než bylo doposud. Nebo jít pěšky, s naraženou holení. Brala jsem tedy tu druhou možnost. V tom ke mně došla Alice.

„Bello, moc mě mrzí, co se stalo. Pojď, pojedeš s námi,“ řekla smutně a s nadějí zároveň.

„Ne, to je dobrý Alice. S ním nikam nejedu. Půjdu pěšky a cestou aspoň budu přemýšlet nad tím, jaký je to hrozný pondělí,“ odpověděla jsem na její otázku a kráčela dál směrem domov. Noha hrozně bolela, ale tohle mě jen tak skolit nemohlo.

Domů jsem došla za necelou hodinu. Charlie byl už doma. Otevřel dveře a hned se ptal, kde jsem byla.

„Bello, kde máš auto?“

„Ehm, no, jeden pitomec mi propíchnul gumy, tak jsem šla pěšky. Auto zůstalo na parkovišti před školou.“

„Nechám ho převést do opravny. A s tím šmejdem si to vyřídím.“

„To je dobrý Charlie. Už jsem vymyslela na něj pomstu.“

„Tak dobře, ale hlavně ne vraždu. Za to bys mohla jít k nám do cely,“ upozorňoval mě přísným hlasem rodiče, který má dohlížet na své nezbedné děcko.

„Zajisté Charlie. Teď se půjdu učit. Tak zatím,“ dopověděla jsem a kráčela si to směr k mému pokoji.

Na parkovišti – Edward pozoruje Bellu

Edward:

Přišla k autu a hned celá zrudla vzteky. Nejvíce mě štvalo, že si na tělocviku narazila holeň a tak teď se nemohla dostat domů pěšo.

Alice, jako vždy k ní nakráčela a nabídla ji, že bychom jí mohli odvézt. Upřímně bych byl rád, kdyby jela s námi. Jenže odmítla, a to se mi nelíbilo, protože měla naraženou nohu a námahou z chození si tu bolest akorát zvětší. Ona byla velice tvrdohlavá. Takže hned odkráčela domů po svých.

A jako vždy v poslední době mi nezbývalo nic jiného, než si nadávat zase do dobytka. Že já nevymyslel lepší pomstu. Takhle kvůli mně musela zase trpět.

Alice mě zase pražila pohledem a v myšlenkách mi slibovala upálení za živa. Tehdy jsem s ní musel souhlasit, že bych si přeci jen ten trest zasloužil. To ji velice překvapilo, protože jsem povětšinou odporoval těmto názorům na moje chování.

Nejspíš si něco uvědomila, ale mě to nechtěla říct. Což mě velice štvalo. Ona si Alice dokáže velice dobře uchránit myšlenky. Nejčastěji překládá americkou hymnu do somálštiny. A to vždy je dost podezřelé. Buď něco vidí, nebo ví.

Doma mě Alice zprdla za moje předešlé chování. Prý jsem jak puberťák. V podstatě budu až  na věčnost. Pro odlehčení atmosféry v domě Emmett vymyslel soutěž. Byl to Paintball.

Hráli Alice, Esmé a Rosalie v jednom družstvu a v druhém jsem byl s Emmettem a Jasperem. Carlisle byl raději rozhodčí. První hru jsme nechali vyhrát holky. Samo sebou, že to Alice viděla. Snažila se druhou hru zase vyhrát, ale tentokrát přálo štěstí nám.

Výherce měl vymyslet trest pro druhé družstvo.

Hráli jsme poslední a rozhodující hru a světe div se, holky vyhrály. To už jsme čekali, co nám vymyslí za trest.

Esmé vymýšlela Jasperovi. Měl za úkol celý týden uklízet a lovit pro celou rodinu.

Rosalie Emmettovi, měl být jeden školní týden v naprostém tichu a z nikoho si nedělat srandičky.

Poslední řada byla na Alice. Čekal jsem přesně to, co řekla.

Měl jsem se do čtrnácti dnů omluvit Belle. Viděla, že Mike má na ní spadeno. Byl to sukničkář a chtěl mít každou holku ve své sbírce. A tomu se dalo zabránit.

Kdyby někdo nesplnil tyhle úkoly. Odjel by na Aljašku za otravnou Tanyou, která dělala kadeřnici. Měl by tak nové háro. Tanya byla velice zapálenou kadeřnicí a ráda experimentovala s vlasy. Každé své kousky si fotila. A dále nechávala posílat do prestižních časopisů. To se samozřejmě nikomu nelíbilo.

Jednou si hrála s Emmettem a celého ho předělala, udělala mu z nějaké divné hmoty plešku, vypadal jak stařík. Pro něj to bylo děsivé, tak mu radši dala paruku s dlouhými vlasy. Ta divná hmota se nechtěla jen tak pustit. Po delším omývání pustila. To jste měli vidět Emmetta, jak zářil.

Toť byla odstrašující vzpomínka na to, jaká dokáže být Tanya.

Omluvu jsem plánoval na nadcházející víkend. Pozval bych ji na večeři, byl bych dost rád, kdyby nabídku přijala

Jenže to jsem netušil, co mě čeká v úterý odpoledne doma.

Shrunutí

Kapitola 6. » Kapitola 8.

Zase jeden z rychleji napsaných dílků. Doufám, že se líbil. Mně se líbí. Nejvíce se, ale těším na napsání dalšího dílku. Byl by z pohledu Belly a zase Edwarda. Jestli chcete, ještě nějaký pohled tak napište, ráda vám vyhovím.

Díky moc za komentáře. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 7.: