Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 5.

26.04.2010 (19:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7160×

5. Nákupy

Blížila se třetí hodina odpoledne. Před domkem zastavilo ono Volovo, ze kterého vylezla Alice a šla přímo k domovnímu zvonku. Než stačila zazvonit, tak už byly mnou otevřené dveře a já je jen zamkla a mohla se s Alice za zády vydat do auta.

Sedla jsem si dozadu vedle Rosalie. Ta pozdravila, jen pan Ignorant ne. To bych se divila, kdyby semnou někdy promluvil.

Cesta nebyla nijak zvlášť dlouhá. Po hodince jízdy autem se objevil nápis města Port Angeles.

Bella:

Auto zastavilo v garáži nejspíš největšího obchodního centra ve městě. Vystoupili jsme všichni z auta. Alice si už poctivě vytahovala platební kartu. Jen mě trochu zarazilo, že to byla ta nejprestižnější karta. Zlatá karta. Tahle rodinka bude opravdu dost bohatá. Šlo to vidět nejen z jejich koupí nových aut.

Nejvíce na Rosalie, ta byla oděná jen ve značkovém oblečení. Alice to spíše střídala, dbala spíš na to, aby to všechno k sobě ladilo.

V autě mi pověděla, že každý den připravuje oblečení sourozencům. A nikdy nenosí stejné oblečení dvakrát. To se posílá na charitu. Také pravidelně na ní přispívají vysokou částkou ze svých účtů.

Ze zrekapitulování předešlých informací mě vyrušila Alice, která hlasitě pískla, když uviděla červené, plesové šaty. Hned si je šla do kabinky zkusit a následně se nám v nich představila. Samo sebou, že je dávala Edwardovi do ruky.

Náhle Rosalie objevila oranžové, dlouhé, úzké šaty, o kterých mluvila v autě. V mžiku už se parádila v kabince. Nepotřebovala náš názor. Na sto procent bylo jasné, že ty už jsou její.

Alice se nemohla na mě už dívat, protože já jediná neměla šaty. Hned šla šornit do stojanů a vytáhla krásné, podlouhlé, modré šaty.

Narvala mi je do ručky a dostrkala mě tak následně do kabinky. Do šatů jsem se oblékala nejméně pět minut a to bych se ani nedivila, kdyby mi do kabinky vtrhla Alice. Protože já takovouhle trpělivost neměla.

Vyšla jsem z kabinky a Alice zatleskala. Rosalie se usmála a dala palec nahoru. Edward na mě nenápadně po očku koukal a vypadalo to dokonce, že se i usmál. Ale čemu? To mi bylo tajností.

„Ach Bello, moc ti to sekne. Vyberme ještě nějaké botky na vysokém podpatku, šperky a psaníčko by se taky hodilo,“ dořekla a já jen čekala, kdy dopoví, na co ještě zapomněla.

„Alice, nevím k čemu mi teď budou plesové šaty. Když plesové období je až začátkem ledna. Sice ty šaty jsou pěkné a tvá představa co k nim, také. Ale visely by mi jen ve skříni,“ dopověděla jsem svoji teorii a ona se tak divně ušklíbla.

„Ty šaty si vezmeš, i kdyby tě měl donutit Edward,“ pohrozila jím a já neměla únikovou cestu.

„Dobře tak si je koupím. Jen prosím nevybírej boty na vysokém podpatku. Vezmi třeba… baleríny,“ řekla jsem po menším ústupku.

„Smůla Bello, baleríny se k těm šatům nehodí. Aspoň máš čas se na nich naučit chodit. To abych ti koupila dvoje. Jedny na procvičení a druhé na ten večírek,“ dopověděla a já velice dobře viděla její obličej, když si uvědomila, co vlastně řekla.

„Tady mi něco uniká. O jaký večírek se jedná? A nezkoušej to zakecat, protože… jsi moje… moje… kámoška,“ dopověděla jsem a ona se při slově kámoška usmála. Tak takhle na ní.

„No, dobře. Určitě znáš, nebo jsi slyšela o Mikeovi. Ten pořádá jednou za měsíc večírky. Je v sobotu a já jsem si myslela, že bys mohla přijít.“ Udělala psí oči, ale já nemohla souhlasit.

„Promiň Alice, ale i kdybych chtěla jít, tak to nepůjde. Přes tento víkend už něco mám,“ řekla jsem jí a ona se tak divně zasekla, udělala bloumavý pohled a já se bála, že utrpěla šok z toho odmítnutí. Po chvilce se zase vrátila do reality.

„A co máš tak důležitého na práci, že si nemůžeš vyrazit s přáteli? Rosalie by to určitě nevadilo ani klukům ne. Nejspíš Edward by měl proslov, ale o toho se nemusíš zajímat.“

„Takže Rosalie by to nevadilo, ale Edwardovi jo?“ lítalo mi hlavou.

„Jak už jsem řekla, velice ráda bych šla. Já nevím, jestli ti to mám říct,“ pověděla jsem jí svou teorii.

„Určitě mi to řekni, jsme celí nedočkaví z toho, co tak vážného máš v plánu.“

„Slib mi, když vám to řeknu tak od nikoho nechci žádný dárek. Alice, přísahejte mi na místě. Jinak se to nedozvíte,“ řekla jsem výhružně ke všem.

„Slibujeme. Čestný skautský. Jen mi pořád nejde do hlavy, proč bychom ti neměli dát dárek. Ledaže… bys,“ nestačila doříct větu a já jí skočila do řeči.

„Táta mi řekl, že si někam vyjedeme na víkend a tam oslavíme moje narozeniny. Měla jsem je ve středu,“ pověděla jsem trošku smutně.

„Jé tak všechno nejlepší,“ ozvala se Alice s Rosalie unisimo.

„Tak u nás ti taky uspořádáme večírek,“ pověděla nadšeně Rosalie.

„Promiň, ale mně je proti srsti mít oslavu. Prosím, jen to ne!“

„No a co takhle nákupy na tvou počest,“ ozvala se nenápadně Alice zpoza rohu a v rukou držela slibované lodičky na doma.

Když jsem je spatřila, tak mě jen napadlo, že ta holka z nich musela slítnout a napadlo ji, jestli se taky skácím k zemi.

„Větší blbost jsem neslyšela. A ohledně těch bot. To už bude před domkem stát sanitka, až budu v nich trénovat?“ odpověděla jsem rozrušeně a musela si rýpnout.

„Tak jo. Na narozky nic od nás neuvidíš. Ty botky budeš mít jen v mé přítomnosti. Tak si je tady hezky nazuj a pěkně se v nich projdi.“ Strčila mi ty škrample do ruky.

S neochotou jsem si je nazula. Nohy udělaly pár kroků. Když v tom mi někdo vběhnul před nohy a já následně sletěla na regál a oblečení, které na něm bylo, jsem strhla sebou.

Edward se začal velice nahlas smát a já se cítila velice trapně. Hrozně jsem si přála, aby mi pomohl někdo na nohy. Na to jsem myslela ze všeho nejvíc, jen na tu pomoc. V tom okamžiku Edward stuh, koukl se na Alice, ta jen kývla. On se vydal naproti mně a natahoval ke mně ruce, že mi pomůže.

„Ty na mě nešahej!“ řekla jsem mu přísně s nenávistí. Pořád měl jednu ruku nataženou. Dotknul se mojí paže a mnou projel elektrický výboj. Sice se mi líbilo, že mi pomáhá. Ale nesnášel mě. Zakroutila jsem negativně hlavou a následně se mu vysmekla.

Odkráčela jsem k Alice, vlepila jí do ruky škrample a odcházela k pokladně i se šatami.

Před výlohou jsem na ně počkala. Došli hned ke mně. Alice se začala omlouvat a na usmířenou mi koupila botky od mé oblíbené značky Converse. To by ale nebyla Alice. Koupila je na podpatku. Já měla v tu chvíli radost, že jsme se aspoň v něčem shodly.

Dala mi do ruky ty výstavní botky.

„Alice, udělala jsi mi velkou radost. Jo, sice jsou na podpatku, ale jsou to Conversky. Takže pro tentokrát to skousnu. A když už jsem v tý náladě, co kdyby si mi koupila i ty  lodičky k šatům?“ zeptala jsem se celá šťastná.

„Takže se ti líbí? Edward s Rosalie říkali, že by se ti určitě líbily. Tak a já se jdu podívat po těch lodičkách. Jdete se mnou?“

„Jo, jdem,“ řekl ztrápeně taškami ověšený Edward.

Po půl hodince pátrání jsme s Alice našli lodičky, které mi padly.

Pořád jsem přemýšlela, jak se mám pořádně pomstít Edwardovi. Napadl mě skvělý nápad na pomstu.

„Alice? Chtěla bys někomu pořádně vyplnit šatník novým oblečením? Ale ten dotyčný by si musel zkoušet každou věcičku, kterou by si mu dala,“ zeptala jsem se jí, ale bylo jasné, že na to kývne. Taková nádherná příležitost pro naši Alice.

„Jasně, jen řekni, o koho jde a hned se na něj společnýma silama vrhneme,“ řekla až moc nadšeně. Byla jsem ráda, že nejsem na místě toho dotyčného.

„Jen jsem si tak říkala, že chudák Edward se musí tahat jen s taškami a sám si nákupy vlastně vůbec neužije,“ pověděla jsem bez známky radosti, aby na mně neviděli, že jsou to pikle.

„To nebude vůbec třeba. Stejně musíte být holky unavené.“ On se chtěl z toho jen tak vykroutit.

„Unavené? Vždyť tu nejsme ani čtyři hodinky. S mamkou jsem nakupovala klidně i osm hodit a to má energie nebyla z daleka u konce. Žádný takový. Alice s Rosalie jistě unavené nejsou, tak se dáme do práce a bez debat,“ řekla jsem rázným hlasem plným autority. Alice jen měla pusu do kořán a když si všimla, kam to koukám, jen ji zavřela a vyšla směrem k pánské módě.

Edward byl pořádně vytočený. Nechtěl vůbec spolupracovat. Alice na to měla jiný názor, pokaždé ho donutila a jemu nic nejiného nezbývalo.

Do garáží jsme došli okolo desáté večer. Edward nyní už byl opravdu jako vánoční stromeček, jen místo ozdob na něm visely tašky.

V autě jsem se bavila s holkami, co budou dělat v sobotu. Edward se nezapojoval do naší diskuse. Jen párkrát nenávistně kouknul do zpětného zrcátka, protože na mě dobře viděl a pokaždé udělal hnusnej škleb.

Domu jsem dorazila v jedenáct večer. Charlie ještě nespal. Jen řekl, že vyrazíme brzy ráno, tak ať se koukám pořádně vyspat.

V obchodě – Bella vysvětluje důvod nepřítomnosti na večírku

Edward:

Spatřil jsem Bellu, jak odhrnuje závěs od kabinky. Vylezla z ní v modrých šatech. Tak nádherná v nich byla. Kdyby to nebylo moc nápadné, dokázal bych se na ní dívat celé dny.

Takhle jsem ji spatřil jen perspektivním pohledem.

Alice jí ty šaty vybrala na večírek u Mikea. Tam jsem se jí chystal omluvit. Když Bella zjistila, že by měla jít na večírek, nesouhlasila.

Alice se tedy snažila z Belly dostat, co vlastně bude dělat o tento víkend. Ale tvrdě narazila, když se chtěla kouknout do její bližší budoucnosti. Zkoušela to jednou a velice se soustředila, ale nic neviděla. Sakra, jaktože nic nevidím. Vždyť to u ní naposled fungovalo. Co se to tady k čertu děje? Křičely na mě její myšlenky.

Ano, bylo to velice divné, protože minule jí to šlo. Tak se radši Belly zeptala. Ještě chvíli by tady tak ztuhle stála a někomu by to přišlo divné. Bella jí odpověděla s podmínkou, že jí nekoupíme dárek.

Měla narozky. To byl ten důvod. Museli jsme to pochopit. Jen jsem v tu chvíli nevěděl, kdy by byla další dobrá příležitost na omluvu.

Po řádném vysvětlení z Belliny strany, se objevila Alice s asi tak patnácti centimetrovými boty na podpatku. Bella se v nich zkusila projít. Jenže někdo jí vběhl před nohy a ona se zamotala. Slítla na regál s oblečením. Ten pod svou tíhou strhla na sebe. Mě to v tu chvíli nedalo a musel jsem se trašně smát, jak je nemotorná. V tom jsem z ničeho nic ztuhl. Pomóc, pomozte mi někdo sakra na nohy. Honilo se Belle v hlavě.

To bylo poprvé, co jsem slyšel její mysl. Kouknul jsem na Alice, jestli Belle mám pomoct na nohy, ta jen kývla na souhlas. Šel jsem k ní a podal jí ruku na pomoc.

„Ty na mě nešahej!“ řekla velice nenávistně. Takže to nejspíš byla pravda. Nesnášela mě.

Nedalo mi to, musel jsem se jí aspoň dotknout. Vzal jsem jí za loket a mnou probil nejspíš elektrický výboj. Zakroutila negativně hlavou a vytrhla se z mého sevření.

Nezbývalo nic jiného, než si zase nadávat do dobytka.

Ještě chvíli jsme nakupovali a pak Bella řekla, co mě naprosto vykolejilo.

„Alice? Chtěla bys někomu pořádně vyplnit šatník novým oblečením? Ale ten dotyčný by si musel zkoušet každou věcičku, kterou by si mu dala,“ zeptala se jí, ale mně pořád nedocházelo koho má na mysli.

„Jasně, jen řekni, o koho jde a hned se na něj společnýma silama vrhneme,“ řekla nadšeně.

„Jen jsem si tak říkala, že chudák Edward se musí tahat jen s taškami a sám si nákupy vlastně vůbec neužije,“ pověděla lhostejně a v tu chvíli jsem tušil, co mě čeká. Mučení. Nejspíš to je pomsta za to, co jsem jí udělal. Ale já vždycky vyhrávám. Další pomstička bude věnována jí.

„To nebude, vůbec třeba. Stejně musíte být holky unavené,“ řekl jsem nadějně, ale moc se s tím nedalo počítat

„Unavené? Vždyť tu nejsme ani čtyři hodinky. S mamkou jsem nakupovala klidně i osm hodit a to má energie nebyla z daleka u konce. Žádný takový. Alice s Rosalie jistě unavené nejsou, tak se dáme do práce a bez debat,“ řekla rázným hlasem plným autority. Tak to byla tedy pod pásovka. Ale uvrhla se do jámy lvové sama. Teď bude muset pořád chodit s Alice. Jak já jí nezáviděl.

Vůbec jsem s Alice nespolupracoval, ale vždycky mě do tý kabinky dokopala.

Cestou domů, jsem se občas s nenávistí kouknul na tu zrádkyni, do které jsem byl blázen.

Mysl se zaobírala nad mou pomstičkou. Alice přikázala, abych zastavil před jejím domem.

Stalo se tak. Jen zamávala a já už ujížděl domů.

Shrnutí

Kapitola 4. » Kapitola 6.

Mám z toho smíšené pocity, takže nevím, jestli se vám to líbí. Edwardův pohled mě napadl z ničeho nic. Takže doufám, že vám tam nevadí. Příště by byl víkend Charlieho a Belly.

Díky moc za komentáře.

PeTi.

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 5.: