Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 39.

16.11.2010 (21:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2097×

39. No, já až po svatbě

„Dobře, a tím mi chceš říct, že to budem dělat až po mé přeměně? Není to trhlý na hlavu? Říkáš, že si mám užít všechny lidské pocity, a tak teď mi povíš tohle? Takže nejspíš mám povoleno si zajít na taneček, a tam si užít. Ty bys neměl nadávat, že jsem tě podvedla, když stejně s tebou nespím, a řekl si, že si mám vyzkoušet co nejvíce lidských pocitů.“ Vylíčila jsem mu to pěkně od srdce.

Držel mě v objetí. „Vždyť víš, že jsem to tak doslovně nemyslel.“ Pohladil mě a přitom políbil. Na mýtince jsme zůstali až do svítání a pak jsme odešli k autům a následně odjeli za novým životem, který byl odtud hodně vzdálený.

Bella:

Na místo jsme dojeli až druhý den večer. V autě jsem nemohla vydržet mojí únavu. Tak jsem usnula na předním sedadle vedle Edwarda. Možná, že jsem si položila svou na jeho rameno.

Poté, co jsem se vzbudila, tak jsem byla v autě sama. Vyšla jsem tedy ven z auta. U něho stál Edward a pozoroval okolí. Šla jsem tedy k němu. Objal mě a vyšli jsme ven k novému domu.

Jen, co jsme došli do domu, ve kterém byl nábytek, tak se k nám přihrnula celá rodina. Esmé mě provedla celým domem. Pak si skoro všichni zaběhli na lov. Edward tam pro tentokrát zůstal. Chtěla jsem, aby s nimi jel i on, ale on mě tu nechtěl nechat samotnou. Nevyčítala jsem mu to. Tak tu tedy zůstal.

„Edwarde, potřebovala bych si s tebou promluvit. Jestli máš čas,“ pověděla jsem důrazně. Podíval se na mě a čekal, s čím přijdu. Nejspíš se mu nelíbil můj tón hlasu.

„Dobře, ale raději se na to posadíme,“ řekl a šel směrem ke kožené sedačce, která voněla novou kůží.

Posadili jsme se na větší pohovku. On měl nohy na podlaze, ale tělo měl otočené mým směrem. Já si sedla do tureckého sedu. Edward se dotkl mého kolena a pokynul, abych začala.

„Víš, chtěla jsem navázat na ten rozhovor, který jsme nedokončili. Ne, že bych to chtěla hned, ale jednou určitě. Tak se tě ptám, jestli z tvé strany s tím mohu počítat, nebo to mám odložit na druhou kolej,“ stydlivě jsem promluvila a na něho se ani jednou nepodívala.

Pozvedl jednu ruku a nadzdvihl mou bradu. Chtěl, abych se mu dívala do očí. Já pátrala všude možně, ale do jeho očí jsem se nepodívala. Tak se více přiblížil ke mně a tím mě zaujal.

„Dobře… Jak bych to jen řekl… No, já až po svatbě. Víš, že nejsem z této doby, takže jsem byl vychovaný jinak nežli ty. Rodiče mě od mala vedli k tomu, abych byl jen s jednou dívkou po celý život. V mém lidském životě jsme ten akt prováděli až po svatbě. Proto bych byl rád, kdybychom to učinili až za delší dobu. Pokud ti to nevadí. Ale musíš vědět, že tě miluju,“ ujišťoval mě. A já jen zasekle seděla na jednom místě. Přemýšlela jsem, co bych tak mohla dělat.

Pak jsem se jen zvedla a odešla bez řečí hledat sprchu. Nevím, proč byla jedna v garáži, ale zašla jsem tedy tam. Osprchovala jsem se a v červeném huňatém a měkkém županu se vydala do patra. Našla jsem klavír a zasedla k němu. Chtěla jsem dokončit skladbu, kterou jsem načala ve Forks. Hrála jsem tak dvě hodiny.

Pokaždé to byla jiná skladba. Všechny jsem na místě vymyslela. Pak si ke mně přisedl Edward a díval se na mě, ale já hrála stále dál. Když se přibližoval svými rty k mému krku, tak jsem zrychlila tempo a hrála dravěji, než jsem čekala.

Přestala jsem hrát a podívala se na Edwarda, který měl sedět vedle mě. Ale klečel přede mnou.  A tady to zavání problémem. To se praštil do hlavy, že klečí? Uchopil jednu moji ruku do své. Pozvedla jsem obočí.

„Isabello, před nějakou dobou jsem se zmiňoval o svatbě. Rozhodoval jsem se už velice dlouho tě požádat o ruku. Proto se tě ptám, zdali by sis mě vzala za svého muže,“ řekl ten proslov a já začala přemýšlet.

„Řekla bych ano, pokud to nemá nic společného s minulým rozhovorem. Nevezmu si tě jen kvůli tomu, že bych mohla s tebou spát. Jestliže je to všechno čisté jako ty a tvá duše, tak říkám ano,“ odpověděla jsem. Chtěla jsem mít ve všem jasno.

„Zajisté, že si tě neberu kvůli tomu,“ ušklíbl se a nasadil mi velice honosný prsten na ruku. Od té doby byly jen přípravy na svatbu v plném proudu. Takhle bych nějak mohla shrnout můj příběh, ale ještě vám povím o naší svatbě a svatební noci. Pak se teprve dostanu ke konci svého příběhu.

Svatbu si do parády vzala Alice. Chtěla mít všechno perfektně sladěné. Chtěla jsem mít od ní na chvilku pokoj, tak jsem jí pověděla, ať si sama dělá dekoraci, co chce, ale na mě zatím ani nešáhne.

Vdávala jsem se v úterý v jednom kanadském chráněném území, kde byla samá jezera. Edward chtěl mít svatbu na vodě. Alice navrhla plánek plovoucího placu, kam by se vešla celá má rodina. Byl ze zvláštního dřeva. Ozkoušeli jsme ho a, světe div se, ono to fungovalo a všechny nás to udrželo.

Můj den D. Seděla jsem ve svém pokoji na posteli. Rose s Alice okolo mě neustále poskakovaly. Alice mi dělala účes a Rose na mě dělala různé masky. Vystínovala mi oči a namalovala řasenkou. Pak mě navlékly do krajkových šatů, které byly v pase zúžené. Měla jsem ráda ten styl.

Edwarda jsem podle tradice nesměla vidět do doby, než začne svatba. Holky mě ve velkém černém autě s kouřivými skly odvezly na požadované místo. Dále jsme musely jít pěšky. Alice se nelíbilo, že bych si mohla zničit šaty, tak mě vzala do náruče. Necítila jsem se u ní tak bezpečně, ale nebylo to nejhorší. Když mě přivedla až k molu, tak jsem spatřila na jeho dalekém konci Edwarda.

Obloha byla od rána krásně modrá. Ale jakmile jsem vkročila na molo, začalo mrholit. Pomalu jsem došla k Edwardovi. Nakonec nás celá rodina došla. Odpluli jsme doprostřed jezera. Jako oddávající nám posloužil Carlisle.

Po těch dvou tradičních příslibech jsme hrdě řekli tomu druhému ano. Políbili jsme se a celá rodina nám zatleskala. Pak jsme se vrátili na břeh, a tam se usadili na břeh jezera. Chtěli jsme, aby tahle svatba nebyla natolik tradiční než obvykle. Poté, co se den chýlil ke konci, mě Edward odvezl někam hluboko do lesa. Slíbil mi něco velice důležitého. Aby se neřeklo, byly to rovnou dva sliby.

Došel před honosnější srub a otevřel dveře. „Vítej doma, lásko. Tohle jsem ti postavil po dobu své nepřítomnosti, když jsi spala,“ prohodil jen tak mezi dveřmi a já byla velice šťastná.

Shrnutí

Kapitola 38. » Kapitola 40.