Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 38.

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Poprvé a navždy? - kapitola 38.Posuneme se dále v čase. Cullenovi se rozhodli odstěhovat se. Budou dělat některé své tradice, které to jsou? To se dozvíte zde. Prosím, zanechejte zde komentík. Díky moc, PeTi

31.10.2010 (13:15) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1824×

38. Když jde na vás chtíč

Vánoce a oslava nového roku, byla jiná než ta minulá. Byla klidná. Nic se mi nestalo. Na paloučku jsme odpálili několik rachejtlí, ale Emm si pořídil několik set…

A pak maturita… Tak ta byla nejtěžší pro mě, ale nakonec jsem ji dala na samé krásné známky.

 

Bella:

Bylo krátce po maturitě. Každý člen Cullenovic rodiny ji zvládl v pohodě na samé A. Já chytala každou chvilku nervy a Edward mě uklidňoval. Docela mi to pomohlo.

Po maturitě se chtěli zase o kousek dál stěhovat. Musela jsem tedy s nimi. Ne, že bych musela, jako že mě nutili, ale kvůli Edwardovi.

Pokaždé, když odjížděli, tak dělali svůj loučící rituál, který jsem s nimi podstoupila. Příště bych tohle místo mohla vidět z jiného pohledu.

Večer před odjezdem navštívili svá oblíbená místa. Jako byla nemocnice, sportovní hřiště, Port Angeles a nákupy s kadeřnictvím. Skála, odkud jsem hodlala víc jak před rokem skočit, se pro mě stala mým útočištěm.

 

Pak se sešli před svojí vilou. Omluvně se na mě každý podíval a pokračovali dále do domu. Viděla jsem, že v obývacím pokoji neměli nábytek, jen velké černé křídlo. Za to usedl Edward.

 

Každý pár měl na sobě společenské oblečení. Zase já vypadala jak trubka. Rozezněla se hudba, kterou vydával Edward z klavíru. Páry se chytly a začaly tancovat. Velice se mi to líbilo.

 

Raději jsem zašla za klavír a dívala se z rohu na ně. Bylo to krásné je pozorovat. Hlavně Emmetta, který nikdy neukázal své pravé já jako tanečník společenských tanců. Záviděla jsem jim, že umí tak krásně tancovat. Myslím, tak ladně. Ani šampioni tohle neuměli. Edward dohrál jeho skladbu.

„Vážení, nerada bych narušovala tuhle atmosféru, ale mohla bych vám zahrát některé moje skladby, které jsem díky vám složila?“ zeptala jsem se všech. Zakývali hlavou a jen se na mě vyjeveně dívali.

Usedla jsem na stoličku a mé prsty se začaly pohybovat po klaviatuře. Zahrála jsem několik skladeb. Nejprve byly svižné, pak smutné - podle období mého života… A nakonec byly pomalé a více melodické. Dokončila jsem skladby a šla jsem do kuchyně. Mé místo za klavírem vystřídala Rosalie. Edward někam zmizel.

Já čmárala na papír další noty a vytvářela jsem skladbu k dnešní noci. Byla jsem tak v půlce a někdo za mnou přišel.

 

„Bell, pojď si zatancovat,“ vyzval mě k tanci Edward.

„Nemůžu,“ jednoduše jsem odpověděla. Klekl si ke mně a začal citově vydírat.

„Proč bys nemohla?“ optal se a uchopil mé ruce do těch svých.

„Nechci vám narušit zdejší atmosféru… Dobře, neumím tancovat,“ šla jsem s pravdou ven.

„Já tě to naučím, pojď.“ Nenechal se odbít. Zatnula jsem ruce v pěst a vzpomněla si na další vhodné noty. Tomu jsem se usmála a vytrhla se z Edwardových rukou.

„Ne, nechci se ztrapnit,“ vymlouvala jsem se, jak jen to šlo.

„A dělej, nástup! Nikomu to nevadí víc, než tobě. Takže koukej nastoupit… Prosím.“ Z toho jeho vystoupení jsem opravdu nemohla.

„Nemám co na sebe.“ Zakroutil hlavou a „vykouzlil“ jedny společenské šaty. Nedalo se nic dělat. Musela jsem nastoupit na parket. Šupem jsem si oblékla šaty.

Šla jsem na parket. Rose rozezněla klavír. Ruku jsem si položila na Edwardovo rameno a druhou ho uchopila. On jednu dal na bedra. Roztancovali jsme se. Rose hrála převážně sambu. Ale dala i valčík.

Všichni se divili, že mi to tak skvěle jde. Ale bodejď by ne, když jste mistrem velkoměsta New York v dorosteneckém věku. Chtěla jsem to všechno zatajit, ale Edward si všiml, že mi to jde až moc dobře.

„Tobě to nějak jde. A prý, že to neumíš,“ pochválil mě. Políbila jsem ho a raději nereagovala, jinak bych se prozradila. Políbil mě taktéž. Víc se do toho vžil. Pak se pokračovalo v jejich tradici. Jelo se na lov. Edward mě neustále přemlouval, abych jela s ním nebo on by byl se mnou.

„Edwarde, já nikam nepojedu. Máš už svůj program, jen běž,“ pobídla jsem ho. Nechtělo se mu, ale nakonec šel. Já se rozhodla jet za svým bráškou do Port Angeles. Jela jsem nocí a celkem rychle. Prostě BMW je BMW.

 

Dojela jsem na tu adresu a zazvonila u jeho dveří. Otevřel mi a divil se, že jsem tak v noci čilá. Pověděla jsem mu, že se stěhuju pryč z Forks někam do pryč. Představil mi svou upíří přítelkyni. Byla celkem fajn. Po hodině jsem se musela navrátit zpět domů.

„Kde si byla?“ zeptal se hned na první věc.

„Rozloučit se s bráchou.“ Zaposlouchala jsem se do ticha a uslyšela rachot nebo spíše praskání a vrzání.

„Taky jedna z tradic?“ optala jsem se zvědavě s úsměvem na tváři.

„Ano, taky jedno z posledních… Další už nejsou,“ objasnil mi a já byla v obraze.

„A co jsi tedy dělal vždycky ty?“ Má zvědavost se navyšovala.

Vyhoupl si mě na záda a zdrhal se mnou někam hodně daleko. Doběhl na mýtinku. Tam mě pustil.

 

„Chodil jsem na své nejoblíbenější místo. Neměl jsem nikoho, to bys mohla pochopit.“

„A myslíš, že bychom taky někdy mohli… Vždyť víš…“ dala jsem mu malý náznak.

„Hrozně moc bych chtěl, ale nemůžu. Jsem to, co jsem… Mohl bych tě jen jedním pohybem zamordovat, a to bych nerad. Neříkám nikdy, ale teď rozhodně ne…“ Couvla jsem o jeden krok, ale zakopla jsem o pařez. Edward mě hned zvedal ze země.

„Dobře, a tím mi chceš říct, že to budem dělat až po mé přeměně? Není to trhlý na hlavu? Říkáš, že si mám užít všechny lidské pocity a teď mi povíš tohle? Takže nejspíš mám povoleno si zajít na taneček a tam si užít. Ty bys neměl nadávat, že jsem tě podvedla, když stejně s tebou nespím, a řekl si, že si mám vyzkoušet co nejvíce lidských pocitů,“ vylíčila jsem mu to pěkně od srdce.

Držel mě v objetí. „Vždyť víš, že jsem to tak doslovně nemyslel.“ Pohladil mě a přitom políbil. Na mýtince jsme zůstali až do svítání a pak jsme odešli k autům a následně odjeli za novým životem, který byl odtud hodně vzdálený.

Shrnutí

Kapitola 37. » Kapitola 39.

Snad se Vám tenhle díl líbil a doufám, že mi zde zanecháte nějaké ty komentíky. Vím, že nepřidávám nějak často, učeního je hora a času málo. A tak doufám, že jste na mě nezapomněli. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 38.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře