Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 37.

v dnešním dílku Bella dostane nabídku. Ke konci se posuneme rychleji v čase. Doufám, že se dílek bude líbit a zanecháte tu nějaké komentíky. Přeji pěkné počtení. Vaše PeTi

„Ne, to mi udělal otec. Omylem jsem rozbila cennou vázu a on silně uchopil moji ruku a sevřel ji pevně. Nejspíš se zlomila nebo tak něco,“ objasnila jsem mu to. Viděla jsem na něm, jak si oddychl, že to neudělal on, ale zase byl více naštvaný na mého otce.

„Pojď, ať mi nezmrzneš. Všechno mi cestou povíš,“ řekl mi Edward.

„Ale já nemám kam jít. Z domu mě vyhodil, a tak jsem bezdomovec. Nejspíš…“ objasnila jsem mu to. Zvedla jsem se, ale má pohmožděná noha se mi podlomila. Edward mě velice rychle chytnul do své náruče a tázavě se na mě podíval. Takže chtěl znát všechno do největších detailů…

Bella:

„Bell, co se ti to stalo s nohou? To ta díra ve schodech?“ zeptal se, já sklonila hlavu dolů. Moji hlavu si nadzvedl dlaněmi a pak se mi podíval plně do očí. Já jsem ale nemohla. Uhýbala jsem neustále pohledem, protože jsem se za sebe styděla. Pak se trochu naštval a zhluboka se nadechl. Věděla jsem, že bych se na něho měla podívat, ale nechtěla jsem. To jsem raději nechala skápnout dvě slzy a hned mi bylo o něco lépe.

„Bell, to bude v pořádku. Na ruku se kouknu u nás doma a na nohu taktéž. Pojď prosím,“ neustále mě přemlouval.

„Nic už nebude v pořádku! Já jsem bezdomovec. Nemám svoje místo nikde,“ rozkřičela jsem se ze zoufalství na Edwarda. Pak jsem jen nesouhlasně kývala hlavou a kmitala očima ze strany na stranu, jako bych byla dezorientovaná. Edward si mého výpadku zjevně všiml.

„Belli, budeš bydlet u nás. Zařídím to. Rodina zajisté bude ráda,“ nabízel mi další alternativu.

„Tohle nejde už z několika důvodů. Ten první je, že vás nechci otravovat a zaclánět tam. Máte svoje zázemí a svoje „tradice“, tohle opravdu nejde. Zadruhé, co se asi tak bude dít, když mě bude otec hledat? Aby vás nějak zažaloval nebo tak něco,“ snažila jsem se vymyslet další a další výmluvy. Jenže Edward mi to nežral.

„Ten kdyby se pokoušel tě najít, tak to schytá, protože tě vyhnal. Bell, pojď k nám. Vždyť ty si do naší rodiny zapadla od té doby, co ses u nás objevila poprvé. Všichni tě mají rádi a jsou rádi, že jsi se mnou. Nenech mě tě přemlouvat. Jestli si něco najdeš, tak já půjdu s tebou.“ No, tak tohle nemělo opravdu cenu.

„Když myslíš,“ nakonec jsem souhlasila. Naposledy jsem se ohlédla na to známé okolí.

„Pojď a už se tam nevracej.“

On mě vyzvedl do své náruče, abych nemusela více zatěžovat svoji nohu. Neběžel, protože to bych více prochladla. Ani moc na tom nepřidávala teplota jeho kůže, ale byla jsem za něho ráda.

Šel v tichu. Proto jsem se ani nedivila, když jsem v jeho náruči usnula.

Probudila jsem se až okolo osmé ráno. Všude byla jen tma. Venku pršelo… Byl čtvrtek… Škola. Chtěla jsem rychle vstát, ale nemohla jsem, protože má noha nezvládla ten nápor a podlomila se mi. Nevěděla jsem ani, kde je Edward.

Zjistila jsem to hned poté, co mě zvedal pomalu do postele. Přinesl mi i snídani a lehl si vedle mě.

„Bells, nesmíš teď namáhat svou nohu ani ruku. Tu jsem ti dal do sádry a nohu máš silně pohmožděnou, takže ledové obklady by měly trochu pomoct. Do školy minimálně pár dnů nepůjdeš,“ objasňoval mi a já se aspoň trochu těšila na další volno.

„Kde je Alice a ostatní sourozenci?“ zeptala jsem se ho, protože mě to velice zajímalo a přitom se napila čaje. Dal si jednu ruku pod hlavu a podíval se na mě.

„Alice s Jasperem jsou ve svém srubu v lese a Rose s Emmem zase v hotelu a... chtěli být prostě sami. A my jsme tu také samy. Teda, jestli ti to nevadí, ovšem že to pochopím,“ objasnil mi. Dožvýkala jsem rohlík se šunkou a pak jsem mu odpověděla.

„To je v pořádku, zajisté, že mi to nevadí, jak by mohlo? Musím si užít naše společné chvilky.“ Jen co jsem to dořekla, tak jsem ho políbila na tváře. Více jsem se k němu nasoukala, a tak se dostala do jeho objetí. Chtělo se mi ještě spát, tak jsem se uvelebila na jeho hrudi.

Hladil mě po vlasech a šeptal mi láskyplná slova. Z jeho úst to tvořilo krásné a smysluplné věty, které patřily jen mně.

Když jsem vstala za ten den podruhé, tak už byla tma a Edward vedle mě neležel. Ani nikde v pokoji jsem ho nezahlédla. Pajdala jsem se tedy po prvním patře a nikde jsem ho nezahlédla. Poslední možnost bylo přízemí. Očekávala jsem tedy, že tam bude.

Jak jsem stoupla na třetí dřevěný schod, tak jsem ho zahlédla, že sedí na černé kožené pohovce a dívá se na televizi. Nechtěla jsem ho rušit, ale raději jsem se chystala k odchodu do pokoje. Jenže on se na mě tak krásně podíval a přivolal mě k sobě, abych si k němu sedla.

„Promiň, nechtěla jsem tě rušit, když se díváš na televizi,“ omluvila jsem se mu. On zakroutil hlavou a pohladil mě po tváři.

„Mě nebudeš nikdy rušit. Pojď, podíváme se spolu na nějaký film, co ty na to?“ zeptal se mě a doufal, že to přijmu.

„Jasně, to bych velice ráda. Když tu nikdo není a je tma, to je prima,“ zvesela jsem mu řekla a usmál se na mě jeho typickým úsměvem.

„Ale film vybírám já.“ Hned se musel ujmout té nejlepší věci, která na tom byla nejzábavnější. Nečekala jsem od něho, že by tam dal nějaký slaďák. Také že jsem se nemýlila.

Pustil tam Underworld první díl. Takže na scéně byli upíři a lycani. Tak tohle jsem od něho vůbec nečekala. Nejspíše chtěl, abych se bála a potom, abych se k němu tulila… Ale to se hošánek spletl. Mně se tyhle filmy líbily. Pamatuji si na den, kdy jsem se rozhodla, že na tenhle film půjdu do kina, ale nějak z toho sešlo.

„Počkej, ještě to tam nedávej, musím si udělat popcorn a colu. Jinak na to nekoukám,“ pronesla jsem spiklenecky. Musel souhlasit a také že souhlasil.

Když byl popcorn hotov, tak jsem si ho dala do velké misky. Sedla jsem si do tureckého sedu na pohovku a do klína si dala popcorn. Po levé ruce se nacházela Cola.

„Víš, že tohle je horor?“ optal se mě a doufal, že se budu bát.

„Ne, ale je to film a k filmům tohle patří,“ objasnila jsem mu a chtěla jsem ho potrápit. Zapnul to DVD a já si chystala první hrst popcornu do pusy. Edward skoro nesledoval celý film, protože se díval neustále na mě a na moje reakce.

Když film skončil, tak jsem byla smutná, protože se mi velice líbil.

„A nemáš tam dvojku?“ zeptala jsem se nadějně.

„To neplatí, ty se toho nebojíš,“ povzdechl si, objala jsem ho a usmála se na něj.

„Jenže já vím, že to co bylo v televizi, tak že to je jen film a ne skutečnost. Opravdová skutečnost vypadá jinak, než by sis myslel,“ objasnila jsem mu to a on se zasmál… Jako pokaždé.

Ten večer jsme se šli projít jen po blízkém okolí

X         X         X

Bella:

Celý rok ubíhal velice v klidu. Bydlela jsem u Cullenů. Otec mě nehledal, protože tušil, že jsem u nich. Pey se párkrát zastavil na pokec s celou rodinou.

Byla to rodinná idylka. Moje osmnácté narozeniny jsme oslavili v rodinném kruhu. Říkala jsem, že nechci, aby mi dali dary. Ale jako vždycky jsem něco dostala… Bohužel.

Edward jel se mnou na nákupy. Alice byla pěkně nakrknutá, protože chtěla jet s námi. Edward mi řekl, ať si vyberu, co chci… Prostě podle mého gusta. Vybrala jsem si pár kousků oblečení. Nakonec jsem mu řekla, ať mi něco vybere.

Vybral mi teplejší mikinu a bundu.

Vánoce a oslava nového roku, byla jiná než ta minulá. Byla klidná. Nic se mi nestalo. Na paloučku jsme odpálili několik rachejtlí, ale Emm si pořídil několik set…

A pak maturita… Tak ta byla nejtěžší pro mě, ale nakonec jsem ji dala na samé krásné známky.

Shrnutí

Kapitola 36. » Kapitola 38.

Sice trochu rychlejší konec, ale co. Snad se Vám tenhle dílek líbil a zanecháte mi tu nějaký ten komentík. Díky za ty minulé. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 37.:

Přidat komentář:

Nick:

Text: