Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 33.

07.08.2010 (15:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1989×

33. No tohle?

„Byla tu mamka. Ráno přijela a před půl hodinou odjela. Prý tě mám od ní pozdravovat,“ zašvitořila jsem zvesela.

„Hm,“ utnul mě jen zamručením. Pomalu jsem šla do koupelny, protože jsem se snažila rozdýchat to, jak se Charlie chová. Napustila jsem si plnou vanu. Zamkla jsem ve svém pokoji. Odtamtud taktéž vedly dveře do mé koupelny. Já jsem chtěla mít od táty klid. Do plné vany s teplou vodou jsem se položila. Sklouzla jsem pod vodní hladinu a zkoušela v ní přemýšlet. Šlo mi to celkem dobře, dokud se mi nezačalo chtít spát.

Potřebovala jsem i kyslík, ale mé tělo bylo najednou k nepoužití. Něco studeného se mě dotklo.

Bella:

Studená ruka se dotkla mé zkrabatělé pokožky a vytahovala mě ven. Ani jsme si neuvědomila, že jsem se mohla utopit. Vytáhla mě z vody a následně posadila na kobereček, který byl vedle vany. Propleskávala mé tváře. Po delší době jsem pomalinku otevírala své oči. V místnosti bylo velice ostré světlo, tak jsem se snažila oči zavřít.

„Belli?“ promluvil na mě hlas mého upířího přítele. Seděl vedle mě a se starostí mě pozoroval.

„Ano?“ odpověděla jsem prostě a čekala, co bude dál. Jen jsem si neuvědomovala, že jsem před ním nahá nikdy nebyla. Více jsem pohleděla do Edwardových očí. Jenže nebyly krásně zlatavé nýbrž černé. Začala jsem se ho více bát, protože takové oči v mé přítomnosti neměl. O malé milimetry jsem se nenápadně vzdalovala.

„Vezmi si prosím na sebe župan,“ jemně mi poručil a podával mi ho. Co nejrychleji jsem po něm vystřelila ruku a vzala si ho na sebe. Ale pořád jsem se odtahovala od něho. Podával mi ruku, abych se lépe zvedla. Mírně jsem zakroutila hlavu v negativním gestu. Poznal nejspíš, že se ho bojím.

„Prosím, teď se ke mně nepřibližuj,“ pověděla jsem k němu bázlivě. Jeho obličej se velice zkřivil v bolestné grimase a odtáhl se do koutu.

„Bell, co se stalo? Čeho se bojíš, vždyť jsem nic neprovedl,“ říkal velice smutným tónem v hlase. Celkem mi ho bylo líto, ale jeho oči mě neustále děsily. Podívala jsem se na něj.

„Já… Nezdají se mi tvé oči. Proto se teď cítím nesvá a nejistá,“ vyslovovala jsem pomalu s důrazem na každé slovo. Edward kývnul, že to pochopil. Více se ke mně přiblížil, ale já se více skrčila do kouta.

„Bell, to bylo tím, jak jsem tě viděl nahou. Víš, nám upírům se mění oči pokaždé na černou, když máme na někoho chuť,“ dopověděl a já vytřeštila své oči. Myslela jsem, že dostal na mě chuť.

„Takže tys dostal na mě chuť? Celou dobu si mě přesvědčoval, že bys mi neublížil a teď mi tu povídáš, že si dostal na mě chuť?“ Obávala jsem se, že mě tu nyní vysaje. Bolestně zakroutil hlavou. Nadzdvihl ji a upřel na mě svůj pohled.

„Takhle jsem to nemyslel. Chuť v podobě vášně. My upíři to moc nedokážeme ovládat, ale já se snažím být s tebou i tak. Není to nejjednodušší se na tebe nevrhnout. Někdy bych tě opravdu jen líbal, mazlil a nic jiného už celý den nedělal,“ vyprávěl své pocity při tom, jak se cítí, když je v mé blízkosti. Nyní už jsem to chápala. Malá skulinka pochybnosti se zaplnila a já se už více nebála.

„Tak to potom jo. Promiň, jen mě to vyděsilo, co se to tu vlastně děje.“ Po doznění odpovědi jsem se přesunula z jednoho rohu koupelny na druhý. Posadila jsem se k Edwardovi a objala ho. On obmotal svoji ruku kolem mého pasu a následně mě políbil do vlasů.

„Ale prosím tě, pověz mi ty. Cos to tu vyváděla. Alice měla vizi, že se topíš. Rychlostí světla jsem se sem vydal, ale přemáhal jsem se, abych se na tebe nevrhnul. Minulý týden rokle a teď úmyslné utonutí?“ Zakývala jsem trochu naštvaněji hlavou, protože si pořád myslel, že se chci sprovodit z tohohle světa.

„Nyní ne! Byla jsem unavená a chtěla jsem přemýšlet. Sklouzla jsem pod hladinu a už si nic jiného nepamatuji,“ vysvětlovala jsem mu svoji pravdivou teorii.

„No dobře. Pro tentokrát to nechám být.“

„Jak jako být? To si myslíš, že jsem psychicky narušená?“

„Bell, neber si to osobně, ale od toho incidentu se o tebe čím dál víc strachuju. A teď si pojď prosím lehnout. Je dost pozdě a zítra už je po dlouhé době škola,“ dopověděl a hned mě odnášel do postele. Pečlivě mě přikryl a rozloučil se semnou. Já si toho pomalu ani nevšimla a už jsem dřímala.

X     X     X

Do školy jsem jela po velice dlouhé době svým autíčkem. Parkoviště jako obvykle bylo zaplněné. Měla jsem štěstí a našla jsem volné místo. Jenže když jsem vyšla z auta tak mi to podklouzlo. Mírně jsem si jí bacila do hlavy, ale přežila jsem to.

Ve škole jsme probírali Vánoce, dárky, Silvestra a Nový rok. Na další den nám slíbil učitel na právo zajímavý úkol. Už jsem se na něj moc těšila. Mělo to být něco, co se týkalo rodiny. Ale hlavní pointu úkolu nám neřekl. Doma jsem si četla Bel Ami. Knížka mě velice chytla, takže jsem se nedivila, když jsem ji měla přečtenou za necelý večer. S Edwardem jsme za celý den prohodili jen pár vět.  Co nejrychleji jsem se chystala do postele.

X     X     X

Seděla jsem na hodině práva a učitel se právě chystal zadat onen zajímavý úkol, který mi vrtal hlavou už od předešlého dne.

„Žáci, pro dnešek máte speciální úkol. Věřím, že vás bude bavit. Každý z vás musí zjistit, odkud jeho rodina pochází a také její rodokmen. Rodokmen tak do prababičky, jinak bychom tu mohli být opravdu velice dlouho. Na tento úkol máte dva dny, takže doufám, že ho tu v pátek na stole uvidím. A když ne? Tak to vyhledáte každému z vaší rodiny. Je vám všechno jasné?“ zeptal se celé třídy učitel.

„Ano,“ zazněli všichni unisimo, až se celá třída otřásla.

Tento úkol se mi velice líbil, protože jsem se chtěla dozvědět, odkud vlastně má rodina pochází, a kdo vlastně byli mí předchůdci.

Na parkovišti jsem se střetla s Edwardem. Když jsem mlčky okolo něho procházela, chytl mě za pas a obtočil okolo něho své ledové ruce, které byly velice hladké. Políbil mě na tvář a čekal na moji reakci. Ten den jsem, ale neměla čas. Bylo mi to líto, ale takovýhle úkol nemůžu jen tak nechat být.

„Edwarde, promiň, ale teď nemůžu. Mám něco na práci,“ pověděla jsem celkem nezaujatě. A celkem rychle jsem si to kráčela k autu.

„Ty už mě nemiluješ?“ zeptal se zoufale na první věc, která ho napadla. Prudce jsem se otočila a vyjeveně se na něho podívala.

„Děláš si ze mě prdel? Jak si vůbec na tohle mohl přijít! Já tě nechápu, poslední dobou to není mezi námi jako dřív,“ vykvašeně jsem mluvila. Stál tam na jednom místě nehnutý, jako by byl z betonu. Nevěřícně se za mnou díval.

Odjela jsem na městský úřad do Port Angeles. Přímo na matriku. Paní, co jí vedla, jsem se zeptala na naše doklady. Ihned šla hledat naši složku. Po delší době ji našla a předala mi ji. Složka byla plná papírů a já v ní začala listovat. Na každé stránce byl každý člen této rodiny. Byly tam moje babičky, tetičky a sestřenice. Také tam byli zaregistrovaní moji dědové, strýčkové a bratránkové. Jenže na poslední stránce jsem se musela zarazit.

Byl tam zastrčený papír. Na něm stálo:

Jméno: Piper

Příjmení: Swan

Narození: 18. 8. 1993

Otec: Charlie Swan

Matka: Ember Nouen

Trvalé bydliště: Port Angeles

Nevlastní sestra: Isabella Marie Swan

Nevlastní bratr: Peyton Swan

Na to abych si dřepla na prd… zadek, mi to náramně postačilo. Došlo mi, že nejspíš Charlie nebude z těch mužů, kteří jsou věrní a pro svou druhou polovičku udělají všechno, co si bude přát. A tady jsem zahlédla rozdíl od Edwarda a Charlieho. Edward by se mohl strhnout, jen proto, abych se měla dobře a byla šťastná. Věděla jsem, že budu muset za to dnešní odpoledne Edwardovi omluvit. Zajisté to velice těžce nesl. A já také.

Nechala jsem si ten papír okopírovat s příslibem i podpisem, že toho zneužiji. Sekretářka mi ho nechtěla i potom vydat, ale když jsem jí řekla, že táta je policajt, tak hned svolila. Papír jsem si založila do foliových desek. Pak jsem nasedla do auta a plynule si to jela domů.

Charlie už byl doma a já si to s ním mohla konečně vyříkat. Prudce jsem otevřela dveře. On seděl na sedačce a v rukou třímal pivo. Lekl se tak, že se tím pivem polil. Šlehl po mě vražedným pohledem.

„Ahoj, tatíku,“ řekla jsem dost nakvašeně.

„No tohle? Co se děje dcero? Nikdy si mě takhle neoslovila,“ vyzvídal vyjeveně, ale já na tohle neměla.

Shrnutí

Kapitola 32. » Kapitola 34.

Snad se vám aspoň trochu dnešní dílek líbil. Příště bude následovat trochu ostřejší rozhovor mezi Bellou a Charliem. Tak mi tu prosím zanechte komentík. Dělají mi velkou radost. Děkuji za ty minulé. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 33.: